Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Včera proběhly v rakovnické kause znevážení úřední osoby procesně velmi důležité, ba klíčové výslechy obou zneváženců. Předtím jsme se dozvěděli, že správní úřad pokládá naši námitku vůči změně data skutku za lichou; argumentace byla zjevně tak náročná, že úřední osoba opomněla v protokolu uvést nejen jméno obviněného, ale nezmínila se ani o mé přítomnosti, jak po ní – zajisté necitlivě – vyžaduje ustanovení § 18 odst. 2 SprŘ. Leč odpusťme jí, v rozrušení se člověk dopouští i vážnějších chyb: pro vyloučení pochybností na tomto místě explicite a expressis verbis přiznávám, že v Rakovníku jsem byl já a projednávali jsme přestupek znevážení domněle spáchaný panem Š. dne 12. ledna nezjištěného roku. Co v protokolu chybí, je opět jen (velkoformátová) písařská chyba.

Nebudu ctěné čtenáře unavovat popisem cesty malebnou krajinou vroubenou řepkovými poli a přejdu rovnou k věci. Prvním vyslechnutým znevážencem byl mladý, začínající příslušník, který svým mentálním ustrojením jako by z oka vypadl Vladimíru Pucholtovi ve Svatbě jako řemen (slavná hláška: Náčelníku, proč nás lidi nemaj' rádi?). Bylo mi jasné, že nemá smysl vyptávat se ho, zda je opravdu nezbytné řešit banální přestupek spočívající v tom, že přestupce si zkrátil cestu na parkoviště vjezdem pro zásobování, uložením blokové pokuty – takové argumenty by nepadly na úrodnou půdu, buserovat je základním a nezadatelným právem každého postkomunistického policisty a určité věci mu prostě nevysvětlíte. Soustředil jsem se proto na samotnou znevážencovu verbální interakci s panem Š., a výsledkem bylo, po velkém koktání a vymlouvání se, tvrzení, jak na místě samém, před hypermarketem, policisté poučovali buserovaného o jeho právech. Nejvýš tak o svých, domníváme se.

Druhý policista, ač po čtyřiadvacetihodinové službě, intelektově toho prvního překonával o dobré dvě oslí délky. Shodně jako on však přiznal, že myšlenka stíhat znevážení nevzešla z hlav zneváženců, nýbrž šlo o – vpravdě vynikající! – nápad jejich nadřízeného, který byl údajným jednáním pana Š. nejspíše znevážen v zastoupení.

Poté byl vyslechnut ještě třetí policista, který měl provádět orientační zkoušku na alkohol a drogy, a následně jsme se, duševně osvěženi, v poklidu rozešli do svých domovů. O dalším procesním vývoji budeme na tomto místě, jak je naším zvykem, informovat.

Hezkou stříbrnou příčku v našem dubnovém Oslu měsíce vybojovala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otília Hrehová svým rozsudkem ve věci policejních razií uskutečněných v rámci policejní operace Hledá se Borl, volně navazující na podobně úspěšnou Operaci Fénix.

Kdykoli čtu podobně koncipované rozhodnutí, sestávající z neuvěřitelně přerostlé rekapitulace, následované několika neuměle splácanými větami nahrazujícími právní argumentaci, propadám depresi a zatoužím žít někde jinde, případně aspoň v nějaké jiné, velmi odlehlé době. Lidská hloupost je nesmírně demotivující a pro svobodného lidského ducha fatálně a neodvratně ničivá.

Žalobci již avisovali svou vůli se odvolat, i když nelze vyloučit, že si to po přečtení rozsudku ještě rozmyslí, naznavše, že obrátit se s důvěrou na justici je v této zemi projevem dětinské naivity, a svého činu aspoň následně zalitují.

Jak intimoval Ústavní soud v dnes doručeném usnesení, není nic špatného na tom, že kausu Hitlerových projevů projedná senát Nejvyššího soudu složený ze tří komunistických soudců Milady Šámalové, Věry Kůrkové a Jana Bláhy. Že to pro Pavla Kamase, Lukáše Beera, Lukáše Nováka a vydavatelskou společnost guidemedia nedopadne dobře, je již v tuto chvíli jasné: o to už se soudruzi soudci postarají. Zbývá tedy Štrasburk, kde snad pro tuto parodii na spravedlivý proces, kde o svém vyloučení rozhoduje jako první i poslední instance ten, vůči komu je podjatost namítána, nebudou mít tolik pochopení jako senát Tomáše Lichovníka.

V odůvodnění usnesení nás arci potěšila následující věta: Je přitom obecně známo, že v členské základně KSČ (přirozeně) nevládla zdaleka názorová homogenita, a že pohnutky pro vstup do KSČ byly různé, nikoliv nutně bezezbytku vypjatě ideologické, jak předpokládá stěžovatelka (faktická podmínka pro výkon určitých povolání, zlepšení společenského postavení, apod.). Má pravdu, ten chlapec: ne všichni bývalí komunisté vstoupili do KSČ z ideologických důvodů, někteří chápali své členství zcela neideologicky, pragmaticky. Nebyli to žádní zapálení marxisté, nýbrž prostě lidé bezcharakterní, ochotní přistoupit kvůli vlastnímu prospěchu na jakýkoli kompromis s totalitní mocí, neboli, řečeno v poněkud lapidární až vulgární zkratce, byly to svině.

Je dobře, že víme, jak se na bývalé komunistické soudce dívá Ústavní soud.

Aktualisováno.
Vyjádření čtvrté obviněné.

S tím, že politik Adam B. Bartoš byl odsouzen toliko k podmíněnému trestu, se státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková prý ještě dokáže smířit, ale že mu nebyl uložen peněžitý trest, je zjevně přes čáru: oposice musí být za svou činnost trestána tvrdě a soustavně, vždyť jinak by se mohla dokonce dostat ve volbách k moci, že?

Představme si hypothetickou situaci, že určitý děj zachycuje sedm videozáznamů a vypovídá o něm – způsobem, který je s tím, co je na videích, v rozporu – policista. Otázka zní, kdo lže, zda videozáznamy nebo policista.

Samozřejmě, že videa, policista vždy mluví pravdu, z definice, a už vůbec nedokáže lhát, jde-li ve věci o podezření z trestného činu, jehož se dopustil jeho kolega. Zhruba tolik nám napsal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně Marek Vagai v přípisu, který nevidět na vlastní oči, měli bychom za očividné falsum. Řeč je, přirozeně, o prvomájovém střetu Štepána Reicha a Jana Vyviala na Moravském náměstí v Brně. GIBS nepochybil, mýlily se kamery.

Nyní bude, logicky, následovat podnět k výkonu dohledu do Olomouce, a pokud vše půjde tak, jak jsme zvyklí, dozvíme se, že Reich Vyviala na onom místě téměř ubil.

Marku Vagaiovi zasíláme cenu tohoto blogu Osel měsíce dubna, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, a do Brna blahopřejeme: ať sluší!

Podkategorie