Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Samolepkový proces

Dnes doručeným usnesením zamítl Krajský soud v Praze stížnost státní zástupkyně Zdeňky Galkové proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byl zastaven bez několika dnů deset let běžící Velký samolepkový proces ve věci zločinecké skupiny Vondrák, Dupová a spol. Zraky spojené Pravdy a Lásky se nyní upírají k nejvyššímu státnímu zástupci, který jedině se může dovoláním pokusit tento nezvratný výsledek změnit. A pokud to nevyjde, zbývá těšit se nadějí, že neoprávněně obvinění nedostanou náhradu za průtahy v řízení, jak krajský soud v závěru svého usnesení naznačuje; jenže to se mýlí, protože taková kompensace přichází v úvahu, jen pokud je závěr o spáchání trestného činu víceméně nesporný – a v nálepkové kause byl naopak vydán jediný, a to zprošťující rozsudek.

Bývalým obviněným blahopřejeme a věříme, že jim naše vyspělá demokratická společnost napomůže k rychlé resocialisaci (přičemž M. Dupové nabízíme individuální resocialisační program).

Krajský soud v Praze tentokrát nevyhověl stížnosti Zdeňky Galkové a zamítl její stížnost proti usnesení o zastavení samolepkového procesu. Doufáme, že usnesení bude stylově doručeno v den desátého výročí velké domovní prohlídky a vzetí pachatelů do vazby. Zda bude intervenovat Nejvyšší soud, se dozvíme v nejbližších měsících, případně letech.

Nevinným Patriku Vondrákovi, Míše Dupové, Milanu Hrochovi, Filipu Vávrovi a dalším srdečně blahopřejeme a cítíme, že by to chtělo uspořádat nějakou zprošťovací party, kde bychom se opili a připomněli si všechny ty společně prožité roky, něco jako sraz abiturientů po n * 10 letech po maturitě. Na něm bývalo zvykem promítat diapositivy ze života vzdělávací ústav opustivších jedinců; to bychom jistě mohli učinit také, a kromě nezbytné vložky ve formě účastnické narace veselých zážitků ze souzení bychom mohli zařadit i četbu nejvtipnějších novinových článků a úryvků z předchozích procesních artefaktů, třeba zvukový záznam toho, jak na žádost obhajoby soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová kdysi předčítala protokol o ohledání místa činu, neopomněvši vynechat jedinou polepenou schránku na psí exkrementy.

Sága pokračuje: stížnost státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňky Galkové proti usnesení o zastavení trestního stíhání samolepkových teroristů, vyjádření Patrika Vondráka k ní.

Dnes tu máme skutečnou lahůdku, usnesení, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil trestní stíhání samolepkových teroristů, aka protistátní ideodiversní skupiny Vondrák, Rodová a spolupachatelé. Soudkyně Dana Šindelářová se pokusila proklouznout mezi Skyllou bojující demokracie a Charybdou zdravého rozumu a zbytkové slušnosti, komodit v české justici pohříchu kriticky nedostatkových, a nevedla si vůbec špatně.

Z odůvodnění vyjímáme:

Demokracie se od totality liší právě tím, že i lidé s kontroverzními názory mají právo je projevovat, pokud svými projevy neporušují zákon, jenž by měl být nastaven pro všechny stejně.

A dále:

Soud dodává a opakuje, že pokud by měli obvinění skutečně sklony k tomu, vyzdvihovat svým projevem nacistický režim, Adolfa Hitlera a jeho nacistické maniakální nohsledy, nebo popírat holocaust, či nabádat k represáliím vůči určité skupině obyvatel nebo jinak obdobně šířit nenávist a útlak, bylo by jejich jednání jistě trestné, i pokud by je chtěli případně kamuflovat za simulovaný národně-socialistický postoj svých hnutí. V odmítnutí multikulturalismu, projevu vlastenectví a v ryze národnostním postoji však dle názoru soudu nelze a priori generálně bez ohledu na kontext a detaily činnosti takto se prezentujícího hnutí i jeho přívrženců spatřovat podporu nacistické či jiné zločinné myšlenky anebo trestnou činnost, ač lze takový názor označit za politicky extremistický. Je samozřejmé, že humanističtěji a řekněme pragmatičtěji nebo opatrněji založené jedince mohou tyto postoje znepokojovat a nemusejí s nimi souhlasit a plně se s nimi ztotožňovat, třeba právě s poukazem na zmíněné historické i aktuální přehmaty, jež jsou s extremismem spojeny – v případě neúměrného ohrožení demokracie by však měl ihned nastoupit shora zmíněný koncept obranyschopné demokracie a zamezit takovému útoku a ochránit principy svobody proti těm, kdo tyto svobody zneužívají. Principy obranyschopné demokracie by pak měly být aplikovány i v případě, že nějaký subjekt bude simulovat svou názorovou korektnost a kamuflovat, že se aktivně staví k podpoře toho, aby byla nějakým způsobem omezována lidská práva, ať už generálně, nebo ve vztahu k určité skupině lidí. K takovému obrannému aktu ve smyslu ochrany demokracie by však mělo dojít s tím, že bude individuálně, citlivě i v celkovém kontextu posouzeno, je-li skutečně nějaké konkrétní těleso hnutím, jež podporuje či hlásá filosofii potlačující práva a svobody osob, nebo jde-li pouze o projev odnože či jednotlivce, který své neonacistické, nenávistné nebo jiné podobné názory reálně a veřejně hlásá zastřešen tím, že jedná v rámci hnutí, jež svou podstatou vlastně ani hnutím směřujícím k potlačení práv určité skupiny osob nemusí být. Jen takto se dá zajistit názorová svoboda i stran názorů kontroverzních a jen tak se dají praktiky exekutivních a justičních složek v právním demokratickém státu odlišit od praktik těchto složek v rámci státu nedemokratického, který represi užívá k tomu, aby zakořenil mezi obyvateli strach, všudypřítomnou hrozbu perzekuce a generalizoval trestní odpovědnost v rámci kolektivní viny nebo v rámci upozornění na odlišný a více či méně kontroverzní názor některých subjektů a označení takového názoru za vadný.

To je v rámci místního justičního systému zřejmě poprvé, kdy se našel jedinec schopný reflektovat Fischerovu populistickou protiextremistickou kampaň kriticky, byť k tomu, aby bylo vysloveno, že jde o politickou objednávku, takovou, jaké justice demokratické země nesmí a nebude plnit, chce-li sama zůstat demokratickou, ještě malý krůček chybí. Přesto tleskáme, v nesvobodné zemi je i malý kus projevené odvahy hoden úcty.

Počkejme, co s tím nyní udělá Zdeňka Galková a nadřízený Krajský soud v Praze.

Aktualisováno.
Usnesení zůstává nepravomocné, státní zastupitelství proti němu podalo stížnost.

Včera vydaným usnesením zastavil Obvodní soud pro Prahu 1 trestní stíhání v tzv. samolepkovém procesu. Důvody dosud neznáme, avšak jsme zdrceni: pokud se nevzepře státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1 Zdeňka Galková, bude náš blog zakrátko bez themat.