Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

O tzv. fikci náhradního doručení na tomto blogu píšeme opakovaně: je to institut, který by v rámci jakékoli smysluplné justiční reformy musel být zrušen, a to se zpětnou účinností, protože jde o naprosté popření práva na spravedlivý proces, o persifláž práva a výsměch spravedlnosti.

Dnes, jda kolem tabla s dopisními schránkami, jsem s nemalým děsem zjistil, že svými klienty neskonale milovaná Česká pošta dokázala tuto fikci posunout na novou, vyšší úroveň. Protože mezi schránkami nenašel doručovatel tu se jménem adresáta, oddělil dodejku a obálku se zeleným pruhem, mimochodem od exekutora z Litoměřic, připíchl na nástěnku vedle schránek. Nevidět to na vlastní oči, nevěřil bych tomu: byla tu uplatněna nejen fikce doručení, ale fikce vhození zásilky do neexistující schránky osoby, která v domě s největší pravděpodobností nebydlí – pokud kdy vůbec bydlela. Pošta i soud mají vyřízeno, problém má povinný, který by, pokud by se snad chtěl této zvůli pošetile bránit, musel prokázat, že mu doručovatel zásilku do schránky nevhodil.

89 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1893

Nejsme děti! skandovali dělníci ČKD na slavném, nyní již, tuším, neexistujícím dvoře, a poté vypískali komunistického aparátníka Miroslava Štěpána, který se před nimi pokoušel hájit zásah 17. listopadu 1989 na Národní třídě.

 
Díky soudci Janu Musilovi se opět jako děti můžeme cítit. Jeho nález, kterým Ústavní soud zakázal poskytovat veřejnosti informace o platech a odměnách pracovníků placených z našich daní, se podle očekávání bleskurychle rozšířil po celé zemi. Tak jako nesmíme vědět, kolik berou úředníci ministerstva, nebudeme mít přístup ani k informacím o příjmech moderátorů České televise. Jak vysvětlil její ředitel Petr Dvořák, česká společnost není dostatečně zralá na to, aby podobné informace znala.
 
Nám nezbývá než lakonicky dodat, že zhruba za měsíc po svém vystoupení dlel Miroslav Štěpán v cele na Pankráci.
74 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Platy a odměny
Počet zobrazení: 1399

Ministerstvo má jasno: jsou. My o tom ovšem tak zcela přesvědčeni nejsme, aniž bychom arci paušálně odmítali pohled opačný.

Právně má otázka zákonnosti domácích úkolů několik aspektů, přičemž je příznačné, že spořící se strany zdůrazňují jen ty z nich, které se jeví prima facie přisvědčovat jejich argumentaci:

    1. Volný čas dítěte. Škola nemůže regulovat činnost žáků a studentů během jejich volného času. To plyne a contrario z ustanovení § 22 odst. 1 školského zákona (ŠkolZ), které obsahuje taxativní výčet povinností žáka, a volným časem žáka nelze disponovat ani prostřednictvím školního řádu, protože i ten může podrobněji upravovat pouze takové povinnosti, které jsou založeny zákonem (čl. 4 odst. 1 Listiny), a jeho obsah je opět taxativně vymezen, konkrétně v § 30 odst. 1 a 2 ŠkolZ.

 

    1. Domácí úkol jako příprava na vyučování. Povinnost žáka řádně se vzdělávat, daná ustanovením § 22 odst. 1 písm. a) ŠkolZ, dovoluje široký výklad, jenž umožňuje zahrnout do řádného vzdělávání se i domácí přípravu na vyučování. Tak jako není excesivním požadavkem chtít, aby si dítě doneslo na hodinu výtvarné výchovy spadlý list, může být součástí přípravy vypracování písemného domácího úkolu. Zda v tomto případě jde či nejde o exces ze zákonného vymezení povinností žáka, by musel stanovit soud, a existuje obava, že tato nová judikatura nebude universálně použitelná, protože v každém jednotlivém případě se může lišit pracnost úkolu i jejich případně nedovolený souběh v různých předmětech. Důležitým argumentem by mohl být čl. 31 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož má dítě právo na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti. Nadměrné zatěžování dětí domácími úkoly je zásahem do tohoto práva.

