Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jako to nejlepší, na co lidstvo přišlo od vynálezu Hronova nekotitelného buňátu, presentovali politici různých stran a vyznání tzv. nulovou variantu oddlužení, při níž by dlužník nemusel splatit ani dotud vyžadovaných 30 % dluhů. To, co se nakonec dostalo do zákona a co nabude v létě účinnosti, tedy sněmovní verse nulového oddlužení, budí značné rozpaky.

Podle § 412a odst. 1 písm. c) InsZ je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno (též) tehdy, jestliže po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Je tu tedy konstruována vyvratitelná právní domněnka, jejíž naplnění soud vyhodnotí a podle toho dlužníka buď zprostí nebo nezprostí povinnosti uhradit zbytek dluhů, tedy provede jeho oddlužení v užším slova smyslu. Může stejně dobře oddlužit toho, kdo platil jen zákonem vyžadované minimum (dvojnásobek odměny insolvenčního správce), jako neoddlužit dlužníka, který zaplatil 99 % dluhů.

Takové ustanovení není sice v právním řádu zcela výjimečné, ten na mnoha místech pracuje s relativně neurčitými právními pojmy, zvláštností však je kontext takto pojatého oddlužení: totiž fakt, že oddlužením se lidé nezbavují jen skutečných dluhů, ale do značné míry i nedluhů, tedy závazků, které by v právním státě nikdy nemohly vzniknout, případně by nevznikly v takové výši. Politici, kteří oddlužovací novelu připravovali, to dobře vědí a rovněž chápou, že fakticky se oddlužením neřeší mediálně vděčné případy notorických dlužníků, kteří jen vyráželi klín klínem a úvěr se špatnými podmínkami pokrývali úvěrem s ještě horšími, ale z nemalé části pohledávky, k jejichž vzniku přispěla vadná legislativa a soudní praxe minulých let: lichevní úroky a nepřiměřené smluvní pokuty, hypertrofované náklady řízení, náklady exekuce, které v souladu s ekonomickou povahou soukromého exekučního podnikání pokrývají nejen to, co exekutor musel vynaložit při vymožení pohledávky, ale i náklady několika jiných, neúspěšných exekucí – a samozřejmě také exekuční tituly vzniklé laxním přístupem soudů k právům žalovaného, jehož se soud buď nepokusil najít vůbec a doručoval mu fikcí tam, kde nebydlí (tímto světově unikátním vynálezem a kvintesencí postkomunistického bezpráví), nebo mu ustanovil tzv. opatrovníka: proč takzvaného, ví každý, kdo někdy takového opatrovníka viděl v akci. O tom, že došlo k masivnímu zneužití institutu rozhodčího řízení, což už odmítl přehlížet i Ústavní soud, který má jinak pro bezpráví páchané veřejnou mocí značné pochopení, ani nemluvě.

Frivolní legislativní přístup vedoucí k vytváření pochybných exekučních titulů se státu vymstil ve formě laviny exekucí a jestliže není v jeho silách napravit ono bezpráví individuálně (justice není ostatně schopna bez enormních průtahů zvládat ani svůj stávající nápad), hledá cesty, jak najít s dlužníky – a nedlužníky – oboustranně akceptovatelný kompromis.

O problému exekucí se napsalo a namluvilo hodně, a my nemáme, co bychom dodali nad rámec toho, co na tomto blogu konsistentně píšeme již od r. 2008; naposledy jsme se problematice věnovali loni v září.

Nová a naši pozornost tudíž zasluhující je, jak řečeno, toliko do zákona vtělená myšlenka, že soud bude míru snahy dlužníka-nedlužníka posuzovat individuálně, bez přijatelně určitého referenčního rámce, což nepovede k ničemu jinému než eskalaci bezpráví; není daleko den, kdy Ústavnímu soudu nezbude než zasáhnout znovu a judikovat, že není ústavně konformní, aby jeden dlužník za méně úsilí oddlužen byl a druhý za více nikoli.

Tak schválně, jak dlouho to bude trvat: vaše tipy očekáváme v komentářích.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 90

V cosi připomínající vazkou, lepkavou páchnoucí hmotu, jejíž zápach se, jak praví stará moudrost, jakoukoli další manipulací jen zvyšuje, mění se postupně případ Lukáše Nečesaného, jedna z justičních trvalek, která je tu s námi již šest let: přesně před šesti lety, krátce před pátou hodinou dne 21. února 2013, vstoupil tento mladík do hořického kadeřnictví poškozené s úmyslem dát se ostříhat, což však řečená, zametajíc vlasy předchozího zákazníka, s ohledem na blížící se konec provozní doby odmítla provést, a byla za to následně karmicky potrestána, neboť dalším příchozím byl muž, který ji téměř utloukl dřevěným polenem.

