Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Čapí hnízdo

V rozhovoru pro DVTV řekla Helena Válková, bývalá ministryně spravedlnosti a respektovaná odbornice v oblasti trestního práva, že podle jejích informací bude stíhání Andreje Babiše za dotační podvod v kause Čapí hnízdo zanedlouho zastaveno.

Neberme její slova na lehkou váhu, ta dáma ví, o čem mluví: ostatně jako první predikovala zastavení trestního stíhání původně spoluobviněného poslance za Agrofert Jaroslava Faltýnka.

Zkusme se zamyslet, co její výrok znamená a jak může k zastavení trestního stíhání dojít. První otázkou je, zda se bude týkat pouze Babiše (a jeho dětí, které jsou patrně skutečně bez viny, protože jen slepě plnily vůli svého otce), anebo všech obviněných.

Uměli bychom si theoreticky představit variantu, že před soudem v příštím roce stanou jen ti obvinění, kteří plnili Babišovy příkazy a ač si nemohli nebýt vědomi, že farma zůstala efektivně uvnitř holdingu, podali za ni žádost o dotaci, případně o tom, že byla podána a že obsahovala nepravdivé údaje, museli vědět. V takovém případě je však nezbytné zajistit, že výměnou za příslib podmíněných trestů vypovědí cosi ve smyslu: Pan Babiš o ničem nevěděl, vše jsme s kolegyní Nagyovou připravili a provedli za jeho zády. To by vyžadovalo jednak naprosto zkorumpovaný senát, jednak neveřejnost hlavního líčení (a utajení rozsudku), přičemž míra ovládnutí státních orgánů Agrofertem není dosud ani zdaleka tak úplná, aby něco takového mohlo bez následků projít. Troufáme si proto tvrdit, že taková cesta je spíše nepravděpodobná.

Druhá varianta, zastavení stíhání u všech obviněných, je z hlediska procesní přípravy složitější. Lze si ji představit ve dvou subvariantách: zastavení z důvodu, že se nepodařilo prokázat, kdo je za dotační podvod odpovědný, anebo proto, že se nejedná o trestný čin.

Obě tyto možnost mají arci vedle výhod i nevýhody. Tvrdit, že Andrej Babiš nevěděl, že účelově vyčleňuje Hnízdo z koncernu, když to sám veřejně do medií potvrdil, je představitelné, avšak jedině, jak s oblibou říká Tomáš Sokol na adresu svých méně konformních kolegů-advokátů, po rozsáhlejší lobotomii u příjemce takové informace, přičemž si troufáme predikovat, že i když Agrofert ovládá vedle zemědělství i část zdravotnického průmyslu, povinnost občanů České republiky zbavit se podstatné části mozku v parlamentu jen tak hned neprolobbuje.

Druhá možnost, tedy tvrdit, že k trestnému činu nedošlo, se jeví přece jen o něco nadějnější. K tomuto cíli se dá dostat nejsnáze tvrzením, že nikdo z obviněných netušil, že dělá něco nezákonného, a absentuje tedy úmyslné zavinění. Může se hodit interní, dosud v řízení nepoužitá právní analysa, která tento závěr obsahuje, anebo postačí fakt, že obvinění nejsou právníci se specialisací na evropské dotační právo, a jako takoví se spolehli na to, co jim doporučili jejich advokáti a co posléze aprobovaly i – ve skutečnosti arci v omyl uvedené – orgány ROPu. Skřípe to, nedoléhá, ale fungovat by to mohlo: OLAF ničemu nerozumí, ostatně záležitost posuzoval povrchně, bez přihlédnutí ke specifikům českého trestního práva. Stěžovat proti zastavení trestního stíhání si přitom nelze, rozhodnutí státního zástupce je konečné a neměnné.

Ruské tanky přijely v době vrcholícího léta, kdy bývají lidé co do politických věcí nejapathičtější. Pro zastavení trestního stíhání by se hodil podobně příhodný čas: co takhle počátek března, období charakterisovaného snahou dolyžovat to, co se nestihlo v lednu a únoru, a vyznačujícího se hromadným oslabením imunitního systému, neodborně nazývaným jarní únavou? To bude ta nejlepší doba!

Byli jsme mezi těmi, kteří od počátku predikovali, že Andrej Babiš vládní krisi ustojí – přestože bezprostředně po odvysílání záběrů ze Ženevy to neočekávali ani bookmakeři. Stalo se, a je nyní správný čas rozebrat si důvody a rekapitulovat následky.

