Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

A kdo o tom rozhodl? Další komunista, soudruh soudce Antonín Draštík a jeho dva členové senátu. Komunista komunistovi přece oči nevyklove, no ne?

Prodiskriminační nález Ústavního soudu byl českými podnikateli bleskově aplikován v praxi. Adam B. Bartoš si, zlého netuše, objednal v e-shopu antikvariátu knihu, leč od antikváře Tomáše Maděry se mu dostalo následující milé odpovědi:

Podle Vojtěcha Šimíčka a Kateřiny Šimáčkové nic nelegálního, podnikatel si přece může vybrat, kteří zákazníci vyhovují jeho světovému názoru, a jen těm své zboží a služby prodávat. Jeden aktivista neprodá Bartošovi knihu, další ho nepustí do své kavárny, třetí jej nedoveze svým autobusem do jiného města, a máme tady přesně ten hnusný stav, který zde už jednou byl a který symptomatisovaly cedulky Židům a psům vstup zakázán!

Opravdu jste si tohle představovali, ústavní soudcové?

David Navara definitivně prohrál spor s nakladatelstvím guidemedia o několik krátkých záběrů na svou osobu, se vkusným odznakem znázorňujícím přeškrtnutou svastiku, v reklamním shotu týkajícím se soudu s vydavateli Hitlerových projevů. Onen výsledek jsem predikoval dávno: nejen pro to, že jsem, při vší úctě, mnohem lepší právník než D. Navara, ale zejména pro nerealistický taktický plán sporu, který neúspěšný žalobce zvolil a který byl založen na ad nauseam opakovaných litaniích o tom, jací jsme my protistrana odporní neonacisté a jak je potřeba, aby stát aktivistům jeho typu poskytl všemožnou ochranu.

Nepočítáme-li soudní poplatky za žalobu, odvolání a dovolání ani náklady právního zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti a omezíme-li se na to, kolik zaplatil na nákladech řízení úspěšné protistraně, vydal pan Navara na tento a limine k nezdaru odsouzený právnický projekt téměř padesát tisíc – a to může být ještě vděčen Michalu Ryškovi, že jeho senát vypočítal částku nákladů za první dva stupně k žalobci mimořádně benevolentním způsobem. Jsou to jeho peníze a není na nás, abychom účelnost tohoto výdaje hodnotili (i když bychom si jistě uměli představit smysluplnější a příjemnější aplikaci této částky).

Soukromě tomu říkáme školné ve škole života.

Zpráva, že předseda Nejvyššího soudu soudruh Pavel Šámal podal kárnou žalobu na soudkyni Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, soudružku Ivetu Šperlichovou, by nás normálně nezaujala, protože ani jeden ze jmenovaných nemá v justici demokratického právního státu co pohledávat: morální legitimaci k tomu člověk ztratí podpisem přihlášky do zločinné organisace, čímž se automaticky zaváže potlačovat jejím jménem v rámci tzv. třídního boje lidská práva.

Zde přece jen budeme méně příkří a P. Šámala pochválíme, protože i když nahrávka (traktována např. zde) nebude procesně použitelná a odsouzení nelze očekávat, mohlo by snad dojít k aspoň marginální sebereflexi a soudružka Šperlichová by mohla naznat, že pro ni i pro justici bude nejlépe, když se ony dvě rozejdou.

Jako odporné osoby, které se neštítily ničeho, ani navléci si pásku SANI a postavit se pod transparent Resistance Women Unity, ani zorganisovat mikulášskou besídku pro závadové děti, líčí Nejvyšší soud ve svém usnesení tři dotud zproštěné obviněné v naší druhé nejstarší běžící extremistické kause, v čarodějnickém procesu. Sám nevím, jak mohu tak ohavná indidivua vůbec ještě podporovat!

Aktualisováno.
Obviněné se brání ústavní stížností.

Podkategorie