Ten den nezačal pro kpt. Lubomíra Prnku, vrchního komisaře zlínské kriminálky pověřeného nevyšetřením únosu Zuzany Vybíralové, vůbec dobře. Na stole před ním stál hrnek s nedopitou kávou a na monitoru se stkvěla písemnost, která mu toho dne zkazila náladu. Nakonec se rozhodl, zvedl mobil a vytočil číslo svého kolegy a dávného kamaráda Jana Ovčáčka.
– Cože? Obhájce? A že chce do spisu? A to jako nevíš, co s tím? No jasně, že jo, ty vole, u Šlachty jsme měli na žádosti advokátů zvláštní skartovačku. Jen klid, brácho, prostě to hoď do koše, on dá měsíc-dva pokoj a když si bude stěžovat, Malůš už ví, jak ho srovnat. Je to kámoš, ten nás podrží, vždyť víš, ne? dodal Ovčáček spiklenecky.
Chmury však vrchního komisaře neopustily. Vzpomněl si, kolik práce dalo vymyslet versi, ve které budou všichni pachatelé, které Cholenský odhalil, nevinní: jak pracně vysvětloval těm dvěma moulům, Lorencovi a Ševčíkovi, že na Rohlence byli úplně náhodou na kuřecích křidélkách, a do Kroměříže jel Ševčík pro starožitné zrcadlo pro pratetu, a jak se nadřel, než to všechno sestylisoval do protokolu, tak aby vše do puntíku sedělo, včetně Faltýnkovy nové výpovědi. A také, jak musel vysvětlovat Zavadilovi, že nikdy žádnou audinu neměl, nemá a mít nebude, natožpak černou s koženými sedačkami. A teď, když už měl všechno připravené pro usnesení o odložení věci, přijde tohle! Nikdy Cholenského neviděl, ale živě si představil, jak sedí v jeho kanceláři a s pobaveným výrazem listuje jeho spisem, jeho, takříkajíc, životním dílem. Ne, to se nesmí stát! Dobře to řekl Honza, obhájci spis do rukou nepatří.
Tu husu Vybíralovou nám byl čert dlužen, opakoval si sám pro sebe Prnka, setřel si pot s čela a znovu se začetl do žádosti.
Měsíc uplynul jako voda a jak Ovčáček správně předpověděl, obhájce Michala Šnajdra, neprávem odsouzeného za únos kroměřížské podvodnické dcerky Zuzany Vybíralové, si stěžoval na průtahy dozorujícímu státnímu zástupci Martinu Malůšovi. Toho měl teď Prnka na drátě.
– A proč mu prostě nenapíšete, že do spisu nesmí, že není obviněný ani poškozený? otázal se jej státní zástupce přísně.
– Ale pane doktore, do spisu smí, má na tom právní zájem, sám to tam vysvětluje, přece…, oponoval nesměle policista.
– Vy jste fakt nemožně natvrdlej, Prnka! No jistě, že tam smí, vy to víte, on to ví, já to vím, všichni to vědí, ale když mu napíšete, že nesmí, má si kam stěžovat? Nemá! Chápete už konečně?
Kapitán Prnka pochopil a sepsal zamítavou odpověď, upřímně doufaje, že tím je kausa nahlížení do nevyšetřovacího spisu definitivně uzavřena.
Komentáře
Chyba
Omlouváme se, ale při zpracování Vašeho požadavku došlo k chybě.
Ale nejsou v tom sami, když chce člověk tento komentář přidat tam, kam správně patří, dozví se:
Stránka nenalezena.
Při zpracování požadavku došlo k chybě.
Tuto stránku nemůžete navštívit, protože:
- zastaralá záložka/oblíbené
- překlep v adrese
- vyhledávač, který má zastaralý index tohoto webu
- na tuto stránku nemáte přístup
Zda je uvedený výčet taxativní nebo demonstrativní netuším.
RSS kanál komentářů k tomuto článku