O případu jsme referovali několikrát (např. zde a zde), přičemž jsme konstatovali, že více než o případ nevraha Nečesaného zde stále víc začíná jít o případ Milana Jušty, královéhradeckého policisty, jehož nemocniční fotorekognice vstoupí jako nenásledováníhodný a vpravdě odstrašující příklad do učebnic kriminalistiky. Budiž však v zájmu spravedlnosti podotknuto, že jsme mu křivdili, domnívajíce se, že spolu se svým kolegou manipulovali s pachovými stopami: toho nebylo třeba, jak jsme v mezidobí naznali, policejní pes při methodě pachové identifikace vůbec nereaguje na pachovou shodu, nýbrž na přání psovoda, což zhusta vede k pozoruhodným výsledkům: např. takovému, že onen neomylně nalezne nejen pach poškozené ve vozidle, jímž byla unesena – přestože pachatelé nechali interier auta chemicky vyčistit – ale identifikuje přesně i místo na zadních sedačkách, kde během únosu seděla, resp. ležela, a udělení vyznamenání policejního presidenta pro psa i psovoda následně zmaří toliko politováníhodná skutečnost, že únos byl proveden jinými osobami a v jiném vozidle.

Milanu Juštovi tudíž patří naše omluva: pachovými stopami nemanipuloval, nýbrž si u kynologů žádoucí výsledek prostě objednal.

Do Nečesaného vleklého procesu, při němž, jak se zdá, by soudy nejraději, aby si obviněný trest odseděl per partes, nyní vstoupil Ústavní soud, který shora indikovanou nelibou hmotou zamíchal a svým nálezem obecným soudům zakázal další změnu senátu.

Jaký bude další postup, nelze s jistotou předvídat: podle všeho bude justiční přehazovaná ještě nějakou dobu pokračovat, přičemž důležitým parametrem tu může být i doba, která zbývá M. Juštovi do pense; jiná varianta zní, že se čeká na promlčení jeho trestní odpovědnosti, k čemuž dojde v r. 2028.

12 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 1553

Před sedmi lety zprostil Městský soud v Praze, v senátu Kamila Kydalky, obžalované Jiřího Kudlíka a Petra Müllera obžaloby z účasti na vytunelování CS Fondů, neboť z dokazování vyplynulo, že zmínění byli toliko figurkami na šachovnici, jimiž tahali jiní: notabilně Pavel Tykač, jehož stíhání však bylo ještě před podáním obžaloby zastaveno. Soudce Kydalka se poté obrátil na státního zástupce s podnětem k podání návrhu na obnovu řízení. Stalo se, Tykačovo stíhání bylo obnoveno, avšak velké peníze zvítězily nad spravedlností i tentokrát a těsně před Štědrým dnem roku 2015 státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, v nejlepších tradicích oné, zásadu selektivní spravedlnosti vyznávající, instituce, stíhání Pavla Tykače znovu, tentokrát už definitivně, zastavil.

Nic překvapivého, řeknete si, takový normální český justiční příběh, na němž je výjimečné jen to, že Kydalka se panující logice moci pokusil vzepřít, třebaže šlo o naivní vzpouru toho typu, jakou vypodobnil Miloš Forman ve filmu One Flew Over the Cuckoo's Nest: Well, I tried, didn't I? Goddamnit, at least I did that!

V tomto místě by příběh mohl docela dobře skončit: Tykač zůstane navždy beztrestný, Kydalka je za troubu, který stále nepochopil, jak to v naší zemi chodí, a diváci mohou dochroupat popcorn a poté se v klidu rozejít do svých domovů u vědomí, že vše je přesně tak, jak má být. Emoční trauma, které bylo Tykačovi jeho stíháním způsobeno, bylo arci zřejmě příliš silné, a proto následovalo ještě druhé, odvetné kolo. V něm byl, nepřekvapivě, žalobcem Tykač a na lavici obžalovaných usedl soudce Kydalka.

