Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Dle dostupných zpráv přerušila skupina aktivistů vystupujících pod označením Slušní lidé v Brně divadelní představení, jehož obsahem, thematisujícím mj. znásilnění muslimky Ježíšem Kristem, se cítila dotčena. Kuriosní je, že se řečení hlásí k pravici, a měli by tedy být znepokojeni příkladmo tím, když policie zasahuje na koncertech jen proto, že se hudební produkce nelíbí přizvanému znalci. Jestliže má být projevem slušnosti mluvit mi do toho, na jaká divadelní představení za své peníze a ve svém volném čase chodím, pak snad raději budu neslušný.

Přinášíme v plném znění e-mailový rozhovor, který jsem poskytl serveru Délský potápěč:

Kdo veřejně hanobí některý stát světové socialistické soustavy nebo jeho čelného představitele, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením, pravil moudře § 104 trestního zákona z r. 1961. Ona skutková podstata z něj byla počátkem 90. let odstraněna, a to byla, milí přátelé, chyba, neboť je jí opět zapotřebí. Aspoň si to myslí Zdeněk Neusar, expert ministerstva dopravy, jenž na adresu jedinců, kteří poškozují registrační značky svých automobilů přeškrtnutím posvátného symbolu Evropské unie, krom vysvětlení, že takové vozidlo se stává nezpůsobilým k provozu, dodal: Otázkou také je, jestli by se v některém z případů nemohlo jednat o hanobení symbolu Evropské unie, ale to už potom není kompetence ministerstva dopravy. Aspoň že tak…

Jak trefně na Facebooku glosuje Petr Koubský, bývaly doby, kdy obdobně nezodpovědní lidé znehodnocovali své občanské průkazy tím, že z nich na protest proti komunistickému režimu vytrhli stranu patnáct.

Upozorňujeme na Českou justicí zveřejněný, velmi poučný rozhovor s Pavlem Varvařovským, bývalým ombudsmanem a ještě předtím ústavním soudcem, ve kterém interviewovaný připustil, že na Ústavním soudu se manipuluje s přidělováním nápadu. Tedy, samozřejmě, nemanipuluje, ale mohlo by se – kdyby se chtělo (a přirozeně se nikdy nechce!):

Otázka: Takže se s rozdělováním věcí na Ústavní soudu podle vás manipuluje?

Odpověď: Když vám jeden den přijde 10 věcí, tak se s tím samozřejmě trošku manipulovat dá. Ale já samozřejmě nechci nějak říkat, že s tím ta kancelář hýbe, ale dá se. Když stížnost někdo přinese osobně, tak samozřejmě mohu říct, teď to sem nenos, ale ve dvě by to mohlo vyjít na určitého soudce zpravodaje.

Už chápete, proč nikdy nemůže projít myšlenka automatického přidělování nápadu? Ve hře jsou příliš velké peníze, a o ty jde i v justici – či spíš právě tam – až na prvním místě.

Lidové noviny thematisují jedno z aktuálních bojišť frontových bojů mezi občanem a státem, povinnost lékaře oznamovat, že rodiče nenechali své dítě řádně očkovat. Věcně se jedná o podobnou záležitost, jakou je boj mezi Českým telekomunikačním úřadem a mobilními operátory, jehož výsledkem jsou nejvyšší ceny za tyto služby v Evropě: farmaceutické společnosti dávno vědí, že efektivnější než zaměřit marketingové aktivity na spotřebitele je zacílit na státní úředníky, kteří ve svatém zápalu a v zájmu zdraví populace zařadí mezi povinná očkování cokoli, a pokud možno ve formě, která bude pro státní rozpočet nejdražší a pro kasu výrobců očkovacích látek – jakož i pro osobní úřednická konta – nejpřínosnější. Pro voliče se ve druhém, stínoherním plánu hraje maňáskové divadlo o šílených biomatkách a odpovědných lékařích, kteří tvoří poslední hráz bránící nové pandemii slezinné sněti, dýmějového moru a nemoci šílených krav.

Má tedy lékař povinnost udat rodiče, kteří nechtějí uposlechnout a dát své děti očkovat tak, jak stát stanoví? Domníváme se, že ve většině případů nikoli. Sedes materiæ tkví v otázce, jaký je v tomto případě rozsah rodičovské odpovědnosti, neboť podle § 10 odst. 4 ve spojení s § 6 písm. a) bod 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, mají lékaři povinnost nahlašovat OSPODu děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti. Ta je vymezena ustanovením § 858 ObčZ a zahrnuje péči o zdraví dítěte. Až takové rozhodnutí o odmítnutí očkování, jímž by bylo zdraví dítěte v materiálním stupni ohroženo, zakládá shora označenou povinnost lékaře. Odmítnutí očkování zbytečného, jehož cílem a jediným účelem je zvýšení zisku výrobce vakciny, takovým deliktem není, a lékař proto není povinen oznámení úřadu učinit.

Tento závěr, domníváme se, může obstát i ve světle judikatury Ústavní soudu, jinak, pokud jde o povinné očkování, dosti rozpolcené a nejednoznačné. Tento soud se příkladmo v nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14 zabýval výhradou svědomí a pozastavil se i nad tím, že není zajištěn mechanismus, kterým by byly reparovány škody na zdraví dítěte v důsledku očkování. Máme za to, že tyto úvahy by vůbec nebylo možno v rovině judikatorního diskursu Ústavního soudu vést, pokud by důvody pro očkování byly takového druhu, že by jeho zanedbáním mohlo dojít k ohrožení zdraví dítěte. To jsou arci spíše náměty na budoucí vehikula pro rozhodovací činnost soudů; pro tuto chvíli je na odvaze konkrétního lékaře, zda udání na odbojné rodiče učiní čili nic.