Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jan Šinágl

Kdyby mi to někdo ještě včera řekl, považoval bych ho za paranoidního hlupáka. Ano, tak špatný mám odhad:

Janu Šináglovi, členu předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, bylo sděleno obvinění pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 TrZ, jehož se měl dopustit publikací dvou článků: jednak citací z mého textu o Heydrichovi, jednak zmínkou, že existuje nepoměr mezi zdůrazňováním počtu obětí lidické tragedie a poválečného genocidia provedeného na sudetoněmeckém obyvatelstvu.

Komentovat usnesení nebudu, vychutnejte si jeho nuance sami, pouze poznamenám, že mně osobně při jeho četbě vstávaly vlasy hrůzou.

Aktualisováno.
K thematu též článek Tomáše Sobka na Jiném právu.

Na rozdíl od hořovického úřednictva, jež je přesvědčeno o opaku, rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje ve prospěch Jana Šinágla: zveřejnění rodného čísla prominentní zpěvačky komunistického režimu není přestupkem, protože jeho skutková podstata nebyla naplněna po materiální stránce. No sláva…

Pokud jde o názor odvolacího orgánu, že rozhodnutí se oznamuje pouze obviněnému a nikoli jeho zmocněnci (tj. mně), protože v plné moci není obsaženo zmocnění k přebírání písemností, občas přemýšlím, zda bych neměl úředníkům zasílat k prohloubení základní čtenářské průpravy slabikář v dárkovém provedení (v daném případě doporučuji aplikaci na § 34 odst. 2 SprŘ).

Ostatně stejně jako zpěvačka sama… Zveřejnění zpěvaččina rodného čísla je proto přestupkem, který se trestá pokutou 8 tisíc korun. Právě to vyplývá z rozhodnutí hořovické přestupkové komise, které bylo dnes doručeno.

Vyčerpat si Osla měsíce už nyní, když duben je ještě mladý? To by nebylo moudré – v Hořovicích měli protentokrát štěstí.

Aktualisováno.
Odvolání. Ano, uznávám, je to docela ostré, ale to vnímám jako kompensaci za neudělení Osla měsíce.

Rozhodnutí berounského soudu, jehož autorka si vysloužila listopadového Osla měsíce, bylo nyní po právu oceněno i odvolacím Krajským soudem v Praze. Pozoruhodné je, že odvolací soud o odvolání (které podaly v prakticky shodném znění obě strany) rozhodl sedm dnů poté, co spis obdržel.

Ptám se: proč není podobný přístup možný ve všech případech? Kdyby se o všech návrzích, které jsou způsobilé k projednání bez nařízení jednání nebo jiných nutných prodlev, rozhodovalo v podobných lhůtách, měli bychom stejně rychlé soudnictví jako v západní Evropě. Proč to nejde?

Tykadla mimozemšťana místo tradičních oslích uší obdrží laureátká listopadové ceny Osel měsíce, udělované tímto blogem za mimořádné počiny na poli práva. Stala se jí soudkyně Okresního soudu v Berouně Marcela Součková za usnesení, jímž zastavila řízení o žalobě, protože naznala, že není možné, aby ministerstvo spravedlnosti na výzvu k náhradě újmy v šestiměsíční lhůtě nijak nereagovalo: Ohledně tvrzení žalobce, že svůj nárok uplatnil u žalovaného, kterého vyzval k náhradě vzniklé újmy, avšak ten nereagoval, soud konstatuje, že považuje za zcela vyloučené, aby Ministerstvo spravedlnosti na podání, které mu bylo řádně doručeno – nereagovalo, tímto podáním se nezabývalo a nerozhodlo o něm. Soud se domnívá, že podání žalobce – výzva k náhradě, zřejmě žalovanému vůbec nebylo doručeno… Samozřejmě bylo, pouze ministerstvo jaksi nestihlo odpovědět v zákonné lhůtě.

Nejít o dámu, musel bych napsat, že soudce je neuvěřitelný idiot, takto laureátce toliko poblahopřeji k zaslouženému ocenění a popřeju jí ještě mnoho podobně inteligentních vnuknutí.