Tykačův P.R. man Jan Chudomel využil svých kontaktů a vlivu a prostřednictvím předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry nechal Kydalku kárně stíhat za to, že řečený reportérům Televise Seznam Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi intimoval podezření týkající se neposkvrněného početí slavné Klausovy amnestie, události významné pro právní dějiny této země zhruba stejně jako Decreta Břetislavova, Basilejská kompaktáta, Obnovené zřízení zemské, právnická dvouletka nebo Zemanova legislativní smršť. Článek II amnestie, nařizující abolici trestních stíhání přesahujících osm let, mohl potenciálně dopadnout i na Tykačovo stíhání a existuje podezření, že si jej u Klause objednal právě Tykač; objednávka se nedochovala, platba za ni na švýcarském kontě se ovšem materialisovala, přičemž za prostředníka a garanta hladkého provedení korupční transakce se pokládá již nežijící Klausův přítel (rozuměj: inkasní místo) Peter Kovarčík.

Aby vůbec mohli Chudomel s Vávrou hanebnou odplatu provést, museli vytvořit fikci, že Vávra se o odvysílaném – a nejen na jeho soudu hojně diskutovaném – pořadu nedozvěděl hned v listopadu 2016, kdy byl publikován, resp. objevil se na webu, ale až z Chudomelova udání; v opačném případě by totiž kárná žaloba byla podána opožděně, po uplynutí šestiměsíční subjektivní lhůty. Zbývalo jediné: přesvědčit o tom kárný senát. Protože jeho předsedou je Jakub Camrda, momentálně nejslabší soudce Nejvyššího správního soudu, s uplatněním zásady in dubio contra reum to Vávrovi nedalo ani tolik práce.

Samotné rozhodnutí, dnes zveřejněné, čítá 69 stran, a je zajímavé už tím, že Camrdův senát uložil kárně stíhanému soudci přísnější trest, než jaký navrhoval kárný žalobce, který, patrně nahlédnuv, v jak prekerní situaci se nachází, byl pro upuštění od potrestání. Odůvodnění se opírá o thesi, že soudce nesmí ani naznačovat, že je v této zemi možné, aby si amnestii snad mohl někdo koupit. Camrda dovoluje soudcům ve vztahu k veřejné moci mírnou a pokud možno neadresnou kritiku, avšak (§ 293):

Jinou otázkou jsou ovšem podle názoru kárného senátu výroky kárně obviněného, podle nichž je osobně přesvědčen o tom, že amnestie byla připravena, aby se týkala konkrétních lidí, a že je možné, že ji někdo na straně jedné zobchodoval a na straně druhé zaplatil, neboť, jak se vyjádřil JUDr. Kydalka, v tomhle státě je možný cokoliv. Kárný senát se domnívá, že zde se již jedná v zásadě o skutkové tvrzení, nikoliv hodnotový soud. Toto tvrzení má značný difamační potenciál vůči osobám, jež jsou s přípravou amnestie spojovány, včetně bývalého prezidenta republiky, který za ni nese politickou odpovědnost (v širším slova smyslu přesahujícím čl. 54 odst. 3 a čl. 63 odst. 4 Ústavy ČR). Takové výroky ovšem také, což je pro vznik veřejnoprávní kárné odpovědnosti podstatnější, vysílají velmi zneklidňující signál veřejnosti, neboť jí dávají najevo, že kárně obviněný jakožto zkušený trestní soudce (v rozhovoru JUDr. Kydalka reportérům potvrzuje, že předmětné výroky pronáší jako soudce), který se zabýval mj. závažnými kauzami hospodářské kriminality, je přesvědčen o tom, že amnestie byla připravena za tím účelem, aby konkrétní osoby unikly spravedlnosti tím, že bude jejich trestní stíhání zastaveno, a že není vyloučeno, že byl poskytnut úplatek za to, aby byla amnestie v této podobě připravena. Takové sdělení dle názoru kárného senátu samo o sobě poměrně zásadně ohrožuje důvěru občanů ve fungování soudnictví a demokratického právního státu vůbec.

Jak všichni dobře víme, něco podobného je nemyslitelné, amnestii si nikdo objednat nemohl, a ta částka na švýcarském kontě taky nesouhlasí.

Za svůj brilantní argumentační výkon a zejména za neschopnost prohlédnout, že se stal nástrojem špinavé politické odplaty, dostává Jakub Camrda prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Laureátovi srdečně blahopřejeme a jen mimoděk uvažujeme, jak vysokou premii obdržel za skvěle zvládnutou P.R. akci J. Chudomel.

