Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nadmíru zajímavou procesněprávní otázku nastoluje případ Lukáše Nečesaného, jenž byl pravomocně zproštěn obžaloby, vinící jej z pokusu vraždy kadeřnice v Hořicích v Podkrkonoší. Zproštěnec brojí ústavní stížností proti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, které lze při troše zlé vůle interpretovat tak, že je pachatelem, i když nemohl být odsouzen.

V trestním právu může obžalovaný obecně brojit proti zprošťujícímu výroku, má-li za to, že zproštěn měl být podle lepšího písmene § 226 TrŘ: tedy nejčastěji – arci nikoli výlučně –, že skutek vůbec nespáchal, a nikoli pouze, že to není trestný čin. To samo o sobě máme za ústavně dosti sporné, protože tím, že obžalovaný podá odvolání ve svůj prospěch (a odvolání v jeho neprospěch nepodá zároveň veřejný žalobce), zhorší tak dočasně své postavení, protože nebude pravomocně zproštěným, jímž by byl, odvolání nepodav; těšit jej sice může, že uznán vinným již nebude, ovšem negativní důsledky související s probíhajícím trestním stíháním přetrvají.

V případě Nečesaného jde ovšem o jinou situaci. Spor není o písmeno, podle něhož měl být zproštěn, nýbrž o odůvodnění senátu Jiřího Lněničky, které svou textací skutečně implikuje vinu zproštěného.

Dovolání je nepochybně nepřípustné (§ 265a odst. 4 TrŘ), zbývá ústavní stížnost. Co jí napadnout, je otázkou. V zásadě jsou zde tři možnosti:

  1. Napadnout usnesení toliko v části odůvodnění a požadovat, aby Ústavní soud výrok ponechal nedotčen, pouze zrušil odůvodnění a vrátil věc vrchnímu k soudu s pokynem odůvodnit výrok znovu a lépe. To je inovativní, ale procesně neprošlapaný postup, a Ústavní soud by bylo třeba přesvědčit, že jinou cestu, jak se domoci svých práv, obviněný nemá.
  2. Napadnout celé usnesení, ovšem s risikem, že v případě vyhovění se ze šťastně zproštěného stane opět na nepredikovatelnou dobu obžalovaný.
  3. Napadnout dikci odůvodnění jako protiústavní zásah do práv stěžovatele, a chtít po Ústavním soudu, aby to vyslovil, čímž bude zásah dostatečně reparován.

Čtvrtou možností, kterou naznačuje ESLP v rozhodnutí o nepřípustnosti stížnosti v případě Babjak et al. v. Slovensko, je požádat o náhradu za nesprávný úřední postup ministerstvo spravedlnosti, jež by se s ohledem na tento judikát nemělo být schopno ubránit argumentem, že co je pravomocné, to je svaté a tudíž neodškodnitelné.

1 komentář
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 922

Někdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa učinil při výběru soudců tohoto soudu mnohá dobrá, avšak též některá tragicky špatná rozhodnutí. Jedním z nejhorších byl, máme za to, výběr Davida Hipšra; ten získává, spolu se členy senátu, jemuž předsedal, prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Hipšr je již v tomto směru recidivistou – a s Jakubem Camrdou zřejmě vůbec nejhorším soudcem, kterého na NSS mají. Dubnovou cenu získává dekorant za tento rozsudek, jímž bylo Janu Cibulkovi upřeno právo na přístup k datům o jízdních řádech a poloze vozidel pražské MHD v reálném čase.

Odůvodnění je výronem soudcovské tuposti a ignorance: některé pasáže z něj vzbuzují než pobavený úsměv, příkladmo § 30, ze kterého vyplývá, že dostatečným důvodem odmítnutí žádosti o informace může být nutnost jakékoli anonymisace, jiné svědčí o absolutní absenci porozumění problematice informačního práva, např. § 26, kde je proponováno odmítnutí žádosti z důvodu, že požadovány jsou informace, které teprve vzniknou (ve skutečnosti tato výluka dopadá toliko na budoucí rozhodnutí, přičemž informace o aktuální poloze autobusu č. 188 rozhodnutím jaksi není). Když něčemu nerozumím, přiberu si znalce, troubo.

Ve skutečnosti by to, co Cibulka po pražském dopravním podniku žádá, bylo otázkou zcela triviální úpravy stávajícího softwaru, a jeho žádost o informace je plně v souladu s účelem svobodného přístupu k informacím, tedy přimět veřejný sektor, aby dal veřejnosti k disposici všechny informace, které sám má, vyjma taxativně vyjmenovaných tříd informací z poskytování vyloučených. Je jasné, že povinným subjektům se to nelíbí, protože občanský plebs je povinen jejich činnost toliko financovat a držet jazyk za zuby, rozhodně ne, aby po nich, drzouni drzí, chtěli cokoli vědět. Se soudci kvalit Davida Hipšra to není problém, důvod pro odepření informací se vždycky najde.

K ocenění blahopřejeme!

