Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Štolfův černý jaguár; být Česká republika právním státem, příštích 12–13 let by jeho majitel jezdil prostornějšími vozy, s podélnými fialovými pruhy.

V baru pensionu Lipovka panovala onoho pošmourného dne, těsně před Silvestrem, neveselá nálada. Státní zástupce Martin Malůš se nervosně kroutil na stoličce, na níž si navykl při svých četných návštěvách v Hodoníně sedávat. Bylo mu jasné, že musí s pravdou ven.

– Víš, Pepi, pravil směrem k Josefu Štolfovi, věř mi, že jsem dělal, co jsem mohl, ale nejde to jinak: v polovině ledna vás budeme muset všechny realisovat. Zavadil promluvil.

– Jak, promluvil? Copak jsi mi nesliboval, že máš všechno pod kontrolou? rozlítil se oslovený thajský boxer. To bylo pořád řečí, Pepi sem, Pepi tam, a teď tohle. Chceš snad dokonce říct, že by měl někdo od nás jít na vazbu?

– Ne, to rozhodně ne, bránil se mladý prokurátor, lehce se rdě, vazba nepřichází v úvahu, to mám domluvené.

– No proto, víš přeci, že mám rodinu a nemůžu si něco takového dovolit. To bychom nebyli kamarádi, a jistě chápeš, co by to znamenalo.

Malůš chápal. Vyšetřování šlo skoro půl roku do ztracena, a pak najednou, z ničeho nic, se jeden z pachatelů, které chránil před dopadením, rozhodl vše přiznat. Pořád to neznamená mnoho, důkazy jsou chatrné, ale cítil, že tuhle hru s obhájcem Michala Šnajdra, neprávem vězněného za únos Zuzany Vybíralové, začínají jeho lidé prohrávat.

– Kdy přesně pro mě přijdou? zeptal se boxer.

– Myslím, že… že čtrnáctého ráno.

– Dobře, budu připravený. Ale nepřej si mě, prokurátorskej, jestli do tří dnů nebudu zpátky doma!

Jak Malůš řekl, tak zlínská policie udělala, a čtrnáctého ledna rozdala šesti ze sedmi pachatelů únosu Zuzany Vybíralové usnesení o zahájení trestního stíhání. Kromě Josefa Ševčíka, který je ve vězení za jinou trestnou činnost, zůstávají všichni únosci na svobodě.

Michal Šnajdr byl devátého ledna z Mírova propuštěn poté, co mu soud přerušil výkon trestu. Způsob, jak je svým obhájcem hájen, označil Malůš, ve snaze vybít si vztek, v tomto přípisu za porušení zákona o advokacii.

To pokládáme za vpravdě neskutečnou drzost. Policie totiž nevyšetřila vůbec nic, ta dokázala poslat do vězení nevinného člověka, a když jsme místo ní pachatele našli a usvědčující důkazy opatřili my, tvrdí, že jí bráníme v práci nebo ohrožujeme vyšetřování. Jediné, co jsme ohrozili, je pohodlná koexistence mezi zkorumpovanými zlínskými trestními orgány a organisovaným zločinem, a Malůšovi tímto slavnostně slibujeme, že v tom hodláme pokračovat nadále.

Například v dalším díle.

Příští díl Nevyšetřovatelů, který chystáme na polovinu nadcházejícího týdne, bude výživný. Jako malou ochutnávku nabízíme rozhovor s odsouzeným:

Adam B. Bartoš číní, jak avisoval, a podává proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání. To je vyvedeno v barvách a se dvěma fotografiemi, ale mnoho šancí mu nelze realisticky dávat: rozkaz zněl jasně – kriminalisovat politickou oposici za každou cenu. Co by to bylo za demokracii, kdyby jejím oponentům nehrozilo vězení!

Ve správním řízení někdy znějí kuriosní argumenty. Typicky ovšem z úst obviněného a ne přibraného znalce. Jedním z takových případů se zabývá rozsudek Nejvyššího správního soudu v kause, kde znalec Josef Holoubek odmítl předložit přestupkovému orgánu standardní operační postup (SOP), na jehož základě provedl chromatografickou analysu vzorku krve, s tvrzením, že soudu SOP předloží, rozhodně však ne sprostému obviněnému nebo jeho zmocněnci (§ 15 rozsudku; nejen modří už tuší, kdo je tajemný T. P. z rozsudku, ten, kterému znalec na str. 6 hrozí trestním oznámením). Krajský soud v Praze a po něm i Nejvyšší správní soud takový postup správně označily za nepřijatelný.

