Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Z úterního veřejného zasedání, při němž Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, projednal návrh na obnovu řízení v mediálně sledovaném případu Michala Šnajdra, přinášíme zvukový záznam ([1], [2]).

Kdo z čtenářstva by se snad podivoval, jaký že kabrňák je ten Ladislav Faltýnek, díky jehož nezměrné odvaze se dostal M. Šnajdr na svobodu, měl by vědět, že tklivé vyprávění řečeného hrdiny, který dle vlastních slov o únosu vůbec nevěděl, jen mu byl nechtěně nápomocen, je už zhruba třetí versí narativu, jemuž s R. Cholenským privátně přezdíváme Budulínek, tzn. Budulínek V3.0. Ona pohádka se má k realitě zhruba jako Slovanská epopej k české národní historii. Stačí projít si jednotlivé, ve spisu obsažené důkazy, a vyprávěnka se zhroutí jako domek z karet.

Faltýnek samozřejmě věděl, co se chystá a na čem se podílí, a prohlásit se za oběť vyžaduje v jeho případě celkem vydatnou porci drzosti. Že se rozhodl změnit výpověď na popud družky a hryzajícího svědomí, mějme za produkt básnické licence: skutečným důvodem bylo, že se dozvěděl, nejspíš přímo ze čtvrtého dílu našeho seriálu, publikovaného shodou okolností dva týdny před jeho doznáním, znepokojivou věc, totiž že na veřejnost pronikla jména dvou dalších pachatelů, Tomáše Salveta a Vladimíra Zavadila, a že jsme na stopě dalšímu, Josefu Ševčíkovi. Snadno si spočítal, co se stane, když někdo z těchto osob začne vypovídat – což V. Zavadil skutečně posléze učinil – a Faltýnek, odsouzený v prvním procesu k pěti letům, tak může s ohledem na svou trestní minulost a na zapojení do únosu počítat circa se zdvojnásobením tohoto trestu.

Proto vymyslel svou vlastní versi, ve které je nevinen bezmála jak polní lilie, a s tou seznámil bývalého obhájce M. Šnajdra Petra Nováka, jehož znal od soudu. Novák mu uvěřil, my nikoliv, protože v jeho vyprávění nesouhlasila celá řada okolností. Zda mu uvěří policie, bude věcí dalšího vývoje, například toho, zda po Zavadilovi začne vypovídat i některý další pachatel.

Avšak svět chce být klamán, a nedivili bychom se, kdyby Faltýnkovy fabulační vlohy využila bulvární media, jež se v mezidobí případu chopila se sobě vlastní iniciativou a dokázala už ze Šnajdra učinit moderní obdobu hraběte Monte Cristo, který v cele dnem i nocí studoval svůj spis, až narazil na jména těch, kdo se únosu dopustili. Což přímo volá po kvalitním filmovém zpracování, určitě více než fadní realita, v níž figuruje database MariaDB, něco přes tři a půl tisíce řádků v Pythonu a tento minipočítač, na němž byli pachatelé únosu loni v květnu, zhruba po dvou týdnech práce, odhaleni:

Chytrý Hans byl kůň, orlovský klusák, o němž jeho vlastník, pruský učitel mathematiky Wilhelm von Osten (1838–1909), tvrdil, že jej naučil počítat, hláskovat, a později i odpovídat na složitější otázky, jako např. kolikátý den v měsíci bude příští pátek. Protože mluvit se Hans nenaučil, komunikoval kopytem, jímž svou odpověď vyťukával. Hansova sláva arci netrvala dlouho, neboť positivistická věda přelomu 19. a 20. století vyžadovala jasný důkaz. Sestavena třináctičlenná akademická komise, jež oba dva, koně i mathematika, vyšetřila a dospěla k závěru, že Hans neumí nic víc, než citlivě reagovat na přání svého pána a přerušit ťukání ve správnou chvíli. V nepřítomnosti von Ostena nedokázal kůň ze svých kousků zopakovat nic. Oba, kůň i cvičitel, upadli v posměch, von Osten brzy poté zemřel a nebohý Hans podle všeho skončil během první světové války v salámu; jeho jméno však přežilo: dodnes se v podobných případech hovoří o efektu chytrého Hanse.

Přenesme se do současnosti, a zkusme se zeptat kteréhokoli psovoda Policie České republiky, který se svým psem provádí methodu pachové identifikace, co by se stalo, kdyby u experimentu, při němž má pes identifikovat shodu mezi vzorkem pachu a některou z pachových konserv uspořádaných v řadě před ním, nebyl psovod přítomen. Odpověď: Pes by beze mě nevěděl, co má dělat, a nebyl by za takových okolností schopen porovnání provést.

