Autorem blogu je 
K velikonočním svátkům patří odedávna pašijové hry; tato tradice v posledních desetiletích poněkud upadá, a tak si v Mostě řekli, proč tento čas nevyužít pro uspořádání politického procesu, a soudkyně Bohumila Huňáčková (dříve KSČ, nyní Bojující Demokracie) nařídila hlavní líčení s Lucií Šlégrovou právě na Velký Pátek.
Mladá politička stojí před soudem za svůj projev, ve kterém se přihlásila k blíže neupřesněnému národnímu socialismu
, což soudní znalec Michal Mazel vyhodnotil jako podporu a propagaci nacismu. Další znalec, Josef Zouhar, jeho vývody označil za pitomost, a tak protože odsoudit Šlégrovou je politickou objednávkou, musel nastoupit znalec třetí, který spor mezi protiřečícími si znalci rozhodne.
Toho se ujala brněnská politoložka Petra Papiežová (dříve Vejvodová), jež sama sice znalkyní není, nikdy v životě žádný znalecký (ani ústavní) posudek nezpracovávala a odborně se zejména s J. Zouharem nemůže poměřovat, avšak co jí schází na erudici a zkušenostech, to nahrazuje, jak se kdysi říkalo, politickou uvědomělostí; dnes se tato vlastnost pojmenovává arci jinak, avšak čtenáři mi jistě prominou, omezím-li se s ohledem na vrozenou galantnost na to, že ve vztahu k této odporné osobě nebudu užívat označení mladá dáma
, jehož bych jinak použil – jediným, kdo byl v pátek v Mostě takového pojmenování hoden, byla obžalovaná L. Šlégrová.
Soud tedy poté, co byla obžalovaná zbavena zvoleného obhájce, přistoupil k výslechu neznalkyně Papiežové (zvukový záznam, jehož místy sníženou kvalitu laskavě omluvte). Když se Šlégrová neznalkyně dotázala, proč nepožádala o zápis do seznamu znalců a zda by mohla, pokud by tak učinila, uspět (nápověda: nemohla), zakázala jí soudkyně klást další otázky s tím, že dotaz musí nejprve sdělit soudu a až ten rozhodne, zda na něj Papiežová bude odpovídat [ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy takový postup nedovoluje].
Poté se Šlégrová zeptala, jaký je rozdíl mezi národním a nacionálním socialismem, resp. nacismem (25:50). Neznalkyni to dostalo do úzkých, protože právě v tom je základní slabina žalobní konstrukce: jestliže tyto pojmy označují jedno a to samé a lze jich užívat promiscue, je Jiří Paroubek nacistou, pokud jde o dva různé pojmy, nelze odsoudit Šlégrovou za to, že slovy o národním socialismu adorovala nacismus.
Po chvilkovém blábolení se Papiežová vyslovila tak, že jde o jedno a totéž. Proč ve svém posudku neznalkyně mezi oběma typy rozlišuje (str. 3) a najednou tvrdí, že jde o identické pojmy, pochopitelně vysvětlit neuměla.
Groteskní byla i její výpověď, že i Jiří Paroubek by mohl slovy o národním socialismu oslavovat nacismus, kdyby svůj projev pronesl v ten samý den a na tom samém místě jako Šlégrová.
Pokud někdo pochyboval o účelovosti trestního stíhání, více slyšet nepotřeboval. K vyvrcholení však nedošlo, hlavní líčení bylo odročeno na neurčito, protože soudkyně chce Šlégrovou raději soudit jako recidivistku a tak bude čekat, až krajský soud zruší zprošťující rozsudek soudce Plcha za závadové držení praporu a aktivistka bude minimálně nepravomocně odsouzena.
Pokud jde o mne, zůstávám idealistou a jsem pevně rozhodnut udělat vše pro to, aby jednoho dne Petra Papiežová stanula před soudem. Podání nepravdivého znaleckého posudku je v demokratickém státě závažným zločinem a politická ochrana, která je jí nyní poskytována, nepotrvá věčně.
