V úvodním dílu našeho seriálu jsme poznali Kroměříž a jejím podsvětím vládnoucí rodinný klan Vybíralů, a dozvěděli jsme se, že sličnou Zuzanu, dceru momentálně vazbou indisponovaného vůdce a patriarchy klanu Radomíra, kdosi neznámý unesl a pokusil se ji vydírat stylem tak bizarním, že to nelze připodobnit k ničemu jinému než k únosu Karla Gotta s požadavkem, že Gott na únosce okamžitě převede svou vilu na Bertramce, a za druhé se jim podepíše na booklet svého posledního alba. A také jsme poznali zkorumpovaného policistu z ÚOOZ Jana Ovčáčka, který vycítil příležitost, jak si vyřídit účty se svými nepřáteli.
I když, jak řečeno, pachatelé nebyli dopadeni přímo na Rohlence, kam si pro 100 milionů v neoznačených stokorunových bankovkách – to samozřejmě žertujeme, takový náklad by na místo museli přivézt na valníku – přijeli, přesto se rozběhlo vyšetřování. Možností, jak případ objasnit, měla policie k disposici řadu: zjistilo se, že ze Zuzaniných karet se kdosi pokusil vybrat hotovost hned ve třech bankomatech, z nichž dva byly snímány kamerou, a navíc únos realisovala parta tak neuvěřitelně tupých individuí, že je ani nenapadlo, aby si vypnuli své mobily, takže za sebou zanechali digitální stopu širokou zhruba jako Dunaj v deltě.
Seznamme se tedy s prvním policistou, který na případu pracoval a jenž jeho vyšetření zmařil: je jím, pleno titulo, kpt. Zdeněk Minks, služebně zařazený ke zlínské SKPV. Ten zprvu postupoval správně a vyžádal si prostřednictvím soudu výpisy všech telekomunikačních transakcí, které v předmětných časových úsecích a na daných místech proběhly. Z nich bylo okamžitě patrné, že na čtyřech místech ze šesti sledovaných, v Kroměříži, u Vrbky, na Rohlence a u bankomatu v Břeclavi, se v inkriminovanou dobu vyskytovalo telefonní číslo 420774611XXX, jež patřilo jistému Ladislavu Faltýnkovi, osobě s celkem pestrou kriminální minulostí, momentálně dlící kdesi na Břeclavsku. Jeho podobu zachytila také jedna z kamer, nebylo tudíž co řešit. Když si pro něj policie přišla, začal Faltýnek bájit o tom, že sice výběr z karty přiznává, ale s únosem nemá nic společného, an, inter alia, onu kdesi nalezl, polepenu štítkem s napsaným PINem. Tak určitě, teď ještě tu o Smolíčkovi.
Kdyby byl kpt. Minks o trochu pečlivější – anebo kdyby nebyl tak silně motivován zájmem případ neobjasnit – mohl z těchto dat snadno zjistit identitu dalších dvou únosců, tak jako jsme učinili my; o tom však až v příštím dílu.
Pozor, nyní, prosím, zbystřete, neboť přichází zápletka. Minule jsme poznali, že zde byl i jiný zájem, representovaný J. Ovčáčkem. Ten měl v úmyslu dodat vlastní pachatele, kteří sice nic neudělali, ale znáte to, policejní solidarita je silnější než pokrevní pouto, a když vlivný Ovčáček řekne, že trestný čin spáchal ten-a-ten, jeho kolegům nezbude než srazit podpatky, zasalutovat a hodit výsledky prověřování do skartovačky. K Janu Ovčáčkovi se sluší dodat, že většinu svých lumpáren neprováděl sám, nýbrž využíval k tomu účelu bratra jménem Tomáš. To byl celkem vzato budižkničemu, jehož jediným aktivem, v kroměřížském podsvětí arci velmi ceněným, byl právě zkorumpovaný bratr z ÚOOZ: dalo by se říct, že svého bratra pásl, přičemž jedním z předních odběratelů služeb povedené dvojky byl právě Radomír Vybíral.
Ovčáčkové, jak vysvětleno, měli pro únos vlastní pachatele. I ty můžeme uvést plným jménem: jmenují se Richard Banát, Michal Šnajdr a Daniel Šprňa. Problém je v tom, že všichni tři měli na dobu únosu celkem neprůstřelné alibi, podpořené i lokalisací svých mobilů, jež se pohybovaly po zcela jiné trajektorii, než kudy jezdilo auto s unesenou mafiánskou dcerkou. Co může být silnějšího než alibi?, řekl si mazaný policista Ovčáček. Co je pro český soud korunou všech důkazů? No přece methoda pachové identifikace! Té soudce věří jako Písmu svatému: chcete-li prokázat vinu kohokoliv, stačí, když donesete posudek od Martina Kloubka, za normalisace obávaného komunistického vyšetřovatele, po ní neméně obávaného znalce
v oboru pseudovědy nazývané kriminalistická odorologie, a věznice může chystat celu (proč je ona věda humbug a Martin Kloubek nebezpečný šarlatán, jsme vysvětlovali např. tady).
Výsledek byl téměř takový, jaký si Ovčáčkové objednali, až na kuriosní detail, že v automobilu, který v době únosu patřil M. Šnajdrovi, psi našli
i pachovou stopu Tomáše Ovčáčka, který v něm ovšem nikdy neseděl (stejně jako v něm, pochopitelně, neseděla ani Zuzana Vybíralová). To ovšem vyšetřovatelé velkoryse přehlédli, vždyť první zásadou policejního desatera, která se vyučuje hned na začátku akademie, je Neusvědčíš ze zločinu kolegu svého! – což, mutatis mutandis, platí i pro kolegovy sourozence.
Špatná věc se podařila, a tak, 21. října 2014, zahájil další zlínský velikán a mistr policejního řemesla, jistý kpt. Karol Pišoja, trestní stíhání čtyř obviněných, z nichž o třech musel nabeton
vědět, že s únosem nemají nic společného. Kdo únos Zuzany Vybíralové skutečně provedl, si ale povíme až příště.
(Pokračování příště)
Číst dále...