Chytrému napověz…

Péčí zlínských a brněnských kriminalistů máme dnes výjimečnou příležitost srovnat výsledky této domněle vědecké methody s realitou, protože máme jak protokoly o tom, co psi zjistili, tak víme, co se skutečně stalo, a umíme určit, kde mohl a kde nemohl ulpět určitý pach.

V případě kroměřížského únosu pracovala policie se třinácti otisky pachové stopy, z nichž deset bylo sňato z různých míst v interiéru BMW obviněného Michala Šnajdra a tři z oblečení poškozené Zuzany Vybíralové. Porovnávalo se s pachovými vzorky celkem osmi osob a výsledky vyšly takto:

V tuto chvíli bezpečně víme, že únos proběhl v Audi Vladimíra Zavadila a Z. Vybíralová byla ve styku toliko s Tomášem Ovčáčkem, který ovšem nikdy ve Šnajdrově bavoráku neseděl. Správný výsledek by tedy byl plný zelených polí s minusy, vyjma možného nálezu Ovčáčkova pachu na Vybíralové oděvu.

Díky zprávě České zemědělské university můžeme mít za prokázané, že komparace vykazuje věrnost odpovídající téměř náhodně generované odpovědi, s mírnou převahou správných výsledků nad nesprávnými, a tomu přesně odpovídá i to, co policie zjistila: ze 37 porovnání vyšla 17× shoda, 20× neshoda, což představuje 14 chyb, 23 správných odpovědí. Že jsou tyto chyby rozprostřeny tak, jak policie potřebovala, nelze připsat ničemu jinému než efektu chytrého Hanse.

Náš seriál o únosu Zuzany Vybíralové skončil, ale ještě než tuto kausu definitivně uzavřeme a odložíme ad acta, bude užitečné si rozebrat, kde se stala chyba – jak je možné, že jinak robustní a vícenásobně jištěné bezpečnostní prvky trestní justice nezafungovaly, jak měly, a nikomu z těch, kteří rozhodovali, se nerozsvítilo varovné světélko: Pozor, tohle není pachatel, vždyť takhle se to celé přece nemohlo stát!

Pěknou tečku za naším seriálem Nevyšetřovatelé učinil šestý senát Nejvyššího soudu, jemuž předsedal Vladimír Veselý. Ten odmítl dovolání Michala Šnajdra a nejenže se zastal, byť s určitými výhradami, vyvrácené methody pachové identifikace, ale uvedl, že skutkový závěr soudů o tom, že to byl právě i dovolatel Michal Šnajdr, kdo se přímo podílel na násilném únosu poškozené za účelem získání vysokého obnosu finančních prostředků, je vedle výsledků metody pachové identifikace ve spojení s příslušnými znaleckými závěry podpořen řadou dalších důkazů. […] Zmíněné důkazy přitom ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, jež ve svém celku spolehlivě prokazují vinu obviněného Michala Šnajdra. To, že je dovolatel nevinen, nelze pak hodnotit než jako drobnou, nepodstatnou vadu této brilantní dedukce.

Vladimír Veselý se stává laureátem ceny Osel měsíce, jíž již jedenáctým rokem oceňujeme mimořádné výkony na poli českého práva. Uznáváme, že tento Osel je poněkud netypický, protože jako osel si soudruh soudce může připadat zejména ve světle dalšího vývoje, nikoli výlučně na základě svého vlastního intelektuálního výkonu. Přesto ocenění platí, a s ním i právo laureáta nosit k taláru oslí uši ve tvaru paragrafů, které jsou k vyzvednutí v redakci našeho blogu. Srdečně blahopřejeme!

Výška dveří u bankomatu ve Zlíně činí 209 cm, takže je zřejmé, že peníze nemohl vybrat 182 cm vysoký Jakub Steidl, nýbrž někdo, kdo měří téměř dva metry. Například Ivo Lorenc.

Errata (nominativ pluralis od latinského neutra erratum, tedy chyba) byly lístečky, které se vkládaly, případně všívaly, do tištěných publikací a které obsahovaly seznam všech chyb, které korektor přehlédl a laskavý čtenář byl proto vyzván, aby si opravil svépomocí.

Nyní, kdy známe téměř všechny detaily únosu, můžeme korigovat vše, co jsme v předchozích dílech seriálu uvedli chybně – a zároveň vysvětlit, z jakých důvodů jsme se zmýlili. Mějte s námi, prosím, trpělivost, bude to dnes trochu obsáhlejší.

Podkategorie