Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Příběh z Kroměříže

Není nad kvalitní syrovátku!
(v pozadí Josef Štolfa)

Čtenáře, kteří se těšili na barvité historky ze zlínského a kroměřížského podsvětí, případně z úřadoven místních kriminalistů, musíme, ač neradi, zklamat: tento díl kroměřížské ságy bude výjimečně neakční, ba spíše než co jiného zádumčivě lyrický.

Michal Šnajdr, nespravedlivě odsouzený za únos Zuzany Vybíralové, dále dlí v mírovském žaláři, a ti, kteří únos připravili a realisovali, jsou stále na svobodě, v bezpečí a pod zvláštní osobní ochranou státního zástupce Martina Malůše. Snad s výjimkou Josefa Ševčíka, u něhož Krajský soud v Brně naznal, že jedenáctkrát a dost, a aplikovav toto požehnané pravidlo, poslal jej za poslední, kombinovanou trestnou činnost do vězení; tam by měl řečený strávit následující tři roky, a dalších šest měsíců by měl věnovat nápravě za jiný, drobnější trestný čin, za kterýž byl odsouzen zvlášť.

Ne úplně podle představ se vyvíjí rovněž kausa Josefa Štolfy, karierního výběrčího výpalného v Hodoníně a jednoho z organisátorů únosu, jenž na mě podal žalobu na ochranu osobnosti a poté, co jsem ignoroval předběžné opatření, požádal o pomoc exekutora; tak to má být, soudní rozhodnutí je třeba respektovat! Radost Štolfy a jeho Lipovka Boys neměla arci dlouhého trvání, exekuce nedožila ani jednoho měsíce věku a byla zastavena, protože Městský soud v Praze návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, zavázav soudkyni Dagmar Stamidisovou, aby v případě, že Štolfa podá nový, projednatelný návrh, respektovala ústavní konotace věci. Máte-li doma křečka nebo morče, můžete se mu pokusit vysvětlit kvantovou podstatu tunelového jevu; troufáme si, u zevrubné znalosti dané soudkyně, predikovat, že vaše šance na úspěch budou srovnatelné. Na ten soud se ovšem začínáme těšit, zejména na to, jak k němu bude žalobce transportovat eskorta z vězení, kam jej za účast na organisaci únosu Z. Vybíralové hodláme dostat.

Velebné ticho se rozhostilo v otázce žádosti o nahlížení do spisu: odsouzený žádá, policista Prnka odmítá, a dozorový státní zástupce Malůš se tváří, že se jej to týká zhruba stejně jako problém s nedostatkem propan-butanových lahví v jihozápadním Thajsku.

Nejvyšší soud podle očekávání obě dovolání odmítl. Písemně nebylo usnesení zatím vyhotoveno, a věříme, že se tak v dohledné době nestane, ani bychom si neradi kazili Vánoce četbou soudcovských úvah na thema božské podstaty psího čichu a universální prospěšnosti methody pachové identifikace pro lidstvo (přičemž předběžně souhlasíme, že podobně spolehlivá methoda tu minimálně od zavedení ordálové zkoušky ohněm nebyla).

K jedné změně přesto došlo, a to na posici soudce: Iveta Šperlichová se bez návrhu (námitky podjatosti) vyloučila a návrh na obnovu řízení bude proto jako předseda senátu projednávat Jiří Dufek.

Pokračování v novém roce.

Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní
X. Chobotnice
XI. Žaloba
XII. Nahlížení

Ten den nezačal pro kpt. Lubomíra Prnku, vrchního komisaře zlínské kriminálky pověřeného nevyšetřením únosu Zuzany Vybíralové, vůbec dobře. Na stole před ním stál hrnek s nedopitou kávou a na monitoru se stkvěla písemnost, která mu toho dne zkazila náladu. Nakonec se rozhodl, zvedl mobil a vytočil číslo svého kolegy a dávného kamaráda Jana Ovčáčka.

– Cože? Obhájce? A že chce do spisu? A to jako nevíš, co s tím? No jasně, že jo, ty vole, u Šlachty jsme měli na žádosti advokátů zvláštní skartovačku. Jen klid, brácho, prostě to hoď do koše, on dá měsíc-dva pokoj a když si bude stěžovat, Malůš už ví, jak ho srovnat. Je to kámoš, ten nás podrží, vždyť víš, ne? dodal Ovčáček spiklenecky.

Chmury však vrchního komisaře neopustily. Vzpomněl si, kolik práce dalo vymyslet versi, ve které budou všichni pachatelé, které Cholenský odhalil, nevinní: jak pracně vysvětloval těm dvěma moulům, Lorencovi a Ševčíkovi, že na Rohlence byli úplně náhodou na kuřecích křidélkách, a do Kroměříže jel Ševčík pro starožitné zrcadlo pro pratetu, a jak se nadřel, než to všechno sestylisoval do protokolu, tak aby vše do puntíku sedělo, včetně Faltýnkovy nové výpovědi. A také, jak musel vysvětlovat Zavadilovi, že nikdy žádnou audinu neměl, nemá a mít nebude, natožpak černou s koženými sedačkami. A teď, když už měl všechno připravené pro usnesení o odložení věci, přijde tohle! Nikdy Cholenského neviděl, ale živě si představil, jak sedí v jeho kanceláři a s pobaveným výrazem listuje jeho spisem, jeho, takříkajíc, životním dílem. Ne, to se nesmí stát! Dobře to řekl Honza, obhájci spis do rukou nepatří.

Tu husu Vybíralovou nám byl čert dlužen, opakoval si sám pro sebe Prnka, setřel si pot s čela a znovu se začetl do žádosti.

Měsíc uplynul jako voda a jak Ovčáček správně předpověděl, obhájce Michala Šnajdra, neprávem odsouzeného za únos kroměřížské podvodnické dcerky Zuzany Vybíralové, si stěžoval na průtahy dozorujícímu státnímu zástupci Martinu Malůšovi. Toho měl teď Prnka na drátě.

– A proč mu prostě nenapíšete, že do spisu nesmí, že není obviněný ani poškozený? otázal se jej státní zástupce přísně.

– Ale pane doktore, do spisu smí, má na tom právní zájem, sám to tam vysvětluje, přece…, oponoval nesměle policista.

– Vy jste fakt nemožně natvrdlej, Prnka! No jistě, že tam smí, vy to víte, on to ví, já to vím, všichni to vědí, ale když mu napíšete, že nesmí, má si kam stěžovat? Nemá! Chápete už konečně?

Kapitán Prnka pochopil a sepsal zamítavou odpověď, upřímně doufaje, že tím je kausa nahlížení do nevyšetřovacího spisu definitivně uzavřena.

Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní
X. Chobotnice
XI. Žaloba

Josef Štolfa

Že vypracovaná svalovina bývá začasté symptomem – jak to říci kulantně? – ne právě výkonné mozkovny, jest obecně známým faktem.

Dalším jeho důkazem je Josef Štolfa, jeden z organisátorů únosu Zuzany Vybíralové, známý v místě svého hodonínského domicilu jako karierní výběrčí výpalného. Řečený jedinec, místo, aby se uchýlil do soukromého oboru a tam v tichosti vyčkával, jak obnovené vyšetřování únosu dopadne, rozhodl se na mne podat žalobu na ochranu osobnosti a navrhnout soudu vydání předběžného opatření, jemuž soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dagmar Stamidisová (výkon jejíž vlastní mozkovny jsme na tomto blogu thematisovali a příslušnými oceněními dekorovali v minulosti více než jednou) vyhověla. Prý bych se měl zdržet písemného či ústního šíření tvrzení o tom, že se Štolfa dopustil nebo jakkoliv podílel na únosu Zuzany Vybíralové (tzv. judikatorní zeugma; čeští soudci jsou jeho mistry), a odstranit ze svých internetových stránek jeho jméno, fotografie a odkazy, které by jej s únosem jakkoliv spojovaly.

Tak tos' uhodl, šampione!

Ovšemže nevyhovíme a s potěšením se budeme žalobě bránit.

Aktualisováno.
Naše odvolání; D. Stamidisová nepatří k právě rychlým soudcům, takže výsledek sporu bych realisticky před rokem 2025 neočekával.

Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní
X. Chobotnice

– Šéfe, průšvih! vyhrkl jeden ze dvou policistů, kteří bez zaklepání vtrhli do kanceláře zlínského státního zástupce Martina Malůše. Ten byl ve funkci jen krátce, avšak na výhody s ní spojené, zejména na luxus, který mu poskytovala práce pro organisovaný zločin, v jeho regionu zvláště rozvinutý a výnosný, si rychle zvykal. – Představte si, šéfe, ten advokát z Brna, ten… ten Cholenský – on by chtěl vědět, co jsme vyšetřili! – Nic jste nevyšetřili, samozřejmě! obořil se na opovážlivce mladý prokurátor. – A co mě vůbec obtěžujete s takovými nesmysly? To tam nemáte žádný čerstvý mord nebo znásilnění? Advokát si moc vyskakuje, tak se na místě činu najde jeho pachová stopa, a hotovo. Číslo na kynology máte? Máte, tak si to zařiďte. Děláte, jako byste byl u kriminálky první měsíc, člověče! A ukažte, co jste mi to přinesl! Státní zástupce se začetl do listiny, kterou mu policista předložil. – Taková drzost! Neuvěřitelné! Jasně se mu vzkázalo, že se nic vyšetřovat nebude, a on si nedá pokoj. No nic, nechte mi to tady, já mu něco napíšu. Dostal vyrozumění, že věc postupujeme z Brna do Zlína? Dostal! To mu musí stačit, otrapovi. Jo, a kluky od Pepíka Štolfy z Hodonína pozdravujte, ať se ničeho nebojí, a příležitostně ať se mi ozvou, měl bych pro ně možná takovou malou zakázečku, dodal státní zástupce závěrem.

Fiktivní dialog, jímž jsme dnešní díl seriálu ze zlínského podsvětí načali, je, obáváme se, méně fiktivní, než by se zdálo.

Trestní oznámení, které neprávem odsouzený Michal Šnajdr podal, obsahovalo samozřejmě nejen údaje získané výpovědí Ladislava Faltýnka, jediného skutečného únosce, jehož policisté vypátrali a který dostal pět let, ale přesný popis důkazů, což by za situace, že by policisté zločince nekryli, muselo vést k okamžité realisaci. Napsat za těchto okolností, že se vyšetřování nezdařilo, zlínské policii přišlo přece jen hloupé, a tak, spolu se státním zástupcem Martinem Malůšem, který do případu nastoupil na místo Romana Kafky (a v míře propojení s organisovaným zločinem se mu patrně už nyní vyrovná), vymysleli, že dostatečným vyrozuměním o výsledku vyšetřování je sdělení, který útvar věc dostal přidělenu. Je to nesmysl, ale protože Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se o případ nechce zajímat, pro účely zametení případu pod koberec to stačí.

Co v této situaci můžeme dělat?

Mnoho možností není. Rozhodně ale má smysl publikovat všechny listiny, které jsou k disposici – risiko, že tím bude policejní vyšetřování zmařeno, by mohlo existovat jen tehdy, kdyby policie skutečně vyšetřovala, a takové obavy na místě nejsou – a opakovat do omrzení, že zlínská policie kryje únosce a zločinec v taláru, státní zástupce M. Malůš, tento živý, žel skutečný, opak čestného a odvážného prokurátora Corrada Cattaniho, jí místo dozoru nad vyšetřováním poskytuje ochranu.

Pokračování příště…

Příště uvidíte: jak obhajoba požádala o nahlédnutí do spisu vedeného k vyšetřování únosu a proč je to vyloučeno, ba nemyslitelno.

 Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní

Advokát Robert Cholenský zve všechny zájemce na zítřejší tiskovou konferenci před nadcházejícím veřejným zasedáním o návrhu na povolení obnovy trestního řízení jeho klienta Michala Šnajdra (tisková zpráva). Konference se uskuteční v Praze, v advokátní kanceláři Kláry Samkové.

V případu samotném zatím žádné změny: skuteční únosci, Lorenc, Ševčík, Salvet, Zavadil a další, přijdou k soudu, pokud je vůbec jako svědky obeslal, normálně po svých, jako svobodní lidé, a tak také odejdou, zatímco nevinného odsouzeného přivede eskorta z Mírova. Soudkyně praví, že není důvod na rozsudku čehokoli měnit, vždyť o vině rozhodl jednoznačně policejní pes, načež se zase všichni v poklidu rozejdeme do svých domovů. Vyjma, pochopitelně, Šnajdra, ten si musí na Mírově ze svého trestu odsedět ještě cca devět let.

Aktualisováno.