 

  1. Možnost klasifikace domácího úkolu. Zajímavou variantou je připustit, že vypracovat domácí úkol není přímo právní povinností žáka, avšak je přípustné, aby se fakt jeho předložení a kvality vypracování promítl do hodnocení žáka – do jeho známky z příslušného předmětu. Tam má škola relativně nejvíc volnosti: pokud školní řád v souladu s § 30 odst. 2 ŠkolZ určí, že jedním z kriterií pro hodnocení výsledků vzdělávání žáka nebo studenta je kvalita domácí přípravy ve formě vypracovaných domácích úloh, může to pro odpůrce povinných domácích úkolů představovat obtížně překonatelnou překážku.

Proto se domníváme, že věc není tak černobílá, jak je vesměs líčena, a bude na soudech, jaký postoj k otázce povinných domácích úkolů zaujmou. S ohledem na to, že soudci se stávají většinou lidé bytostně konformní a neprůbojní, jimž v dětství nečinilo obtíží strávit nad úkoly celé odpoledne, byli bychom spíše skeptiky.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1655

Nejzajímavějším ze sporů, které v současné době se státem vedu, je patrně spor podle InfZ o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrovacích algorithmů. O žádné prolamování se přirozeně nejedná, je to od počátku věcně nesmyslná, korupční zakázka, ze které úředník ministerstva vnitra, který její přidělení brněnskému universitnímu pracovišti zařídil, dostal luxusní vývar; což je, pro mne stejně jako pro orgány činné v trestním řízení, arci daleko mimo mez prokazatelného. Akademici cosi sepsali, ministerstvo to zaplatilo a obratem hodilo do koše, a úředník má zas o nějakou tu stovku tisíc tučnější konto.

Zajímavé ovšem je, jak soudy k mé žádosti o informace přistoupily. Městský soud v Praze, v senátu nechvalně známé, fenomenálně hloupé soudkyně Evy Pechové, si zadávací dokumentaci vyžádal, spolu s průvodními dokumenty si ji přečetl, a v druhém rozsudku mi sdělil, že je utajována oprávněně, ovšem proč, to vědět nesmím: na to je dokumentace příliš tajná. A paradoxně správní rozhodnutí ministra jako nepřezkoumatelné zrušil.

Proti tomu jsem podal kasační stížnost, ale protože vím, jak loni dopadl u Evropského soudu pro lidská práva Václav Regner, budu volit poněkud jinou taktiku: odmítám jakákoli svá podání v této věci odůvodňovat, protože nemám přístup ke klíčovému důkazu, který byl v řízení proveden. Budu tedy chtít, aby kasační stížnost za mě odůvodnil sám Nejvyšší správní soud. Jen tak lze zajistit aspoň minimální standard ochrany mých procesních práv. A protože je jasné, že odůvodnění kasační stížnosti bude odkazovat na tajnou zprávu, musí být logicky i ono tajné, a tajný samozřejmě bude, pokud jde o odůvodnění, i rozsudek, který se s touto tajnou kasační stížností vypořádá.

S tímto rozsudkem se, po mezikroku u Ústavního soudu, vypravím do Štrasburku, a snad se mi podaří přesvědčit jeho soudce, že se jedná už o takovou komedii, že na ni prostě nemohou dát své razítko: což už bezmála odmítli učinit v kause V. Regnera. Nebýt naivity soudců ze západních zemí, kteří nevědí, že v celém postkomunistickém světě jsou tajné služby rejdištěm bývalých agentů komunistických tajných služeb, dopadlo by hlasování plena opačně, což je zcela zřejmé z disentů, jejichž studium lze čtenářům doporučit daleko spíš než majoritní votum.

O pokrocích na tomto poli budu pravidelně informovat.

4 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Šifrování
Počet zobrazení: 603

Přirozeně, že jen nepatrně, malounko: spíše než o skutečnou vzpouru jde o drobnou vlnku rozechvěvší ether informačního práva, po níž se opět dostaví kýžený klid na práci, aby mohlo být líp. Rozhodnutí.
Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Čapí hnízdo
Počet zobrazení: 504