Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Evropo povstaň!

Tak jsme se konečně dozvěděli, který odborník na extremismus stojí za – naštěstí neúspěšnou – kriminalisací nositelů transparentu s heslem Evropo povstaň! a za pokračujícím stíháním předloňského prvomájového řečníka z Brna Robina S.

K obsahu ke kontrole předložených transparentů (ano, jak víme, organisátoři předložili transparenty i texty projevů ke kontrole magistrátu, v pošetilé naději, že se tím vyhnou trestnímu stíhání) se vyjádřil Miroslav Mareš, a to tak, že byl-li určitý transparent nesen na neonacistické demonstraci, stává se – bez ohledu na svůj obsah – problémovým a je tedy možné jeho opakované použití trestně stíhat. Neboli náš známý kontextuální extremismus, jehož jádro spočívá v začarovaném kruhu, ze kterého není pro kriminalisované závadové osoby úniku: extremistický projev/artefakt se pozná tak, že ho pronese/presentuje extremista, a extremistu poznáme zase podle toho, pronáší extremistické projevy a presentuje extremistickou symboliku.

Jak je z dokumentu patrno, v rukou dobře motivovaného znalce se stává trestným činem např. otázka, zda posluchači znají nějaké vynálezce z Afriky nebo myslitele z Indie, což Mareš pro OČTŘ instantně právně kvalifikoval jako podněcování k rasové nesnášenlivosti.

Velká škoda, že jsem se k dokumentu nedostal dřív: určitě bych v debatě Miroslava Mareše požádal, aby mi vyjmenoval několik afrických vynálezců, a kdyby žádného neznal, obvinil bych ho z podněcování.

Rada pro pořadatele letošní akce: když transparenty, tak zcela nové, nikdy a nikde nenesené, a hlavně, přátelé, rozhodně žádné nápisy!

Přehlídku způsobů, jak vzít občana poškozeného chybným jednáním orgánů veřejné moci na hůl, obohatilo ministerstvo spravedlnosti dalším trikem: cestuje-li obviněný (tj. v České republice sprostý podezřelý) k úkonu trestního řízení vlastním motorovým vozidlem, stát mu v případě, že šlo o nedůvodné stíhání, nahradí pouze cenu paliva; ostatní náklady, které jsou normálně vyčislovány částkou 3,70 Kč za kilometr cesty, si nese zproštěný obviněný sám, protože soukromé osobní automobily se podle ministerstva neopotřebovávají, není potřeba lít do nich olej a brzdovou kapalinu, vozit je na servisní prohlídky atd.

Sluší se doplnit, že v řadě případů není ministerstvo ochotno uhradit ani cenu pohonných hmot a tvrdí, že povinností sprostého podezřelého bylo použít prostředky hromadné dopravy. Michal H. proto musel prokázat, že nařídila-li policie nebo soud úkon (např.) na osmou hodinu ranní, skutečně neměl možnost se z Karlových Varů do Brna dostat jinak: běda mu, kdyby se v jízdním řádu takový spoj, startující třeba v jednu v noci, našel, to by mu ministerstvo vyplatilo pouze cenu jízdenky.
Pochvala za toto příkladné šetření rozpočtovými prostředky putuje na ministerstvo Petře Mochanové. Protože Michal H. podává na rozdíl žalobu, budou ve výsledku náklady pro daňového poplatníka cca o dalších deset tisíc vyšší.
Na diskriminační přístup v náhradách jsem upozorňoval několikrát, mimo jiné i ústavní stížností, týkající se toho, že soudy odmítají nahradit při použití osobního automobilu svědečné: účastníci řízení, obhájci a znalci právo cestovat k soudu autem mají, (sprostí) svědci nikoli. Ústavní soud však tyto námitky s argumentací typu něco mu tam napiš, moulovi odmítl (soudcem zpravodajem byl Miloslav Výborný).

Rozsudek Městského soudu v Brně v kause, o níž jsme referovali, je zde.

Daleko detailněji než samotným skutkem se soud zabýval námitkou podjatosti znalce Ivo Svobody, kterou shledal nedůvodnou. Nadávky obžalovaným by prý musely být daleko adresnější a/nebo intensivnější, a aby se soud nemusel vypořádat s námitkou, že znalec při účtování svých posudků zřejmě vykazuje – s vědomím majoritního zadavatele, Policie ČR – nerealistické počty hodin, přešel ji mlčením, vypořádav se namísto toho pouze se subsidiární námitkou ekonomické závislosti.

Ač nebývám hnidopich, tentokrát si přece jen nemohu odpustit poznámku, že napíše-li soudce do rozsudku čtvrť obývaná Rómi nebo transparent vysel na pódiu, přílišnou důvěru ve své vzdělání tedy skutečně nevzbudí…

Aktualisováno.

