Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Samolepkový proces

V článku Studenti přehráli proces z 50. let. Z hysterického řevu prokurátora mrazilo, publikovaném na iDnes, píše Petr Zelený, mlamoj:

Pražský vrchní soud hostil nezvyklý proces. Před soudci nestál žádný současný provinilec, ale herečka, která ztvárnila Dagmar Šimkovou. Tu komunisté v 50. letech poslali na 15 let do vězení. Když jeden ze studentů práv, který hrál komunistického prokurátora, zvýšil hlas a plamenně odsoudil podvratnou činnost Šimkové, která šířila protikomunistické letáky, diváky v soudní síni mrazilo.

A jak teprve mrazilo toho, kdo se přišel podívat na některé hlavní líčení se skupinou Vondrák-Dupová, zvlášť při pomyšlení, za jakou trestnou činnost byli obžalovaní postaveni před soud a jak dlouhou dobu kvůli ní strávili ve vazbě. O tom ovšem v iDnes programově nevědí, resp. dlouhodobě úspěšně předstírají ztrátu základních kognitivních funkcí.

Text článku pokračuje:

Úplně zaplněná síň pražského vrchního soudu, mimochodem největší v republice, tiše poslouchala i ve chvílích, kdy studenti popisovali prohřešky Dagmar Šimkové v době, kdy už léta seděla v žaláři. Šimková nenávidí lidově demokratické zřízení a má špatný vliv na další vězeňkyně, předčítali studenti oblečení v dobových uniformách z dochovaných dokumentů.

A dnes? Jak že soudkyně Bártová odůvodnila nutnost držet Patrika Vondráka ve vazbě i druhý rok?

Pokud jde o obžalovaného P. Vondráka, i v jeho případě soud konstatuje, že z jeho jednání v předchozí době, z jeho angažovanosti při propagaci hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásání národnostní a rasové zášti vůči jiné skupině lidí, lze dovodit důvodnou obavu z toho, že v takovéto činnosti, pro kterou nyní stojí před soudem, bude pokračovat, respektive ji opakovat. Vzhledem k osobě obžalovaného, okolnostem případu a výše uvedeným skutečnostem, kdy je nutno vzít v úvahu, že obžalovaný patří k čelným a nejaktivnějším představitelům hnutí Národní odpor, považuje soud vazbu z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu i nadále za důvodnou. […] Z postojů obžalovaného v minulosti lze dovodit, že by se stejným způsobem choval i do budoucna, neboť platí, že účelem jednání, pro které je obžalovaný stíhán, je účinně destabilizovat stávající institucionální a právní systém.

V případě Michaely Dupově pak:

Pokud jde o obžalovanou M. Dupovou, soud opakovaně konstatuje, že pravdivost a upřímnost jejích prohlášení v písemném slibu dalšího řádného života v konfrontaci s tím, že udržuje kontakty s osobami, které se angažují na straně pravicového extremismu, je značně nevěrohodná. Tvrzení obžalované, že se od této scény myšlenkově distancovala a je připravena s ní zpřetrhat veškeré kontakty se pak jeví jako zcela účelové a nepravdivé. Jako alibistické prohlášení obžalované soud hodnotí to, že ve vazbě nemá možnost navazovat nová přátelství. Přitom je třeba poukázat na to, že nejen že přijímá korespondenci od takovýchto osob, ale i sama jako první tyto osoby kontaktuje.

Jo, my se máme, že už nejsou padesátá léta!

Aktualisováno.

9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4062

Další rozhovor s Patrikem Vondrákem vyšel na serveru Jana Šinágla.

Aktualisováno.
Zde je usvědčující policejní video, o němž se P. Vondrák v rozhovoru zmiňuje. Video z ohledání místa činu jsme zveřejnili již dříve.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3007

Již třem svým známým jsem musel vysvětlovat, co je špatně na tom, že by měl případ samolepného protistátního centra Dupová, Vondrák a spol. převzít jiný než rozvrhem práce určený soudce, a tak soudím, že bude lépe učinit tak, jaksi generálně, zde:

Právo na to, aby věc projednal zákonem určený soud a v něm zákonem stanovený senát nebo samosoudce, je zakotveno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako právo základní. Nejde jen o okrasný prvek ústavního řádu, ale o reflexi skutečnosti, že soudci jsou různí, některý je přísnější, jiný mírný, jeden víc formalista, druhý spíš iusnaturalista, a, samozřejmě, jeden poctivější, zatímco jiný zkorumpovaný nebo neoslyšet nabídku úplatku ochotnější.

Z toho vyplývá, že ten, kdo má pod kontrolou přidělování soudní agendy, může do určité, menší nebo větší, často však značné, míry ovlivnit i výsledek řízení.

To velmi dobře věděli komunisté. I oni se potýkali s problémem, že ne všichni soudci byli kovanými soudruhy a občas došlo k blamáži, když soud, místo aby dal průchod třídně chápané spravedlnosti, rozhodl spravedlivě a nařídil např. Rudému právu omluvit se disidentovi (ano, i takové případy se stávaly…).

Protizbraní byla právě možnost zajistit přidělení zájmových věcí spolehlivému soudci. Tu zajišťoval systém, který se někdy nazývá telefonní justice: aparátník nebo estebák, který potřeboval soud ovlivnit, zvedl telefon a sdělil svůj požadavek na výsledek řízení předsedovi soudu. Ten – vždy spolehlivý, zcela zkompromitovaný soudruh – podle přání zařídil vše ostatní, a věc přidělil soudci, u kterého nebyl problém požadovaný výsledek si objednat – anebo, když nebylo zbytí, případ převzal sám.

Tento systém funguje do jisté míry dodnes, což ukázaly třeba tajné nahrávky v kause soudce Nagye. Není vůbec náhoda, že bývalými straníky je pět z osmi předsedů krajských soudů, a stejně tak většina předsedů soudů okresních. A není náhoda ani to, že pestrou komunistickou minulost měl náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král, který za fungování justice donedávna odpovídal. Vše je při starém – jen telefonista na druhém konci drátu se změnil (nebo se, minimálně, změnila jeho stranická příslušnost). Chcete-li, klidně tomu říkejte justiční mafie, to už smíme.

Na thema nepřípustnosti telefonní justice se vyslovil už před patnácti lety, ústy soudce zpravodaje Vlastimila Ševčíka, Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 232/95:

Podle své Ústavy je Česká republika – mimo jiné – právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.); chránit tato práva a svobody přináleží soudům (čl. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), které ve výkonu soudní moci jsou nezávislé (čl. 82 úst. zák. č. 1/1993 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), přičemž soudce je ve svém rozhodování vázán zákonem (čl. 95 al. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Tyto ústavně dané garance nezávislosti soudní moci, jakož i nestrannost jejího výkonu, je zvlášť zdůrazněna dalším ústavním příkazem, totiž, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 al. 1 Listiny základních práv a svobod, § 7 odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb.).

Posléze zmíněný ústavní imperativ sluší pokládat za zcela nepominutelnou podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která soudům byla ústavně svěřena; ten totiž na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců ad hoc […]

Ústavní princip zákonného soudce nelze proto obcházet, byť by důvody k tomu byly jakékoli; tím méně jej nelze zakrývat poukazem na jinak věcnou správnost rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s ním, neboť – mimo jiné – nejen historické zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu, přesvědčivě ukazují, jak pro jedince nebezpečné a pro celou společnost škodlivé je při nalézání práva povolávat k výkonu spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru[…]

Soudce Ševčík znal své pappenheimské, a známe je i my, proto je nám naprosto jasné, že cílem účelového přidělení věci Liboru Vávrovi (který se, mimochodem, podle rozvrhu práce prakticky nikdy nemůže k případu prvně přidělenému senátu 5 T dostat) rozhodně nebylo zajistit Dupové a Vondrákovi nestranného soudce a spravedlivý rozsudek.

Co děsí, je míra arogance a nestoudnosti, kterou justiční mafie v tomto případě projevila. Pochybuje snad po této poslední eskapádě ještě někdo o tom, že zde máme co do činění s politickým, mocensky manipulovaným procesem?

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4249

Podle informací iDnes nabylo usnesení o vyloučení soudkyně Věry Bártové z případu Vondrák-Dupová a spol. právní moci.

Případ má údajně převzít předseda soudu Libor Vávra – což je ale v naprostém rozporu s rozvrhem práce. Pro vysvětlení genese této informace nabízím dvě varianty: buď mlamoj nepochopil, že Vávra pouze určí podle rozvrhu práce, kdo Bártovou nahradí, anebo někdo skutečně zkouší, zda jsme tak naivní, abychom na tento primitivní trik naletěli.

Nejsme, a arbitrární stanovení soudce podle objednávky policie v žádném případě nepřipustíme.

Aktualisováno.
Trestní kancelář soudu mi telefonicky potvrdila, že věc skutečně dostal L. Vávra – nehorázné! Mlamojovi z iDnes se omlouvám, protentokrát byl shledán nevinným.

Aktualisováno.
Proti porušení svého ústavního práva na zákonného soudce podal Patrik Vondrák námitku nesprávného obsazení soudu, podnět ministru spravedlnosti k podání kárného návrhu na předsedu soudu a příští týden podá ještě ústavní stížnost, která jediná je schopná zajistit v této fasi trestního řízení účinnou nápravu: bohužel, konstrukce trestního řádu činí v mnoha případech, mj. též při nezákonných domovních prohlídkách, Ústavní soud první a jedinou odvolací instancí.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3849

Odmítnuta byla i druhá ústavní stížnost nálepkového vraha Patrika Vondráka, proti prodloužení vazby. Tvůrcem díla je soudce Jiří Mucha, resp. některý z jeho asistentů.

Na podobných produktech české justice mne nejvíc uráží arogance, s níž Ústavní soud pomine veškerou argumentaci stěžovatele, a prostě napíše, že jsme vlastně proti napadenému rozhodnutí ani žádné argumenty neuplatnili. Smutná visitka úrovně soudce Muchy i Ústavního soudu jako takového.

2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3157