Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jana Nečasová-Nagyová

K nebývalému intelektuálnímu výkonu se vzepjala kárně šikanovaná soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová a v řízení týkajícím se poslaneckých trafik thematisovala tzv. zpětnou legitimaci, o níž jsme psali zde. Jen tak dál: ještě jedno kárné řízení a paní soudkyně nabude takové míry porozumění ústavněprávním principům a jejich projekci do trestního procesu, že bude moci být navržena do Ústavního soudu.

Prohrál jsi volby? Væ victis, nebo, jak bychom řekli dnes, alou do tepláků! Tento neblahý princip potvrdil dnes Ústavní soud, když nevyhověl stížnosti obžalovaných v případu Vojenského zpravodajství, plnícího pokyny premierovy milenky Jany Nagyové, nyní Nečasové, ohledně odnětí věci zákonné soudkyni. Soudcem zpravodajem byla Kateřina Šimáčková, nález se obešel bez jediného disentu.

Kausu jsme rozebírali vícekrát, proto postačí konstatovat, že Ústavní soud opět nenašel dost odvahy, aby se postavil politickému tlaku, a rozhodl přesně v souladu s přáním momentálních držitelů moci.

Samotný nález nemá smysl rozebírat, je právně plytký, spíše se lze zamyslet nad jeho důsledky pro trestní řízení, která se čekají. Prvním na řadě by měl být Andrej Babiš, buď za dotační podvod s Čapím hnízdem, nebo za některou z daňových optimalisací. Budou-li soudy rozhodovat podle precedentu Nagyovágate, závisejí rozsudky na tom, jak vysoký bude volební výsledek Babišova hnutí: odsuzující v případě porážky, zprošťující, pokud bude Babiš ještě ve funkci; a pokud by náhodou ANO kleslo pod pět procent, lze čekat i nepodmíněné tresty. Ještě že máme ten Ústavní soud, který politisaci justice jako jediný stojí v cestě!

Bývaly doby, kdy jsme patřili na Ukrajinu svrchu, jízlivě kvitujíce, že s každou výměnou vládní garnitury putuje ta minulá do tepláků, do díry, nebo, jak se v místním prostředí nejspíše říká, do kolonie. Neuplynulo mnoho vody ani v Dněpru, ani ve Vltavě, a máme to samé i u nás doma.

Narážím přirozeně na kausu zneužití vojenské rozvědky, za něž jsou již asi tak pátým rokem souzeni – v zastoupení – někdejší premier a za něj jeho věrná, pro něho žel i současná, dominantní partnerka. Neznáme dosud úplné znění usnesení, jímž bylo předchozí rozhodnutí zrušeno, jestliže je však jeho obsahem i výrok o odnětí věci zákonné soudkyni Heleně Králové, a to pouze z důvodu, že se odvolací soud neztotožnil s tím, jak tato hodnotila důkazy, je to nanejvýš znepokojivé a volá to po zásahu Ústavního soudu.

Tím je totiž obecným soudům neustále opakováno, že od hodnocení důkazů je tu především ten soud, který důkaz provedl, stolice vyšší smí modifikovat skutková zjištění tehdy a jen tehdy, pokud rozhodující důkazy sama zopakovala. Nic takového se nestalo, rozhodnutí bylo zrušeno v neveřejném zasedání, přesto stížnostní soud nařídil výměnu samosoudce.

Když podobný krok učinil senát, s odpuštěním, Romany Vostrejšové v případu Justiční mafie, žalovaná Marie Benešová si ústavně stěžovala a byla úspěšná, a posléze uspěla i ve věci samé. Tím důležitější je respekt k právu na zákonného soudce v trestním řízení, kde jde o mnohem víc než o omluvu a několik set tisíc na nákladech řízení.

Je přitom paradoxem, že ustanovení § 262 TrŘ na rozdíl od § 221 odst. 2 OSŘ nestanoví ani rámcově důvody, pro něž lze nařídit výměnu soudce, resp. senátu, a je tedy nutno vyjít z judikatury. Nejvyšší soud k této otázce mlčí, je tu však neustále se zpřísňující judikatura soudu Ústavního, jenž naposledy vyslovil svůj názor na přípustnost odnětí věci zákonnému soudci kategoricky:

Pokud odvolací soud vytýká soudu prvého stupně porušení zásady volného hodnocení důkazů, musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci. Musí také zdůvodnit, v čem a proč spatřuje rozpory a vadné hodnocení. Pouhý obecný poukaz na porušení této zásady je nedostačující pro zrušení rozhodnutí. Pokud odvolací soud nařídil, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta v prvním stupni jiným samosoudcem, musí postupovat podle zákona a musí toto své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Jinak by došlo k porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. / Institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty a nic na tom nemění ani skutečnost, že v § 262 TrŘ je stanovena jistá výjimka.

