Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Porozumět tomu, co chtěl soudce říct, je krajně nesnadné v celé východní Evropě, nejen v České republice. Kryptické, pythické a skurilní texty jsou spíše pravidlem, přičemž obecně platí, že čím hloupější soudce, tím nejasnější rozsudek; výjimkou nejsou ani texty vnitřně rozporné, ze kterých nechť si každý vybere, co libo.

Usnesení slovenského Špecializovaného trestného súdu v Pezinku zabývající se Marianem Kotlebou a jeho závadovým šekem na 1488 euro (o kause jsme psali vloni) je strukturováno pozoruhodným způsobem, protože obiter dictum předchází ratio decisionis. Jasné je toliko to, že v důsledku procesních vad byla obžaloba odmítnuta, a prokurátorovi a policii soud uložil zkoumat nevhodnou částku bedlivěji, nejlépe s pomocí soudního znalce, protože je zapotřebí zjistit, proč bylo darováno právě tolik. Poněkud neorganicky jsou pak do usnesení zakompovány úvahy týkající se závadové podstaty samotné Kotlebovy strany ĽSNS.

Nu, přečtěte si sami a pokuste se o vlastní analysu; my vám nepomůžeme, textu nerozumíme.

Když na Slovensku vytvářeli separátní specialisovanou justici, mnozí, včetně nás, před tímto krokem varovali, a plody onoho nemoudrého rozhodnutí společnost pomalu začíná sklízet.

Komentovat spor Jana Šinágla s Helenou Vondráčkovou a jejím manželem Martinem Michalem se mi, popravdě, nechce. Pokud se řečené zpěvačky týká, o té jsem si učinil obrázek na počátku 70. let, kdy se pro celou moji generaci stala symbolem té nejhorší formy kolaborace s komunistickým režimem, jež zhojila zjevný deficit talentu: Vondráčková nikdy nebyla mezi zpěvačkami nejlepší, vždy byla až druhá, třetí, desátá – a sama to dobře věděla; nebyla sice přímo Josefem Laufrem v sukních, arci daleko k tomu nikdy neměla. Radil jsem proto J. Šináglovi, aby si té ženy nevšímal a nechal ji v klidu a opovržení slušnými lidmi dožít.

Nedbal, a dopadl špatně: spor komunistické zpěvačky a známého antikomunisty musí před místními, hodnotově a často i personálně bolševickými soudy, skončit bez ohledu na věcnou podstatu vždy ve prospěch toho, kdo je soudci-bývalými komunisty chápán jako spojenec, a v neprospěch třídního nepřítele. Výsledkem je, že za banální text, jímž domněle porušil předběžné opatření, se Jan Šinágl dostal do exekuce a od exekutora Jana Beneše vyfasoval už pátou stotisícovou pokutu, aniž by bylo zřejmé, čeho konkrétně se měl vůči národnímu pokladu dopouštět. To vygradovalo před dvěma týdny, kdy se exekutor rozhodl, že i když Šinágl vlastní rodinný dům se zahradou, z jehož prodeje lze pokuty snadno uspokojit, provede mobiliární exekuci. Při ní zabavil Šináglovy počítače, včetně starých, prakticky bezcenných kusů: výtěžek z jejich prodeje přitom bude pár tisíc.

Proč to udělal, když zároveň nařídil zpracovat znalecké ocenění jeho nemovitostí, kde lze očekávat výtěžek v částce značně vyšší, než kolik činí dluh? Protože může: v této zemi neexistuje nikdo, kdo by nad exekutory vykonával dohled, a kárný senát Nejvyššího správního soudu je jim pro smích: za nejvážnější provinění a porušení zákona ukládá napomenutí, méně křiklavé prohřešky řeší zcela bez potrestání.

Moje rada Janu Šináglovi proto zní, odjet z této země zpět do Švýcarska, kde dvacet let žil, a zapomenout, že něco jako Česká republika, stát s prohnilou a zkorumpovanou komunistickou justicí, existuje. Vím, jak je to těžké, ale za dané situace je to asi jediná cesta, jak přežít: ostatně, neznám ani jednoho emigranta, který by se do České republiky vrátil a byl tu spokojen. Vy ano?

Nikoli chronometr obyčejný, nýbrž Cartier Tank Anglaise, asi takovéhle, v ceně přes 800 tisíc korun, dostala v prosinci 2012 darem a nezdanila milenka expremiera Petra Nečase Jana Nagyová. Finanční úřad nicméně nejspíš ostrouhá, protože Nejvyšší správní soud předchozí zamítavý rozsudek zrušil a zavázal soud respektovat svou prejudikaturu zakazující využívat informace z odposlechů.

Je milé vědět, že i lidé na nejvyšších patrech společenské hierarchie, skutečná elita této země, si dávají k Vánocům drobné dárky – a vůbec nic za to protislužbou neočekávají!

V rozhovoru pro DVTV řekla Helena Válková, bývalá ministryně spravedlnosti a respektovaná odbornice v oblasti trestního práva, že podle jejích informací bude stíhání Andreje Babiše za dotační podvod v kause Čapí hnízdo zanedlouho zastaveno.

