Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Roztomilý poster, jímž dnešní post ilustrujeme, lze beze změny použít i pro trestní soudce, protože jejich myšlení se od toho vysmívaného, prokurátorského, v ničem podstatném neodlišuje. A tak, když liberecká soudkyně Lenka Zhoufová zfalšovala usnesení o ponechání obviněného ve vazbě, její kolegyně z Mělníka Renata Moudrá rozhodla, že se tím nedopustila trestného činu: vždyť šlo o sprostého obviněného, kterému několik dnů v nezákonné vazbě jistě jen prospělo. A falšování úředních dokumentů? Prosímvás, lidi, vy s tím naděláte: to se u soudů přece děje dnes-a-denně, tak proč by to najednou mělo někomu vadit!?

Co je v případě odškodňovacího řízení doba ještě přiměřená? Může to být, řekněme, osm a půl roku?

Prosím, neklepejte si na čelo, pro soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Danielu Břízovou Ratajovou klidně, a ani není potřeba, aby se v řízení objevily jakékoli zvláštní okolnosti. V podobných případech si říkám, že s českým soudnictvím to nebude v pořádku ani za dalších padesát let, je-li naplněno mysliteli a myslitelkami jejího kalibru: justice v této zemi je prostě jedna velká, prohraná bitva.

Soudkyně samozřejmě za svůj výkon dostává prestižní ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Blahopřejeme!

Neprošel, a dle poměru hlasů v Senátu se zdá, že spíše pronikl by velbloud uchem jehly, ba i hříšník dospěl by království nebeského, než Aleš Gerloch mezi ústavní soudce.

Jsme tomu arci spíše neradi, protože nemá-li se Ústavní soud stát okrasným sborem žvavých starců, potřebuje výrazné, viditelné osobnosti. Soudci za odměnu, případně na dožití (nebudeme jmenovat, že, Radovane Suchánku!), nejsou pro tento soud přínosem. Aleš Gerloch, jakkoli lze k němu a jeho pohříchu nikoli čistoskvoucí osobní historii mít výhrady, by byl osobností, která by se bezesporu dokázala v soudcovském kolegiu prosadit.

Nejzávažnější námitka, která zazněla, tedy že A. Gerloch prokázal ochotu sloužit moci, bez ohledu na její povahu, formulovaná, inter alios, Jiřím Přibáněm, je jistě oprávněná, avšak v této vlastnosti adept nevynikal nad jiné, a nemusíme sestupovat ani mezi řadové soudce: sám předseda Ústavního soudu je příkladem osobnosti, která napomohla politisaci tohoto soudu vskutku výrazně, a i když nelze srovnávat disidenta Rychetského s normalisačním komunistou Gerlochem z hlediska někdejší osobní odvahy, dovolujeme si vyjádřit pochybnost, zda by posledně jmenovaný byl ochoten iniciovat příkladmo hanebnost typu stanovisko Kinský, jímž byl ethos restitucí postaven na hlavu a restituční zákony učiněny právním předpisem dovršujícím totalitní bezpráví.

Pročež soudíme, že někdo tu, milí senátoři, opět jednou neznamenal břevna v oku svém.

Erik Best dnes na svém blogu Fleet Sheet upozornil na možnost, že předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj (ČSSD) bude obviněn z braní úplatků, což logicky zpochybní legitimitu všech jeho předchozích rozhodnutí. Precedenty by tu byly, třeba víme, že v nedávné minulosti soudilo několik soudců bez vysokoškolského vzdělání a několik dalších u Vrchního soudu v Praze dodnes působí, aniž by existoval jejich jmenovací dekret. Tyto incidenty byly doposud vždy řešeny s uplatněním zásady, že je důležitější razítko než razítkující, tedy že i vadně jmenovaná nebo nezpůsobilá úřední osoba je oprávněna vydávat platná rozhodnutí. Právně se tak nestane nic, vše je v nejlepším pořádku, nikdo starší rozhodnutí předsedy ÚOHS přezkoumávat nebude.

Máme za to, že takový postup je v zemi, kde roky prosperovala plzeňská právnická rychlofakulta (a v Praze funguje další podobná, Metropolitní universita, zajišťující vzdělávací servis zasloužilým členům ODS a jejich potomstvu), holou nezbytností: vždyť si uvědomte, co by se stalo, kdyby někdo začal uplatňovat opačné pravidlo a příkladmo z toho, že funkce byla získána úplatkem nebo úředník nedisponoval dostatečným, na skutečné vysoké škole dosaženým vzděláním, dovodil neplatnost jím signovaných listin. To nelze připustit: ilusi právního státu nám tu nikdo zpochybňovat nebude!

Nezastavujeme, máme zpoždění! Tuto hlášku z Troškovy komedie si člověk maně připomene, kdykoli se odhodlá pojednat vývoj českého práva a právního prostředí za posledních 30 let. Nezastavovalo se po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, kdy Ústavní soud, zásluhou nyní již díkybohu emeritního soudce Jana Musila prohlásil nemravné sumy přísudků za bagatelní, formulářově řešené spory za protiústavní, avšak zároveň odmítl shledat protiústavními starší exekuční tituly, jimiž bylo toto nemravné plnění pravomocně přiznáno. Nezastavujeme, hledíme vpřed ku šťastné, světlem ústavnosti prozářené budoucnosti.

Nyní, kdy se, zejména díky případu Michala Šnajdra, zjistilo, že ve vězení sedí desítky, možná stovky nevinných lidí, kteří byli odsouzeni na základě výsledku světově unikátní (a symptomaticky česky kvalitní) methody pachové identifikace (MPI), jež není v podobě, jak je praktikována, ničím než ryzím podvodem, nejeden policejní a obecně trestněprávní, resp. trestně-organický mozek hloubá nad tím, jak to udělat, aby se nemuselo zastavit ani tentokrát. Jestli by třeba nebylo možné prohlásit stávající nespravedlivá odsouzení za nezměnitelná a methodu ponechat buď v novelisované, vylepšené (fakticky ovšem stále důkazně bezcenné) podobě být, anebo na jejím základě nově neodsuzovat: prostě jsi měl, chlapče, smůlu, v té době jsme všichni věřili, že psi jsou neomylní a psovodi čestní, neschopní jakékoli špatnosti. Anebo aspoň nějak zařídit, že stát nebude muset tyto nespravedlivě odsouzené s ostudou propustit a vyplatit jim za roky věznění nemalé odškodné.

To naštěstí možné nebude. Na druhé straně bychom neměli čekat cestu růžovou alejí, tak jako mnozí, kteří se na nás obracejí se žádosti o publikaci jejich kausy, v domnění, že zveřejníme-li fakt, že byli odsouzeni neprávem na základě MPI, státní zástupce se chopí iniciativy a sám navrhne obnovu řízení v jejich prospěch. Tak to nefunguje. Policisté a státní zástupci budou naopak dodávat nové důkazy v neprospěch obnovy, vypovídat budou Fundové a jiní dobře motivovaní svědci, možná se ve stopách z místa činu objeví původně nezjištěné otisky prstů a/nebo DNA. Dosáhnout obnovy procesu bude vyžadovat značné úsilí, protože proti nevinnému tu bude stát mašinerie vinných, kteří by povolením obnovy svou vinu doznali. A – na což bychom neměli zapomínat – s použitím MPI byla odsouzena i určitá část skutečných pachatelů, jejichž rehabilitace je sice v zájmu obecnější spravedlnosti nevyhnutelná, avšak společensky obtížně přijatelná, protože princip, že je lépe pět viníků na svobodě než jeden nevinný v žaláři, si tato společnost zdaleka neinternalisovala.

Drban jako drban, je jedno, za co ho zavřeme, a i když to třeba neudělal, udělat to klidně mohl, to je esence policejního myšlení, která nachází sluchu bohužel i mezi trestními soudci. Nepřekvapí proto, že Ladislav Křápek, brněnský psovod a zločinec v uniformě, který dodal falešné výsledky MPI netoliko pro případ M. Šnajdra, ale pro celou řadu dalších kaus, kdy policisté potřebovali usvědčit nevinného, když byl u soudu při výslechu konfrontován s výsledkem studie České zemědělské university, jíž byla tato methoda z hlediska spolehlivosti vyvrácena, pravil, že – sám, mimochodem, jedinec intelektu poněkud sporého – k docentu Ludvíku Pincovi, jednomu z hlavních autorů zprávy, nemá důvěru, zpráva ČZU jsou nesmysle a jeho psi se nikdy nemýlí – a soud se s tím spokojil a na základě této konfrontace vědy s praxí poslal dva nevinné z přepadení klenotnictví v Uherském Hradišti do vězení – zvlášť když neomylnost psů potvrdil další policejní zločinec a znalec, proti němuž se i Ivo Svoboda se svou diskursivní analysou musí jevit jako akademický velikán, Martin Kloubek.

Boj bude proto náročný a dlouhý; aby byl vyhrán, je pro tuto zemi arci nesmírně důležité, jakkoli to pověst českého trestního práva a kvality orgánů činných v trestním řízení dále poškodí.