Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Čapí hnízdo

Když jsme psali o anomálii týkající se vyšetřovací zprávy OLAFu k Čapímu hnízdu, byla naše očekávání ohledně možnosti, že by některý z Babišových podřízených zprávu o tom, proč je jeho šéf trestně stíhán, mohl poskytnout veřejnosti a riskoval přitom ztrátu funkce – a, přiznejme, s ohledem na momentální politickou situaci zřejmě i kariery – nevysoká. Nyní se očekávání potvrdilo: veřejnost nemá na zprávu právo, protože poskytnutí informací žadatelům by jistě zmařilo předmět a účel vyšetřování. Jak by se to mohlo stát, když zpráva, inter alia, dávno vyšla v novinách, autorka rozhodnutí, ředitelka ministerského odboru Marie Kotrlá, nevysvětlila – a ani nemohla, nechtěla-li zakrátko skončit na úřadu práce. Nezlobíme se na ni, jen v nás vzrůstá pocit déjà vu: To všechno už tady jednou bylo, na začátku normalisace, a zřejmě i předtím, po r. 1948, a ještě předtím, na počátku německé okupace: kdo včas pochopil, tak jako paní Kotrlá, uspěl, kdo ne, odebral se v lepším případě na smetiště dějin, v horším do kriminálu. Marie Kotrlá si vybrala správně.

Přesně před dvěma lety jsme a margo kausy Čapí hnízdo napsali:

…přes Babišovo přiznání může nakonec vzniknout situace, kdy policie podezření z dotačního podvodu odloží, protože nebude koho stíhat: nikdo nebude vědět, komu společnost provozující farmu v předmětném období patřila. Protikorupční policie dostala před několika dny varování, co by se mohlo stát v případě nadměrné horlivosti, a tak všichni budou raději horliví nedostatečně, čímž příběh dotace na Čapí hnízdo definitivně skončí.

Přesně to se v těchto dnech a týdnech začíná plnit. Jaroslav Šaroch, státní zástupce MSZ v Praze případ dozorující, zrušil trestní stíhání tří obviněných, včetně poslance Jaroslava Faltýnka, přičemž, jak správně upozorňuje na České justici Roman Jelínek, nebyl vůbec k rozhodnutí o stížnosti příslušný, neboť to byl právě on, kdo podáním žádosti o vydání poslanců se stíháním vyslovil souhlas [§ 146 odst. 2 písm. a) TrŘ]. Situace kolem Babišova dotačního podvodu tak začíná stále víc připomínat to, co se v této zemi dělo po ruské okupaci v r. 1968. Předsrpnoví straničtí hrdinové – a ti verbálně nejstatečnější obvykle nejiniciativněji – pochopili, že vítr se obrátil a přišli s prosíkem, u prověrkových komisí provedli sebekritiku a za to jim bylo dovoleno, minimálně některým, pokračovat v načaté karieře.

Stejně tak nyní v justici. Kdo včas pochopí, že celé stíhání je účelovka a OLAF se ve své zprávě spletl, budou moci zůstat, ostatní čekají nové výzvy – mimo justici. Jaroslav Šaroch, zdá se, pochopil včas.

Ovšemže jsme měli pravdu, a šlo o zčeření hladiny informačního práva než zcela povrchní a krátkodobé. Rada odpovědná za neoprávněné přidělení dotace na Čapí hnízdo naši žádost i napodruhé odmítla a poskytla nám jen to, co mají od Babiše jeho podřízení výslovně povoleno. A tak to má ve správné autokracii být, o všem rozhoduje Nejvyšší, který stojí i nad zákonem.

Odvoláváme se.

Přirozeně, že jen nepatrně, malounko: spíše než o skutečnou vzpouru jde o drobnou vlnku rozechvěvší ether informačního práva, po níž se opět dostaví kýžený klid na práci, aby mohlo být líp. Rozhodnutí.
Živit kozy a ovce není levné, ale máme-li štědrého daňového sponsora, který nám k tomu poskytne dotace, vše se dá vyřešit bezbolestně, za cizí peníze. Tak si řeklo a udělalo Babišovo Čapí hnízdo, v době, když již bylo dávno zpět pod Agrofertem, a přišlo se na to tak, že v tichosti cca stotisícovou dotaci určenou pro malé podniky loni vrátilo.

Argumentováno jako obvykle tím, že tak zámožný člověk jako Andrej Babiš přece nepotřebuje ukrást nějakých pitomých sto litrů, a vše skončí tím, že při podpisu žádosti o dotaci kdosi, tipujeme, že paní účetní, udělal drobnou administrativní chybu, čímž došlo k nesrovnalosti; což je, jak víme, Babišův oblíbený eufemismus. Kromě toho, pochopitelně, Babiš nemá s příjemcem dotace nic společného – přirozeně vyjma oné nevýznamné skutečnosti, že ho, momentálně přes svěřenský fond, vlastní.

Vše je v nejlepším pořádku, Babišovi voliči svému vůdci věří a nedokáží se představit, že by člověk tak morální a čestný mohl kdy pochybit. Causa finita.

Napadá mne analogie případu dotačně vykrmovaných koz se skandálem Whitewater, který stál v polovině 90. let Billa Clintona málem presidentský úřad. V něm šlo o to, že Clintonovi byli v době, kdy Bill zastával úřad generálního prokurátora (Attorney General) Státu Arkansas, tichými společníky developerského projektu Whitewater manželů Jima a Susan McDougalových, a když se ukázalo, že developerský projekt narazil na mělčinu, požádal Bill bankéře Davida Hala, aby na něj Susan McDougal poskytl úvěr, v rozporu s tehdy platnými úvěrovým podmínkami. Požádá-li vás o něco generální prokurátor, dobře přemýšlíte, zda nevyhovíte, protože v takovém případě riskujete, i v Americe, obtíže trestněprávního rázu.

Clinton nakonec kausu ustál, arci jen díky tomu, že Susan McDougal, která ho mohla usvědčit, odmítla před porotou odpovídat na otázky a strávila kvůli tomu 18 měsíců za mřížemi – situace, jistě nás napadne, nikoli nepodobná osudu jiného místního výtečníka, Marka Dalíka.

Čím je případ Whitewater zajímavý, je časový odstup mezi událostí, o kterou šlo, a jejím vyšetřováním, který činil téměř dvacet let. Kdyby se zjistilo, že Clintonovi čerpali úvěr pro malé a střední podniky, na který neměli nárok, tak jako Babišovo Čapí hnízdo, nejenže by Bill okamžitě přišel o presidentský úřad, ale oba by strávili ve vězení dalších možná 30 let.

Jenže nejsme v Americe.