Neberme její slova na lehkou váhu, ta dáma ví, o čem mluví: ostatně jako první predikovala zastavení trestního stíhání původně spoluobviněného poslance za Agrofert Jaroslava Faltýnka.

Zkusme se zamyslet, co její výrok znamená a jak může k zastavení trestního stíhání dojít. První otázkou je, zda se bude týkat pouze Babiše (a jeho dětí, které jsou patrně skutečně bez viny, protože jen slepě plnily vůli svého otce), anebo všech obviněných.

Uměli bychom si theoreticky představit variantu, že před soudem v příštím roce stanou jen ti obvinění, kteří plnili Babišovy příkazy a ač si nemohli nebýt vědomi, že farma zůstala efektivně uvnitř holdingu, podali za ni žádost o dotaci, případně o tom, že byla podána a že obsahovala nepravdivé údaje, museli vědět. V takovém případě je však nezbytné zajistit, že výměnou za příslib podmíněných trestů vypovědí cosi ve smyslu: Pan Babiš o ničem nevěděl, vše jsme s kolegyní Nagyovou připravili a provedli za jeho zády. To by vyžadovalo jednak naprosto zkorumpovaný senát, jednak neveřejnost hlavního líčení (a utajení rozsudku), přičemž míra ovládnutí státních orgánů Agrofertem není dosud ani zdaleka tak úplná, aby něco takového mohlo bez následků projít. Troufáme si proto tvrdit, že taková cesta je spíše nepravděpodobná.

Druhá varianta, zastavení stíhání u všech obviněných, je z hlediska procesní přípravy složitější. Lze si ji představit ve dvou subvariantách: zastavení z důvodu, že se nepodařilo prokázat, kdo je za dotační podvod odpovědný, anebo proto, že se nejedná o trestný čin.

Obě tyto možnost mají arci vedle výhod i nevýhody. Tvrdit, že Andrej Babiš nevěděl, že účelově vyčleňuje Hnízdo z koncernu, když to sám veřejně do medií potvrdil, je představitelné, avšak jedině, jak s oblibou říká Tomáš Sokol na adresu svých méně konformních kolegů-advokátů, po rozsáhlejší lobotomii u příjemce takové informace, přičemž si troufáme predikovat, že i když Agrofert ovládá vedle zemědělství i část zdravotnického průmyslu, povinnost občanů České republiky zbavit se podstatné části mozku v parlamentu jen tak hned neprolobbuje.

Druhá možnost, tedy tvrdit, že k trestnému činu nedošlo, se jeví přece jen o něco nadějnější. K tomuto cíli se dá dostat nejsnáze tvrzením, že nikdo z obviněných netušil, že dělá něco nezákonného, a absentuje tedy úmyslné zavinění. Může se hodit interní, dosud v řízení nepoužitá právní analysa, která tento závěr obsahuje, anebo postačí fakt, že obvinění nejsou právníci se specialisací na evropské dotační právo, a jako takoví se spolehli na to, co jim doporučili jejich advokáti a co posléze aprobovaly i – ve skutečnosti arci v omyl uvedené – orgány ROPu. Skřípe to, nedoléhá, ale fungovat by to mohlo: OLAF ničemu nerozumí, ostatně záležitost posuzoval povrchně, bez přihlédnutí ke specifikům českého trestního práva. Stěžovat proti zastavení trestního stíhání si přitom nelze, rozhodnutí státního zástupce je konečné a neměnné.

Ruské tanky přijely v době vrcholícího léta, kdy bývají lidé co do politických věcí nejapathičtější. Pro zastavení trestního stíhání by se hodil podobně příhodný čas: co takhle počátek března, období charakterisovaného snahou dolyžovat to, co se nestihlo v lednu a únoru, a vyznačujícího se hromadným oslabením imunitního systému, neodborně nazývaným jarní únavou? To bude ta nejlepší doba!

Když vzal Okresný súd v Prievidzi dvanáct aktivistů hnutí Greenpeace, kteří obsadili těžní věž dolu Hornonitrianských baní v Novákoch, do vazby, ozvala se na jejich obranu snad celá levice; v Praze se má v pondělí konat i demonstrace před slovenskou ambasádou v Praze. Pojali jsme úmysl se jí rovněž zúčastnit, a to na podporu slovenského soudu.

Věc se má totiž tak, že těžní věž hlubinného dolu není jen tak ledajakým plakátovacím místem, ale mechanismy, které jsou na ní instalovány, umožňují provoz důlních výtahů: jedná se zejména o lanovice a lanové kotouče, což jsou ty obrovské kladky tvořící imposantní kulisu každého dolu. Jestliže se na věž dostanou nepovolané osoby, nelze než provoz výtahu zastavit. Výtah je přitom jedinou cestou zajišťující spojení mezi důlními patry a povrchem. Nehrozí jen přerušení těžby, ale obsazením těžní věže jsou bezprostředně ohroženy životy a zdraví horníků.

Umíme si proto představit, že neakceptovali-li aktivisté požadavek přijetí závazku nepokračovat v blokádách hlubinných dolů, rozhodl soud s přihlédnutím k nebezpečnosti jejich jednání správně a zcela v souladu se zákonem je vzal do předstižné vazby.

Podkategorie