Prvním z nich je, že švýcarské docudrama televise Seznam bylo zpracováno otřesným způsobem, s minimem odborné přípravy a zcela bez obezřetnosti, jež byla sine qua non úspěchu. Pokud se vědělo, že Babiš junior má být duševně nemocný, bylo nasnadě, že cokoli uvede, bude automaticky zpochybněno, bez ohledu na to, že jde o vnitřně konsistentní a s ostatními známými fakty souladná tvrzení. Že Senior dokázal případ presentovat jako pokračování kampaně proti sobě a bezohledné zneužití psychicky nemocného, je ukázkou neschopnosti medií i parlamentní oposice. Výsledkem je, že Junior má nyní zřejmě zakázaný jakýkoli kontakt s vnějším světem vyjma těch, kteří jsou pod Seniorovou kontrolou, a preference politické divise Agrofertu spíš vzrostly, než že by poklesly (a setrvalých – a zasloužených! – 30 % je pro vyhlídku demokratického vývoje v této zemi věru hrozivý stav).

Stejným debaklem bylo arci i hlasování o nedůvěře vládě. Pokud někdo propadl, pak ČSSD, která naprosto nevyužila vydírací potenciál a přenechala v tomto směru iniciativu Babišovi, jemuž se bránila na samé hranici trapnosti chabou omluvou, že kdyby ve vládě nezůstala, šel by do ní někdo ještě daleko horší (tzv. worse guy theory, o které jsem psal kdysi dávno zde). Samozřejmě, kdyby se to stalo, nebylo by to snad pro ČSSD to vůbec nejlepší, protože příští volby by přesvědčivě vyhrála a Babiš i jeho nacionalističtí spojenci by se odebrali na smetiště dějin? Ve skutečnosti by k ničemu takovému nedošlo, protože ANO by vládlo se stejným – nulovým – stupněm respektu ke svému spojenci, ať by jím byl kdokoliv, a SPD by mohla nejvýš plamenně řečnit, jak ji Babiš ignoruje. Aktuálně sedmi- až desetiprocentní strana může třicetiprocentní diktovat tak nejvýš domácí úkol, určitě ne programové požadavky.

Za třetí, velmi se zhoršila šance, že Babiš bude z politiky odstraněn trestněprávní cestou. Výlet do Ženevy, při kterém umlčel Juniora a ovládl bývalou manželku a po němž nenásledovalo vzetí do kolusní vazby, jasně ukázal, kdo je pánem situace. Stíhání je tak už nyní odsouzeno k nezdaru, protože státní zástupce, který se neodváží navrhnout vazbu, se stěží odváží podat obžalobu. Zpráva OLAFu je zapomenuta a nyní se hledá už jen co nejelegantnější způsob, jak stíhání za Čapí hnízdo zastavit.

Jsou to nevděčníci. Na mysli máme emigranty ve Švýcarsku, kteří vytýkají premieru Andreji Babišovi jeho minulost (jakož i žhavou – takříkajíc čapí – současnost), a z toho důvodu protestují proti výtečníkově plánovanému vystoupení na curyšské universitě.

Jak však uvedl tiskový orgán Agrofertu, jejich znepokojení bylo zbytečné: soudruh premier bude příliš zaneprázdněn a – jistě ne z obavy před ostudou! – své vystoupení raději zrušil sám.

—Skutek jinak trestný, jehož se dopustí novinář ve veřejném zájmu, není trestným činem.

Které že ustanovení trestního zákoníku jsme právě citovali? Žádné, milí novináři, protože nic takového jako právo páchat ve veřejném zájmu trestnou činnost český právní řád nezná. Nemůžete se proto příkladmo beztrestně vloupat do centrály Agrofertu a odnést si odtamtud kompromitující materiály, protože monopol na domovní prohlídku má v právním státě policie.

Existuje jedno jediné universálně platné privilegium novinářské práce, a tím je ochrana zdroje: novinář není – až na výjimky – povinen sdělit nikomu, ani policii, ani soudu, odkud určitou informaci získal, protože zájem společnosti na efektivním fungování medií v jejich funkci hlídacího psa je tak silný, že převáží i zájem na odhalování a stíhání trestných činů, protože kdyby zdroj neměl jistotu, že jeho identitu smí novinář utajit, nikdy by se na něj s informací neobrátil.

