Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V lednu 2017 jsme napsali:

Dále mne šokovalo prohlášení Andreje Babiše, že svůj Agrofert převede do dočasné svěřenské správy. Tím by ale střet zájmů neeliminoval, protože měl-li by možnost svého vlastnictví se opět ujmout, měl by stejný zájem jako nyní, aby Agrofert prosperoval a jeho konkurentům se vedlo co nejhůř. Má dvě možnosti: Agrofert si ponechat a strpět pokles jeho výnosů v důsledku nemožnosti získávat určité druhy státního financování a účastnit se veřejných zakázek, anebo ho prodat, avšak bez jakékoli možnosti znovu ho přednostně získat, tedy např. bez předkupního práva.

Českým úřadům – ostatně již do značné míry personifikovaným právě v osobě Andreje Babiše – převedení majetku do svěřenského fondu stačilo, Evropské komisi podle všeho nikoli, ana, podobně jako my, naznala, že svěřenské fondy jsou pouhou rouškou halící skutečného vlastníka.

Pro tuto kůrovcem, řepkou a Agrofertem sužovanou zemi to arci není dobrá zpráva, protože evropskými dotacemi krmený Babiš byl aspoň částečnou zárukou, že se politika České republiky definitivně nepřeorientuje tam, kam by ji chtěla mít zaměřenu Babišova někdejší, tedy komunistická strana. Z hlediska dlouhodobé perspektivy by možná bylo nejlépe, kdybychom se mu na ty dotace složili.

8 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1580

O úředních deskách a jejich skrytých půvabech píšeme na tomto blogu pravidelně, arci jsou přesto situace, které nám vyrazí dech. Příkladmo zde vyzývá na úřední desce mosteckého soudu vyšší soudní úřednice Dana Pichová jistou Anitu Fakovou z Obrnic, aby jí ve lhůtě jednoho týdne sdělila informaci nezbytnou pro určení místní příslušnosti soudu. Škoda, že chybí poučení, co se nešťastné dámě stane v případě, že výzvu oslyší.

My ovšem víme, co se stane Daně Pichové: získá prestižení ocenění našeho blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů; zároveň se zavazujeme, že v případě, že Faková skutečně na výzvu odpoví, vyšší soudní úřednici cenu slavnostně odejmeme.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1146

Místo děje: kterákoli advokátní kancelář v České republice.
Čas: blízká budoucnost.
– Pane doktore, včera jsem zbil ženu.
– To je mrzuté, pane Nováku. A ohlásila to na policii?
– Naštěstí ne.
– Ale já to bohužel oznámit musím. To víte, článek 28 Istanbulské úmluvy… Ale mám pro vás dobrou zprávu: jsem ochoten převzít vaši obhajobu a poskytnout vám 20% slevu. To je fairová nabídka, ne?

Jak tento fiktivní příběh dopadl, tedy zda byla smlouva o poskytování právních služeb řádně uzavřena a plněna, či zda se pan Novák dopustil vůči odborníkovi vázanému povinností ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že má důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti Istanbulské úmluvy, trestného činu se sazbou od tří do deseti let odnětí svobody, přenecháváme fantasii čtenářově. Faktem však je, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z května 2011 má jen minimální šanci, že bude v České republice ratifikována.

Hlavní důvod, proč tomu tak je, spočívá ve fundamentalistickém, ideologickém pojetí její textace: namísto aby její autoři (spíše arci autorky) zvažovali reálný přínos jednotlivých ustanovení pro praxi, zapomněli, že nesepisují feministický manifest frakce obzvláště radikálních sufražetek a dospěli k výsledku, který je pro veřejnost v celé řadě signatářských států nepřijatelný, přičemž jediným vítězem bitvy o Istanbul bude Putinův režim, protože se tak podaří přesvědčit další fragment populace cílových zemí ruské propagandy, že ze západní Evropy a jejích institucí přichází nesvoboda, zmar a všeobecné neštěstí, kdežto ex Oriente lux (pokolikáté už v historii?).

Putinova užitečného idiota Petra Piťhy jsme si vždy velice vážili, tentokrát však nerozumíme, proč slouží jako beranidlo něčemu, co je v příkrém rozporu s jeho katholickou, tedy západní vírou.

10 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2252

V článku Upozornění jsme vysvětlili, co je důvodem dočasných potíží s modulem UDS našeho systému legal.pecina.cz. Ukázalo se, že ministerští informatici přeindexovali tabulku dokumentů, což je typická chyba ze žebříčku Top 10 věcí, které rozhodně nikdy nedělat při správě database: nejčastěji k tomu dojde tak, že tabulku obnovíme/migrujeme ze zálohy v souboru SQL, při jehož vytváření jsme zapomněli na přepínač uchovávající primární indexy.

Výsledkem je znefunkčnění celé řady odkazů na úředních deskách, a protože se ministerstvo nejeví být tímto stavem znepokojeno (předpokládejme aspoň, že příslušný nadaný jedinec byl pokárán před nastoupenou jednotkou programátorů), přistoupili jsme k úpravě Právnických výpočtů tak, aby jim tento druh chyby nevadil. Celý proces nápravy potrvá ještě cca 7–10 dnů, do té doby se bude stávat, že některé dokumenty se zobrazí bez souborů a jiné budou ve výpisu chybět (je to ovšem problém postihující jen cca 1 % všech dokumentů, takže prakticky se při vyhledávání nemusí vůbec projevit).