Řešená kausa má další zajímavý aspekt, k jehož pojednání se soudy doposud nedostaly – není ostatně kam chvátat, vždyť k přestupku mělo dojít v prosinci 2015, tedy v optice plynutí soudního času zcela nedávno. Zkumavky se vzorky krve totiž lékař, aniž by je jakkoli zapečetil, minimálně vložením do zalepené obálky opatřené podpisem a/nebo razítkem přes chlopeň, předal policistům, kteří Jana Š. předvedli, a ti tak mohli předtím, než vzorky poslali znalci, krev vyměnit nebo do ní přidat, cokoli chtěli. A také je mohli zaměnit za úplně jiné, čemuž by nasvědčovalo, že nesouhlasí ani popis velikosti zkumavek. Pokud presumujeme, že policisté jsou absolutně poctiví a nikdy by se takové manipulace nedopustili, je vše v pořádku. Problémem je, že my nic takového, po letitých zkušenostech s policií, nepresumujeme, a vyžadujeme, aby byla shoda mezi odebraným a analysovaným vzorkem krve prokázána jinak než předpokladem, že k policii by nepřijali nikoho, kdo by neměl morální předpoklady Mirka Dušína.

Není nad kvalitní syrovátku!
(v pozadí Josef Štolfa)

Čtenáře, kteří se těšili na barvité historky ze zlínského a kroměřížského podsvětí, případně z úřadoven místních kriminalistů, musíme, ač neradi, zklamat: tento díl kroměřížské ságy bude výjimečně neakční, ba spíše než co jiného zádumčivě lyrický.

Michal Šnajdr, nespravedlivě odsouzený za únos Zuzany Vybíralové, dále dlí v mírovském žaláři, a ti, kteří únos připravili a realisovali, jsou stále na svobodě, v bezpečí a pod zvláštní osobní ochranou státního zástupce Martina Malůše. Snad s výjimkou Josefa Ševčíka, u něhož Krajský soud v Brně naznal, že jedenáctkrát a dost, a aplikovav toto požehnané pravidlo, poslal jej za poslední, kombinovanou trestnou činnost do vězení; tam by měl řečený strávit následující tři roky, a dalších šest měsíců by měl věnovat nápravě za jiný, drobnější trestný čin, za kterýž byl odsouzen zvlášť.

Ne úplně podle představ se vyvíjí rovněž kausa Josefa Štolfy, karierního výběrčího výpalného v Hodoníně a jednoho z organisátorů únosu, jenž na mě podal žalobu na ochranu osobnosti a poté, co jsem ignoroval předběžné opatření, požádal o pomoc exekutora; tak to má být, soudní rozhodnutí je třeba respektovat! Radost Štolfy a jeho Lipovka Boys neměla arci dlouhého trvání, exekuce nedožila ani jednoho měsíce věku a byla zastavena, protože Městský soud v Praze návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, zavázav soudkyni Dagmar Stamidisovou, aby v případě, že Štolfa podá nový, projednatelný návrh, respektovala ústavní konotace věci. Máte-li doma křečka nebo morče, můžete se mu pokusit vysvětlit kvantovou podstatu tunelového jevu; troufáme si, u zevrubné znalosti dané soudkyně, predikovat, že vaše šance na úspěch budou srovnatelné. Na ten soud se ovšem začínáme těšit, zejména na to, jak k němu bude žalobce transportovat eskorta z vězení, kam jej za účast na organisaci únosu Z. Vybíralové hodláme dostat.

Velebné ticho se rozhostilo v otázce žádosti o nahlížení do spisu: odsouzený žádá, policista Prnka odmítá, a dozorový státní zástupce Malůš se tváří, že se jej to týká zhruba stejně jako problém s nedostatkem propan-butanových lahví v jihozápadním Thajsku.

Nejvyšší soud podle očekávání obě dovolání odmítl. Písemně nebylo usnesení zatím vyhotoveno, a věříme, že se tak v dohledné době nestane, ani bychom si neradi kazili Vánoce četbou soudcovských úvah na thema božské podstaty psího čichu a universální prospěšnosti methody pachové identifikace pro lidstvo (přičemž předběžně souhlasíme, že podobně spolehlivá methoda tu minimálně od zavedení ordálové zkoušky ohněm nebyla).

K jedné změně přesto došlo, a to na posici soudce: Iveta Šperlichová se bez návrhu (námitky podjatosti) vyloučila a návrh na obnovu řízení bude proto jako předseda senátu projednávat Jiří Dufek.

Pokračování v novém roce.

Podkategorie