Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zdeněk Altner

Jde-li o vládní stranu, zásada pacta sunt servanda neplatí, s tím se prostě občané postkomunistických zemí musejí smířit. Na rozsudku Nejvyššího soudu ve prospěch ČSSD pokládáme za nejskandálnější, že to, co zpochybnil, musí být z mandátní smlouvy jasné i tomu nejméně bystrému čtenáři, tedy že právní služby mají být této straně Zdeňkem Altnerem poskytovány za účelem toho, aby se strana domohla vlastnictví akcií společnosti Cíl a. s. a Lidového domu, a že 10% podílová odměna bude plynout, inter alia, z příjmů z nájmu Lidového domu. Co bylo při uzavření smlouvy nade vší pochybnost jasné smluvníkům, nyní začalo být účelově nejasné náležitě motivovanému senátu Nejvyššího soudu ve složení (soudruh soudce) Pavel Krbek, Pavel Horňák a (soudružka soudkyně) Ivana Zlatohlávková; útěchou nám může být, že po tomto korupčním výkonu je jedna věc jistá: členové sociální demokracie se po příštích volbách do Sněmovny podívají už jen s visačkou Návštěvník.

Ve věku nedožitých 70 let zemřel dnes věřitel České strany sociálnědemokratické Zdeněk Altner. Pro sociální demokraty představuje jeho smrt mnohaměsíční úlevu od povinnosti zaplatit dluh, neboť řízení o dovolání bude teď přerušeno a dokud nebude pravomocně vypořádáno dědictví, nebude se v něm pokračovat. Tedy velmi pravděpodobně ne dřív, než po parlamentních volbách v příštím roce.

Vrcholem cynického nevkusu je status na stranickém Facebooku:


Opravdu může někdo takové lidi volit?

Aktualisováno.
Lidový humor reagoval bleskurychle:
Tryzna v Lidovém domě za JUDr. Altnera.

Jak to dopadá, když si někdo v této zemi dovolí žalovat vládní stranu, pocítil Zdeněk Altner: komunistický senát Nejvyššího soudu pod vedením soudružky soudkyně Blanky Moudré zrušil rozsudek, jímž mu byla vůči České straně sociálnědemokratické přiznána pohledávka v aktuální výši cca 340 milionů korun, přestože podle mínění mnohých, včetně autora tohoto blogu, takový postup příkře odporuje dosavadní rozhodovací praxi tohoto soudu.

Mýlili jsme se tedy, jestliže jsme odhadovali, že o nápravu správného rozhodnutí se bude muset postarat Pavel Rychetský u Ústavního soudu: sociální demokraté dokázali mocensky ovlivnit už soud o instanci nižší.

Jediné, co nás může těšit, je, že díky https://legal.pecina.cz/ víme zprávu dříve než jiná media; to je arci slabá náplast na chmurné myšlenky, které nás nad skandálním rozhodnutím Nejvyššího soudu napadají.

Aktualisováno.
Zatím není informace potvrzena z jiného zdroje než z infoSoudu, kde je ovšem záznam stále vystaven beze změny.

Aktualisováno.
Že nebylo rozhodnuto, tvrdí podle Deníku i sám Nejvyšší soud. Co ovšem znamená záznam o obživnutí věci po zrušení pravomocného rozhodnutí, k němuž mělo dojít včera, není jasné; infoSoud je skutečně database k zulíbání (řekl bych to jinak, ale měsíční příděl vulgárních výrazů jsem vyčerpal již minulý týden)!
Destrukce právního státu v přímém přenosu. Nic jiného mne nenapadá nad zprávou, že Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku v kause Zdeňka Altnera. Soudružka soudkyně Blanka Moudrá dobře ví, na čí stranu se má ve sporu vládní strany s prostým občanem postavit. Více k tomu v tuto chvíli nenapíšu, an akutně hrozí, že bych se jadrným komentářem mohl dotknout jemnocitu citlivějších mezi svými čtenáři.
Zdroj: Právo
Stolicí soudní, přirozeně.

Zda a jak mohou soudy vyslýchat panovníka a jak k němu přistupovat, je-li stranou řízení, je prastarý právní problém, který kdysi vedl ke vzniku dichotomie aerarium/fiscus. Ta arci neřešila situaci, kdy měl být panovník soudem toliko slyšen jako svědek. Např. v Německu existovala úprava, podle níž soud nesměl císaře k výslechu předvolat, ale musel se k němu sám dostavit, a ta má kuriosní dozvuky v dnešním § 48 StPO a § 375 odst. 2 ZPO, podle nichž toto privilegium – arci jako pouhý anachronismus – svědčí spolkovému presidentu.

V České republice bohudíky nic podobného nemáme, a tak, když vystoupil před Ústavním soudem bývalý president Václav Klaus, mohli jsme oprávněně žertovat, že při jeho řeči zřejmě budou muset ústavní soudci povstat; fakticky jsou si ovšem před soudem všichni rovni, a soud může předvolat k výslechu presidenta republiky stejně jako kteroukoli jinou fysickou osobu. Jediný rozdíl je v tom, že presidenta nelze zadržet, a proto není možné ho ani předvést, soud by ho však mohl k výslechu nutit ukládáním pořádkových pokut, na něž jeho indemnita nedopadá.

Zemanův příchod do soudní síně, jak ho zachytily Novinky, nebyl arci prost kuriosního, neboť onen se dostavil s početným doprovodem, včetně tiskového mluvčího a kancléře. Až president přijde k soudu sám nebo nejvýš s ochrankou, a ke vstupu do jednací síně bude běžným způsobem vyzván, budeme si moci říct, že žijeme v normální evropské zemi a nikoli v jediné banánové republice mimo oblast tropů. Zatím k tomu ještě dost schází.

Aktualisováno.
Zvukový záznam výpovědi v MP3. Poučení bylo správné, bez upozornění na možnost trestního stíhání.