Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Směsný obsah

Neradi užíváme výrazu neomarxistický, leč pro blábol Jana Kašpárka v Deníku Referendum o případu Kateřiny Krejčové ho berme jako eufemismus za adjektivum daleko trefnější, leč vzhledem k niveau našeho blogu příliš peprné. K. Krejčová užila násilí (fysického, neboli brachiálního) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, tedy formálně naplnila zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Přesto její skutek nebyl trestným činem, což měla naznat už samotná policie, a pokud ne, měla usnesení zrušit státní zástupkyně Zdeňka Galková. Nestalo se, a výsledkem bylo zbytečné, třístupňové soudní řízení, které skončilo usnesením Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání NSZ v neprospěch obviněné odmítnuto.

Důvodem, proč nešlo o trestný čin, je minimální společenská škodlivost jednání obviněné: šlo tu o násilí nepatrné intensity a s ohledem na to, že motivem jednání obviněné nebyl útok na policistu, ale snaha pomoci svému příteli, prakticky též absentuje ohrožení zájmu společnosti. Na druhé straně se Nejvyšší soud správně distancoval od úvah obviněné – resp. jejího obhájce Pavla Uhla – ohledně toho, že její jednání bylo vlastně záslužné a policie, která se snažila zajistit průchod demonstraci příznivců Adama B. Bartoše, si počínala trestuhodně.

Zcela jinak se arci díváme na rozhodnutí plzeňského soudu ve věci Vladimíra Slavotínka. Tam představuje aplikace zásady ultimæ rationis příliš benevolentní přístup, který policisté nemohou vyhodnotit jinak než jako další potvrzení své beztrestnosti a toho, že když určitý exces nepokryje GIBS a státní zastupitelství, zbývají porozuměním oplývající soudy. Snad ten krajský plzeňský bude jiného názoru a prvoinstanční rozhodnutí zruší (pro pobavení, takto popisují průběh hlavního líčení samotní policisté na svém sympathisantském serveru).

Bad things come in threes, říkají Angličani. Přesně tak je tomu teď v českém právu.

První špatnou zprávou byl pozměňovací návrh Pirátů prolamující advokátní mlčenlivost, který napoprvé u poslanců neprošel, avšak ti, kteří ho mladým hochům a dívkám podstrčili, to jistě budou zkoušet znovu. Následuje krátká pausa na nafackování, příhodný koncept uvedený do praxe D-FENSem.

Po ní můžeme přejít ke druhé zprávě, což je boj o GIBS. V něm jde o to, zda Babišova vláda v demisi přinutí zmíněný orgán, aby dělal svou práci tak špatně, jak si přeje trestně stíhaný premier, a nikoli – jako dosud – tak špatně, jak si přejí jiní. Kdo vyhraje, není zatím jasné, kdo bude poražen, ano: my.

Za třetí bude zakrátko vyhlášen rozsudek nad Davidem Rathem. Odsouzení by znamenalo, že by soud frapantně porušil zásadu rovnosti zbraní, protože rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného by mělo jiný než akademický význam. Neméně devastující by byl arci i rozsudek zprošťující, z důvodů, jež patrně netřeba rozvádět. I v tomto případě tedy věru báječná volba…

Minulý týden zemřel účastník protikomunistického odboje, agent C.I.C. a můj vážený klient pan František Zahrádka z Příbrami, který strávil v komunistických žalářích a pracovních táborech 13 let; jeho potrestání arci dovršila až Konfederace politických vězňů, jež Zahrádku v r. 2009 vyloučila ze svých řad.

Na jeho počest a ku poučení obecenstva zveřejňujeme posudek z r. 1949, na němž si můžeme ukázat, že některé věci v české justici se v čase nemění (tak jako se z režimu na režim nemění lidé, kteří spravedlnost prosazují). – Připadá-li vám, moji zvídaví čtenáři, podivné, že posudek postuluje skutková zjištění a zpracovali ho pracovník ministerstva obrany a estebák, a říkáte si, že to už je naštěstí za námi a dnes jsou autoři znaleckých posudků nezávislí, jsme nuceni vyvést vás s velkou lítostí z omylu: v trestní věci Adama B. Bartoše byl sice přibrán znalec Josef Zouhar (ono opatření vzorně nenávodným a nic nepředjímajícím způsobem uvádí, že se tak stalo v trestní věci nenávistných projevů podezřelého), avšak ten dokázal znalecky pojmout jen malou část obžalovaným sepsaných nebo vydaných knižních publikací, a tak soud, který odmítl seznámit se s obsahem Bartošových knih in extenso přímo jejich přečtením v soudní síni, oznámil, že vyjde z posudků, jejichž autorem je nestranný a nezávislý znalec – sám policista případ vyšetřující. Příslušný znalec, kpt. Bc. Milan Ulrich, by snad měl být soudem i v postavení znalce vyslechnut (toto arci uvádíme jako nepodloženou informaci, protože něčemu takovému nejsme sami schopni uvěřit).

Zajímá vás, jak vyhodnocení obsahu knihy policejním znalcem vypadá? Prosím, jak je libo, nahlédněte! A zdá-li se vám, že popis obsahové myšlenky (pomineme-li fakt, že hovořit v policejním dokumentu o myšlence je jako zmínit se o příslovečném provazu v domě oběšencově) jaksi nesedí s realitou, skutečně se nemýlíte, jak lze snadno seznat, porovnáme-li imprese bakalářovy se skutečným obsahem knihy. To se ovšem soud nikdy nedozví, protože knihu si nepřečte a znalci se přece musí věřit!

Třemi pěknými kousky nás v následujících dnech obšťastní Ústavní soud.

Ve čtvrtek 20. dubna bude vyhlášen nález ve věci odnětí případu Nečasová a spol. – zneužití vojenského zpravodajství zákonné soudkyni Heleně Králové. Náš názor je jasný, jedná se o zjevnou svévoli. Soudce zpravodaj je Kateřina Šimáčková.

V úterý 25. dubna by měl Ústavní soud přehodnotit pohled obecných soudů na běh lhůty k podání opravného prostředku – v daném případě dovolání – za situace, je-li napadené rozhodnutí modifikováno opravným usnesením. Stávající judikatura tvrdí, že účinky předvídané v ustanovení § 240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) nastávají pouze v případě takové opravy, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Jaká oprava se takto kvalifikuje a jaká nikoli, je arci zcela na úvaze soudu, který o opravném prostředku rozhoduje, což lze pokládat za nepřípustně arbitrární výklad zákona; máme za to, že každé opravné usnesení zasahuje do textu rozhodnutí a musí proto vyvolávat běh nové lhůty k podání opravného prostředku. Soudce zpravodaj: Jiří Zemánek.

Téhož dne se nálezu dočká i soudce Miloš Zbránek. Naše stanovisko je i v tomto případě jednoznačné. Soudcem zpravodajem je Vladimír Sládeček.

Krajský soud v Brně dnes podle očekávání zamítl odvolání Adama B. Bartoše proti trestu za umístění tabulky k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové v Polné. Předseda senátu vysvětlil, že se v žádném případě nejedná o politický proces; něco takového není v naší rozvinuté bojující demokracii vůbec možné! Zde je úplný zvukový záznam ústního odůvodnění ve formátu MP3, ale předem upozorňujeme, že to není nic pro slabší povahy.

O něco lépe dopadla Adriana Meleková, mladá žena vinná pomočením a spálením koránu: tu dnes slovenský Nejvyšší soud propustil z vazby. Prý na svobodu; to je, dovolíme si poznamenat, v tamních, stejně jako zdejších, podmínkách pojem velmi relativní.