Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jana Nečasová-Nagyová

Jsou věci, které jsou možné, v jejich úplnosti, pouze v zemi, jejíž politický systém jsem kdysi charakterisoval jako imitativní demokracii; mutatis mutandis je na místě hovořit rovněž o českém soudnictví jako o imitativní justici.

Řeč je o kause darovací daně Jany Nečasové (dříve Nagyové). Finanční správa vymáhá, delikventní poplatnice se brání, a soudě podle dvou posledních rozsudků Nejvyššího správního soudu, bude v tom úspěšná ([1], [2]). Jde arci o běžný, obvyklý daňový příběh. Kdysi, když mladá bufetářka povýšila a následovala svou lásku do Prahy, požádala karlovarský finanční úřad, aby jí doručoval veškerou korespondenci na adresu tehdejšího sídla ODS na Malé Straně. Od té doby uplynulo v Ohři, v Teplé i ve Vltavě mnoho vody, a když jí po razii v r. 2015 zaslal úřad výzvu, sídlila už ODS jinde a nikdo poštu pro premierovu milenku nepřevzal. V zemi s imitativní justicí ovšem nevadí, že je doručováno tam, kde se adresát nezdržuje: jeho vina, má být k zastižení, kdekoliv je mu úřadem doručováno. Mezi právníky se tomu říká fikce náhradního doručení a v případě J. Nagyové to znamenalo, že úřad se vůbec nezajímal o to, že oznámení o doručovací adrese je devět let staré a bylo určeno pouze karlovarské finanční správě, a už vůbec ne o to, že ODS se přestěhovala; podle zásady profesora Hrbolka: Mně je jedno, že se Hliník odstěhoval do Humpolce, já mu píšu Nepřítomen!

Ostuda je nyní dovršena, protože daňová povinnost se v mezidobí prekludovala a ať se Městský soud v Praze snaží sebevíc, s jasnou argumentací NSS nic neudělá.

Nikoli chronometr obyčejný, nýbrž Cartier Tank Anglaise, asi takovéhle, v ceně přes 800 tisíc korun, dostala v prosinci 2012 darem a nezdanila milenka expremiera Petra Nečase Jana Nagyová. Finanční úřad nicméně nejspíš ostrouhá, protože Nejvyšší správní soud předchozí zamítavý rozsudek zrušil a zavázal soud respektovat svou prejudikaturu zakazující využívat informace z odposlechů.

Je milé vědět, že i lidé na nejvyšších patrech společenské hierarchie, skutečná elita této země, si dávají k Vánocům drobné dárky – a vůbec nic za to protislužbou neočekávají!

Díky informačnímu systému, který jsme se zavázali dočasně nejmenovat (já vím, už bych si na to mohl vytvořit zkratku, abych se pořád neopakoval, ale když on je ten systém fakt mimořádně užitečný…), jsme se dozvěděli, že Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti Jany Nečasové (dříve Nagyové) ve věci její kabelkové daně a vrátil věc soudu I. stupně; jeho rozsudek je zde.

Aktualisováno.
A další kousek, se stejným výsledkem.

Aktualisováno.
Zveřejněno bylo i plné (anonymisované) znění rozsudku. Důvodem kasace bylo, že usnesení VSZ v Praze nebylo vůbec do spisu založeno, takže darování kabelek a dalších pozorností není ničím doloženo. Zřejmě stačí, když si to finanční úřad a po něm soud přečetl v novinách, nač se zatěžovat nějakým dokazováním.

K nebývalému intelektuálnímu výkonu se vzepjala kárně šikanovaná soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová a v řízení týkajícím se poslaneckých trafik thematisovala tzv. zpětnou legitimaci, o níž jsme psali zde. Jen tak dál: ještě jedno kárné řízení a paní soudkyně nabude takové míry porozumění ústavněprávním principům a jejich projekci do trestního procesu, že bude moci být navržena do Ústavního soudu.

Prohrál jsi volby? Væ victis, nebo, jak bychom řekli dnes, alou do tepláků! Tento neblahý princip potvrdil dnes Ústavní soud, když nevyhověl stížnosti obžalovaných v případu Vojenského zpravodajství, plnícího pokyny premierovy milenky Jany Nagyové, nyní Nečasové, ohledně odnětí věci zákonné soudkyni. Soudcem zpravodajem byla Kateřina Šimáčková, nález se obešel bez jediného disentu.

Kausu jsme rozebírali vícekrát, proto postačí konstatovat, že Ústavní soud opět nenašel dost odvahy, aby se postavil politickému tlaku, a rozhodl přesně v souladu s přáním momentálních držitelů moci.

Samotný nález nemá smysl rozebírat, je právně plytký, spíše se lze zamyslet nad jeho důsledky pro trestní řízení, která se čekají. Prvním na řadě by měl být Andrej Babiš, buď za dotační podvod s Čapím hnízdem, nebo za některou z daňových optimalisací. Budou-li soudy rozhodovat podle precedentu Nagyovágate, závisejí rozsudky na tom, jak vysoký bude volební výsledek Babišova hnutí: odsuzující v případě porážky, zprošťující, pokud bude Babiš ještě ve funkci; a pokud by náhodou ANO kleslo pod pět procent, lze čekat i nepodmíněné tresty. Ještě že máme ten Ústavní soud, který politisaci justice jako jediný stojí v cestě!