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1156

Chytrý Hans byl kůň, orlovský klusák, o němž jeho vlastník, pruský učitel mathematiky Wilhelm von Osten (1838–1909), tvrdil, že jej naučil počítat, hláskovat, a později i odpovídat na složitější otázky, jako např. kolikátý den v měsíci bude příští pátek. Protože mluvit se Hans nenaučil, komunikoval kopytem, jímž svou odpověď vyťukával. Hansova sláva arci netrvala dlouho, neboť positivistická věda přelomu 19. a 20. století vyžadovala jasný důkaz. Sestavena třináctičlenná akademická komise, jež oba dva, koně i mathematika, vyšetřila a dospěla k závěru, že Hans neumí nic víc, než citlivě reagovat na přání svého pána a přerušit ťukání ve správnou chvíli. V nepřítomnosti von Ostena nedokázal kůň ze svých kousků zopakovat nic. Oba, kůň i cvičitel, upadli v posměch, von Osten brzy poté zemřel a nebohý Hans podle všeho skončil během první světové války v salámu; jeho jméno však přežilo: dodnes se v podobných případech hovoří o efektu chytrého Hanse.

Přenesme se do současnosti, a zkusme se zeptat kteréhokoli psovoda Policie České republiky, který se svým psem provádí methodu pachové identifikace, co by se stalo, kdyby u experimentu, při němž má pes identifikovat shodu mezi vzorkem pachu a některou z pachových konserv uspořádaných v řadě před ním, nebyl psovod přítomen. Odpověď: Pes by beze mě nevěděl, co má dělat, a nebyl by za takových okolností schopen porovnání provést.

Chytrému napověz…

Péčí zlínských a brněnských kriminalistů máme dnes výjimečnou příležitost srovnat výsledky této domněle vědecké methody s realitou, protože máme jak protokoly o tom, co psi zjistili, tak víme, co se skutečně stalo, a umíme určit, kde mohl a kde nemohl ulpět určitý pach.

V případě kroměřížského únosu pracovala policie se třinácti otisky pachové stopy, z nichž deset bylo sňato z různých míst v interiéru BMW obviněného Michala Šnajdra a tři z oblečení poškozené Zuzany Vybíralové. Porovnávalo se s pachovými vzorky celkem osmi osob a výsledky vyšly takto:

V tuto chvíli bezpečně víme, že únos proběhl v Audi Vladimíra Zavadila a Z. Vybíralová byla ve styku toliko s Tomášem Ovčáčkem, který ovšem nikdy ve Šnajdrově bavoráku neseděl. Správný výsledek by tedy byl plný zelených polí s minusy, vyjma možného nálezu Ovčáčkova pachu na Vybíralové oděvu.

Díky zprávě České zemědělské university můžeme mít za prokázané, že komparace vykazuje věrnost odpovídající téměř náhodně generované odpovědi, s mírnou převahou správných výsledků nad nesprávnými, a tomu přesně odpovídá i to, co policie zjistila: ze 37 porovnání vyšla 17× shoda, 20× neshoda, což představuje 14 chyb, 23 správných odpovědí. Že jsou tyto chyby rozprostřeny tak, jak policie potřebovala, nelze připsat ničemu jinému než efektu chytrého Hanse.

35 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 4263

Toto může být podívaná pro bohy: David Rath, jehož nejsou trestní orgány již sedmým rokem schopny odsoudit v kause sedmičky v krabici, žaluje Českou republiku o omluvu za mediální výrok (nyní již pensionovaného) státního zástupce Petra Jiráta, že měl mít v zahraničních společnostech ulity stamiliony korun. Soudí u Obvodního soudu pro Prahu 1 Dagmar Stamidisová. Důkaz: podle Jiráta to prý bylo ve spisu.

Skoro litujeme, že odvolací soud jakékoli rozhodnutí zruší a pojede se nanovo, možná u jiného soudu, protože podle konstantní judikatury nelze stát o omluvu žalovat jinak než podle OdpŠk, a žalovaným musí být – v souladu s judikátem Kaslová v. KPR – ministerstvo spravedlnosti, nikoli Krajské státní zastupitelství v Praze. Česká republika by ovšem měla prohrát, protože fakt, že něco vyplývá z trestního spisu, ještě neznamená, že je to nutně pravda, a u ochrany osobnosti nepostačí subjektivní přesvědčení, že sdělovaná informace je pravdivá, nýbrž rozhoduje objektivní stav věci (a ani všechny pravdivé informace nelze volně šířit). Důkazní břemeno tíží žalovanou, takže by to mohl být celkem fičák.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 2314