Hlavní líčení se třemi nositeli transparentu Evropo povstaň! – Za společnou Evropu našich národů skončilo dnes u Městského soudu v Brně zprošťujícím rozsudkem. Přes usilovnou snahu znalce Ivo Svobody aplikovat methodu historické diskursivní analysy, v provedení synchronním i diachronním a v podobě makrohistorické i mikrohistorické, včetně všech relevantních instancí vymezování a povrchů vnoření (miluju tuhle pseudospolečenskovědní hantýrku!), soudce David Otevřel v jednání obžalovaných trestný čin neshledal.

Aktualisováno.
Prozatím mediální ztvárnění: Česká televise, Novinky, Brněnský deník.

Aktualisováno.
Zvukové záznamy: výslech znalce, závěrečné řeči, ústní odůvodnění rozsudku.

Z vystoupení znalce Svobody, jenž se tentokrát viditelně snažil protistranu ublábolit, bych ctěné obecenstvo rád upozornil na jeho tvrzení, že každý znalec je jedinečný, a proto není nic divného na tom, jestliže jeho methodu historické diskursivní analysy nikdo jiný nepoužívá.

Říci něco podobného znalec z oboru kupř. balistiky, byl by takový jedinec zřejmě soudem ihned svěřen do péče lékařů-specialistů a jeho posudek použit na podpal. Znalecké zkoumání má smysl jedině tehdy, jestliže použitá methodika je ověřená, všeobecně uznávaná a přezkoumatelná, a to do té míry, že z deseti dotázaných znalců odpoví všech deset zcela nebo do značné míry identicky: kulka prošla při výstřelu tou-a-tou hlavní, biologický materiál nalezený na oděvu poškozené je s pravděpodobností nejméně (1 – 10–8) sperma obviněného, předložená bankovka je padělaná a byla zhotovena pomocí štočku zajištěného v tom-a-tom bytě.

Je-li v oblasti společenských věd situace taková, že produkt domněle znaleckého zkoumání je výsledkem jedinečné a neopakovatelné tvůrčí činnosti znalce, jedná se nikoli o znalecký posudek, ale o umělecké dílo, jež je jako důkaz v trestním řízení nepoužitelné, už proto, že v něm se uplatňuje zásada in dubio pro reo a závisí-li znalecký závěr rozhodující měrou na výběru znalce, je taková pochybnost bez dalšího dána.

Znalec, jehož methoda je neverifikovatelná, by měl za své znalecké posudky dostávat přiměřenou, tedy nulovou odměnu.

Svou hodnotu má rovněž Svobodův výklad o rozdílu mezi obyčejnými a zástupnými symboly: trochu mi to připomnělo authentické autorské vysvětlení, jak jednoduše odečíst čas z brněnského orloje.

Dnes byl doručen i druhý rozsudek Městského soudu v Brně ve věci zkříženého meče a kladiva, z pera Barbory Sýkorové. Je podobný jako rozsudek Kabelíkův, a ani tento nemá smysl hlouběji analysovat.

Ano, oba soudci běžně řeší vykradené byty, hospodské rvačky, neodvedená cla a drobné úvěrové podvody, historická materie podobného druhu je jim vzdálena a podle toho příslušné pasáže rozsudků vypadají, zvlášť když byli odkázáni na odborné vědomosti znalce Ivo Svobody, jehož jedinou odborností je, jak si namastit na účet státního rozpočtu kapsu (pokud můžeme odhadovat z počtu posudků a jejich ceny, jen za loňský první máj tento znalec inkasoval za svou copy&paste tvorbu přes dvě stě tisíc korun).

Věcné nepřesnosti v obou rozsudcích jsou přesto zarážející. Vskutku, Otto Strasser nebyl nikdy za své válečné zločiny postaven před soud, neboť tomu bránila jedna maličkost: s Hitlerovou NSDAP se rozešel dávno před vypuknutím války, navíc to, co proti nacistům spolu se svými spolupracovníky vykonal, je známkou mimořádné osobní statečnosti. Nesouhlasím se Strasserovými politickými názory, ale vážím si jeho osobní integrity a odvahy. Srovnání Strassera s Rudolfem Hessem, jedním z tvůrců Norimberských zákonů a třetím mužem v hierarchii Třetí říše, je přímo urážlivé.

Na straně druhé je přínosem, že rozsudky odmítly bezbřehé rozšiřování kriminalisace extremistické symboliky – čímž zároveň přistřihly křídla výdělkovému rozletu znalců-šejdířů třídy Mazel – a jasně deklarovaly, že trestný může být jen symbol široké veřejnosti srozumitelný. Což, dovedeno do důsledku, znamená, že 1. podobné činy bude možno soudit i bez znalců; a 2. vytvoří se aspoň provisorní stav právní jistoty ohledně toho, co je a co není trestným činem.

Dobré zprávy tedy převažují.