Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Prague Pride

Ti nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli, viďte? vyťukal na klávesnici operátor falešného policejního profilu Brettschneider, odklepl myší status a silný ukazovák jeho pravé ruky počal mlsně kroužit, zprvu ve směru hodinových ručiček, poté v opačném, nad klávesou PrintScreen. Jako první se objevil komentář z uživatelského účtu Palivec. A mám ho!, zajásal policista a rychle vytvořil kopii obrazovky, jež se tak stala nevyvratitelným důkazem internetového trestného činu, k němuž musí každý soud přihlížet.

Interpretace nálezu ve věci protestu proti Prague Pride je, žel, zřejmě jediná možná. Připomeňme, že v nálezu sp. zn. III. ÚS 3844/13 senát soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka poskytl soukromým statusům a komentářům na Facebooku ochranu obdobnou ochraně telekomunikačního tajemství a judikoval (§ 51):

Pokud orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů musí v nezbytně nutné míře přistoupit k určitému omezení základních lidských práv a svobod účastníků řízení (např. vazba, domovní prohlídka, odposlech a záznam telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech, za maximálního šetření těchto práv. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži stěžovatele, jako tomu bylo v projednávaném případě.

V onom případě získala policie přístup k informacím tak, že jí je poskytl svědek, který se do svého profilu na pokyn policisty přihlásil. Nyní byla situace odlišná v tom, že printscreeny dodal policejní informátor, jehož má Pavel Matějný, nevěda, mezi svými přáteli, ale to byla jediná odlišnost; tedy vyjma faktu, že soudcem zpravodajem byl Josef Fiala, civilista, který nemá na rozdíl od zkušeného prokurátora a advokáta Fenyka s trestním právem prakticky žádnou zkušenost a věří, že co policie činí, činí vždy správně, čestně a podle práva.

V nově judikovaném případě Jany Pokorné nemá použití denunciantem pořízených printscreenů prakticky žádný nepříznivý dopad, protože se jimi prokázalo toliko to, že P. Matějný organisoval protest, nikoli, že mělo jít o protest násilný. Přesto nemůžeme souhlasit, že by situace byla co do ústavněprávních konotací odlišná a závěry třetího senátu neměly být zohledněny.

Jde zde totiž o povahu soukromého prostoru, který každý na sociální síti vytváří tím, že určitý post nebo komentář zpřístupní toliko vymezenému okruhu osob, přátelům anebo přátelům přátel. Fenykův senát správně dovodil, že narušit toto soukromí nelze bez povolení soudu, Fialův do něj naopak pustil policejní informátory a (sic!) falešné policejní profily a učinil z otisku obrazovky obsahující politicky závadný projev soudně použitelný důkaz.

Máme za to, že na místě bylo předložit věc v souladu s § 23 zákona o Ústavním soudu plenu, nikoli hledat odlišnosti tam, kde jich není.

Josef Fiala arci mínil jinak a nám, sprostým občanům, tak nezbývá než své účty na sociálních sítích důkladně deratisovat a bez milosti z nich odstranit každého, jehož identitou nebo spolehlivostí si nejsme jisti.

Jdu na to.

Ve sporu Jany Pokorné s policií, o němž jsme psali minulý týden, se Ústavní soud postavil na stranu stěžovatelky, a i když se podle našeho mínění vyjádřil nedostatečně kriticky k validitě důkazu výslechem policisty, který před soudem hájí zákonnost svého vlastního postupu a má tudíž značnou motivaci vypovídat účelově, v otázce oprávnění policie zakázat potenciálním protestujícím přibližovat se do blízkosti demonstrace byl nekompromisní a judikoval, že takové opatření je možné pouze v případě, že by se ze strany konkrétní osoby dalo očekávat násilné jednání, výhrůžky násilím anebo jiný způsob narušení demonstrace.

Po téměř pěti letech se tedy případ pochodu Prague Pride 2014 začíná ubírat nadějným směrem: jen se ještě dožít jeho konce!

Ku stručné pozvánce na vyhlášení nálezu Ústavního soudu v případu stěžovatelky Jany Pokorné zveřejňujeme ústavní stížnost, kojíce se nadějí, že pracovní methody proslulého kasinového bijce a – žel! – též stále aktivního policisty Davida Jandy naleznou kritickou reflexi i na řečeném místě. Za nezákonnou detenci Pavla Matějného stát tomuto vyplatil pět tisíc korun (plus bratru 57 tisíc na nákladech řízení), u dalších šesti žalobců prozatím Jandova pre-crime divise své posice uhájila, ale to by se mohlo příští týden změnit. Mít takové (j)elitní policisty, jakým je Janda, to se vyplatí!

Proti rozsudku v případu preventivní detence při Prague Pride v r. 2014 se všech sedm neúspěšných žalobců odvolalo.

Máme tu rozsudek v případu pražské pre-crime divise: Obvodní soud pro Prahu 7 soudcem Janem Koberou naznal, že preventivní detence Pavla Matějného v policejní cele byla nesprávným úředním postupem, avšak zakázat osobám hodlajícím protestovat proti pochodu nikoli. S tím arci nesouhlasíme, i když oceňujeme, že rozsudek není na rozdíl od typických produktů místní justice snůškou blábolů, příčících se právu, logice a zdravému – a leckdy i nemocnému – rozumu, takže umožňuje hodnotnou a právně sofistikovanou protiargumentaci; po dohodě se žalobci připravíme odvolání.