Národní socialismus není to samé, co (německý) nacismus, a oba termíny nelze volně zaměňovat. Národně socialistickou byla např. 3. československá republika (1945–8), což byl sice režim jen o málo méně ohavný než Třetí říše (lidská práva, včetně práva na život, se odvozovala od ethnického původu fysické osoby, volby byly fraškou, do níž nebyla cca polovina relevantních politických sil vůbec připuštěna, nerespektovala se presumpce neviny, takže např. pouhé obvinění za kolaboraci zbavovalo voliče volebního práva, ve velkém se vyvlastňoval průmyslový majetek a náhrada za něj byla pouze slibována, nikoli vyplacena atd.), ale hovořit o tom, že Beneš nebo Horáková byli nacisté, zkrátka a dobře nelze.
Komentáře
Znalkyne, pro me taky nova, podala celkem bezbarvy vykon, coz je pochopitelne, protoze se jednalo o jeji prvni vystoupeni. Pusobilo to jako by ze sebe soukala odpoved na maturitni otazku. Na rozdil od dr. Svobody nepouzila zadnou vedeckou methodu a na audiu tez postradala jeho nezamenitelne charisma.
Odsouzenkyne, beru-li v uvahu ze se musi proti professionalni machinerii hajit sama, se branila statecne.
Podtrzeno secteno, domnivam se, ze znalecky prumysl by mel investovat do vyvoje nejake exaktnejsi vedecke methody prokazani spojeni myslenek s ciny. Methoda discoursivni analysy se ubirala timto smerem, ale nedotahla to do konce, a asi ani nemohla. Socialni vedy nejsou vedou jako takovou.
Mozna by se meli inspirovat v jinem odvetvi, jako je IT, mathematika nebo vyzkum mozku a misto Fakulty socialnich ved Masarykovy university oslovit treba Google nebo Facebook. Contextual search, contextual advertising nebo big data jsou imho ve spojovani myslenek a cinu dale nez bezny soudni znalec a znaji motivaci svych uzivatelu lepe nez oni sami. V neposledni pripade je jejich pristup znacne industrializovan a kvalitni nastroj by mohl sekat posudky jako bankovni prumysl financni derivaty, blahe pameti.
Politické strany musely táhnout za jeden provaz, protože pod hrozbou rozpuštění nesměly přejít do opozice. Koncentrační tábory se promptně zřídily (přes tisíc jich bylo), etablovalo se bezpráví, krutosti, mučení nevinných lidí pouze kvůli národnosti, územní nároky na úkor cizích států byly vzneseny. Čs. konečné řešení, termín běžně používaný úřady, nespočívalo v úplném vyhlazení, nýbrž v plošném vyhánění bývalých spoluobčanů za hranice i v rámci státu a jejich zabíjení.
Nejdůležitější odchylky od čs. předválečného vládního systému byly dvě. Zřídilo se předsednictvo vlády, které tvořili předseda vlády a pět jeho náměstků, zástupců stran Národní fronty. Komunisté předpokládali, že jimi budou předsedové jednotlivých stran. Byla to tedy legalizovaná obdoba nedemokratické předválečné Pětky a obdobných formací. Předsednictvo bylo koncipováno jako výkonný orgán vlády, především však jako vrcholný politický orgán státu. Předsednictvo vlády, stejně jako onehdy Pětka, rozhodovalo o všech důležitých politických otázkách vlády i státu a via facti stálo nad parlamentem.
Druhou změnou bylo zřízení Národní fronty, kterou tvořily připuštěné strany a která byla současně jejich nadřazenou institucí. Jak známo, byly zakázány všechny další předválečné politické strany, zejména dvě nejvlivnější – v Česku agrární a na Slovensku ľudová. Zřízená Národní fronta sama rozhodovala i o připouštění nových politických stran, protože teprve na základě svolení NF směl připustit novou stranu ministr vnitra. Základní podmínkou povolení byl souhlas s politikou NF, tj. s programem vlády. Ergo opoziční strany, legální opozice proti vládě, nemohly vůbec vzniknout. Dále: každá strana, která by odešla do opozice nebo byla z vlády vyloučena, ztrácela automaticky členství v NF a ministr vnitra ji byl povinen rozpustit.
Vláda se sice formálně zodpovídala parlamentu, fakticky ale Národní frontě, tedy sama sobě (teoreticky vedoucím funkcionářům vládních stran v případě, kdyby nebyli členy vlády). Tím byla demokracie zcela suspendována.
