Nechci před svými čtenáři zakrývat fakt, že čtvrteční pořad České televise Máte slovo s M. Jílkovou na thema Svoboda slova
, do něhož jsem byl pozván, mi způsobil poměrně silný nervový otřes, a to přes to, že mne před ním i jeho moderátorkou mnozí varovali. Televisi arci nesleduji a abych byl stavu absorbovat bez újmy na duševní integritě něco podobného, to by zřejmě vyžadovalo několikatýdenní intensivní přípravu s teamem psychotherapeutů.
Podobně nesmlčím, že jsem posledních dvacet minut s výrazem lehce zoufalým sledoval digitální indikátor zbývajícího času, umístěný ve studiu za kamerami, nemoha se dočkat okamžiku, kdy už ta trapnost skončí: čas se však vlekl neskutečně.
Roztleskávačce
Michaele Jílkové její úkol nezávidím a nijak jí nemám za zlé, co předvedla. Stress z úkolu, před který byla postavena, na ní byl viditelný, a roli jí neulehčily ani poznámky, obsahující velkým červeným písmem vyvedená hesla typu SVOBODA NENÍ ABSOLUTNÍ!
, jichž se měla během svého výkonu přidržovat. Sama si uvědomovala, že se pohybuje na tenkém ledě, protože nesmí ani naznačit, že by mohla mít strana obhájců vydávání antisemitského díla pravdu, a zároveň je její povinností vylíčit zástupce svobody jako čiré zlo, což ovšem dost dobře není možné bez toho, že by jim dovolila promluvit. Spokojena se svým výkonem viditelně nebyla ani ona sama, a myslím si, že se mi jednou za ono trapné divadlo omluví (a já jí na oplátku slibuji, že to na ni nikomu neprozradím).
Vlastně bych měl být vděčen, protože na rozdíl od Pavla Kamase, jehož všech sedm hostů pozvaných do publika dramaturg pořadu Jan Smrž vetoval a nahradil je částečně příznivci druhé strany, částečně zjevně psychicky vyšinutým jedincem vykřikujícím cosi nábožensky zaměřeného a vzhledem k thematu pořadu dokonale irelevantního, ve snaze ukázat, co jsme my podporovatelé svobody slova zač, mně byli téměř všichni hosté povoleni – ze sedmi neprošli ideologickou prověrkou jen dva.
Nezlobím se ani na dva přítomné politiky, Josefa Bernarda (ČSSD) a Jana Bartoška (KDU-ČSL): ti byli neauthentičtí a jen papouškovali prázdné floskule, a už vůbec ne na Alexandra Tomského, jenž již zjevně není intelektuálně při síle a hraničí s nehumánností do televise jej zvát.
To, co v debatě zaznělo, byla směs demagogických frasí a zřejmých lží. Např. tvrzení, že je pro nás americká
svoboda nevhodná, protože Spojené státy vznikly v jiné historické situaci a byly postaveny na jiných principech. Ve skutečnosti byly Spojené státy založeny na osvícenské myšlence, že lidé se rodí svobodní a mají být rovni v právech, a na identické ideji byla založena o sto padesát let později i Československá republika; takový TGM by se jistě podivil, kdyby se dozvěděl, že chtěl pro Československo vlastně něco úplně jiného, než co poznal v Americe.
Řada důležitých otázek zůstala arci stanou zájmu: příkladmo, jak zařídit, aby si zájemci nemohli zakázanou literaturu stahovat z Internetu, nebo zda by nemělo být postaveno mimo zákon i zobrazování samotných nacistických vůdců, protože je-li možné se volně dostat k portrétu Adolfa Hitlera, asi nelze zamezit politicky nespolehlivým osobám, aby si zločince doma vytiskly a na hrneček nanesly ve formě samolepky.
Na druhé straně, co thematisováno bylo, je dvojí metr, který je uplatňován ve vztahu k nacionálně-socialistické a komunistické ideologii. Hejtman Bernard, chtěl-li by být konsistentní, by musel vedle kladívka vložit do aktovky i nůžky a během spanilé jízdy do metropole vedle rozbíjení i stříhat trička a jiné textilie a odstraňovat z nich Che Guevaru, srp a kladivo, pěticípé hvězdy a další symboly ideologie, která je přinejmenším srovnatelně nebezpečná jako nacismus. A zazněla i myšlenka zákazu komunistické strany, a téměř jsem se rozesmál, když jsem sledoval, s jakým pohoršením se u obou politiků i u A. Tomského setkala.
Takže, děkuji, bylo to překrásné a bylo toho dost, a zase mě někdy do televise pozvěte, jsem již snad imunisován!
Komentáře
Byl jsem zděšen z fanaticky zanícených a plamenných očí černoprdelníka. Jméno si nepamatuji a ani je nechci vědět. Neuvěřitelně hloupé blábolení mimo téma. Nelze se divit, že je nikdo nevolí, kromě starých tetek kostelnic.
Ostatně žvanění mimo téma, pokud jsem správně pochopil a tématem měla být svoboda slova, byla jediná disciplína, kterou jsem zaznamenal.
Hejtman měl evidentně jednu velkou starost. Dával si velký pozor, aby snad alespoň náznakem nesdělil něco, co by mohlo být chápáno jako podpora pro svobodu slova. Co by pak řekl generálům při plzeňských oslavách konce války, jak se vyjádřil.
Ten střapoň, co seděl a dostával velmi mnoho prostoru, si asi spletl studia a namísto debaty o svobodě slova se zřejmě domníval, že je v pořadu s názvem – Vyhrává ten, kdo se pokusí vhodit co nejvíce špíny na Kamase.
O „historikovi“ se nemá smysl vůbec zmiňovat. Co slovo, to poklad; jen kopat a kopat.
Nejprve mi unikal důvod, proč pánové Pecina a Kamas vůbec kývli na účast v této taškařici. Vždyť musí sami moc dobře vědět, jakým způsobem se debatuje například v internetových diskusích, pokud je tématem svoboda slova. Stejně, jako to dopadlo v tomto pořadu – končí to vždy osobními útoky a blábolením mimo téma. Ale myslím, že ze zhlédnutého se to pochopit dalo.
Všiml jsem si ještě jedné věci, která s tímto moc nesouvisí. Nový vzhled p.Kamase. Viděl jsem jej na fotce kdysi před lety, když probíhal monstrproces s Projevy. Nechal si nyní narůst sakraporty jak Rübezahl a sáčko, které vypadalo jako Trachtenjacke, bylo jistě něco jako červený hadr na přítomné, no řekněme, demokraty.
Živě si dokážu představit maminku homosexuálního synka, jak se rozhořčuje podobným způsobem jako přítomný lidovecký poslanec, který rozohněně předváděl, jak někdo škodolibý podává oběti holokaustu hrnek s Hitlerem a dí: "Pij!" "Včera si syn četl Bibli a dozvěděl se, že homosexuální styk je ohavný, že také kvůli tomu došlo ke zničení Sodomy a Gomory. Bojí se, že příjde do pekla, má z toho deprese a nespí."
Křesťané by si měli uvědomit, že právě oni jsou pravděpodobně další na řadě jako terče takových zákonů. Žena, že je podřízená muži a má ho následovat? Hrůza. A není to diskriminace, že žena nemůže být papežem (to by bylo i etymologicky zajímavé :-)) nebo katolickou kněžkou? Neměl by stát nějak zasáhnout?
Nemluvě o popisu a oslavě genocidy, jako třeba v knize Jozue.
Že to není jen takové strašení, ale jinde už se to děje o tom zde echo24.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku