Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

V lednu 2017 jsme napsali:

Dále mne šokovalo prohlášení Andreje Babiše, že svůj Agrofert převede do dočasné svěřenské správy. Tím by ale střet zájmů neeliminoval, protože měl-li by možnost svého vlastnictví se opět ujmout, měl by stejný zájem jako nyní, aby Agrofert prosperoval a jeho konkurentům se vedlo co nejhůř. Má dvě možnosti: Agrofert si ponechat a strpět pokles jeho výnosů v důsledku nemožnosti získávat určité druhy státního financování a účastnit se veřejných zakázek, anebo ho prodat, avšak bez jakékoli možnosti znovu ho přednostně získat, tedy např. bez předkupního práva.

Českým úřadům – ostatně již do značné míry personifikovaným právě v osobě Andreje Babiše – převedení majetku do svěřenského fondu stačilo, Evropské komisi podle všeho nikoli, ana, podobně jako my, naznala, že svěřenské fondy jsou pouhou rouškou halící skutečného vlastníka.

Pro tuto kůrovcem, řepkou a Agrofertem sužovanou zemi to arci není dobrá zpráva, protože evropskými dotacemi krmený Babiš byl aspoň částečnou zárukou, že se politika České republiky definitivně nepřeorientuje tam, kam by ji chtěla mít zaměřenu Babišova někdejší, tedy komunistická strana. Z hlediska dlouhodobé perspektivy by možná bylo nejlépe, kdybychom se mu na ty dotace složili.

O úředních deskách a jejich skrytých půvabech píšeme na tomto blogu pravidelně, arci jsou přesto situace, které nám vyrazí dech. Příkladmo zde vyzývá na úřední desce mosteckého soudu vyšší soudní úřednice Dana Pichová jistou Anitu Fakovou z Obrnic, aby jí ve lhůtě jednoho týdne sdělila informaci nezbytnou pro určení místní příslušnosti soudu. Škoda, že chybí poučení, co se nešťastné dámě stane v případě, že výzvu oslyší.

My ovšem víme, co se stane Daně Pichové: získá prestižení ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů; zároveň se zavazujeme, že v případě, že Faková skutečně na výzvu odpoví, vyšší soudní úřednici cenu slavnostně odejmeme.

Místo děje: kterákoli advokátní kancelář v České republice.
Čas: blízká budoucnost.
– Pane doktore, včera jsem zbil ženu.
– To je mrzuté, pane Nováku. A ohlásila to na policii?
– Naštěstí ne.
– Ale já to bohužel oznámit musím. To víte, článek 28 Istanbulské úmluvy… Ale mám pro vás dobrou zprávu: jsem ochoten převzít vaši obhajobu a poskytnout vám 20% slevu. To je fairová nabídka, ne?

Jak tento fiktivní příběh dopadl, tedy zda byla smlouva o poskytování právních služeb řádně uzavřena a plněna, či zda se pan Novák dopustil vůči odborníkovi vázanému povinností ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že má důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti Istanbulské úmluvy, trestného činu se sazbou od tří do deseti let odnětí svobody, přenecháváme fantasii čtenářově. Faktem však je, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z května 2011 má jen minimální šanci, že bude v České republice ratifikována.

Hlavní důvod, proč tomu tak je, spočívá ve fundamentalistickém, ideologickém pojetí její textace: namísto aby její autoři (spíše arci autorky) zvažovali reálný přínos jednotlivých ustanovení pro praxi, zapomněli, že nesepisují feministický manifest frakce obzvláště radikálních sufražetek a dospěli k výsledku, který je pro veřejnost v celé řadě signatářských států nepřijatelný, přičemž jediným vítězem bitvy o Istanbul bude Putinův režim, protože se tak podaří přesvědčit další fragment populace cílových zemí ruské propagandy, že ze západní Evropy a jejích institucí přichází nesvoboda, zmar a všeobecné neštěstí, kdežto ex Oriente lux (pokolikáté už v historii?).

Putinova užitečného idiota Petra Piťhy jsme si vždy velice vážili, tentokrát však nerozumíme, proč slouží jako beranidlo něčemu, co je v příkrém rozporu s jeho katholickou, tedy západní vírou.

Tiskový orgán Agrofertu píše o pozoruhodném případu investičního poradce Dominika Mrvíka, který se zděsil toho, že, ač policií zjevně neobtěžován, dopouští se trestné činnosti, proto ukradl firemní databasi a jal se, za 20% provisi, pomáhat svým předchozím obětem. Poučné a dojemné, arci lehce šokojícím shledáváme, kolik lidí se dosud domnívá, že štěstí k nim přijde telefonicky, v podobě nevyžádané obchodní nabídky. Ta nepoučitelnost je po téměř 30 letech od změny poměrů neuvěřitelná. Já osobně podobné případy řeším rychle a nekompromisně; asi proto jsem tak chudý a neúspěšný!

Příležitost posílit svou prestiž a prokázat nezávislost na momentálním politickém zájmu a diktátu propásl Evropský soud pro lidská práva, který neshledal porušení Úmluvy v případě rakouské občanky Elisabeth Sabaditsch-Wolff. Ta se oprávněně pozastavila nad tím, že podle většiny hadísů pojal prorok Mohammed za manželku Aišu v době, kdy jí bylo šest let, a toto manželství bylo konsumováno (tzn. došlo k prvnímu pohlavnímu styku), když Aiše bylo devět. Označila proto proroka za pedofila, za což byla odsouzena k pokutě 480 euro.

Odůvodnění rozsudku je značně nepřesvědčivé až trapné, a neméně trapné je, že žádný ze soudců se proti němu neodvážil disentovat.

Domníváme se, že ochrana citů věřících má v liberálně-demokratické společnosti místo zejména v podobě ochrany náboženského kultu, tedy příkladmo práva na nerušený výkon náboženských obřadů. Stát však nesmí zajišťovat nikomu ochranu jeho víry před kritikou, vždyť ostatně moderní pojetí svobody slova se zrodilo ve Francii právě v souvislosti s právem kritisovat katholickou církev a její dogmata. Vedle toho je tu zjevné, že se opět neměří stejným metrem: islám je náboženství, jemuž přísluší vyšší stupeň ochrany než příkladmo křesťanství; jinak by totiž musel být pokutován každý, kdo zpochybňuje starozákonní, kreacionistická dogmata.