Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Samolepkový proces

Kdysi patřila k výhodám života ve velkoměstě možnost zajít téměř denně na kvalitní divadelní představení nebo koncert vážné hudby. To už dnes tak zcela neplatí, ale zato máme možnost jít se v Praze nejméně jednou měsíčně podívat k soudu na dobrý politický proces.

Zítra to bude další dějství nálepkové kausy (informace na portálu Justice.cz), v níž je osm obviněných souzeno za těžký zločin vylepování protistátních samolepek.

Soudkyně Dana Šindelářová vydala dokonale a zevrubně odůvodněné opatření o nepodjatosti Ivo Svobody, takže pokud se nestane nic mimořádného, tento komik a potulný znalec, známý též pod uměleckým pseudonymem Stupidní Deprivované Hovado, zítra pohostinsky vystoupí u Obvodního soudu pro Prahu 1.

V rámci přípravy procesu vydala článek rovněž Antifa.cz (v plném znění jej převzala i Věra Tydlitátová). K textu mám jedinou připomínku: Antifa zároveň uvádí, že policejní obvinění Vondráka, Dupové a spol. je hloupé, a přitom tvrdí, že tyto osoby ze sebe dělají oběť politické persekuce. To ale nejde dohromady – buďto je obvinění opravdu nedůvodné a pak tyto osoby jsou obětí politické persekuce, anebo nedůvodné není, a pak není důvodu je za takové označovat. Jak to tedy je?

Myslím, že by to občas chtělo méně psát a více přemýšlet, Antifo!

Aktualisováno.

Zatím malá ukázka z výslechu znalce:

Na pondělí nařízené odročené hlavní líčení ve věci Vondrák-Dupová bylo odročeno na 23. května, opět v 9.00 hod., do jednací síně Obvodního soudu pro Prahu 1 č. 126. Z téhož důvodu musel plánované kabaretní vystoupení, s nímž objíždí soudy po celé zemi, zrušit i stupidními deprivovanými hovady a jinými primitivy stále více sužovaný soudní znalec Ivo Svoboda. Jako náhradní program musí tedy zábavychtivým Pražanům postačit některé z představení Divadla Komedie, případně Matějské pouti.

Aktualisováno.
Jako malou kompensaci performerovi i publiku zveřejňujeme nejnovější znalcovo dílo, ve kterém methodou historické diskursivní analysy dospěl k závěru o závadovosti loga DS, DSSS i ozubeného kola jako takového, je-li ho užito kontextuálním extremistou. Jak znalcem nalezenou mřížku specifikace transformovat na mříž cely, je už na orgánech činných v trestním řízení.
Prostě proto! Kdo čekal aspoň rudimentární reflexi argumentů obsažených v námitce podjatosti, má smůlu: český soudce neodůvodňuje, nevysvětluje, nepřemýšlí, prostě jen rekapituluje, cituje zákony a pak rozhoduje s mírou transparence srovnatelnou s věštbami delfského orakula.

Ne, nebudu pokračovat, opravdu nerad bych se při svých přirovnáních nějak nepěkně dotkl inteligenčního kvocientu houpacích koňů…!

A už se těším na usnesení Městského soudu v Praze, z něhož se dozvím, že soud I. stupně se podrobně a přesvědčivě vypořádal se všemi námitkami obžalovaného a proto nezbylo než podanou stížnost zamítnout.

Kdo si vzpomene na výstavku předmětů domněle zabavených u obžalovaných v procesu s protistátním spikleneckým centrem, skupinou Dr. Milady Horákové, v jednací síni Lidového soudu v Praze, kde bylo všechno možné od samopalů po vlajky SS, musel dnes u Obvodního soudu pro Prahu 1 zažít déjà vu. Čtyři velké papírové pytle měly skrývat, jak se dovtípil horlivě prorežimní novinář z Práva, hory kompromitujících materiálů, které by státní zástupkyně mohla během líčení vytahovat jako králíky z klobouku a mávat jimi senátu před očima, jaké že strašlivosti souzení extremisté přechovávali u sebe doma.