1 komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 1091

Ne snad, že by nebylo dost jiných právně relevantních themat: příkladmo kausa hotelu ve Vysokých Tatrách, kde host vypadl z okna, což odůvodnil tak, že chtěl jít na toaletu a spletl si dveře (asi bude třeba osadit v onom podniku všechna okna od 1. patra výš výstražnou tabulkou s přeškrtnutým panáčkem), zážitky poslance Feriho z uherskohradišťské ochutnávky vín spojené se zážitkovou akcí Bodni si svého politika, případně požadavek KLDR, aby jí Spojené státy vyplatily náhradu za léčbu vězněného turisty Otto Warmbiera (což chápeme, léčba po mučení není levná záležitost).

My se arci budeme věnovat kause jiné, poněkud překvapivé demisi ministra spravedlnosti Jana Kněžínka a hrozbě premiera, že uprázdněné křeslo obsadí Marií Benešovou, listem to politicky rozhodně nikoli nepopsaným. Prvně jmenovaný ohlásil odchod z vlády bezprostředně poté, co se ve veřejném prostoru objevily informace o ukončeném vyšetřování Čapího hnízda s verdiktem doporučujícím podat obžalobu. Lze jistě spekulovat, zda návrh na podání obžaloby, resp. zmaření jeho podání, nebyl právě tím úkolem, s nímž obviněný Andrej Babiš Kněžínka do svého teamu pojal (případně, u vědomí toho, že stát se má řídit jako firma, najal), a poté, co ministr při plnění svého zadání hanebně selhal, přichází čas přizvat tam jiného sekáče.

Media v této souvislosti rozsáhle thematisují předchozí aktivity nastupující ministryně ohledně potvrzení hypothesy, že v České republice je možné objednat si trestní stíhání, aniž by polemiku posunuly do roviny takříkajíc celoevropské a položily si otázku, zda je možné objednat si i nepříznivý výsledek šetření OLAFu. Problém předsedy vlády a jeho stáda dětí-bílých koní totiž nespočívá v tom, že by si na něj zasedl zkorumpovaný a pomstychtivý policista Nevtípil a jistě-na-samotného-Kalouska-napojený státní zástupce Šaroch, nýbrž že dotační podvod byl jednoznačně indikován zprávou onoho evropského úřadu.

Že se snaží zprávu bagatelisovat premierův tisk a jeho novináři usínající s odznáčkem Agrofertu pod polštářem typu Ondřej Koutník nebo Martin Shabu, je přirozené, ani Rudé právo svého času nevěnovalo přílišnou pozornost zprávám západních ideodiversních centrál o údajném porušování lidských práv v Československu; překvapuje, že evropský rozměr kausy Čapí hnízdo přehlížejí i prakticky všechna ostatní media. Že by příprava na novou dobu, kdy jen naše, domácí, je důležité a je nejlepší, tak jako je tomu už nyní v putinovském Rusku? Uvidíme.

9 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Čapí hnízdo
Počet zobrazení: 1243

David Navara definitivně prohrál spor s nakladatelstvím guidemedia o několik krátkých záběrů na svou osobu, se vkusným odznakem znázorňujícím přeškrtnutou svastiku, v reklamním shotu týkajícím se soudu s vydavateli Hitlerových projevů. Onen výsledek jsem predikoval dávno: nejen pro to, že jsem, při vší úctě, mnohem lepší právník než D. Navara, ale zejména pro nerealistický taktický plán sporu, který neúspěšný žalobce zvolil a který byl založen na ad nauseam opakovaných litaniích o tom, jací jsme my protistrana odporní neonacisté a jak je potřeba, aby stát aktivistům jeho typu poskytl všemožnou ochranu.

Nepočítáme-li soudní poplatky za žalobu, odvolání a dovolání ani náklady právního zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti a omezíme-li se na to, kolik zaplatil na nákladech řízení úspěšné protistraně, vydal pan Navara na tento a limine k nezdaru odsouzený právnický projekt téměř padesát tisíc – a to může být ještě vděčen Michalu Ryškovi, že jeho senát vypočítal částku nákladů za první dva stupně k žalobci mimořádně benevolentním způsobem. Jsou to jeho peníze a není na nás, abychom účelnost tohoto výdaje hodnotili (i když bychom si jistě uměli představit smysluplnější a příjemnější aplikaci této částky).

Soukromě tomu říkáme školné ve škole života.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 583

Zpráva, že předseda Nejvyššího soudu soudruh Pavel Šámal podal kárnou žalobu na soudkyni Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, soudružku Ivetu Šperlichovou, by nás normálně nezaujala, protože ani jeden ze jmenovaných nemá v justici demokratického právního státu co pohledávat: morální legitimaci k tomu člověk ztratí podpisem přihlášky do zločinné organisace, čímž se automaticky zaváže potlačovat jejím jménem v rámci tzv. třídního boje lidská práva.

Zde přece jen budeme méně příkří a P. Šámala pochválíme, protože i když nahrávka (traktována např. zde) nebude procesně použitelná a odsouzení nelze očekávat, mohlo by snad dojít k aspoň marginální sebereflexi a soudružka Šperlichová by mohla naznat, že pro ni i pro justici bude nejlépe, když se ony dvě rozejdou.

8 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 1804