Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jan Šinágl

Místo činu. Zdroj: WikiMedia.

Hezký kousek na thema úřednické zvůle zpracovali v Pardubicích, kde se měl Jan Šinágl, známý nám z řady jiných případů, pohybovat poblíž krematoria – ano, toho slavného, kde Herz točil Spalovače mrtvol – osamocen bez respirátoru. Neboť nebezpečí nákazy je v takovém místě obzvlášť vysoké, úředník pardubické krajské hygieny, jistý Lukáš Kristl, jej za to písemně napomenul. Nic nepomohlo delikventovo tvrzení, že se před začátkem pohřebního obřadu pohyboval v areálu zcela osamocen, jak ukazuje i fotografie, což jistě nemůže být považováno za porušení mimořádného opatření MZ. Protože kde bychom byli, kdyby nám po hřbitovech korsovaly osoby s nezakrytým nosem a ústy!

Mnozí z vás, zejména ti, kteří používají součást mého systému Právnických výpočtů DIR, si povšimli, že počátkem července bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se mediálně známého politického aktivisty a antikomunisty Jana Šinágla. Za jakých okolností se tak stalo, skládá poměrně spletitý, typicky postkomunistický příběh, rozhodně nikoli prostý zajímavosti, který bych si dovolil vám na tomto místě odvyprávět.

Ochrana osobních údajů je nástroj, který má sloužit k ochraně občanů jednak před špehujícím státem, jednak před osobní data sbírajícími a tato následně monetisujícími podnikateli typu Google nebo Facebook. Ne tak v České republice, kde působí imbecilové typu Jiřího Žůrka, budižkničemy z Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten, spolu se svými kumpány, dokázal smysl ochrany osobních údajů zcela převrátit a učinit z nich instrument ochrany státu před občanem.

Hezkou ukázku, proč GDPR úředníkům do ruky nepatří, obdržel dnes Jan Šinágl: toho vyzývá jistý Jaroslav Bauer, pověřenec pro ochranu osobních údajů Vězeňské služby, aby ve lhůtě sedmi dnů odstranil jména a příjmení pracovníků věznice. J. Žůrek jistě zatleská, my nikoli: dalším krokem totiž bude, že odstraňovat se začnou – podle stejné logiky – ze soudních rozhodnutí i jména soudců a státních zástupců: vždyť i oni mají právo na anonymitu!

J. Šináglovi doporučujeme dokument vytisknout a poté použít k otopu nebo jinému adekvátnímu domácímu využití.

Ústavní soud usnesením svého toho času patrně nejhoršího senátu, se soudcem zpravodajem Vladimírem Sládečkem, odmítl stížnost Jana Šinágla a pochválil soudkyni Městského soudu v Praze soudružku Moniku Křikavovou, jak dobře rozhodla, když mu zakázala, v rozporu se zákonem, nahrát si soudní rok.

Jen tak dál, to právo bylo v zákoně stejně jen pro zlost: nahrávat si soudce je privilegium, kterého si občan musí náležitě vážit a ne ho znevažovat např. tím, že nahrávku dá k disposici veřejnosti anebo snad se na jejím základě opováží soudruha v taláru kritisovat.

Na usnesení si, prosím, povšimněte, jak detailně a příkladně se soudce zpravodaj, resp. jeho asistent, vypořádal se všemi stížními body. Smekáme!
K předvídanému sesutí nebeské klenby mělo dojít v pátek 28. července 2017, kdy ministerstvo průmyslu a obchodu zaslalo Janu Šináglovi požadované informace o odměnách svých vedoucích zaměstnanců za rok 2015. Tabulka obsahuje, jak vyžaduje rozsudek, pouze jména, arci není problém spojit je s původními informacemi, a tak vidíme, kolik který náměstek nebo vedoucí odboru obdržel. Nejvíc, přes 100 tisíc měsíčně, inkasoval na odměnách Mládkův náměstek Tomáš Novotný (to prozradil Mládek už loni Blesku), mediálně nejznámější Lubomír Odstěhujte se do Polska Bokštefl ve funkci v onom roce nebyl, i když nepochybujeme, že i on pracoval pro svého ministra příkladně.