Důležitým mocenským nástrojem každého totalitního státu je úředně nařízené nakládání s obyvateli vlastního státu jako s příslušníky určitých velkých skupin nebo vrstev, nikoliv jako s jedinci. Do toho patřila příprava a vyhánění československých Němců, Maďarů, jihomoravských Chorvatů a cikánů mimo stát i v jeho rámci, pozemková reforma a znárodňování majetku bez náhrady. Třetí republika byla stát totalitní z vlastní české národní vůle, i když se čeští historici dodnes snaží tvrdit, že se jednalo v zásadě o stát demokratický. Může snad být stát demokratický, když v něm nesmí vzniknout opoziční politická strana nebo stávající přejít do opozice? Budování českého totalitního nacistického státu přerušili v únoru 1948 komunisté.
cnemo
Tak tedy polopatě - v tom filmu byl demostrovaný téměř dokonalý princip spravedlnosti. To, co dělám jiným, okusím na vlastní kůži- tam dokonce vlastní rukou.
Trochu mi to připomíná situaci, kdy jsem na základní škole v hodinách výtvarné výchovy ze vzdoru kreslil zeleninové záhony zarovnané ve tvaru hákového kříže. Což samozřejmě není akt hodný uvěznění, ale ani se nejde tvářit, že o nic nejde.
Mimochodem, jestli jste ten projev Slegrove cetl, tak "vyvolenci" podle smyslu cilili zcela jasne na nase (ne)milovane politiky, kteri se zhusta chovaji jako vyvolenci bohu, stojici nade vsemi, tak nevim, proc s tim mate nejaky problem.
A ze jste temi zahonky udajne neco myslel, to je irelevantni - zalezi na tom, kdo bude vasi motivaci vykladat. A ten urci, co jste tim myslel, ne vy.
Problem ja vidim v tom, ze tuto hranici vytycuji elasticke zakony, ktere umoznuji velice subjektivne zkoumat, zdali nejaky nazor ci vyrok je nebo neni za tou hranici. To je zneuzivano ke zvyseni nakladu, nejen financnich ale i osobnich, na presentaci kontroversnich nazoru.
Imho hlavni problem neni ani v kommunistickych soudcich ani znalcich, ktere ovlivnuji ruzne motivace. I to je jiste problem a proto oni jsou nejblizsim tercem obhajoby. Chyba je ale uz v tech zakonech.
Výsledkem těchto úvah byl koncept lidských práv, který měl být platnému právu nadřazen a jímž mělo být zajištěno, že se ohavnosti nacistického režimu už nikdy nebudou opakovat.
Vy připomínáte, nehněvejte se, nacistického soudce, kterému vadí, že zákony na rozpoznání Žida jsou příliš gumové, a chtěl by je mít přesnější a určitější.
To je málo. Problémem případu Šlégrové není, že "znalkyně" kvalit Vejvodové určuje, co Šlégrová chtěla říct a jestli tím neporušila zákon, ale samotná představa, že někoho mohu zavřít za jeho politický názor.
Kdyz budu predpokladat, ze v Ceske republice jako sousedu Nemecka zustanou nektera themata v dohledne dobe tabu, tak pak je dulezite, jak je ta hranice vytycena.
Aby to bylo podobnejsi care, nikoliv nekolika-kilometrovemu pasmu, kde se strili bez vyzvani a clovek vlastne nevi, kde to pasmo konci a kde zacina. Protoze pak samozrejme bude od nedemokratickych elementu tendence to pasmo rozsirovat, jak jsme mohli videt na pripadu pana Sinagla a dalsich na ktere upozornuje Vas blog.
Já bych přesto raději žil v zemi, kde vás židovský původ (nebo sudetononěmecký, for that matter) nezbavuje všech práv, včetně práva na život.
Ano, lide mohou nesouhlasit kudy je ta hranice vedena a snazit se to zmenit, ale paralela mezi zakony posilajicimi lidi na smrt a zakony, ktere otravuji lidi a tahaji je po soudech na zaklade nejakych "znalcu" je nevhodna.
Ja si samozrejme take myslim, ze ta hranice by mela byt vedena uplne jinde, kde by se Vondrak, Rodova, Slegrova a dalsi do toho sirokeho pasma vubec nedostali.
Vazba Vondraka a Rodove je dusledkem prave toho, ze to pasmo je prilis siroke. Nikoliv toho, ze v Cesku existuji "norimberske zakony", podobne existuji v rade dalsich zemi, kde k temto excesum justice nedochazi..
RSS kanál komentářů k tomuto článku