Stíhat nepřátele státu je třeba za všech okolností, bez milosti a (hlavně) bez logiky, aby se v obyvatelstvu zasela konformogenní úcta ke státu, jeho představitelům a momentálně vládnoucím ideologiím. Po pouhém roce od serie domovních prohlídek (o nich blíže zde) se rozbíhá další politický proces se skupinou kolem Pavla Kamase, Lukáše Nováka a Erika Sedláčka. Obviněni byli za vydání dvou publikací: jedné historické a jedné populárně-publicistické. Pozoruhodným se jeví, z čeho je pplk. Zlata Pálfiová viní: příkladmo E. Sedláčka z autorství předmluvy, kde dílo výslovně označuje za revisionistické, a Pavla Kamase za formulaci předmluvy ke druhé knize; pod ní je ovšem podepsán společně s Adrianem Preißingerem a dle stylu se zdá, že předmluvu pouze přeložil do češtiny. Ovšemže A. Preißinger obviněn nebyl, leč to nevadí, závadové texty je trestné i překládat, a možná dokonce o nich i přemýšlet.

Posudek rychloznalců z Plzně zatím nemáme, proto se oběma knihám nebudeme věnovat podrobněji, omezujíce se na poznamenání, co nás překvapilo nejvíc: totiž že si NCOZ nevybrala ke stíhání vydání Jedovaté houby, nýbrž díla historického, sepsaného v době o čtvrtstoletí předcházející konci války a době poválečné, kdy byl jeho autor, Alfred Rosenberg, postaven před norimberský tribunál a popraven. Této publikaci jsme se do určité míry věnovali sami (což nezamlčela druhá Kamasova předmluva) a domníváme se, že výběr Centrály byl v tomto případě krajně, fatálně nemoudrý. Šlachtův duch tamní unimobuňky patrně dodnes neopustil, přestože jeho tělo dávno dlí jinde a jeho nebřitká mysl se obírá myšlenkou na dlení na státní útraty ve Sněmovně.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Hitlerovy projevy

Zveřejněno: 25. června 2021

Počet zobrazení: 98550

• Pavel Kamas
• trestní právo
• Lukáš Novák
• popírání holokaustu
• Zlata Pálfiová
• Národní centrála proti organisovanému zločinu
• Erik Sedláček
• Adrian Preißinger
• revisionismus

Strašlivý protipandemický přestupek, o němž jsme, třesouce se státotvornou hrůzou, stručně referovali, dospěl k překvapujícímu vyústění: nenasazenec Jan Šinágl sice znaky skutkové podstaty přestupku po stránce formální naplnil, mínil správní úřad, leč po stránce materiální šlo o věc tak banální, že se o přestupek nejednalo. Proč tedy byl přestupkový příkaz vydán, in the first place, jak praví Angličané, zůstává nám-plebu arci nevysvětleným a nevysvětlitelným.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Jan Šinágl

Zveřejněno: 24. června 2021

Počet zobrazení: 99435

• Jan Šinágl
• přestupek
• Pardubice
• pandemie
• hygiena

Hezký kousek na thema úřednické zvůle zpracovali v Pardubicích, kde se měl Jan Šinágl, známý nám z řady jiných případů, pohybovat poblíž krematoria – ano, toho slavného, kde Herz točil Spalovače mrtvol – osamocen bez respirátoru. Neboť nebezpečí nákazy je v takovém místě obzvlášť vysoké, úředník pardubické krajské hygieny, jistý Lukáš Kristl, jej za to písemně napomenul. Nic nepomohlo delikventovo tvrzení, že se před začátkem pohřebního obřadu pohyboval v areálu zcela osamocen, jak ukazuje i fotografie, což jistě nemůže být považováno za porušení mimořádného opatření MZ. Protože kde bychom byli, kdyby nám po hřbitovech korsovaly osoby s nezakrytým nosem a ústy!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Jan Šinágl