Mění se rovněž formát, ve kterém posíláme e-mailovou notifikaci o účastnících zachycených na úředních deskách: dosud jsme posílali v e-mailu link na infoDesku, avšak protože ta nyní nebývá funkční, máme nově v e-mailu odkaz do Právnických výpočtů; link na infoDesku, pokud byste ho k něčemu potřebovali, najdete v pravém sloupci pod [D].

Nyní se jen modlíme, aby databasové odborníky nenapadlo přeindexovat i tabulku souborů: v takovém případě byste nás patrně nalezli v Černé kronice, mezi náhlými úmrtími v důsledku mozkové příhody.

2 komentáře
Kategorie: Právnické výpočty
Počet zobrazení: 1205

V článku Nechte si ty drby, pane! jsme se stručně vyjádřili k případu kárného řízení ve věci soudce Městského soudu v Praze Kamila Kydalky, jenž je viněn z toho, že – striktně off-record – sdělil reporterce Sabině Slonkové, co se říká o početí nechvalně proslulého článku II Klausovy amnestie z r. 2013, tedy že si ji objednal za blíže neupřesněnou částku (hovoří se až o 300 milionech korun) tunelář Pavel Tykač. V nadcházejícím týdnu by mělo být o kárném návrhu senátem v čele s Jakubem Camrdou rozhodnuto.

Případ shledáváme poněkud tragikomickým, protože státní útvar, kde skončí vyšetřování podezření z korupčního jednání podobného magnituda tím, že je odsouzen soudce, který cosi k thematu intimuje mediím, působí dojmem čehosi malebného, tropického a banánovníky porostlého, arci v žádném případě členského státu Evropské unie a Rady Evropy.

Bývaly doby, kdy jsme měli za to, že co do míry komické absurdity nemůže nic překonat soudní spor na ochranu osobnosti, v němž se Pavel Hasenkopf bránil proti nařčení, že autorem amnestie je on, leč mohli jsme se mýlit a Kydalkovo kárné řízení posune meze možného ještě dál.

V této kause je špatně úplně všechno: Samotný fakt, že existují trestní stíhání, která nejsou – aniž by se obviněný skrýval nebo jinak stíhání znemožnil – skončena za osm let, se vymyká chápání kterékoli prosté, právnickým vzděláním nepostižené osoby. Stejně tak absence zákonného ustanovení, které by takovým excesům bránilo, tedy příkazu zastavit podobná enormními průtahy charakterisovaná stíhání pro neúčelnost ex lege. Rovněž tak možnost, že president republiky, tedy ústavní ceremoniář, mohl ještě nedávno na základě vlastního, ničím neomezeného rozhodnutí a bez možnosti okamžité revokace parlamentem udělit jakkoli rozsáhlou a libovolně vymezenou amnestii. A ovšem i to, že přijal-li by president za podobné rozhodnutí úplatek, směl tak učinit beztrestně. A konečně, že pro Tykače, platí-li Kydalkova verse, bylo jednodušší koupit si zastavení svého stíhání v rámci amnestie, která dopadla na tisíce dalších osob, než zaplatit si ho poctivě a individuálně u svého vyšetřovatele nebo státního zástupce.

Kdykoli jsme svědky, případně dokonce účastníky, sezení právníků, již s profesi vlastní žvanivostí probírají aspekty trestní politiky tohoto státu, už-už bychom uvěřili, že řečenými notábly učeně probírané má nějaký vztah k realitě, leč vzpomeneme si na několik případů, jaký odraz má tato politika ve skutečném světě: na Radovana Krejčíře, který z domovní prohlídky prostě odešel (s nulovým dopadem do osobní svobody těch, kteří ho měli střežit), na tunel do Mostecké uhelné, který trestní orgány s úspěchem vyšetřily (jen je smůla, že nikoli české, nýbrž švýcarské), na Koudelko-Klausovu amnestii a spory o jejím nepůvodu, na Lukáše Nečesaného a nenávodnou fotorekognici, jíž byl z pokusu o vraždu usvědčen, na hlinského znásilňovače Jana Šafránka a jeho babetu, na které na místo činu musel přijet, přestože se ukázalo, že tam vůbec nebyl, na Vlastimila Pechance, který byl sice celý v bílém, ale byl jednoznačně usvědčen svědky, kteří spolehlivě popsali jeho tmavé oblečení, a nejnověji na Michala Šnajdra, který na Mírově může už půl roku přemýšlet o tom, proč v domněle právním státě má přání zkorumpovaného policisty a úplatného státního zástupce vyšší sílu než celé trestní právo.

Předpokládáme, že do této utěšeně rostoucí sbírky zakrátko přibude i Kamil Kydalka, jediný skutečně odhalený a potrestaný viník v případu Klausovy abolice.

2 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1757