Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Po dlouhém boji dnes definitivně skonala naděje státního zástupce Jana Petráska, emisarky Pravdy a Lásky v České republice Kláry Kalibové a dalších, s oněmi spřízněných osob na odsouzení vydavatelů Hitlerových projevů. Ti jsou poté, co Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, s konečnou platností a nevratně zproštěni obžaloby.

Blahopřejeme!

2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 501

Nejsou-li čtenářům snad nějakým nedopatřením známi legendární novináři koncernu Volkswagen – formálně tedy na výplatní listině jiného koncernu, toho vládního – pánové František Dvořák a Luděk Vokáč, postačí stručné poučení, že oba jmenovaní jsou skutečnými mistry korupčního psaní: příkladmo serie Dvořákových článků obdivujících jeden detail tehdy nového modelu jakéhosi tuctového automobilu z Mladé Boleslavi za druhým (ve stylu kupř. Dnes budeme obdivovat světlomety!) jednou vstoupí do učebnic žurnalismu. Proto nepřekvapí, že prohra Volkswagenu ve sporu o náhradu za cinknuté diesely je posledně jmenovaným pojata div ne jako triumf procesní taktiky žalovaného.

Skutečnost je arci diametrálně odlišná: rozsudek pro uznání lze napadnout odvoláním pouze z důvodu, že k jeho vydání nebyly splněny předpoklady (případně pro zmateční vady), a tak spor končí a Volkswagen prohrál. Vokáč může mít pravdu, že šlo o taktický záměr koncernu, protože z hlediska firemního P.R. je vždycky lepší tvářit se, že nám ublížil soud a půjdeme výš, a bude-li nutno, úplně nejvýš, až do Štramberka, než přiznat, že žaloba byla důvodná a poškození majitelé dieslových vyvíječů dýmu a prachových částic mají právo na odškodnění, minimálně za to, že je výrobce vodil za nos, jak jsme o tom psali v r. 2015.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3833

Dorazil rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze k akci Hledá se Borl. Nic překvapivého, policista pozná hledanou osobu na libovolnou vzdálenost a za libovolně zhoršených světelných podmínek, a i kdyby ne, stejně to nevadí, protože k provedení razie v bytě bez soudního příkazu stačí důvodné podezření, a toho může policista nabýt různě – třeba i mozkovým myšlením (což je terminus technicus pro quasikognitivní proces probíhající v mysli příslušníka PČR, jehož výsledkem je nezpochybnitelný skutkový závěr týkající se příkladmo hloubky dessinu v pneumatice).

11 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hledá se Borl
Počet zobrazení: 1083

Jakou hodnotu má v očích českého soudce občan a jeho svoboda? Naprosto žádnou. Potvrdil to senát 11 Kss Tomáše Langáška, který za neoprávněné 29 dnů trvající omezení osobní svobody obviněného uložil soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Ivě Fialové (známé nám tím, že soudí těžší zločineckou skupinu v čarodějnickém procesu) zcela symbolickou sankci v podobě důtky. Kdyby nyní poškozený soudkyni unesl a držel ji po stejnou dobu třeba ve sklepě, nemohli bychom se mu divit, protože v podobných případech zřejmě žádný jiný prostředek obrany před soudcovskou zvůlí neexistuje. Soudci se nám opět vysmívají a téměř bych řekl, že dojde-li v této zemi revoluci – čímž arci nemyslím takovou, o níž vlhce sní Milion chvilek, nýbrž skutečnou – budou kandelábry po celé zemi spolu s exekutory ověšeny oběšenými soudci, neboť právě ti se pro mnohé stali symbolem polistopadového bezpráví.

Tomáši Langáškovi a jeho senátu udělujeme prestižní cenu našeho blogu Osel měsíce, spojenou s právem nosit k taláru oslí uši v podobě paragrafů. Blahopřejeme!

9 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1547

Ústavní soud vyhověl stížnosti Radka Mikuly a judikoval, že z odůvodnění výzvy k doplnění žaloby není zřejmé, co po žalobci soud vlastně chce, jestliže žaloba samotná byla přiměřeně určitá. Nález soudce zpravodaje soudruha Jana Filipa v senátu Jaromíra Jirsy a soudruha Jaroslava Fenyka dal za pravdu všem argumentům stěžovatele, včetně toho, že podle mínění Ústavního soudu žalobce nemusí propočítávat anebo jakkoliv líčit, z jakého důvodu si cení svých osobnostních práv právě tak, jak uvádí v petitu. Tím byla překonána dosavadní praxe obecných soudů, které zejména v posledních letech vyžadují, aby žalobce sám dodal seznam srovnatelných případů a požadovanou výši relutární satisfakce jimi podložil, přičemž argument, že zásada iura novit curia dopadá i na judikaturu, nechtějí slyšet.

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 385