Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Klára Samková

Zveřejňujeme rozsudek, jímž senát Městského soudu v Praze ve složení Karla Cháberová (ex-KSČ), Štěpán Výborný (ano, to je ten výtečník, který kdysi navrhl moje trestní stíhání za kritiku protiextremistických soudních znalců) a Jan Kratochvíl vyhověl žalobě Kláry Samkové směřující proti kárnému rozhodnutí České advokátní komory.

Soud se detailně obíral řešenou materií, tedy, inter alia, exkrementy ve všech myslitelných a právně relevantních modalitách; zaujalo – a pobavilo – nás toliko tvrzení na str. 17 rozsudku, že výrok proponující, že orgány činné v trestním řízení jsou pitomé, nelze ověřit. Dle našeho soudu je ověřován spontánně každý den.

Velmi podstatnou částí rozsudku je arci pasáž, zavádějící námi již dříve traktovaný koncept tajného advokáta, který má právo na svobodný projev ve stejném rozsahu jako běžný občan, a advokáta veřejně známého, který je ve svých veřejných projevech vázán povinností přispívat k vážnosti a důstojnosti advokátního stavu (s presumcí, že něco podobného skutečně existuje, dodejme). Nesouhlasíme a doufáme, že Nejvyšší správní nebo Ústavní soud vrátí svobodu slova i veřejně se presentujícím advokátům.

Česká advokátní komora má dokument, neformálně nazývaný ethický kodex, obsahující přehled toho, co smějí pouze advokáti, kteří požívají privilegia dobrých vztahů s vedením Komory, nikoli advokáti prostí a už vůbec ne ti, kteří jsou na černé listině coby kamerální nepřátelé. Aplikaci těchto pravidel si ukažme na příkladu Tomáše Sokola a Kláry Samkové. Posledně jmenovaná smí ve veřejném prostoru beztrestně nejvýš mlčet, zatímco její kolega Sokol může, zachce-li se mu, o Samkové klidně veřejně napsat, že diskuse s ní, aby byla na patřičné úrovni, by vyžadovala podstoupit rozsáhlejší lobotomii. Nikdo z Komory to řešit nebude, vždyť tu jde jen o výkon vašnostova práva na svobodný projev, že?

Milá Komoro, věz, že jsou dny, kdy se slušnému člověku z tebe chce zvracet, a ten dnešní je jedním z nich.

Ačkoli se nám příčí opět o věci znovu obsáhleji psát, neměli bychom před čtenářstvem smlčet, že dnes vyhlášeným rozsudkem zrušil Městský soud v Praze, jehož povinností je, na rozdíl od nás, řádně projednat a judikatorně pojednat každý exkrement, kárné rozhodnutí rozhodnutí České advokátní komory ve stejnojmenné kause a vrátil jí věc k novému projednání. Žalobkyně Klára A. Samková nicméně neuspěla zcela, protože soud sice uznal, že některé její výroky, inter alia, výrok o padajícím shora řečeném, nejsou dostatečně intensivní, aby mohly být posouzeny jako kárné provinění, avšak trvá na tom, že Komora má právo trestat advokáty zhruba ve stejném rozsahu jako římskokatholická církev věřící, tedy za cokoli, čeho se dopustí v kteroukoli denní a noční hodinu.

Máme zde péčí Jana Šinágla zhotovený zvukový záznam dnešního jednání ([1], [2], [3]); odůvodnění rozsudku najdete ve třetí části záznamu.

Nejen velbloudy živi kární orgánové České advokátní komory. Jak je zřejmo z rozhodnutí (prvostupňové, odvolací), jejich oblíbeným thematem jsou rovněž exkrementy, jak v podobě vlivem gravitace padající, tak již na zemi, resp. v trávě, ležící. Kárně odsouzená Klára A. Samková se arci hodlá bránit a podala žalobu, která má být příští týden veřejně projednána senátem soudružky soudkyně Karly Cháberové; ano, žalobní argumentace týkající se členství soudců v KSČ tu nepadne na úrodnou půdu, ba řekl bych, že bude pokládána za přitěžující okolnost. Ještě štěstí, že soud nemůže rozhodnutí Komory zrušit s odůvodněním, že bylo nedostatečně přísné!

Přes podstatný pokrok, který právní věda za posledních několik tisíc let učinila, existují úkoly, s nimiž se vypořádat je autoritami pokládáno i dnes za stejně obtížné jako v 16. a 17. století, tedy v době, do níž se záležitost, již hodláme pojednat, thematicky nejspíše hodí.

Takovým úkolem je příkladmo vysvětlit odvolacímu kárnému orgánu bez toho, že by členové nalézací stolice byli přímo označeni za imbecily, že proklít tureckého velvyslance není výkonem advokacie. Kláře Samkové se to, řekli bychom, celkem zdařilo. Citujeme:

Není možno přehlédnout, že jednání kárně stíhané též nenaplňuje druhou pojmovou charakteristiku výkonu advokacie, totiž vykonávání soustavně a za úplatu. Kárně obžalovaná prohlašuje, že proklíná (resp. proklela) pouze jednorázově, a nikoliv za úplatu, i když té by se, samozřejmě, nevzpírala.

Případ, podobně jako stíhání Zuzany Candiglioty za urážku velblouda, vnímáme jako průvodní znak a tendenci současné doby, již charakterisuje pokračující utahování šroubů a postupné přivírání kohoutů našim svobodám. V tomto smyslu jsme skutečně všichni dnes Klára Samková: nejde totiž o svobodu proklínat, ale o svobodu dělat cokoli, co nám zákon nezakazuje.