Našemu blogu, jenž je znám stylovou a genrovou rozrůzněností, doposud jeden genre chyběl – detektivní román na pokračování, takový, jaké vycházely v prvorepublikových novinách a kvůli nimž se tyto mezi tehdejším plebsem, dělníky, zedníky, posluhovačkami, domovnicemi a dalšími profesemi, jinak o věci veřejné se vesměs nezajímajícími, těšily takové oblibě. Napravujeme, a slibujeme, že v románu bude vše, co dnešní plebs vyhledává a čím se mediálně vzrušuje: pohádkové bohatství, organisovaný zločin, policisté na jeho stopě, někteří zkorumpovaní toliko částečně, jiní prohnilí do morku kostí, státní zástupce, který na hladkou spolupráci mezi zločinem a policií dohlíží (a je za to posléze povýšen mezi soudce, protože i tam potřebuje organisovaný zločin své lidi), soudkyně tak hloupá, že kdyby hloupost nadnášela, nestačil by, jak obvykle píšeme, polstrovaný strop, protože ten by jako Mefisto s Johannem doktorem Faustem prorazila a vyletěla na oběžnou dráhu, a ovšem i několik komických postav, jež příběhu dodají patřičnou šťávu. A protože píšeme detektivku, slibujeme, že na konci čtenáři najdou i odhalení pachatelů; tedy pokud nám to řečení zkorumpovaní policisté dovolí a neobviní nás ještě během publikace seriálu ze zvlášť závažného zločinu maření maření vyšetřování. Slibujeme, že budeme psát sine ira et studio, nikoho nešetříce, vedeni zásadou, že amicus Plato, sed magis amica veritas.

Dobrý rodokaps, jak známo, nepotřebuje nutně exotické lokace, ba je výhodou, odehrává-li se na místech čtenářstvu důvěrně známých. Ten náš v tomto směru obstojí, neboť se udál na Hané, mezi Olomoucí a Zlínem, a jeho nejdramatičtější část proběhla v okolí Kroměříže. Dobový tisk o věci psal takto; strohý novinový popis zasluhuje arci jisté doplnění. Unesenou mladou ženou byla skutečně Zuzana Vybíralová, dcera místní hlavy organisovaného zločinu Radomíra Vybírala, muže, jenž doplatil na svou, dle svědectví mnohých, značně lakotnou povahu: tak dlouho si myslel, že na úplatcích policii a státním zástupcům lze šetřit, až mu řečení ukázali, že se zmýlil.

Průběh únosu thematicky připomíná cosi z filmu Blbý a blbější: v půl sedmé večer, na parkovišti před bytem Vybíralové, ji tři únosci přepadli a násilím zavlekli do svého automobilu. Tam jí nasadili na hlavu látkový pytel (nemyslíme si, že se to nutně skutečně stalo, ale o tom až v některém z dalších dílů) a cca osm hodin s ní jezdili po kraji, snažíce se ji přesvědčit, aby jim a) sdělila PINy ke svým kreditkám; a b) následujícího dne odpoledne přivezla k bensince Rohlenka na D1 sto milionů korun. Inu, vždy je dobře mít po ruce záložní plán…

V bodě a) unesená zčásti vyhověla, bod b) přislíbila zcela, a poté byla muži, kteří mezitím vybrali z bankomatu na její kartu dvacet tisíc a měli tak akci patrně za provedenu zdařile, nedaleko Kroměříže, u obce Vrbka, s monoklem a několika dalšími modřinami z vozu propuštěna.

Nyní začíná být děj zajímavý. Vybíralová, které únosci neponechali ani mobil, se dopotácela do řečené vesnice Vrbka a zazvonila na první dům, v němž se svítilo. Z vypůjčeného mobilu zatelefonovala své matce, která byla jejím zmizením již notně znepokojena; ta pro ni okamžitě přijela. Vše poté ohlásily na policii, ale pozor, o Rohlence nepadla ani zmínka, přestože mentální konstituce pachatelů nasvědčovala, že jsou schopni si tam pro kořist dojet – což, jak uvidíme záhy, skutečně udělali, neschopni nahlédnout prostý fakt, že ona čerpací stanice bude s velkou pravděpodobností na řadu let tím posledním, co z přírody severního Pobrní spatří jinak než průzorem v zamřížované dodávce, případně z vězeňského autobusu.

Nyní vstupuje na scenu první zkorupmovaný policista, působící u ÚOOZ, jménem Jan Ovčáček. Ten poskytoval své služby, informační i ochranné povahy, samotnému Radomíru Vybíralovi, a byl jím za to štědře honorován. Jakmile se Ovčáček dozvěděl, co se stalo, využil příležitosti a rozhodl se, že si vyřídí účty s několika otravnými osobami, které mu působily – fakticky arci spíše marginální – obtíže tím, že o jeho činnosti pravidelně referovaly na GIBSu a nebohého Ovčáčka tak nutily, místo aby si v klidu užíval inkasovaných úplatků, stále něco vysvětlovat. Podmínkou ovšem bylo, že skuteční pachatelé nesmějí být odhaleni, protože kdyby (nedejbože!) začali vypovídat, plán Ovčáčkovy pomsty by se zhroutil jako domek z karet.

(Pokračování příště)

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)