Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Pro ty z mých čtenářů, již dosud nepochopili princip kontextuálního extremismu, zavedený do českého prostředí nestorem protiextremistických znalců Miroslavem Marešem a s nadšením vyznávaný jeho pokračovateli Michalem Mazlem, Ivo Svobodou, Josefem Zouharem a dalšími, dovolím si jeho fungování objasnit na krátkém, ilustrativním příkladu.

Facebook právě odstranil z profilu jedné uživatelky následující obrázek:


Kdyby to samé postoval někdo jiný, zejména kdokoli levicově a antifašisticky zaměřený, byl by význam zřejmý: s využitím motivu postavičky Cartmana ze South Parku autor vtipně podává sarkastickou glosu, jež působí veskrze multikulturně a pro-tolerantně. Ovšem uživatelka, jíž byl onen obrázek zakázan, je známou extremistkou, a význam téhož obrázku je proto jiný, jde o otevřenou, nenávistnou antisemitskou propagandu.

Už je vám jasné, jakými prostředky znalci pracují, aby dosáhli žádoucího, policií objednaného výsledku?

Policie České republiky vydala důrazné varování před hrou Modrá velryba, jež má údajně vrcholit sebevraždou hráče. Chvályhodné: takové upozornění si jistě všechny potenciální oběti vezmou k srdci a hru, kterou vítáme jako prostředek ke zkvalitnění lidského genofondu, si určitě nezahrají.

Za okny další nevlídný, sychravý jarní den, v mysli než chmury a deprese, v takové situaci jednoho potěší leccos; příkladmo zpráva o tom, jak pražská primátorka Adriana Krnáčová, jejíž jedinou předností je bezmezná hloupost kombinovaná s neméně bezmeznou loyalitou oligarchickému krajanu, vlastoručně instaluje na štaflech nejprovařenějších pražských loupeživých taxikářů v metropolitním soubarví vyvedené plakáty upozorňující turisty, že v této vládne absolutně neschopná samospráva, která si za 27 let nedokázala poradit ani s úkolem tak banálním, jako je zajištění poctivé taxislužby.

Má pravdu, ta osoba: toto město je museum, ba skansen, leč exponátem v něm je primárně ona sama, spolu s mnohohlavým úřednickým aparátem magistrátu a tento obklopujícími politickými podnikateli; možná by bylo dobré zajet do Zadaru, do Monte Carla, případně Dubaje, a tam přitlouct podobné vkusné billboardíky poblíže vil Romana Janouška, Ivo Rittiga, Tomáše Hrdličky a dalších osobností, jež se o rozkvět hlavního města zasloužily. Eventuálně, aby se ušetřilo na cestovném, nechat jejich podobu vytesat a busty doplněné tabulkou s vysvětlením osadit kupř. na Škodův palác.

Při výslechu cizinců nebude prozatím povolen waterboarding; to je jediná potěšující zpráva plynoucí z vládního návrhu novely cizineckého zákona, nad nímž se podivuje i Česká advokátní komora.

Za pozornost stojí zejména § 169j (str. 46), zavádějící zcela nový typ důkazu, související výslech. Aby nemohlo dojít ke kolusi mezi vyslýchanými osobami, budou jejich výslechy prováděny současně nebo bezprostředně po sobě a účastníci řízení se s jejich obsahem budou moci seznámit až následně. A protože advokáti práci správních úřadů a policie jen ztěžují, nesmějí se ani oni, ani jimi zastoupení účastníci takového výslechu účastnit: že svědek vypověděl přesně to, co stojí v protokolu, že mu úředník nebo policista nevyhrožoval a jeho výpověď nijak nepřekroutil, se tak stává svého druhu nevyvratitelnou právní domněnkou.

Vyloučena je arci i možnost klást svědkům a jiným účastníkům otázky. Advokát, bude-li k výslechu vůbec připuštěn, smí na vykázaném místě pouze tiše sedět, aniž by mohl do výslechu svědka zasahovat např. kladením doplňujících otázek, a pokud je vyslýchán jeho klient, smí vznášet pouze taxativně vyjmenované námitky; nevěříte-li, v odst. 4 to najdete černé na bílem.

Pokud se novinka osvědčí, můžeme v dohledné době stejnou změnu očekávat i v ostatních druzích správního řízení: jak říká důvodová zpráva na str. 178, cílem tohoto opatření je zejména efektivním způsobem vést správní řízení a předcházet obcházení zákona. A o to nám všem přece jde, no ne?

PS: Tento článek není apríl; bohužel…

Možnost použít proti občanovi trestními orgány, případně tajnou službou pořízený odposlech např. v daňovém nebo přestupkovém řízení, toť tajný sen každého úředníka. Dosud to nešlo, a další pokus, jak to umožnit, se právě odehrává u Nejvyššího správního soudu v kause kárně stíhaného soudce Miroslava Veselého.

Perex článku na České justici sebevědomě tvrdí, že pokud bude Nejvyšší správní soud v zahájeném kárném řízením se soudcem Miroslavem Veselým akceptovat loňský rozsudek ESLP, může svůj dosavadní názor změnit.

Jde o typickou justičně-mediální manipulaci. Rozsudek ESLP ve věci Versini-Campinchi et Crasnianski v. Francie je třeba vykládat ve světle francouzské procesní úpravy, a ta je od české dosti odlišná. Jednak lze odposlech povolit u podstatně širšího okruhu trestních řízení (čl. 100 tamního trestního řádu) než v České republice, a co je podstatnější, zcela schází obdoba § 88 odst. 6 i. f. TrŘ, podle kterého lze v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.

A logicky, a maiori ad minus, je-li odposlech nepoužitelný v případě trestních řízení vedených pro méně závažné trestné činy, než pro které ho lze nařídit, není ho už vůbec přípustné použít mimo trestní řízení.

Štrasburský soud tedy řešil použitelnost odposlechu v právním prostředí, kde takový zákaz neplatí, a věnoval se téměř výhradně jiné otázce, zákazu odposlechu komunikace obviněného se svým obhájcem, resp. v daném případě obhájkyní (čl. 100-5), nikoli tomu, zda lze legálně pořízený odposlech použít mimo trestní řízení.

Na kárný senát soudce Karla Šimky bude jistě vyvíjen tlak, aby ustanovení § 88 odst. 6 i. f. TrŘ vyložil absurdně restriktivním způsobem, tedy tak, že je-li něco nepoužitelné v řízení trestním, nezakládá se tím nepoužitelnost v řízení jiném; my se arci domníváme, že zákon i výkladové pravidlo a maiori ad minus v tomto případě vedou k jasnému a jednoznačnému závěru, že používat proti kárně obviněnému odposlechy je nepřípustné.