Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Zatímco srovnávací reklama je předpisy upravujícími soutěžní právo poměrně silně omezena, resp. téměř vždy zakázána, v případě reklamy politické tomu tak není – a asi ani rozumně být nemůže: politika je, na rozdíl od obchodu, kontaktní sport. I zde jsou ovšem určité meze.

V Praze 3 dali dosud neznámí pachatelé vylepit falešné, svým obsahem diskreditační plakáty Strany Zelených, příkladmo s textem Tady parkovat nebudeš! Místo parkovišť vysadíme parky. Zelení na radnici Prahy 3

Domníváme se, že se jedná o trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) TrZ. K tomu, aby tomu tak bylo, musí být cumulative splněno několik podmínek:

  1. Inserce musí být způsobilá vyvolat u materiálně významné části veřejnosti omyl, tedy dojem, že se jedná o authentické plakáty politického konkurenta. To je v daném případě splněno přibližně u poloviny plakátů, u druhé poloviny musí být i velmi nebystrému občanu jasné, o co ve skutečnosti jde.
  2. Dostatečně významná musí být i způsobená újma, tedy škodlivý následek, v daném případě spočívající ve vyvolání averse k poškozené politické straně. I k tomu zde došlo, protože strana, která prima facie arogantně vyhrožuje voličům, že někde nebudou parkovat, protože tam bude vysazen park, utrpí na preferencích. Obhajoba, že plakáty jen věrně parafrasují skutečnou politiku Zelených, může stěží obstát, protože součástí politického marketingu, tím, co stranu u voličů prodává, je vedle obsahu i forma.
  3. Trestní represe musí být prostředkem ultimæ rationis. V úvahu přichází rekvalifikace na přestupek, arci ta podle našeho názoru není na místě. Význam v tomto ohledu má, nakolik je škodlivý následek napraven příkladmo v důsledku široké publicity faktu, že se jedná o fake. Někteří voliči se o tom jistě dozvědí, z medií nebo v diskusi s příbuznými nebo s přáteli, nicméně nikoli malá část zůstane v domnění, že se takto presentují skuteční Zelení.

Proto je na místě, aby policie zadavatele plakátovací kampaně vypátrala a obvinila.

Česká advokátní komora má dokument, neformálně nazývaný ethický kodex, obsahující přehled toho, co smějí pouze advokáti, kteří požívají privilegia dobrých vztahů s vedením Komory, nikoli advokáti prostí a už vůbec ne ti, kteří jsou na černé listině coby kamerální nepřátelé. Aplikaci těchto pravidel si ukažme na příkladu Tomáše Sokola a Kláry Samkové. Posledně jmenovaná smí ve veřejném prostoru beztrestně nejvýš mlčet, zatímco její kolega Sokol může, zachce-li se mu, o Samkové klidně veřejně napsat, že diskuse s ní, aby byla na patřičné úrovni, by vyžadovala podstoupit rozsáhlejší lobotomii. Nikdo z Komory to řešit nebude, vždyť tu jde jen o výkon vašnostova práva na svobodný projev, že?

Milá Komoro, věz, že jsou dny, kdy se slušnému člověku z tebe chce zvracet, a ten dnešní je jedním z nich.

Vzpomínáte si ještě na neonacistu-pedofila J. P., jemuž se při domovní prohlídce našla na CD dětská pornografie? Podřízení plk. Miroslava Štěpána z ÚOOZ marně přesvědčovali soud, že na CD porno skutečně bylo a sami ho tam nenahráli, a J. P. vyšel z kausy se zprošťujícím rozsudkem a náhradou nákladů obhajoby. Tentýž J. P. byl následně v plném rozsahu zproštěn i obžaloby v procesu White Power; nárok na náhradu je v současné době projednáván, požadováno je cca 650 tisíc na nákladech obhajoby a ještě o něco víc na náhradě nemajetkové újmy.

Policejní modus operandi podobných účelových obvinění popsal pro BabišDnes bývalý policejní vyšetřovatel Rostislav Kotrč. Přesně tak to podle našich zkušeností funguje: policie disponuje universální sadou pornografických materiálů, které podle potřeby při domovních prohlídkách – s tichým srozuměním GIBSu a státních zástupců – nachází.

Není pak divu, jestliže v různých žebříčcích nacházíme tento skvostný policejní sbor v sedmé nebo osmé desítce, na úrovni policie státu Burkina Faso (jemuž se tímto hluboce omlouvám, pokud jsem kdy v minulosti použil jeho policii jako negativní příklad).

Ačkoli se nám příčí opět o věci znovu obsáhleji psát, neměli bychom před čtenářstvem smlčet, že dnes vyhlášeným rozsudkem zrušil Městský soud v Praze, jehož povinností je, na rozdíl od nás, řádně projednat a judikatorně pojednat každý exkrement, kárné rozhodnutí rozhodnutí České advokátní komory ve stejnojmenné kause a vrátil jí věc k novému projednání. Žalobkyně Klára A. Samková nicméně neuspěla zcela, protože soud sice uznal, že některé její výroky, inter alia, výrok o padajícím shora řečeném, nejsou dostatečně intensivní, aby mohly být posouzeny jako kárné provinění, avšak trvá na tom, že Komora má právo trestat advokáty zhruba ve stejném rozsahu jako římskokatholická církev věřící, tedy za cokoli, čeho se dopustí v kteroukoli denní a noční hodinu.

Máme zde péčí Jana Šinágla zhotovený zvukový záznam dnešního jednání ([1], [2], [3]); odůvodnění rozsudku najdete ve třetí části záznamu.

Nejen velbloudy živi kární orgánové České advokátní komory. Jak je zřejmo z rozhodnutí (prvostupňové, odvolací), jejich oblíbeným thematem jsou rovněž exkrementy, jak v podobě vlivem gravitace padající, tak již na zemi, resp. v trávě, ležící. Kárně odsouzená Klára A. Samková se arci hodlá bránit a podala žalobu, která má být příští týden veřejně projednána senátem soudružky soudkyně Karly Cháberové; ano, žalobní argumentace týkající se členství soudců v KSČ tu nepadne na úrodnou půdu, ba řekl bych, že bude pokládána za přitěžující okolnost. Ještě štěstí, že soud nemůže rozhodnutí Komory zrušit s odůvodněním, že bylo nedostatečně přísné!

Podkategorie