Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

V minulém díle našeho seriálu historek z kroměřížského podsvětí jsme sice slíbili, že odhalíme identitu pachatelů únosu Zuzany Vybíralové, leč cítíme, že než k tomu přistoupíme, je třeba se aspoň krátce zastavit nad tím, jakou roli hráli v celém případu státní zástupci. Bez nich, jak je každému právně orientovanému čtenáři jistě jasné, by případ tak obludného selhání policie nemohl proběhnout. Ukážeme si proto několik dokumentů a povíme si, kdo je kdo. Můžeme slíbit, že pro nikoho z těch, o nichž hodláme psát, to nebude příjemná četba.

V úvodním dílu našeho seriálu jsme poznali Kroměříž a jejím podsvětím vládnoucí rodinný klan Vybíralů, a dozvěděli jsme se, že sličnou Zuzanu, dceru momentálně vazbou indisponovaného vůdce a patriarchy klanu Radomíra, kdosi neznámý unesl a pokusil se ji vydírat stylem tak bizarním, že to nelze připodobnit k ničemu jinému než k únosu Karla Gotta s požadavkem, že Gott na únosce okamžitě převede svou vilu na Bertramce, a za druhé se jim podepíše na booklet svého posledního alba. A také jsme poznali zkorumpovaného policistu z ÚOOZ Jana Ovčáčka, který vycítil příležitost, jak si vyřídit účty se svými nepřáteli.

Našemu blogu, jenž je znám stylovou a genrovou rozrůzněností, doposud jeden genre chyběl – detektivní román na pokračování, takový, jaké vycházely v prvorepublikových novinách a kvůli nimž se tyto mezi tehdejším plebsem, dělníky, zedníky, posluhovačkami, domovnicemi a dalšími profesemi, jinak o věci veřejné se vesměs nezajímajícími, těšily takové oblibě. Napravujeme, a slibujeme, že v románu bude vše, co dnešní plebs vyhledává a čím se mediálně vzrušuje: pohádkové bohatství, organisovaný zločin, policisté na jeho stopě, někteří zkorumpovaní toliko částečně, jiní prohnilí do morku kostí, státní zástupce, který na hladkou spolupráci mezi zločinem a policií dohlíží (a je za to posléze povýšen mezi soudce, protože i tam potřebuje organisovaný zločin své lidi), soudkyně tak hloupá, že kdyby hloupost nadnášela, nestačil by, jak obvykle píšeme, polstrovaný strop, protože ten by jako Mefisto s Johannem doktorem Faustem prorazila a vyletěla na oběžnou dráhu, a ovšem i několik komických postav, jež příběhu dodají patřičnou šťávu. A protože píšeme detektivku, slibujeme, že na konci čtenáři najdou i odhalení pachatelů; tedy pokud nám to řečení zkorumpovaní policisté dovolí a neobviní nás ještě během publikace seriálu ze zvlášť závažného zločinu maření maření vyšetřování. Slibujeme, že budeme psát sine ira et studio, nikoho nešetříce, vedeni zásadou, že amicus Plato, sed magis amica veritas.

Snad nám historie odpustí, žel, authentický zvukový záznam Cocova zaštěkání na státního zástupce MSZ v Brně Jana Petráska se nedochoval; k disposici jsou toliko videa z rekonstrukcí, kde ovšem, jak dosvědčují očití (resp. ušití) svědkové, Coco štěkal na Petráska representujícího figuranta daleko kultivovaněji a s menší vervou.

V případě neméně právně významném, v kause rakovnického znevážení, máme větší štěstí, a můžeme si pustit nesestříhaný záznam telefonátu na tísňovou linku (MP3).

K věci samotné se sluší podotknout, že volající artikuluje toliko podezření, že příslušníci jsou pod vlivem, na což usoudil na základě rozšířených irid a euforické nálady zneváženců. S ohledem na situaci, ve které se tito nalézali, je však dán předpoklad, že u nich předmětné fysiologické symptomy skutečně přítomny byly, protože pro policistu je buserace občana spojena se silným emočním prožitkem: není nepřípadné říci, že je to pro něj něco podobného jako pro duševně zdravého jedince sexuální akt.

Není proto vyloučeno, že se znevažitel mýlil toliko co do příčiny euforického stavu zneváženců, nikoli co do jeho fakticity. Uvidíme, co na to odvolací orgán.

Včera proběhly v rakovnické kause znevážení úřední osoby procesně velmi důležité, ba klíčové výslechy obou zneváženců. Předtím jsme se dozvěděli, že správní úřad pokládá naši námitku vůči změně data skutku za lichou; argumentace byla zjevně tak náročná, že úřední osoba opomněla v protokolu uvést nejen jméno obviněného, ale nezmínila se ani o mé přítomnosti, jak po ní – zajisté necitlivě – vyžaduje ustanovení § 18 odst. 2 SprŘ. Leč odpusťme jí, v rozrušení se člověk dopouští i vážnějších chyb: pro vyloučení pochybností na tomto místě explicite a expressis verbis přiznávám, že v Rakovníku jsem byl já a projednávali jsme přestupek znevážení domněle spáchaný panem Š. dne 12. ledna nezjištěného roku. Co v protokolu chybí, je opět jen (velkoformátová) písařská chyba.

Nebudu ctěné čtenáře unavovat popisem cesty malebnou krajinou vroubenou řepkovými poli a přejdu rovnou k věci. Prvním vyslechnutým znevážencem byl mladý, začínající příslušník, který svým mentálním ustrojením jako by z oka vypadl Vladimíru Pucholtovi ve Svatbě jako řemen (slavná hláška: Náčelníku, proč nás lidi nemaj' rádi?). Bylo mi jasné, že nemá smysl vyptávat se ho, zda je opravdu nezbytné řešit banální přestupek spočívající v tom, že přestupce si zkrátil cestu na parkoviště vjezdem pro zásobování, uložením blokové pokuty – takové argumenty by nepadly na úrodnou půdu, buserovat je základním a nezadatelným právem každého postkomunistického policisty a určité věci mu prostě nevysvětlíte. Soustředil jsem se proto na samotnou znevážencovu verbální interakci s panem Š., a výsledkem bylo, po velkém koktání a vymlouvání se, tvrzení, jak na místě samém, před hypermarketem, policisté poučovali buserovaného o jeho právech. Nejvýš tak o svých, domníváme se.

Druhý policista, ač po čtyřiadvacetihodinové službě, intelektově toho prvního překonával o dobré dvě oslí délky. Shodně jako on však přiznal, že myšlenka stíhat znevážení nevzešla z hlav zneváženců, nýbrž šlo o – vpravdě vynikající! – nápad jejich nadřízeného, který byl údajným jednáním pana Š. nejspíše znevážen v zastoupení.

Poté byl vyslechnut ještě třetí policista, který měl provádět orientační zkoušku na alkohol a drogy, a následně jsme se, duševně osvěženi, v poklidu rozešli do svých domovů. O dalším procesním vývoji budeme na tomto místě, jak je naším zvykem, informovat.

Podkategorie