Pokud se týká toho, co burleskní duo Slonková-Kubík na avenue de Champel v Ženevě předvedlo, to bylo podle švýcarských zákonů jednoznačně trestné, a nepomohou ani odkazy na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Haldimann et al. v. Švýcarsko, neboť tam šlo o zřetelně jinou situaci: Novináři chtěli poukázat na podvodné praktiky agentů se životním pojištěním, a proto s jedním z nich provedli fiktivní interview, které nahráli na dvě skryté kamery. Tyto záběry poté, aniž by prozradili totožnost agenta a společnosti, ve které agent působil (a jeho obličej rozmazali), presentovali ve vysílání. Protože Švýcarsko na ochranu soukromí velice dbá, byli za to všichni čtyři odsouzeni k pokutě. ESLP jim však dal za pravdu, neboť trestněprávní represi shledal v tomto konkrétním případě nepřiměřenou.

V testu proporcionality mezi právem na svobodu (novinářského) projevu a ochranou soukromí tento soud vyšel ze šestibodového testu, jenž byl formulován v rozsudku ve věci Axel Springer AG v. Německo. Body tohoto testu bude vhodné si stručně rozebrat a podívat se, jak se v jejich světle jeví případ Andreje Babiše juniora:

a. Contribution to a debate of general interest

V tomto ohledu nelze ničeho namítat, informace o tom, že podle přesvědčení jednoho z obviněných v kause Čapího hnízda došlo k protiprávnímu jednání ze strany osob spojených s jiným obviněným, jež resultovaly v to, co lze kvalifikovat jako trestný čin vydírání, případně zavlečení, a že se tato osoba, patrně nelegálně, ocitla na území, jež si nárokují dva různé státy, a byla tam kontaktována ženou, jež mohla být agentkou některé cizí mocnosti, přispěla k veřejné debatě o důležité politické otázce.

b. How well known is the person concerned and what is the subject of the report?

Zde se objevují první problémy. Jak ESLP poznamenává, a fundamental distinction needs to be made between reporting facts capable of contributing to a debate in a democratic society, relating to politicians in the exercise of their official functions for example, and reporting details of the private life of an individual who does not exercise such functions.

Junior je pouhým synem politika, a zásah do jeho privátní sfery není opodstatněn ani relativně silným veřejným zájmem na publicitě informací, které poskytl.

c. Prior conduct of the person concerned

Jde tu o případy typu tzv. celebrit, které plní stránky bulvárního tisku. I zde je výsledek jednoznačný: Junior sám nikdy media nekontaktoval a tím své právo na ochranu soukromí neoslabil.

d. Method of obtaining the information and its veracity

ESLP odkazuje na ethická pravidla žurnalismu, a s ohledem na to, že byl bez vědomí a souhlasu natáčen projev osoby, která je pravděpodobně stižena duševní nemocí, i v tomto bodě vychází test v neprospěch Slonkové a Kubíka.

e. Content, form and consequences of the publication

Jediným dosud známým důsledkem zveřejnění rozhovoru byl nátlak, vedoucí s vysokou pravděpodobností ke zhoršení podmínek Juniorova života. Ani zde tedy nevyznívá test ve prospěch novinářů.

f. Severity of the sanction imposed

To prozatím není relevantní, protože Slonková s Kubíkem dosud nebyli za své extempore postiženi, ani trestní, ani civilní sankcí.

Aplikací shora vysvětleného šestibodového testu nelze tedy dojít k jinému závěru, než co presentují různí podporovatelé oné hurá-akce: tedy že kdyby se případ dostal před soud, buď ve Švýcarsku, kde byly oba trestné činy – tj. vniknutí do soukromého prostoru s použitím neoprávněně získaného kodu a nahrávka rozhovoru skrytým zařízením – spáchány, nebo v České republice, nemohl by být výsledek příznivý. Nahrávána byla bez svého vědomí a souhlasu osoba, která sama nemá ani postavení celebrity, ani není politikem, a nadto je zřejmě stižena duševní chorobou, a ani veřejný zájem na publikaci informací, které poskytla, nemůže ospravedlnit takovou míru invase do jejího soukromí.

Dorazilo usnesení, o kterém jsme se DSKJSZDN dozvěděli a které jsme si vyžádali. Mnoho toho z něj nevyčteme, jen to, že Junior byl v tamější léčebně víc než dva měsíce a propuštěn byl poté, co podepsal souhlas s hospitalisací v Klecanech. Vyčkejme, co nám poví usnesení o detenci, o něž jsme si napsali nyní.

Aktualisováno.
Usnesení poslal soud okamžitě a poskytuje nám podstatně víc informací, např. že Junior byl převezen do Prahy již po čtyřech dnech a nikoli za dva a půl měsíce, jak jsme se mylně domnívali. To mj. znamená, že ve věci rozhodoval nepříslušný soud. Obsah usnesení komentovat nebudeme, nechť si každý udělá obrázek sám.