Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Die Heimatvertriebenen waren Opfer, die bitteres Unrecht erlitten haben. Aber wir verkennen auch nicht Ursache und Wirkung. Vertreibung und Flucht der Deutschen waren eine unmittelbare Folge des von Deutschland begonnenen Zweiten Weltkriegs und der unsäglichen Verbrechen während der nationalsozialistischen Diktatur. Doch das ändert nichts daran, dass es für Vertreibung weder eine moralische noch eine politische Rechtfertigung gab.

Tak pravila německá kancléřka Angela Merkel a hned je v České republice oheň na střeše.

Přitom ovšem pravdu nemá. Vyhnání nebylo bezprostředním důsledkem nacistických zločinů, nýbrž ty byly pro ně záminkou: není zde tedy vztah příčiny a následku, tak často opakovaný českou stranou, nýbrž dávno formulovaného záměru a záminky k jeho (brutální) realisaci.

Plán na odněmčení českých zemí nevznikl až ve 20. století a už vůbec ne až po Mnichovu, jak oficiální česká historiografie ad nauseam proklamuje: myšlenka ethnického vyčištění území obývaného Čechoslovany od Čechoněmců – a často i těch jeho oblastí, které nikdy významné slovanské osídlení neměly, optimálně celého území historického českého státu – jako politického cíle doprovázejícího emancipační úsilí národních buditelů je dokládána opakovaně a nikoli jako jednotlivé excesy, nýbrž spíše jako jeho průvodní znak; kdo se chce dozvědět víc, může si o tom přečíst text zpracovaný v r. 2011 badatelskou sekcí našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Víceméně náhodou, v rámci pozdně pomigračních úprav blogu, narazil jsem na svůj osm let starý text nazvaný Vládne v České republice právo? V něm jsem se, v květnu 2010, zamýšlel nad tím, zda Česká republika udělala od r. 2000 z hlediska naplnění kautel právního státu nějaký pokrok, a dospěl k závěru, že jen malý a spíše v nedůležitých věcech.

Uplynulo dalších osm let, a já zjišťuji, nikoli bez frustrace, že konservace stavu, kterou jsem již tehdy konstatoval, nejenže nepominula, ale dále se prohloubila: právo a justice se zejména za vlády ministrů za Agrofert staly říší bezčasí, kde největší viditelnou změnou je pomalé zavádění počítačů a zvládání jejich funkcí: posledně příkladmo automatického číslování odstavců, tedy toho, co my ostatní děláme zcela samozřejmě už patnáct let. Ve všem dalším může ministr Pelikán opustit své křeslo s hlášením: V době mé služby se v resortu nic významného nestalo.

Nebudu vám arci předkládat své dojmy, přečtěte si onen starý článek a učiňte si názor sami.

Ne, neschválím, ode mě to razítko prostě nedostanete! pravil úsečně úředník Botička starostovi Rumpálovi, který, vystav frontu u okénka, přišel konečně na řadu. Rumpál věděl, že se svým podřízeným nic nezmůže, město prostě to krásnou novou osmipatrovou železobetonovou budovu uprostřed renesančního náměstí nepostaví, i kdyby se na hlavu stavělo. Jeho úředníci jsou nezávislí a on, pouhý starosta, s nimi nepohne. A je to tak dobře, pomyslel si Rumpál spokojeně, a již přemýšlel, jak vysokou mimořádnou odměnou Botičkovi za nestranné a spravedlivé rozhodování na konci měsíce napíše.

Takhle nějak to teď bude vypadat všude, an náš moudrý parlament, prozatím svou dolní komorou, vyslovil souhlas s legislativní předlohou zastupitelstva Pardubického kraje, jež učiní přítrž řádění všech zpupníků a zpupnic, kteří dosavad ve správním řízení drze namítali, že zaměstnanec obce nebo kraje není způsobilý z důvodu systémové podjatosti nestranně rozhodovat v řízeních, kde je příslušný územní samosprávný celek účastníkem, a nestačilo jim, že jim tuto nehoráznost opakovaně vyvrátil Nejvyšší správní soud.

Když zhruba před 30 lety dospěla technologie umožňující sekvenování DNA do fase, dovolující rutinní využívání jejích výsledků v kriminalistice, byla logicky uplatněna i na případy osob, které tvrdily, že jsou ve vězení nevinně, protože čin, za který byly odsouzeny, nespáchaly. A ukázalo se, že mnohdy mají pravdu – konkrétně v USA se počet takto rehabilitovaných osob blíží už čtyřem stovkám. To jsou fakta našim čtenářům patrně známá (a pokud náhodou ne, mohou se o neziskové organisaci Innocence Project, která má řadu z těchto případů na svědomí, poučit na Wikipedii).

