Ať se nám to jakkoli málo líbí, poté, co znalecká obec v této zemi přišla o velkou osobnost s vpravdě bobligovskými gesty a nesmlouvavou dikcí hodnou Ignatia z Loyoly – čímž přirozeně míněn alfa-znalec Ivo Svoboda – tento obor ztratil veškerou dynamiku, ba dá se říct, že skomírá, přičemž nyní, kdy se Štěpán Výborný, bezskrupulosní Svobodův žák a jeho presumptivní nástupce na prestolu, vydal jinou cestou a znaleckou karieru pověsil na hřebík, není už ani naděje, že by nastoupilo dravé mládí. O to pozorněji bychom měli sledovat vývoj na Slovensku, neboť ex Oriente lux může zanedlouho platit i zde a nemusí být daleko doba, kdy talentovaní slovenští znalci budou do České republiky dováženi a přepláceni, jen aby místním OČTŘ pomohli v boji s hydrou závadově myslících.

Máme dnes čest představit jednu z nejzářivějších hvězd slovenského znalectví, Janu Plichtovou, znalkyni, jak se sama podepisuje, ad Hoc (byli dva, Hic a Hoc), kterážto na požádání sepíše posudek přesně tak, aby podle něj bylo možné odsoudit autora kteréhokoli textu, na položené otázky se přitom neohlížejíc a plodíc věty jako: Fakt, že sa autor zaoberá židovskou otázkou a nezmieňuje sa o tom, že väčšina židovského obyvateľstva holokaust neprežila, dokazuje, že holokaust popiera.

Čímž byl, přátelé, konstituován zcela nový trestný čin, jehož se autor dopustí tím, že ve svém článku se o něčem nezmíní. Tak pozor, tahle moda jistě brzy pronikne i k nám, proto se zmiňujte superflue a nejraději i tam, kde hovoříte o něčem zcela jiném, protože, pamatujte, nezmínit se znamená popřít!

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 28. března 2018

Počet zobrazení: 4978

• extremismus
• Slovensko
• znalec
• Jana Plichtová
• Tibor Eliot Rostas

Ne, něco podstatně většího než ostuda, jakých má tento výtečný sbor tolik, že kdyby se za každou uděloval pohár, museli by na policejním ředitelství vyhradit pro sbírku služebních úspěchů ne místnost, nýbrž halu o rozměrech výstavního pavilonu. Ačkoli nám povinnosti nedovolily zúčastnit se včerejšího veřejného zasedání, na němž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu verdiktu nad obžalovanými vlakovými teroristy, rozpracovanými Šlachtovým ÚOOZ v rámci tzv. Operace Fénix, rozhodnutí v žádném případě nepodceňujeme ani co do přelomovosti, ani co do shora zmíněné ostudnosti.

Není časté, aby český soud kritisoval práci policie do té míry, jako se stalo v tomto případě, a aby otevřeně připustil, že policisté na trestné činnosti participovali natolik intensivně, že lze hovořit o jejím vyprovokování. Chceme-li čerstvý příklad, můžeme si přečíst nález Ústavního soudu, kterým byla zamítnuta ústavní stížnost ve Fénixu nikoli nepodobné kause obchodu se zbraněmi: tam Ústavní soud akceptoval jednání policejního agenta pokryté tvrzením, že stěžovatel by jistě zbrojní embargo porušil, i kdyby nabídku prodat zbraně do zakázané země od agenta neobdržel; ano, jde o tvrzení zhruba stejně věrohodné, jako že kdyby si vraždu u obviněného neobjednal policista v přestrojení, tento by určitě stejně někoho na objednávku zavraždil.

Nejásejme arci předčasně, je tu ještě Nejvyšší soud, jehož trestní kolegium je po personální stránce naplněno tím vůbec nejhorším, co v české justici kdy působilo a působí: Pácal, Šámalová, Púry, stačí náhodně zabodnout prst do seznamu. Nebylo by tak žádným překvapením, kdyby stateční chlapíci Petr s Robertem byli nakonec očištěni a jejich naivní oběti odsouzeny.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Fénix

Zveřejněno: 28. března 2018

Počet zobrazení: 4576

• policie
• Vrchní soud v Praze
• Operace Fénix
• provokace

Zatímco jedni by chtěli mít jeho foto ve zlatém rámečku, jiní, jako například ředitel společnosti Svět knihy Radovan Auer, jsou náhledu, že amnestant Jiří Kajínek by neměl přijít do styku s nezletilci, a proto si nepřeje, aby se na onou pořádaném veletrhu konala Kajínkova autogramiáda. Obchodně je to rozhodnutí evidentně chybné, protože, upřímně, koho dnes zajímají knihy a koho propuštěný vrah, to jsou naprosto nesouměřitelné cílové skupiny, avšak na straně druhé se pomalu přesouváme do oblasti, jež je pokryta zčásti antidiskriminačním zákonem, zčásti zákony jinými. A tak, je-li Naše vojsko, Kajínkův promotor v záležitostech literárních, omezováno s odůvodněním, že jde o osobu pro konsumaci nezletilými čtenáři nevhodnou, mohl by Svět knihy narazit a u soudu s Naším vojskem utrpět citelnou porážku.

