Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zuzana Candigliota

Můj názor, co je zač advokát Bohuslav Sedlatý, jest znám a dlouhodobě neměn, arci že se pod podobný výtvor dokáže podepsat Václav Vlk, je pro mne značným zklamáním. Výtvorem míněno rozhodnutí odvolací stolice České advokátní komory ve věci sporu Zuzany Candiglioty s břeclavským starostou za sdružení Pro Region a jím sedlaným velbloudem (bez stranické příslušnosti).

Dokument sestává za čtyř stran a neprohloupíte, seznámíte-li se s jeho obsahem. Příkladmo věta Úvodem se lze pozastavit, kolik obdivuhodné intelektuální kapacity je vyčerpáváno na obhajování prosté neomalenosti a hrubé neslušnosti, je frapantní nehoráznost, protože kárně obviněná advokátka rozhodně není tím, kdo by svou intelektuální kapacitu vyčerpával z vlastního rozhodnutí. Představíme-li si to v kontextu soudní síně a trestního procesu, nejspíš by nám přišlo divné, kdyby předseda senátu začal odůvodnění výtkou přílišného úsilí, které v řízení obžalovaný vyvíjel ve snaze prokázat svou nevinu. Přejděme však tuto pasáž s povzdechem, že kde nic není, není co vyčerpávat, a podívejme se na klíčovou úvahu rozhodnutí, jíž si kárný orgán osobuje pravomoc trestat advokáty za jejich projevy nesouvisející s výkonem advokacie.

Je tu a contrario konstruován koncept tajného advokáta, tedy takového, o němž není nikomu, snad kromě Komory samotné, známo, že tuto profesi vykonává. Ten smí být ve svých soukromých projevech sprostý jako dlaždič (případně jako ministerský předseda), a důvodem pro kárný postih takové projevy nejsou. Advokát, který jednou vystoupí na veřejnosti, však toto privilegium ztrácí. Onu tříštivou frakturou logiky stiženou úvahu bude na místě citovat in extenso, neboť jen tak vynikne, jaká je to pitomost:

Tvrdí-li kárně obviněná, že komentář k fotografii břeclavského starosty nekoncipovala jako advokátka, nekoresponduje toto její tvrzení s tím, že se veřejnosti jako advokátka prezentuje.

Nebylo sice prokázáno, že inkriminovaný e-mail byl odeslán z počítače obžalovaného, ale není pochyb o tom, že obžalovaný k němu měl přístup, napsal kdysi v odsuzujícím rozsudku bývalý vojenský prokurátor a po Listopadu ctihodný soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Rudolf Šídlo, jehož jméno nesoucí cenu máme již dlouho pro podobné justiční bláboly v úmyslu zavést.

Je-li pro někoho snad tato velbloudí historka banalitou, měl by se zamyslet nad tím, zda skutečně chce mít advokátní komoru, která bude – ovšemže přísně selektivně a účelově, jak má ve zvyku – trestat ty, kteří neplanou nadšením pro její vrcholné orgány, za chování s advokacií nesouvisející a zároveň přehlížet nejtěžší porušování právních předpisů, pokud jde o osoby řečené orgány milující, případně přímo tvořící.

Nebudeme však dále vyčerpávat sebe ani svou intelektuální kapacitu a odkážeme na správní žalobu, zvící 12 stran, již za kárně odsouzenou podal její obhájce Pavel Uhl. A pro úplnost, pokud by někoho z vážených čtenářů mého blogu četba textů s velbloudí thematikou uchvátila, ještě prvoinstanční rozhodnutí a Uhlovo odvolání proti němu (to je arci než stručné, osmistránkové).

Oba poškození (zdroj: Deník)

Co je to? Má to tři členy a pracuje to na diskreditaci české advokacie tempem, kterému nestačí ani místní soudy ve svém úsilí diskreditovat v této zemi právo a spravedlnost. Ano, uhodli jste, jedná se o kárnou komisi České advokátní komory, v daném případě ve složení Karin Konstantinovová, Dušan Sedláček a Daniel Uličný, která uznala advokátku Zuzanu Candigliotu vinnou kárným proviněním, jehož se dopustila tím, že mimo výkon advokacie, na Facebooku, přirovnala břeclavského starostu Pavla Dominika k pohlavnímu orgánu, přičemž se dopustila hanlivého výroku rovněž vůči druhému poškozenému, velbloudu, na němž se prvně jmenovaný před volbami presentoval v úsilí získat ještě větší podporu mezi místními slabomyslnými.

Ačkoli vypracovat rozhodnutí v písemné podobě trvalo komisi deset měsíců, na jeho kvalitě se tato pečlivost neprojevila: celá argumentace spočívá v odkazu na rozsudek NSS č. j. 5 As 34/2003-47, podle něhož je třeba požadavky vymezené v čl. 4 odst.1 [Ethického kodexu ČAK], tedy všeobecné požadavky na poctivé, čestné a slušné chování advokáta[,] chápat jako generální skutkovou podstatu pokrývající pravidla v celé jejich šíři. Požadavek poctivosti, čestnosti a slušnosti platí tedy nejen pro výkon advokacie, ale i pro soukromý život advokáta, pro vztahy k jeho soukromým věřitelům a dlužníkům, pro jeho projevy na veřejnosti, pro jeho chování ve společenském styku apod. Ve skutečnosti jde arci o pouhé obiter dictum, neboť jednání, za kterém byl v judikovaném případě obviněný uznán vinným za jednání, které s výkonem advokacie úzce souviselo.