Česká republika má momentálně velmi podobný problém, který se jmenuje methoda pachové identifikace. Možnost provést komparaci pachové stopy se vzorkem pachu podezřelého znali a využívali už komunističtí vyšetřovatelé; ti ovšem měli dost sebereflexe, aby takto získaným důkazům ponechali neoficiální status (samotná methoda byla až do r. 1990 tajná) a soudy se jejich prostřednictvím přesvědčit ani nepokoušeli: byla to operativní pátrací methoda, způsobilá určit nebo naopak vyloučit možného pachatele, nic víc.

Policie České republiky, jejíž úspěšnost v boji se zločinem i odborná komptence jsou v porovnání s tou komunistickou, přiznejme si, žalostné, methodu pachové identifikace povýšila na regulerní důkazní prostředek, a nebyl by to tento důmyslný sbor, kdyby zároveň nezačal její výsledky v masovém měřítku zneužívat. Pes je totiž vynikající alibi: ponecháme-li stranou zastánce fanatické víry typu Martina Kloubka, že pes se nikdy zmýlit nemůže, nelze nevidět, že je prakticky nemožné prokázat, že pes byl svým psovodem ovlivněn, resp. že nemusí být a limine vycvičen k tomu, aby rozeznával pachy, úplně postačí, když umí poslechnout svého pána a zalehnout nebo zaštěkat u té posice (postu) v řadě pachových konserv, kde to orgány činné v trestním řízení potřebují.

Nefunguje to dokonale: příkladmo u Vlastimila Pechance pes správně na vražedné zbrani pach obviněného neidentifikoval, ač by to policii bylo pomohlo, ale ve většině případů je průběh právě takový: psovod, i když takové informace k ničemu nepotřebuje, dostane zadání, z něhož je zřejmé, co se komparuje a co má pes zjistit (v daném případě uvedením informace, že jde pravděpodobně o vozidlo, kterým byl proveden únos), a voilà, hleďme, hleďme, jaká náhoda, shoda je na světě, a stačilo jen naznačit: my policisté si přece musíme pomáhat!

V žádném jiném oboru vážně a odpovědně provozované lidské činnosti by nic podobného nebylo možné: věda má svá pravidla a kdo by se pokusil presentovat vědecké výsledky založené na podobně konstruovaném experimentu, by sklidil nejvýš výsměch. Policii to ovšem procházelo a přes určité námitky ze strany Ústavního soudu dodnes prochází. Podstatnou otázkou je, jak jí v těchto podvodech zabránit. Odpor z její strany bude jistě velký, vždyť o co jednodušší je usvědčit pachatele tak, že si zařídíme správný výsledek pachové zkoušky – tak jako udělali v našem kroměřížském případě kpt. Němec a nprap. Křápek – než hledat validní důkazy a pátrat po skutečných pachatelích. A nelze pochybovat o tom, že za ní budou v jednom šiku stát státní zástupci i soudci, protože ti by museli připustit, že se roky mýlili, nechali sebou manipulovat a jako na běžícím pásu posílali do vězení nevinné lidi: přiznat, že naletěli policejním šarlatántům, by bylo příliš pokořující.

Domníváme se, že klíčem je publicita: pokud aspoň část novinářů pochopí, o jak hluboký a společensky významný problém se jedná, je zde určitá šance, že se podaří vzbudit zájem veřejnosti. Svět není arci Minority Report a myslet si, že se někdy podaří dostat do vězení podvodníka Martina Kloubka, který policii poskytoval svým pseudovědeckým blábolením krytí a má proto nyní na svědomí řadu zničených lidských osudů, by svědčilo o povážlivém nedostatku reflexe reality. Spokojme se proto s tím, že by měl každý, kdo byl odsouzen výhradně nebo z velké části na základě výsledku methody pachové identifikace, dostat právo na nový proces.

Máš zaplacený daně, uhlíři? Nemáš, viď? Na podobné thema se rozhořely vášně v Bílině, kdysi nádhernou přírodou obklopeném sudetoněmeckém městě, nyní ohavném centru měsíční krajiny; radnice se rozhodla poskytovat slevu 50 % těm návštěvníkům koupaliště, kteří prokáží, že jsou občany Bíliny, mají zaplacen poplatek za svoz komunálního odpadu a nedluží městu ani jiným způsobem.

Moc dobrý nápad, jen by se měl poněkud dotáhnout. Každý platič, resp. neplatič, by měl být vybaven čipem, a kdyby se např. pohyboval v noci po městě, veřejné osvětlení by se mu rozsvěcelo podle výše zůstatku; a podobně na přechodech pro chodce: Dlužíš, dobytku? Zelené se nedočkáš, ta je určena jen pro spořádané občany našeho města!