Jestliže městský soud staví své rozhodnutí toliko na tom, že soudkyně Králová uvěřila – dle našeho soudu plausibilní, byť nikoli nutně pravdivé – výpovědi Petra Nečase, že jeho milenka nejednala sua sponte, ale plnila jeho instrukce, jednalo by se o vážný exces z pravidel fairového procesu a bylo by na místě, aby Ústavní soud intervenoval znovu. Ale počkat: není jeho předsedou bývalý významný politik strany protivné? No tak nic…

Celkem bez překvapení se vyvíjí mediální proces roku: Jana Nagyová-Nečasová dostala za zneužití vojenské zpravodajské služby trestním příkazem roční podmínku, stíhání zpravodajce Pohůnka bylo zastaveno, jednání jeho dvou šéfů postoupeno ministerstvu obrany.

Proti trestnímu příkazu hodlá státní zástupce (podle iDnes: žalobce) podat odpor (podle téže: rozklad), proti usnesením o zastavení a postoupení stížnost (hádejte, co podle Agrofertpressu: ano, správně, odvolání!).

Je dobře, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová nepodlehla mediálnímu běsnění a politickým tlakům a věc posuzuje, jak se zdá, podle její skutečné závažnosti, tady jako bagatelu.

Když před třinácti měsíci zavřeli Davida Ratha, nejásal jsem, k údivu mnohých, a jen velmi málo jásám nyní, když byla dopadena skupina zločinných politiků ODS a šéfů zpravodajské služby. Mám k tomu dva důvody.

Prvním je ten, že ke stíhání, resp. vůbec k vyšetřování, bylo v obou případech nutné porušit právními předpisy stanovenou místní příslušnost dozorového státního zastupitelství. Kdo si myslí, jak je báječné, že takto smí politiky a další vlivné osoby stíhat každý, kdo si to s Pavlem Zemanem domluví, je poněkud naivní, protože v právním státě nesmí být možnost vést trestní stíhání podmíněna libovůlí kteréhokoli státního úředníka, a mají-li na některém státním zastupitelství Grygárka, případně Mečla na prameni, je třeba takovou osobu zákonem předvídaným způsobem odstranit, ne ji v dosud nezjištěném, avšak patrně velkém, počtu případů obcházet.

Ještě horší bude, pokud se podaří skutečně prosadit zrušení vrchních státních zastupitelství a jejich nahrazení specialisovaným dozorovým útvarem: z obsazení posice jeho šéfa se stane nejdůležitější politikum v zemi – kdo bude mít pod kontrolou tento úřad, získá fakticky feudální pravomoc nad celou společností.

Druhý problém spočívá v tom, s jakou lehkostí získaly OČTŘ povolení k odposlechům a prohlídkám. Soudci v této zemi nejsou za své rozhodováni odpovědni a za neoprávněně nařízený odposlech není po státu reálně možné získat ani přiměřenou satisfakci: není-li zásahem do osobnostního práva neoprávněně vedená exekuce, tím méně jím jistě bude neoprávněný odposlech. Státní zastupitelství a policie žádají a žádají a soudy povolují a povolují (a prodlužují), aniž by někdo následně kontroloval, zda byl odposlech skutečně nutný a zda se při domovní prohlídce opravdu našlo to, co se policie dušovala.

Logika trestního řádu se obrací, a místo aby policie prověřovala konkrétní podezření a k němu získala potvrzení z odposlechu, odposlouchává, často se smyšlenou záminkou, tak dlouho, až nějaký trestný čin odhalí.

Úvaha kdo jedná poctivě, nemá se čeho bát, sama o sobě naivní a ústavně-právně perversní, přestává definitivně fungovat v situaci, kdy se jako trestné začne posuzovat jednání pokládané dosud za přípustné, jak se to stalo v případě exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře. Politických sinekur se v minulosti rozdalo tolik, že by nebylo problémem pozavírat tímto způsobem polovinu poslanecké sněmovny.

Soud rozhodující o vazbě selhal, protože místo aby obviněné propustil s tím, že právní otázka trestnosti jejich skutku je nanejvýš sporná a před jejím vyřešením nelze obviněné trestat vazbou, návrhu státního zástupce vyhověl, a to patrně s gustem: nezapomínejme, že se místní příslušnost podařilo přenést do Ostravy, města, kde je averse ku Praze a jejím parafernáliím, tři uplacené exposlance v to jistě čítaje, zřejmě z celé země nejsilnější.

Období, které je událostmi kolem Jany Nagyové definitivně zahájeno, bych nazval policejní demokracií, a i když jsem na jednu stranu škodolibý, jestliže vidím, jak se politici stávají obětí nekvalitní a zkorumpované policie, kterou na své poddané doposud bez větších potíží pouštěli, moje uspokojení je značně mírněno představou, kdo jsou ti, kteří se tímto způsobem nově dostali k moci a před nimiž je díky odposlechům už nyní premier, normálně nejmocnější úředník v zemi, jen trapnou, blekotající figurkou.