Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Šifrování

Laureát naší prestižní ceny, soudce Nejvyššího správního soudu Radovan Havelec, nemohl nebýt oceněn, neboť jeho svěží dílko je pitomost tak zjevná a frapantní, že by bylo hrubou neúctou k jeho výkonu, kdybychom je ponechali bez náležité odezvy.

Připomeňme si stručně fakta: již pátým rokem vedu spor s ministerstvem vnitra o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrované komunikace. Proti poslednímu rozsudku jsem podal kasační stížnost, avšak neodůvodnil jsem ji, protože mi soud neumožnil seznámit se s důkazy, o něž své rozhodnutí opřel. Osel Havelec nyní tvrdí, že k tomu, abych mohl s rozsudkem kvalifikovaně polemisovat, tyto důkazy znát nepotřebuji, a dokonce – a zejména za tuto pasáž cenu obdržel – že je nemusí mít k disposici ani sám NSS.

Argumenty oslova přípisu jsou prima facie scestné: jestliže městský soud při prvním přezkumu (bez znalosti utajované části spisu) rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal, a neshledal je takovým – rovněž bez znalosti kompletní spisové dokumentace – ani Nejvyšší správní soud, a jako nepřezkoumatelné bylo rozhodnutí zrušeno až poté, co soud I. stupně provedl (in camera) důkaz utajovaným spisem, je mým právem seznámit se s tím, co tak zásadního ve spisu je, že to přimělo změnit soud názor, a poté rozvinout argumentaci založenou na tom, že tyto důvody takový závěr neospravedlňují a soud měl rozhodnutí zrušit spolu s uložením povinnosti informace poskytnout, nikoli začít alibisticky tvrdit, že jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

These, že proti rozsudku mohu brojit, aniž bych se směl seznámit s jeho důvody, není udržitelná nejen v rovině ústavního práva, ale je v příkrém rozporu i se základními principy soudního řízení zakotvenými v procesním právu podústavním.

Nyní je na čase, aby mě NSS k doplnění (zjevně deficitní) kasační stížnosti vyzval, já nevyhovím a znovu, již potřetí, požádám o nahlédnutí do spisu, načež bude kasační stížnost podle § 37 odst. 5 SŘS odmítnuta a já podám ústavní stížnost, protože po mně bylo požadováno něco, co jsem při nejlepší vůli nemohl splnit. Snad bude mít Ústavní soud pro můj nehorázný požadavek seznámit se s důkazy, na jejichž základě byl napadený rozsudek vydán, více pochopení než řečený trouba v taláru.

Oceněnému pitomci srdečně blahopřejeme; oslí uši ve tvaru paragrafů, které může nosit k taláru i k běžnému oblečení, na něj čekají v redakci blogu.

Zatlačeno do kouta v našem již pátým rokem se vlekoucím šifrovacím sporu, ministerstvo vnitra, ústy Petra Nováka, ředitele jakéhosi utajovacího odboru, sáhlo k nejsilnějšímu kalibru a v dalším odmítavém rozhodnutí prohlásilo, že prima facie nesmyslná (a korupčními penězi šustící) zakázka byla brněnskou technikou skutečně splněna. Vědci prý pro policii vyvinuli hardwarové zařízení, které zapojíte k datovému kabelu, s ohledem na cenu zakázky patrně lhostejno, zda elektrickému nebo optickému (to je mimochodem jediné, co rozhodnutí věříme, dodejme poněkud jízlivě), a škatulka na připojený externí disk sype dešifrovaná data. Zvládne vše, od Herodotovy šifry přes Blowfish, AES a eliptické křivky po šifru mistra Leonarda – aby taky ne, za tu cenu!

Hezká představa, Petru Novákovi bychom arci doporučili sledovat méně bondovek a více přemýšlet o tom, jak se vyvléct z podezření, které na něj padlo: on je totiž právě tím, kdo je z přijetí úplatku za tuto od první chvíle nesmyslnou a nesplnitelnou zakázku mezi ministerským úřednictvem nejpodezřelejší.

Nejzajímavějším ze sporů, které v současné době se státem vedu, je patrně spor podle InfZ o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrovacích algorithmů. O žádné prolamování se přirozeně nejedná, je to od počátku věcně nesmyslná, korupční zakázka, ze které úředník ministerstva vnitra, který její přidělení brněnskému universitnímu pracovišti zařídil, dostal luxusní vývar; což je, pro mne stejně jako pro orgány činné v trestním řízení, arci daleko mimo mez prokazatelného. Akademici cosi sepsali, ministerstvo to zaplatilo a obratem hodilo do koše, a úředník má zas o nějakou tu stovku tisíc tučnější konto.