Předně, Kajínek není pedofil a pokud jde o jeho sexuální orientaci, tu prokázal během útěku, kdy mu jedna žena poskytovala útulek, all inclusive, a jiná se pro jeho ochranu pokoušela přeříznout slaňujícímu členu zásahové jednotky kuchyňským nožem lano.

Dále, vydávání kajínkensií nepředstavuje jednání ani zákonem zapovězené, ani nemravné v takovém smyslu, že by příslušnou představu sdílela většina společnosti; dokonce v mírnějším testu, zda jde o počin nevkusný, bychom stěží dostali výsledek pořadateli veletrhu nakloněný.

A za třetí, ať se nám to líbí nebo ne, udělením milosti, byť podmíněné, se až do případného pravomocného rozhodnutí, že se beneficient neosvědčil, na tohoto hledí stejně jako na osobu, která byla z výkonu trestu propuštěna, avšak její odsouzení nebylo dosud zahlazeno. Což znamená, že není-li aktivní účast na veletrhu zapovězena všem, kteří nemohou předložit čistý výpis z trestního rejstříku, jen obtížně lze odůvodnit tuto diskriminaci.

Z těchto důvodů se domníváme, že Svět knihy promarnil nejen skvělou příležitost marketingovou, ale zachoval se způsobem, který nemusí být schopen obhájit u soudu.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 26. března 2018

Počet zobrazení: 4247

• literatura
• diskriminace
• Jiří Kajínek

Ovšemže jsme měli pravdu, a šlo o zčeření hladiny informačního práva než zcela povrchní a krátkodobé. Rada odpovědná za neoprávněné přidělení dotace na Čapí hnízdo naši žádost i napodruhé odmítla a poskytla nám jen to, co mají od Babiše jeho podřízení výslovně povoleno. A tak to má ve správné autokracii být, o všem rozhoduje Nejvyšší, který stojí i nad zákonem.

Odvoláváme se.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Čapí hnízdo

Zveřejněno: 24. března 2018

Počet zobrazení: 2664

• Andrej Babiš
• svobodný přístup k informacím
• Čapí hnízdo
• dotační podvod
• OLAF
• Jaroslav Faltýnek

V článku o tom, že čím víc proužků, tím víc Kajínek, jsme si povzdechli, že právně není na Kajínkově případu nic k řešení. To se snad nyní začíná měnit, neboť vlně popularity podmíněně omilostněného zločince podlehlo i tré policistů odkudsi z Ostravy-Poruby, aniž si bylo uvědomilo, že co dovoleno Bohu, nedovoleno volu, třeba by šlo o vola v uniformě. Adidas s Primou smějí, policisté, representujíce stát, nikoli.

Potíž tu arci vězí v tom, že Kajínek je zločincem-celebritou toliko podmíněně, s určitou pravděpodobností. Policisté, jakožto lidé od fochu, dobře vědí, že pravomocný rozsudek neznamená ani zdaleka jistotu, že odsouzen byl skutečný pachatel. Nemyslíme si proto, že by se kdokoli z oněch mladých mužů byl ochoten fotografovat s takovým Albertem Žirovnickým, Ivanem Roubalem, Ludvíkem Černým nebo manžely Stodolovými, eventuálně s heparinovým Zelenkou, a zřejmě ani s Ivanem Jonákem ne, leč právě u Kajínka je to něco jiného, tam se možnost justičního zločinu otevřeně připouští, a tato verse má, jak zřejmo, četné proponenty a sympathisanty i v řadách policie.

Marné volání ministra vnitra, že jest to skandál, protože pochybnosti o Kajínkově vině sdílejí netoliko zločincovy těsně pre- a postklimakterické fanynky, nýbrž jde o názor obecný a s ohledem na pověst české policie i justice nikoli prima facie nepodložený. I já bych se ostatně s Kajínkem vyfotografoval, měl-li by onen o to zájem, protože i já se domnívám, že může být stejně tak vinen jako nevinen, a i oblast společného fotografování pokrývá zásada, že in dubio pro reo.

Ergo, ona porubská fotografie nesymbolisuje ani tak ostudu policie, ale ostudu orgánů činných v trestním řízení, potažmo samotného státu, kde ve fairovost jeho trestních orgánů nevěří už ani sami jeho zaměstnanci – policisté.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 23. března 2018

Počet zobrazení: 9622

• policie
• Jiří Kajínek
• ministr vnitra
• justiční omyl
• Lubomír Metnar