Nicméně masivní přítomnost medií měla na soud i na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou kultivující a utišující účinek, a vše proběhlo v tonu podstatně mírnějším, než při předchozím kole samolepkového procesu. Soudkyně Dana Šindelářová působila dojmem, že by se nejraději viděla někde na druhé straně zeměkoule, příkladmo na pláží v Rio de Janeiru, a ne před televisními kamerami v nejexponovanějším politickém procesu roku. Což se, vzhledem k okolnostem, není co divit. Jak je u českých soudců zvykem, oděna byla výstředně: na krku měla cosi připomínající armovanou sprchovou hadici (někteří tvrdí, že prý šlo o šperk ve tvaru hada, což by sice bylo symbolické, ale tolik sebereflexe bych od české justice nečekal; v každém případě předmět působil dojmem, že byl pořízen na právě probíhající Matějské pouti). Leč zpět k procesu.

Šindelářová nejprve rozhodla o své nepodjatosti (nepotěším ji, nezákonně, protože podle § 31 odst. 1 TrŘ o jejím vyloučení rozhoduje celý senát, hlasováním) a poté nechala zopakovat výslechy obžalovaných. Ti se víceméně přidrželi dosavadních výpovědí, s výjimkou napraveného Richarda Langa, jenž si své předchozí doznání patrně ani nepřečetl a doznal se znovu, ovšem jinak než minule.

Pak přišel překvapivý vrchol hlavního líčení. Na žádost obhajoby Šindelářová přečetla protokol z ohledání místa činu, vylepování samolepek, což byl od obhajoby tak trochu naschvál, ale překvapivě účinný. Třicetiminutová četba, obsahující detailní popis toho, na které dopravní značce nebo plechové schránce na psí exkrementy byla závadová samolepka identifikována, poskytlo všem přítomným dostatek času na reflexi, jaký druh zločinu se tu vlastně soudí a jak je plýtváno prostředky státního rozpočtu.

Pokračování taškařice bychom se mohli dočkat už 2. dubna (na kdy je plánován výslech jedinečného soudního znalce Ivo Svobody), případně, pokud by se soudu do té doby nevrátil spis, 23. května. Rozsudek by mohl padnout ještě do poloviny roku.

Aktualisováno.
Značně tendenční a nepřesná reportáž České televise. Jako odbornice na extremismus v ní vystoupila Klára Kalibová, dáma, u níž se fanatismus snoubí s hloupostí a nevzdělaností v kombinaci tak unikátní, že výsledek je použitelný jako ingredience do libovolného mediálního kitsche.

(Fotografie: Jan Šinágl)

Podíváte-li se na Facebooku do fotoalba Patrika Vondráka (nar. 1985), nemůže vám ujít jedna drobnost: skoro každý, kdo je s ním vyfotografován, má na snímku rozostřený obličej nebo černý obdélník přes oči. Vyfotografovat se s tímto mladým mužem znamená zadělat si na problémy; objeví-li se Vondrák někde na veřejné akci, organisátoři si mohou být jisti, že jim okamžitě začne být spíláno do nácků a fašistů.

Tato země Patrika Vondráka zkrátka pokládá za jednoho ze svých nejhorších nepřátel a dává mu to patřičně najevo: za politické působení v
Dělnické straně – formálně ovšem za vylepování samolepek a organisaci demonstrace, kterou jihlavský magistrát hned na počátku rozpustil – strávil více než rok ve vazbě.

Seznámil jsem se s ním osobně zhruba před rokem, krátce po jeho propuštění z vazby, a nelituji toho. Kdo by v něm očekával fanatika, jehož věznění utvrdilo v radikálních názorech, musel by být zklamán: Patrik Vondrák působí v osobním kontaktu mírným, spíše chlapeckým dojmem, dokáže naslouchat, a argumentuje vždy věcně, racionálně a nikoli nepoučeně.

V souvislosti s novým kolem jeho procesu jsem si P. Vondráka dovolil požádat o stručný rozhovor.