Bylo doručeno usnesení o povolení obnovy trestního řízení ve věci únosu Zuzany Vybíralové. Budiž předesláno, že poučení je nesprávné: poškozenému právo stížnosti proti usnesení nesvědčí a to je tudíž pravomocné, protože se veřejná žaloba i obhajoba tohoto práva přímo při jednání soudu vzdaly.

Z rozhodnutí je nejzajímavější pasáž týkající se methody pachové identifikace (MPI), kterou se soud snaží udržet při životě (§ 21):

Soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že důvodem pro povolení obnovy řízení nebyla citovaná zpráva Centra pro výzkum chování psů, která v zásadě neříká nic jiného, než že spolehlivost metody pachové komparace není stoprocentní a že se pes může zmýlit. Soud má za to, že takovouto skutečnost si nepochybně uvědomuje i laik, nejen tedy pracovník tohoto centra účastnící se popisovaného testování. Pes totiž není bezvadně fungující stroj, ale živý tvor se všemi přednostmi a nedostatky, a s tímto vědomím je také třeba přistupovat k hodnocení výsledků pachové komparace, které je tedy třeba hodnotit jako kterýkoliv jiný důkaz; jednak tedy jednotlivě, jednak také v rámci veškerých dalších provedených důkazů, tzn. stejně jako např. svědecké výpovědi, které také mohou být lživé či nepřesné, nicméně je nutno s nimi pracovat a nějak se s nimi vypořádat. I za této situace však ještě nikoho nenapadlo, že by s ohledem na nekvalitu některých svědeckých výpovědí nebyl tento důkazní prostředek dále v trestním řízení vůbec využíván. Proto je třeba dle názoru soudu odmítnout doporučení zprávy, aby výsledky pachové komparace nebyly v trestním řízení využívány; je však třeba zdůraznit a připomenout, že tato zpráva se vztahovala k období za platnosti předchozího pokynu policejního prezidenta upravujícího postup při komparaci, takže úvahy soudu zde do jisté míry zaznívají až ex post; pouze do jisté míry pak proto, že soudu není známo, zda rozmisťování pachových konzerv osobou odlišnou od psovoda bude znamenat natolik zásadní změnu, že bude znamenat i změnu postoje Centra pro výzkum chování psů k využitelnosti metody pachové komparace, tedy zda toto bude stále trvat na nepoužitelnosti této metody v trestním řízení. Přitom samozřejmě nelze proti tomuto novému postupu při komparaci, který byl stanoven i pod vlivem této zprávy, kdy pachové konzervy umisťuje osoba odlišná od psovoda, nelze namítat zhola nic; soud se pouze nedomnívá, že by tento postup zaručoval přelomově vyšší spolehlivost této metody, ale nepochybně takto budou odstraněny pochybnosti o ovlivnění psa psovodem, i když nikdo přesně neví, zda vůbec a jak k němu dochází, což lze jen přivítat. Závěrem této pasáže ještě soud k předmětné zprávě dodává, že vůbec nepochybuje o tom, že pokud by nyní proběhlo nové testování (i dle předchozího pokynu policejního prezidenta), byly by výsledky testování zcela jiné, resp. rozhodně by nebyly stejné; nikoli tedy 25 oproti 15, ale např. 30 oproti 10, a při dalším testování např. 20 oproti 20 nebo 38 oproti 2. Otázkou také je, zda lze vůbec očekávat skóre 40:0. Soud tedy není přesvědčen o smysluplnosti takovéhoto testování, resp. o tom, že by naznačené dalekosáhlé závěry bylo možno přijímat po jediném testovacím procesu, je však přesvědčen o využitelnosti této metody, ovšem s tím, že výsledky pachové komparace budou přijímány s určitou opatrností a že budou zpravidla hrát roli důkazu, který může mít svůj význam pouze mezi důkazy jinými, pouze jako součást důkazního řetězce.

Tato úvaha arci správná není. Představme si, že by existovalo neomylné orákulum, trestněprávní – smíme-li si k tomu účelu vypůjčit termín z Kristiánovy kroniky – panna hadačka jménem Libuše, která by znala odpověď na každou otázku, tedy např. i kdo je pachatelem určitého zločinu. Soud by ovšem s Libuší nemohl komunikovat přímo, nýbrž informace od ní by mohl získávat jedině prostřednictvím policejního specialisty, který by odpověď panny na položenou otázku zaznamenal do protokolu a na jeho základě pro trestní orgány zpracoval odborné vyjádření z oboru policejní orakologie.

Již z prvotní analysy tohoto fiktivního modelu je patrno, kde tlačí procesní bota: soud nemůže psa sám vyslechnout, ale je plně odkázán na psovoda, který jeho zjištění tlumočí, přičemž nepřezkoumatelnost výsledku methody významně zvyšuje risiko, že policista nebude tlumočit, co pes skutečně zjistil, ale co zjistit podle přání policie měl, a to prakticky bez nebezpečí eventuálního vlastního postihu, protože podvod nelze prokázat; v nejhorším případě se řekne, že pes se tentokrát – ovšemže naprosto výjimečně! – spletl.

A pozor, co je nejdůležitější: kdyby methoda pachové identifikace fungovala, nemohlo by se nikdy stát, že by testování schopností psů universitou dopadlo takovým fiaskem. To lze vysvětlit jedině domněnkou, že za roky fraudulentní aplikace methody psi zdegenerovali natolik, že shodu pachu neumějí stanovit, ani když se psovod nijak neovlivňuje: jediné, co umějí, je, tak jako chytrý kůň Hans, plnit přání člověka-psovoda (což, mimochodem, nedávno v debatě na TV Prima potvrdil i bývalý kriminalista Jiří Markovič).

Z toho vyplývá i závěr o nevylepšitelnosti této methody: rozhodně nepostačí, aby se psovod o poloze pachové konservy v radě a žádoucím výsledku nedozvěděl. V takovém případě by pes negeneroval žádné použitelné výsledky, protože, jak předesláno, pokud by MPI fungovala a byla pouze zneužívána, nelze vysvětlit výsledek nezávislé komparační studie. Záchrana methody by tudíž předpokládala vycvičit psy nově, zajistit, že psovod nebude rozmístění konserv skutečně znát (k čemuž je absolutní nezbytností účast obhájce, v současné době vášnivě – a z dobrého důvodu – policií odmítaná), že psi nebudou odměňováni tak jako dosud, že methodu budou provádět vždy nejméně dva různí psi s různými psovody, a že schopnost psů pach porovnávat bude pravidelně ověřovat nezávislý double-blind test, takový, jaký byl proveden v r. 2013.

Rozhodně nepostačí, aby výsledek MPI posuzovaly soudy s reservou, jak usnesení naznačuje, protože z justiční praxe je známo, že na rozhodnutí mají vliv (občas zásadní) i takové důkazy, které by soud neměl brát příliš vážně. To je běžně používaný psychologický trik, který příkladmo v USA vedl k tomu, že se porota ovlivněná důkazem, o němž bylo později rozhodnuto, že je procesně nepoužitelný, bez výjimky vyměňuje a dokazování startuje znovu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)