Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Dokumenty pro tento, v pořadí již šestnáctý, díl první řady našeho seriálu máme k disposici už zhruba půl roku, avšak nechtěli jsme zasahovat do práce Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), která kroměřížskou kausu a zejména zásahy policisty Jana Ovčáčka do trestního řízení, ve kterém byl obviněný Michal Šnajdr odsouzen k deseti letům vězení, prověřuje.

Pokud si vážení čtenáři právě teď klepou na čelo, vědomi si, že GIBS je ve skutečnosti institucí sloužící nikoli k vyšetřování, nýbrž ke krytí policejní kriminality, a také ovšem k vyřizování účtů mezi jednotlivými znepřátelenými frakcemi uvnitř onoho ozbrojeného – a veřejnosti nadmíru nebezpečného – sboru, souhlasíme, arci s tím, že bychom přesto neradi poskytli komukoliv záminku k takovému obviňování. A co kdyby náhodou: jak zpívá Jaromír Nohavica, jednou za sto let zázrak se koná; zda to platí i ve vztahu ke GIBS, nelze zatím spolehlivě ověřit, ana řečená instituce dosud tak dlouho neexistuje.

Dnes si tedy na dokumentech ze spisu názorně ukážeme, jak to vypadá, když pomstychtivý policista chce někoho dostat do vězení. Může to začít kupř. takovýmhle úředním záznamem. Povšimněme si, že pouhý jediný den poté, co Zuzanu Vybíralovou únosci pustili nedaleko Kroměříže na svobodu, policista Ovčáček zná totožnost pachatelů, motiv i celou řadu okolností, a tato verse se s drobnými, kosmetickými úpravami dostala do obžaloby – a pokud se týká M. Šnajdra, i do pravomocného rozsudku. Tak zdatných operativců kdyby měla policie víc; inu, praxe u Šlachtova špičkového útvaru se nezapře! Drobnou vadou na kráse je, že ve skutečnosti se únosu dopustili zcela jiní lidé, z jiného motivu a jiným způsobem, ale to už se tak u Policie České republiky přiházívá…

Další pozoruhodnost objevíme v záhlaví: Ovčáček sepsal svůj úřední záznam za Šlachtův ÚOOZ, odbor obchodování s lidmi a nelegální migrace, ve kterém dosud působil, a založil za tím účelem nový spis, jehož první listinu tento dokument představuje. Nezůstala ovšem dlouho osamocena: o čtyři dny později tam přibyl další Ovčáčkův investigativní skvost, a hned po něm ještě jeden.

Pak se věci trochu zauzlily: jiní policisté Zuzanu Vybíralovou vyslechli a zjistili něco jiného, než zapsal Ovčáček: žádný parfem, žádné výrazné znaky usvědčující kohokoli z únosců. Pachateli únosu byli sice Šnajdr, Banát a spol., kdo jiný, ale na to poškozená přišla až při schůzce s momentálně uvězněným otcem.

Ovčáček arci nelenil a pustil se do ofensivy: v průběhu dalších měsíců vyhotovil ještě třináct úředních záznamů, po jejichž přečtení ani laskavý čtenář nebude na pochybách, kdo zločin v Kroměříži spáchal: [1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8], [9], [10], [11], [12], [13]. Zvláště poslední kousek stojí za pozornost: Ovčáček si v něm posteskl, že: bylo zjištěno, že Šnajdr měl K. namluvit, že beru úplatky, na objednání za úplatu dokáži zlikvidovat jakoukoliv osobu, případně jí způsobit velké problémy na různých úřadech státní správy. […] [T]vrzení M. Šnajdra je naprosto nemyslné. Jasně; něco takového by čestný policista Ovčáček nikdy nikomu neudělal!

Samotný Jan Ovčáček se oficiálně prověřování ani vyšetřování účastnit nemohl, protože měl s podezřelými Šnajdrem a Šprňou nevyřízené účty – oba dva na něj podali oznámení na GIBS, které bylo vyhodnoceno jako částečně důvodné a řešeno kárně – a hlavně, jeho bratr Tomáš byl Šnajdrovým osobním nepřítelem, inter alia, kvůli manželce, která řečeného bratra se Šnajdrem v době dosud ještě bolestně nedávné podváděla. Proto plody jeho rozsáhlé kriminalisticko-literární tvorby putovaly do vyhrazené části spisu, kde setrvaly po zbytek řízení: dostal je tak k disposici pouze státní zástupce, nikoli soud a hlavně ne obžalovaní, jejichž obhájci by možná měli proti takovému způsobu získávání skutkového materiálu výhrady (i když možná ne, jak jsme poznali, i oni při vyšetřovacích úkonech na policii a poté v soudních síních spíše jen zatěžovali svým vzdělaným sedacím svalstvem k tomu určené zařízení).

Důležitou spojkou byl Ovčáčkův méně zkušený kolega Pavel Němec. Ten s ním sdílel kancelář a jeho rozsáhlé zapojení do vyšetřování kroměřížského únosu tak fakticky kryl, a právě on byl tím, kdo u brněnských psovodů objednal zfalšované výsledky methody pachové identifikace. Tato symbiosa trvala až do chvíle, kdy se další prodlužování tohoto stavu ukázalo neúnosným a státní zástupce zlínskému teamu věc odňal a poslal ji do Brna – ovšemže s identickými, na Ovčáčkových úředních záznamech založenými, výsledky.

To vše tedy dostala na stůl GIBS, a pustila se do šetření, které bude v nejbližších týdnech skončeno. Komicky působí, že si inspekce nechala zpracoval znalecký posudek na thema spolehlivost methody pachové identifikace (s výsledkem: pes se nikdy nemýlí). To bude mít zřejmě pro její rozhodnutí klíčový význam: protože Šnajdr byl domněle usvědčen psem (plus několika věrohodnými svědky, jeho osobními nepřáteli), neexistuje kausální nexus mezi Ovčáčkovou baterií úředních záznamů a Šnajdrovým vzetím do vazby a následným pravomocným odsouzením.

Stíhání je tudíž možné toliko za zasahování do vyšetřování navzdory zjevné podjatosti a s použitím nepravdivých informací. Ovčáčkovy lži z úvodního úředního záznamu poškozená popřela již za několik dnů a poté znovu jak při výslechu na GIBS, tak v obnoveném trestním řízení proti únoscům (tentokrát již skutečným). Zda se Ovčáčkova stíhání GIBS odváží, anebo bude i tentokrát postupovat podle osvědčených zásad své práce, budeme na tomto místě opět informovat.

Aktualisováno.

Shodou okolností několik minut před publikací tohoto dílu dorazilo usnesení GIBS, jímž byla věc odložena: ve zlínské policii proběhlo vše absolutně v souladu se zákonem, tamním policistům není co vytknout, natožpak je trestně stíhat. Kdo z mých milých čtenářů je tím snad překvapen, nechť navštíví psychiatra, neboť trpí vážnou poruchou vnímání reality.

Aktualisováno.

Poškozený M. Šnajdr podává proti usnesení stížnost.

(pokračování příště)

Komentáře   

-1 # b.o.y 2019-11-07 09:19
Tak jistě. Kdo by jako vyšetřoval, kdyby všechny darebáky od policajtů vyhodili?
Podobné je to prý v církvi. Formálně sice nesmí světit homosexuály, ale kdyby prý všechny vyhodili, neměl by na některých místech kdo sloužit mše.
0 # Josef Novák 2019-11-07 18:50
Jak prosim katolicka cirkev formalne rozpozna sexualni orientaci jahna nebo kneze?
0 # Kamil 2019-11-08 18:43
Zeptá se dotyčné osoby? Také to v některých případech bývá dost jasně zřetelné z chování.
0 # b.o.y 2019-11-09 23:37
To byla jenom analogie. Jinak bych se držel tématu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)