Přinášíme zatím poslední díl našeho seriálu z kroměřížského podsvětí, a jak jsme avisovali v minulém díle, povíme si, jaké to bylo u soudu. Hlavní líčení, ve kterém byli u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně senátem komunistické soudkyně Ivety Šperlichové souzeni tři nepachatelé a jeden pachatel únosu Zuzany Vybíralové, bylo pouhou formalitou: obhájci, často ex offo, se soudem vzorně spolupracovali a přesně podle Čermákovy doktriny ušlapávali cestičku
k odsouzení svých klientů. Tedy dvou ze čtyř: Daniel Šprňa s OČTŘ spolupracoval a u Radomíra Vlčka musel i státní zástupce uznat, že ten člověk nemá s únosem Vybíralové společného zhola nic a byl obviněn toliko ke zvýšení odstrašujícího účinku.
Vlček a Šprňa tak byli na návrh státního zástupce obžaloby zproštěni, skutečný pachatel Ladislav Faltýnek dostal pět let, paradoxně nikoli za to, že poškozenou vtáhl do auta a tam ji surově zbil – to vyloučila pro soud nezpochybnitelná methoda pachové identifikace – ale za to, že vybral z bankomatu na její kartu dvakrát dvacet tisíc, což arci v jednom případě neudělal: výběr ve Zlíně, zachycený kamerou, byl dílem jiné osoby. Nejhůř dopadl Michal Šnajdr: ten svou vinu popíral a odešel tak od soudu s desetiletým trestem.
Celý rozsudek čítá 61 stran a vystavovat ho nebudeme, jde víceméně o převyprávění obžaloby bez snahy jakkoli se vypořádat s důkazy svědčícími ve Šnajdrův prospěch. Velkou část viny na tomto výsledku nese i Šnajdrův obhájce Jiří Ostravský, který obhajobu ani nepředstíral, pouze při úkonech občas cosi nesouhlasně zamumlal, a např. aby si ze spisu nechal zkopírovat datové záznamy a ty podrobil analyse, jako jsme udělali my, jej ani nenapadlo: konečně, proč si kvůli nějakému drbanovi, za kterého dostane pár tisíc korun, kazit dobré vztahy s policií. O nic lepší nebyl ani Petr Novák z Brna, kterého si Šnajdr vzal poté, co pochopil, že obhájce ex offo je utajeným synonymem pro asistent státního zástupce
. Těžko se na některého z obhájců zlobit, takový je stav advokacie v této zemi: frapantní nekompetence se tu snoubí s flagrantním nezájmem.
Vystavujeme naopak zamítavé usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který o odvolání obviněných rozhodoval v senátu složeném pro změnu pouze ze dvou bývalých komunistů. Gros je stejné: znalec Kloubek vypověděl, že pes se nemůže mýlit, a pokud methoda pachové identifikace někoho usvědčila, není proti tomu obrany – nic jako odvolací policejní pes neexistuje.
Výsledkem je remisa: Janu Ovčáčkovi se podařilo pomstít pouze Šnajdrovi, jeho (a Vybíralův) úhlavní nepřítel Richard Banát obviněn ani nebyl a Daniel Šprňa odsouzení unikl, a nevyšel ani vedlejší plán nechat odsoudit za únos Mariana Hanáka, Ovčáčkova bývalého kolegu z ÚOOZ.
Poslední dubnový den nastoupil Michal Šnajdr do vězení, a momentálně si odpykává svůj desetiletý trest na Mírově.
Může ještě dojít ke zvratu? V tom smyslu, že by Šnajdra v cele vystřídali Ovčáček, Hrazdira a Kafka (nově – sic! – jmenovaný soudcem), to zřejmě v horizontu reálného není, na to má zlínsko-kroměřížská větev justiční mafie příliš silné posice.
Michal Šnajdr se přesto rozhodl před nástupem trestu změnit obhájce – tomu se říká řešit problém pět minut po dvanácté! – a podává návrh na obnovu svého řízení, přestože je mu známo, že český soudce je stejně neomylný jako Kloubkův vycvičený policejní pes
, který se nemůže splést už z definice. O osudu návrhu budeme na tomto blogu informovat.
A co bylo na tomto případu pro nás nejotřesnější? Zjištění, že příběh o italském prokurátorovi Corradu Cattanim by se mohl bez jediné změny odehrát i v České republice, a že pokud jsme posud měli Stanislava Švábenského, detektiva z ÚOOZ, který přetím, než spáchal sebevraždu, poměry ve zlínské justici vylíčil na šestihodinovém videu, za korupčníka, který se snažil svá pochybení obhájit, nyní si to již nemyslíme: ve světě, kde vládnou lidé jako Kafka, Hrazdira nebo Ovčáček, ty prohnilé povyšují a ti slušní končí ve vězení nebo si dobrovolně berou život.
Komentáře
Proto bych doporučoval z opatrnosti zaměřit se ještě na prověření, zda obžaloba v původním řízení byla soudu přidělena v souladu s rozvrhem práce.
Obecně samozřejmě máte pravdu, ale co s tím mám dělat? Komunikace ve stylu "Máme nové důkazy!" / "A kde jste je našli?" / "Ve spisu!" mi od počátku přijde jako noční můra.
Požádejte si prostřednictvím 106-ky o výpis z aplikace ISAS (tedy předpokládám, že u tohoto soudu zapisují věci do této aplikace), obecně tedy výpis z elektronické aplikace, a to v rozsahu jeden či dva dny před a jeden či dva dny po datu, kdy byla obžaloba podána. Uvidíte, zda na soudě dodrželi "kolečko"
2. Nemyslím si, že došlo k porušení rozvrhu práce, a i kdyby, je prakticky nemožné to prokázat. Vždy si předseda soudu nějaké odůvodnění vymyslí.
RSS kanál komentářů k tomuto článku