Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Helena Vondráčková

Na iDnes se můžeme dočíst, že soud prý rozhodl, že nikoli. Majíce zvukový záznam, dozvíme se nejen výši relutární satisfakce, kterou příkladmo Česká televise smlčela, ale i to, že soud nic takového nenaznal, toliko schválil soudní smír uzavřený mezi žalobkyní a vydavatelkou Krajských listů. Na straně Marka Nespaly jde tedy o klasický – a arci nepříliš povedený – spin doctoring, snahu vykreslit klientku v příznivém světle, a věcně: o vědomou nepravdu, tedy o lež.

Otázka, zda Helena Vondráčková podepsala tzv. Antichartu, ostudný manifest proradnosti a konformismu umělců vůči komunistickému režimu, jeví se prima facie nadbytečnou: míra její kolaborace s oním zločinným režimem byla takového druhu, že podpis pod předmětným dokumentem byl tím nejmenším, co by se od ní dalo očekávat. A vskutku, na předposlední straně excerpce z dobového tisku se její jméno stkví naprosto explicitně, aniž by bylo nutné hledat je kdesi vlevo dole.

Proto tedy, dokud nebude prokázán opak, máme za to, že řitecká pěnice signatářkou hanebného pamfletu skutečně byla.

Jak to dopadne, když senát složený ze tří (!) exkomunistů rozhoduje spor mezi disidentkou a normalisační zpěvačkou, lze zjistit tady.

S tímto soudem lze opravdu rozumně učinit jediné: okamžitě zrušit a jeho soudce zaměstnat jako vrátné nebo uklízečky.

V pravidelném okénku do světa bulvárních themat se budeme věnovat zprávě, kterou včera přinesla téměř všechna bulvární media: 1, 2, 3, 4.

Záležitost není zcela přehledná a kvalita zpracování zprávy bulvárními novináři jí na srozumitelnosti rozhodně nepřidala, ale srovnávací analysou několika zdrojů lze dospět k závěru, že Kubišová měla v rozhlasovém interview říct, že se o Vondráčkové raději nebude vyjadřovat, aby nebyla opět žalována o dva miliony korun. Za to se má nyní, na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze, do dvou týdnů v rozhlase omluvit.

Tomu nerozumím: reparovat by se měly být pouze takové zásahy, které se v osobnostní sfeře žalobce skutečně reálně odrazily (zásada de minimis non curat praetor), a nadto není zřejmé, nakolik bylo vyslovené tvrzení míněno jako odkaz na skutečně podanou žalobu a nakolik pouhou obrazně vyjádřenou obavou z kverulační psychosou evidentně stižené stárnoucí zpěvačky.

Čemu naopak dobře rozumím, je snaha neslavně proslulého Vrchního soudu v Praze pomoci komunistovi proti disidentovi; to samé číslo tento soud předvedl již nesčíselněkrát, stačí vzpomenou na slavný spor mezi Vondráčkovou a Rejžkem.

Helena Vondráčková prohrála i ve druhém stupni svůj soudní spor s Martou Kubišovou. Její advokátka Jana Gavlasová vyslovila domněnku, že rozsudek mohla ovlivnit mediální kampaň spojená s peticí osobností.

Nechtěl bych se soudců Vrchního soudu v Praze dotknout, ale mám ten samý dojem.

Když jsem v červnu zastupoval Jana Šinágla u přestupkové komise v Hořovicích, kde se zpovídal z údajného nactiutrhání, jehož se měl dopustit na zpěvačce Heleně Vondráčkové, jednoznačně jsem zpěvaččinu soukromou žalobu označil za drzost: ten, kdo po celou normalisaci na ÚV KSČ leštil kliky, nemá teď právo domáhat se ochrany cti, protože o tu se sám svým jednáním připravil.

Když ale na druhé straně čtu seznam osob, které postavily se na podporu Marty Kubišové, cítím potřebu Vondráčkové se zastat: nejméně třetina, ale spíš dobrá polovina osobností na seznamu se v době normalisace nechovala o nic líp, takže by jim nyní slušelo mlčet.

Namátkou: Nebyl Václav Neckář náhodou tím, kdo než by Kubišovou potkal, přešel raději na druhou stranu ulice? Nebyl Jan Fischer čistě náhodou až do konce normalisace členem KSČ? Nehrál Ladislav Mrkvička náhodou jednu z důležitých politických postav v Majoru Zemanovi? A nepracoval Ivo Mathé v té samé Československé televisi, kde se Kubišová nesměla téměř dvacet let objevit?

Ano, Helena Vondráčková byla o něco víc na očích, počínala si o něco nestydatěji a ze svého patolízalského postoje k režimu dokázala vytěžit o trochu víc než jiní, avšak rozdíl je toliko v kvantitě, nikoli v samotném principu.

Aktualisováno.
Guy Peters mi vytýká, že se omezuji na nelegitimitu signatářů a ponechávám přitom stranou nelegitimitu samotné petice. To je jistě pravda: i kdyby petici podepsali samí skuteční disidenti, v demokratickém státě nemají právo požadovat, aby se Vondráčková nedomáhala svých práv u soudu.

Věc má nicméně ještě jiný podtext: jak známo, Vrchní soud v Praze je ultrakomunistický a soudí-li se u něj bývalý protagonista komunistického režimu s disidentem, je rozsudek napsán už na podatelně – o tom se ostatně přesvědčil, právě ve sporu s Vondráčkovou, mezi mnoha jinými Jan Rejžek. Petice tudíž nesměřuje jen k Vondráčkové, ale i k odvolacímu senátu, jemuž je tím decentně dáváno najevo, že Marta Kubišová má podporu Pravdy a lásky a bude-li podle očekávání rozhodnuto v její neprospěch, může se soudcům příslušného senátu přihodit leckterá medialní nepříjemnost.