Zveřejněno: 30. května 2021

Počet zobrazení: 98644

• Jan Šinágl
• šikana
• Pardubice
• covid
• Lukáš Kristl

Bojující demokracie sice utrpěla jisté porážky, ale nevzdává to, a když se obviněný opováží mít na tričku politicky nekorektní nápis White Lives Matter, má to minimálně u Krajského soudu v Ústí nad Labem spočítané. Rozsudek onoho soudu, kde je zmínka o nevhodném tričku, u vědomí toho, že papír se nemůže červenat, v § 23 explicite uvedena, v dnes již prastaré a čtenáři tohoto blogu patrně polozapomenuté kause závadového mávání praporem Dělnické strany v Mostě, je tristní četbou a ukázkou nejhlubšího úpadku polistopadového trestního práva. Soudci Daniel Broukal, Zdeňka Hošková a Tomáš Plha by se neztratili v žádné diktatuře, žel, demokratická justice, do níž zjevně nepatří, nemá možnost, jak se jich zbavit: soudcovská nezávislost znamená v postkomunismu absolutní neodpovědnost soudce za vadné rozsudky.

Odsouzení podávají dovolání, ovšem s úspěchem příliš nepočítají: totalitní justice nemá pevnější výspu, než je právě Nejvyšší soud.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Lucie Šlégrová

Zveřejněno: 24. května 2021

Počet zobrazení: 7885

• extremismus
• Dělnická strana
• Krajský soud v Ústí nad Labem
• svoboda projevu
• Lucie Šlégrová
• Okresní soud v Mostě
• Pavel Plch
• Daniel Broukal
• Zdeňka Hošková
• Tomáš Plha

Na příběhu, který vám dnes chceme vyprávět, je nejzajímavější jeho tuctovost, nezajímavost. Pozoruhodné je na něm tolik to, kolika lidem prošla fakta, jež vám hodláme předestřít, rukama, aniž by jen jediný z nich zapochyboval, že to, co dělá, není tak úplně v pořádku, protože – jak se říká dnes o době komunismu a jak se bezpochyby bude v očekávání omluvy jednou říkat o té dnešní – taková je prostě doba.

On to vlastně ani žádný velký příběh není, jen běžná episoda, střípek z normálního exekučního provozu, jedna ze stovek tisíc podobných caus, kterou by ani nestálo za to zvednout a studovat. Přesto tak činíme, a snad aspoň někteří z našich čtenářů v něm najde podnět k zamyšlení.

Smutný hrdina našeho příběhu, J. H., si před šesti lety půjčil peníze, nevelkou částku, třicet tisíc korun. Začal splácet, ale přišly problémy v rodině, dostal se do potíží a místo sjednaných devadesáti tisíc ze třicetitisícového úvěru uhradil věřitelce, společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., pouze pětadvacet tisíc. Věřitelka, na nic nečekajíc, zbytek dluhu zesplatnila a aplikovala všechny sankce, ke kterým se J. H., nevěda, že se, toto čině, upisuje ďáblu, naivně zavázal. Dvorní rozhodce přiznal, soudce pověřil, exekutor vymáhá, a výsledek: J. H. Profi Creditu dluží, se všemi k dluhu připojenými nemravnostmi, hezkých 333 tisíc. Podobných finančních zážitků má J. H. víc (byť zdaleka ne v této výši), a tak následovala insolvence a naděje, že po pěti letech řádného splácení bude J. H. sice o pár set tisíc chudší, ale konečně schopný usínat bez dluhů, s vědomím, že mu justice a právní stát v této zemi umožnily přispět svou prací k vysoké životní úrovni hned několika lidí: věřitelky, jejího advokáta, rozhodce, exekutora a insolvenčního správce.

Zjevně nemravnou exekuci navrhujeme zastavit, a jestli se to podaří, požádáme i o zrušení oddlužení, čímž se větší část problému vyřeší. Pocit, že je s touto zemí něco nevratně, fatálně špatně, v nás arci asi přetrvá.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 8. května 2021

Počet zobrazení: 7440

• exekuce
• rozhodčí řízení
• insolvence
• lichva
• Profi Credit
• rozhodce ad hoc
• Martin Týle