Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pěknou tečku za naším seriálem Nevyšetřovatelé učinil šestý senát Nejvyššího soudu, jemuž předsedal Vladimír Veselý. Ten odmítl dovolání Michala Šnajdra a nejenže se zastal, byť s určitými výhradami, vyvrácené methody pachové identifikace, ale uvedl, že skutkový závěr soudů o tom, že to byl právě i dovolatel Michal Šnajdr, kdo se přímo podílel na násilném únosu poškozené za účelem získání vysokého obnosu finančních prostředků, je vedle výsledků metody pachové identifikace ve spojení s příslušnými znaleckými závěry podpořen řadou dalších důkazů. […] Zmíněné důkazy přitom ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, jež ve svém celku spolehlivě prokazují vinu obviněného Michala Šnajdra. To, že je dovolatel nevinen, nelze pak hodnotit než jako drobnou, nepodstatnou vadu této brilantní dedukce.

Vladimír Veselý se stává laureátem ceny Osel měsíce, jíž již jedenáctým rokem oceňujeme mimořádné výkony na poli českého práva. Uznáváme, že tento Osel je poněkud netypický, protože jako osel si soudruh soudce může připadat zejména ve světle dalšího vývoje, nikoli výlučně na základě svého vlastního intelektuálního výkonu. Přesto ocenění platí, a s ním i právo laureáta nosit k taláru oslí uši ve tvaru paragrafů, které jsou k vyzvednutí v redakci našeho blogu. Srdečně blahopřejeme!

9 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 3399

Ve středu 30. ledna vyhlásí ústavní soudce Jan Musil svůj poslední nález a poté odejde do pense, před uplynutím funkčního období a ze zdravotních důvodů. Jeho odchod je velkým dnem pro české právo a justici, protože v historii Ústavního soudu tam nepůsobil tak špatný soudce, jakým byl Musil, předtím profesor policejního práva. Mnohá z jeho rozhodnutí jsou tak nekvalitní, že je běžně nerespektovaly ani jiné senáty Ústavního soudu. O tom, že právě Musil sterilisoval zákon o svobodném přístupu k informacím, jsme psali vícekrát, avšak jeho zásluhy o destrukci právního státu jsou širší.

Pokud šlo o civilistickou problematiku, tam se Musil obvykle do větších akcí nepouštěl a ústavní stížnosti, včetně zjevně důvodných, až na výjimky s absurdním odůvodněním odmítal. V trestním právu pak rozhodoval prakticky vždy ve prospěch policie a ostatních trestních orgánů a v neprospěch stěžovatelů, přičemž míra, v níž nerespektoval základní práva stěžovatelů, včetně těch zcela fundamentálních, procesních, bývala jen stěží uvěřitelná.

Je jen dobře, že tento člověk opouští justici, byť je nám samozřejmě lidsky líto, děje-li se tak nedobrovolně, ze zdravotních důvodů.

5 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1962

Výška dveří u bankomatu ve Zlíně činí 209 cm, takže je zřejmé, že peníze nemohl vybrat 182 cm vysoký Jakub Steidl, nýbrž někdo, kdo měří téměř dva metry. Například Ivo Lorenc.

Errata (nominativ pluralis od latinského neutra erratum, tedy chyba) byly lístečky, které se vkládaly, případně všívaly, do tištěných publikací a které obsahovaly seznam všech chyb, které korektor přehlédl a laskavý čtenář byl proto vyzván, aby si opravil svépomocí.

Nyní, kdy známe téměř všechny detaily únosu, můžeme korigovat vše, co jsme v předchozích dílech seriálu uvedli chybně – a zároveň vysvětlit, z jakých důvodů jsme se zmýlili. Mějte s námi, prosím, trpělivost, bude to dnes trochu obsáhlejší.

Číst dál... 4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 5490

K případu Michala Šnajdra se zítra od jedenácti hodin koná tisková konference.

9 komentáře
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 2416

Štolfův černý jaguár; být Česká republika právním státem, příštích 12–13 let by jeho majitel jezdil prostornějšími vozy, s podélnými fialovými pruhy.

V baru pensionu Lipovka panovala onoho pošmourného dne, těsně před Silvestrem, neveselá nálada. Státní zástupce Martin Malůš se nervosně kroutil na stoličce, na níž si navykl při svých četných návštěvách v Hodoníně sedávat. Bylo mu jasné, že musí s pravdou ven.

– Víš, Pepi, pravil směrem k Josefu Štolfovi, věř mi, že jsem dělal, co jsem mohl, ale nejde to jinak: v polovině ledna vás budeme muset všechny realisovat. Zavadil promluvil.

– Jak, promluvil? Copak jsi mi nesliboval, že máš všechno pod kontrolou? rozlítil se oslovený thajský boxer. To bylo pořád řečí, Pepi sem, Pepi tam, a teď tohle. Chceš snad dokonce říct, že by měl někdo od nás jít na vazbu?

– Ne, to rozhodně ne, bránil se mladý prokurátor, lehce se rdě, vazba nepřichází v úvahu, to mám domluvené.

– No proto, víš přeci, že mám rodinu a nemůžu si něco takového dovolit. To bychom nebyli kamarádi, a jistě chápeš, co by to znamenalo.

Malůš chápal. Vyšetřování šlo skoro půl roku do ztracena, a pak najednou, z ničeho nic, se jeden z pachatelů, které chránil před dopadením, rozhodl vše přiznat. Pořád to neznamená mnoho, důkazy jsou chatrné, ale cítil, že tuhle hru s obhájcem Michala Šnajdra, neprávem vězněného za únos Zuzany Vybíralové, začínají jeho lidé prohrávat.

– Kdy přesně pro mě přijdou? zeptal se boxer.

– Myslím, že… že čtrnáctého ráno.

– Dobře, budu připravený. Ale nepřej si mě, prokurátorskej, jestli do tří dnů nebudu zpátky doma!

Jak Malůš řekl, tak zlínská policie udělala, a čtrnáctého ledna rozdala šesti ze sedmi pachatelů únosu Zuzany Vybíralové usnesení o zahájení trestního stíhání. Kromě Josefa Ševčíka, který je ve vězení za jinou trestnou činnost, zůstávají všichni únosci na svobodě.

Michal Šnajdr byl devátého ledna z Mírova propuštěn poté, co mu soud přerušil výkon trestu. Způsob, jak je svým obhájcem hájen, označil Malůš, ve snaze vybít si vztek, v tomto přípisu za porušení zákona o advokacii.

To pokládáme za vpravdě neskutečnou drzost. Policie totiž nevyšetřila vůbec nic, ta dokázala poslat do vězení nevinného člověka, a když jsme místo ní pachatele našli a usvědčující důkazy opatřili my, tvrdí, že jí bráníme v práci nebo ohrožujeme vyšetřování. Jediné, co jsme ohrozili, je pohodlná koexistence mezi zkorumpovanými zlínskými trestními orgány a organisovaným zločinem, a Malůšovi tímto slavnostně slibujeme, že v tom hodláme pokračovat nadále.

Například v dalším díle.

Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí
IX. Intermezzo letní
X. Chobotnice
XI. Žaloba
XII. Nahlížení
XIII. Klid

12 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 3828