Zajímavé ovšem je, jak soudy k mé žádosti o informace přistoupily. Městský soud v Praze, v senátu nechvalně známé, fenomenálně hloupé soudkyně Evy Pechové, si zadávací dokumentaci vyžádal, spolu s průvodními dokumenty si ji přečetl, a v druhém rozsudku mi sdělil, že je utajována oprávněně, ovšem proč, to vědět nesmím: na to je dokumentace příliš tajná. A paradoxně správní rozhodnutí ministra jako nepřezkoumatelné zrušil.

Proti tomu jsem podal kasační stížnost, ale protože vím, jak loni dopadl u Evropského soudu pro lidská práva Václav Regner, budu volit poněkud jinou taktiku: odmítám jakákoli svá podání v této věci odůvodňovat, protože nemám přístup ke klíčovému důkazu, který byl v řízení proveden. Budu tedy chtít, aby kasační stížnost za mě odůvodnil sám Nejvyšší správní soud. Jen tak lze zajistit aspoň minimální standard ochrany mých procesních práv. A protože je jasné, že odůvodnění kasační stížnosti bude odkazovat na tajnou zprávu, musí být logicky i ono tajné, a tajný samozřejmě bude, pokud jde o odůvodnění, i rozsudek, který se s touto tajnou kasační stížností vypořádá.

S tímto rozsudkem se, po mezikroku u Ústavního soudu, vypravím do Štrasburku, a snad se mi podaří přesvědčit jeho soudce, že se jedná už o takovou komedii, že na ni prostě nemohou dát své razítko: což už bezmála odmítli učinit v kause V. Regnera. Nebýt naivity soudců ze západních zemí, kteří nevědí, že v celém postkomunistickém světě jsou tajné služby rejdištěm bývalých agentů komunistických tajných služeb, dopadlo by hlasování plena opačně, což je zcela zřejmé z disentů, jejichž studium lze čtenářům doporučit daleko spíš než majoritní votum.

O pokrocích na tomto poli budu pravidelně informovat.

Tedy, přesněji řečeno, rozsudkem Městského soudu v Praze mi bylo vyhověno, ale soud nenařídil žalovanému, aby mi informace poskytl, nýbrž rozhodnutí zrušil pro domnělou nepřezkoumatelnost a zároveň dal ministerstvu návod, jak ho lépe odůvodnit. Senát: Eva Pechová, Gabriela Bašná, Milan Tauber, tj. ten vůbec nejhorší, který u tohoto soudu minimálně na správním úseku působí.

Řešena byla rovněž důležitá procesní otázka, zda mám právo seznámit se s těmi částmi správního spisu, které jsou ministerstvem vydávány za utajované. Opakovaně jsem s odkazem na ustanovení § 45 odst. 4 SŘS soudu vysvětloval, že se nemohu vyjádřit k důkazu, se kterým se nesmím seznámit, a opakovaně jsem ho žádal, aby mi nahlédnutí do spisu umožnil – marně.

Zvažuji, že proti rozsudku podám opakovanou kasační stížnost, pro chybějící výrok nařizující žalovanému poskytnutí informací, ovšem nevím, jak ji – bez znalosti obsahu listinných důkazů, které byly soudem provedeny – řádně odůvodnit.

Aktualisováno.
Kasační stížnost.

Jak avisováno, senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radovan Havelec, Jaroslav Vlašín a Jan Vyklický zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci informací – zadávací dokumentace ke státní zakázce požadující prolomení šifrované komunikace.

Rozsudek nám dal za pravdu, že soud se musí s informací nejprve sám seznámit, než o správnosti jejího podřazení pod utajované informace rozhodne (navíc si povšiml, že správní spis předložený soudu není úplný), a stejně jako my upozornil, že odposlech šifrované komunikace nelze podřadit pod sledování osob a věcí.

Spor s ministerstvem vnitra tedy dostává ústavněprávní rozměr, neboť se samozřejmě budeme domáhat kopie všech listin, které měl soud při svém rozhodování k disposici, protože se nemíníme smířit s postavením účastníka, jenž, v nejlepší tradici fémového soudnictví, musí vyvracet soudu hodnocení důkazů, které sám nesmí znát.

Sledujte proto tento kanál, bude to ještě dlouhé a dobrodružné!