Přejeme tedy kárně obviněné mnoho úspěchů v odvolacím řízení a velbloudu ve sporu s Asociací cirkusových zvířat, která, jak víme, svým členům přísně zapovídá zapojovat se do předvolební kampaně.

Aktualisováno.
Delikventka se prostřednictvím svého advokáta Pavla Uhla na osmi stranách odvolala. Z textu upozorňujeme zejména na tvrzení, že právní zástupce (obhájce) kárně obviněné si pak dovoluje tvrdit, ačkoliv názory na to se mohou lišit, [jednalo se] o přirovnání vtipné. My si to sice myslíme rovněž, ale je otázkou, zda se nedopustil kárného provinění znevážení advokacie i sám advokát: precedenty ohledně trestnosti obhajoby popíračů holokausty by tu, minimálně v zahraničí podobě, byly.

Erle Stanley Gardner používal v názvech svých perry-masonovek s oblibou aliterace: příkladmo The Case of the Caretaker's Cat, The Case of the Dangerous Dowager, The Case of the Shoplifter's Shoe, The Case Of The Perjured Parrot, The Case of the Haunted Husband, The Case of the Drowning Duck, The Case of the Crooked Candle, The Case of the Borrowed Brunette, The Case of the Lazy Lover, The Case of the Vagabond Virgin, The Case of the Negligent Nymph a mnoho dalších – jistě je, jste-li podobně zaměřeni jako já, všechny znáte.

Učinili jsme dnes podobně, chtějíce vhodně přiblížit nález, jímž Ústavní soud (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl stížnosti Zuzany Candiglioty (vkusně a nespoře oblečené, aby snad v tomto směru nevznikaly žádné pochybnosti!) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž tento umožnil ministerstvu zdravotnictví utajit právní analysu s odůvodněním, že jde o autorské dílo externího dodavatele. Onen rozsudek, byl-li by uspěl, byl by vodou na mlýn úředních utajovačů; dokážeme si živě představit úvahu, že podobným autorským dílem je vlastně cokoli, co kdy lidská ruka sepsala.

Ústavní soud nicméně vyslovil názor, že se soud měl s analysou, ve spisu v zapečetěné podobě založenou, seznámit, aniž by totéž umožnil žalobkyni. Takový postup je ovšem v rozporu s výslovnou dikcí § 45 odst. 4 SŘS: chci-li listinou dokazovat, musím ji zpřístupnit stranám řízení, přičemž výjimku musí zakotvovat zvláštní norma, jakou je kupř. § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Zákon o svobodném přístupu k informacím podobnou výjimku neobsahuje a provádění důkazů listinami, s nimiž se žalobce nesmí seznámit, je hrubým zásahem do podmínek fairového procesu.

Starosta mezi hrby velblouda, toť problém, jak víme, netoliko esthetický, ale též ethický a notabilně advokátně-disciplinární. Pojmout ho vážně by činilo obtíže i člověku zcela zbavenému smyslu pro humor, i když na druhou stranu, tabulku obsahující hierarchickou kategorisaci vtipů s výzvou ke jejímu doplnění kárným žalobcem si Zuzana Candigliota ve svém vyjádření mohla odpustit: takto se může jevit, že pachatelka své závažné kárné provinění zlehčuje.

Naposledy svou vinu zlehčovala Kateřina Krejčová, památným ironickým výrokem ve smyslu, že trest ji jistě učiní lepším člověkem, a špatně to s ní dopadlo: tři bývalí soudruzi, nyní ctihodní soudci Nejvyššího soudu, vyhověli dovolání nejvyššího státního zástupce a její případ vrátili městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Aktualisováno.
Zde je předchozí vyjádření delikventky.

V listopadu jsme ke kause perlustrace právní ředitelky Ligy lidských práv napsali: Nyní se poškozené zastal Krajský soud v Brně, avšak u vědomí kvalit soudců Nejvyššího správního soudu a jejich respektu k lidským právům bych byl s definitivními závěry opatrný: šanci, že žalobkyně uspěje i tam, hodnotím velmi střízlivě.

Naše obava se ukázala důvodnou, desátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Daniela Zemanová, Zdeněk Kühn a Miloslav Výborný rozsudek krajského soudu zrušil a s výjimkou otázky zákonnosti opakované osobní prohlídky sprosté perlustrantky se plně zastal policie a jejího práva obtěžovat občany bezdůvodnými úkony.

Protože nelegální imigranti mohou být všude a mohou se dokonale maskovat za Čechy, policie má právo kdykoli a od kohokoli požadovat předložení občanky; tedy přesně tak, jak tomu bylo před Listopadem.

Ježto se Ústavní soud domnívá, že soudcům by se nemělo nadávat, omezme se na konstataci, že i ve správním soudnictví už je vše tak, jak má být, a rozhodnutí soudu vyšší stolice začínají být pravidelně horší než rozsudky prvoinstanční. Čest vaší práci, soudruzi!

Prestižní ocenění Osel měsíce za leden 2016 spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů má arci jasného vítěze. Gratulujeme, jistě budou slušet.

Aktualisováno.
Sprostá žalobkyně na Facebooku uvedla, že výzvu k replice obdržela do datové schránky 21. ledna, se lhůtou 10 dnů. Ale na co čekat, když je vše, jasné, že? Prostě napíšeme, že žalobkyně práva repliky nevyužila (§ 17) – což je, prozatím, technicky pravda.