Dotazují se mne čas od času známí, co že je s kroměřížským případem. Nu, co by: všechno je tak, jak má být (to o hlavě a řiti, co vás v tuhle chvíli asi napadlo, arci dodávají toliko nekulturní Slováci, my se v tomto místě spokojíme s významnou pomlkou).

Michal Šnajdr zůstává na Mírově, vždyť kde jinde by měl být, když nic neudělal, skuteční pachatelé Tomáš Salvet, Vladimír Zavadil, Ivo Lorenc, Josef Ševčík a spol. jsou na svobodě a nic jim nehrozí, rozhodně tedy ne, že by je někdo začal trestně stíhat, státní zástupce Michal Basík vytvořil další literární skvost, ve kterém hájí vyvrácenou methodu pachové identifikace (a my naň takto reagujeme), policisté, zlínští i brněnští, předstírají, že absolutně netuší, kdo Zuzanu Vybíralovou tehdy v lednu 2014 unesl (zapeklitý případ!), a soudce, bývalou soudružku Ivetu Šperlichovou a u Nejvyššího soudu bývalého soudruha Vladimíra Veselého, ani nepadne, že by třeba mohli Šnajdrovi přerušit výkon trestu, jak je o to obhajoba žádá.

V sázce je víc než jeden nespravedlivě odsouzený drban: jde o to, aby se dál mohli příhodně vytipovaní pachatelé usvědčovat methodou, jejíž výsledek má policie stoprocentně pod kontrolou. Je to přece její vydržené, dědičné právo, moci poslat do vězení, kohokoliv potřebuje.

Jen tedy netuším, jak tuhle frašku snášejí ti poslední slušní policisté, státní zástupci a soudci, kteří v daných profesích ještě zbyli.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)