Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Fénix

Ne, něco podstatně většího než ostuda, jakých má tento výtečný sbor tolik, že kdyby se za každou uděloval pohár, museli by na policejním ředitelství vyhradit pro sbírku služebních úspěchů ne místnost, nýbrž halu o rozměrech výstavního pavilonu. Ačkoli nám povinnosti nedovolily zúčastnit se včerejšího veřejného zasedání, na němž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu verdiktu nad obžalovanými vlakovými teroristy, rozpracovanými Šlachtovým ÚOOZ v rámci tzv. Operace Fénix, rozhodnutí v žádném případě nepodceňujeme ani co do přelomovosti, ani co do shora zmíněné ostudnosti.

Není časté, aby český soud kritisoval práci policie do té míry, jako se stalo v tomto případě, a aby otevřeně připustil, že policisté na trestné činnosti participovali natolik intensivně, že lze hovořit o jejím vyprovokování. Chceme-li čerstvý příklad, můžeme si přečíst nález Ústavního soudu, kterým byla zamítnuta ústavní stížnost ve Fénixu nikoli nepodobné kause obchodu se zbraněmi: tam Ústavní soud akceptoval jednání policejního agenta pokryté tvrzením, že stěžovatel by jistě zbrojní embargo porušil, i kdyby nabídku prodat zbraně do zakázané země od agenta neobdržel; ano, jde o tvrzení zhruba stejně věrohodné, jako že kdyby si vraždu u obviněného neobjednal policista v přestrojení, tento by určitě stejně někoho na objednávku zavraždil.

Nejásejme arci předčasně, je tu ještě Nejvyšší soud, jehož trestní kolegium je po personální stránce naplněno tím vůbec nejhorším, co v české justici kdy působilo a působí: Pácal, Šámalová, Púry, stačí náhodně zabodnout prst do seznamu. Nebylo by tak žádným překvapením, kdyby stateční chlapíci Petr s Robertem byli nakonec očištěni a jejich naivní oběti odsouzeny.

Úplným zproštěním obžalovaných skončil dnes u Městského soudu v Praze největší polistopadový proces s levicovými extremisty, resp. teroristy, nazývaný podle eponymní policejní operace Fénix. Obměněný senát Hany Hrnčířové naznal, že nic ze žalovaných skutků nebylo trestným činem; ústní odůvodnění rozsudku v MP3, cca 26 minut.

Zproštění je podloženo dvěma hlavními důvody: 1. Nepodařilo se vyvrátit obhajobu obžalovaných, že jejich skutky byly výsledkem policejní provokace, protože obžaloba nedodala do spisu dostatek materiálu zejména z doby před zahájením úkonů trestního řízení, kdy byli policejní agenti pouhými policisty a jejich činnost v zájmovém prostředí podléhala § 70 odst. 2 PolZ, aby tuto hypothesu bylo možno spolehlivě vyvrátit. 2. Jediným usvědčujícícm důkazem je vypověď dvou policejních agentů v režimu výpovědi utajeného svědka, což při absenci důkazů dalších k odsouzení nepostačuje.

Je to, domníváme se, rozsudek z ustrnutí: soudu se zželelo obžalovaných, kteří sedli na vějičku příliš aktivním policejním agentům, a nesáhl k jejich odsouzení za přípravu jednání, jehož by sami, bez citlivé koordinace a nápomoci ze strany policistů, nebyli ani zdaleka schopni, neboť jejich silnou stránkou a absolutním stropem možností by byla, řečeno s klasikem, masivní, ale opravdu masivní letáková kampaň.

Zda rozsudek obstojí v dalším kole, je ovšem otázka: obžaloba může dodat další dokumentaci a odvolací soud nemusí být názoru, že důkaz výslechem agentů Roberta a Petra nepostačuje, případně může nařídit zopakovat ho bez utajení: ostatně jaké utajování, jsou-li fotografie obou výtečníků na každém internetovém plotě.

Z případu nicméně již nyní plyne jasné poučení, které bych si dovolil zformulovat takto:

Chlapci a děvčata, milí levicoví teroristé! Jestliže zase někdy pojmete báječný úmysl učinit tento svět lepším tím, že zapálíte vlak, mýtnou bránu, autosalon, nákupní centrum, stožár BTS nebo jiný k tomu vhodný symbol prohnilé kapitalistické společnosti, rozhodně tak nečiňte pod vedením osob, o kterých se domníváte, že jde o policisty v přestrojení. Policista, kromě toho, že se – stejně jako cca 99 % ostatní populace – zpozdile domnívá, že tento svět se popsaným způsobem lepším nestane, není ani čestný, ani slušný člověk, a má své jasné osobní priority, jimiž je pochvala, povýšení a zvýšení platu; na vaše vznešené ideje zvysoka kašle a stejně tak je mu jedno, jestliže zničí nebo naopak vyrobí důkazy, pokud to přispěje k dosažení těch jeho cílů, které jsme právě vypočetli.

Ano, moji milí, je to smutné, ale je to tak: policajt není kamarád, a kteroukoli užitečnou službu, jím nezištně nabídnutou a poskytnutou, typu zajištění dopravy nebo zaplacení bensinu do zápalné láhve neb jiné propriety nezbytné k prosazování vašich ušlechtilých cílů, si v následující fasi těžce odskáčete, protože, opakuji, je to policie a ne vy, kdo určuje pravidla této hry.

Nebudete-li se těmito zásadami řídit, můžete zanedlouho stejně jako Petr Sova a Martin Ignačák v pohodlí vazební věznice vyčkávat, zda i váš senát bude tak milosrdný jako ten soudkyně Hrnčířové; reflexe byl jsem členem organisované skupiny idiotů je užitečná, avšak, jak vám dva shora jmenovaní jistě rádi potvrdí, nesmírně drahá.

Když právě před osmi lety, za vlády Jana Fischera, začaly razie proti tzv. pravicovým extremistům, mnozí jejich názoroví oponenti se tetelili blahem: konečně zavírají nácky! Upozorňoval jsem je, že se tragicky mýlí, protože až bude zlikvidována krajní pravice, přijdou na řadu oni. Nemnozí pochopili, většina nikoli, faktem je, že přesně to se nyní stalo: čtyři anarchisté, včetně nám známého V. M. alias Tomáše Zeleného (ano, to je ten, který poukázal na Šlachtovu traktoristickou kombajnérskou minulost a odstávající uši, a byl za to policií neúspěšně pokutován), byli nyní obviněni z ideozločinu, který snese ve všech aspektech srovnání s těmi nejhoršími excesy, jakými byl nálepkový proces nebo kausa RWU.

Jejich proviněním má být, že šířili prohlášení Lukáše Borla (alias Sítě revolučních buněk) a měli doma anarchistickou literaturu, v čemž podplk. Magdalena Němcová spatřuje deseti lety žaláře honorovaný zvlášť závažný zločin podpory a propagace podle § 403 odst. 2 TrZ.

Usnesení je hodno bedlivého studia, jelikož jeho struktura je stejná, jako v obdobných kausách extremistů pravicových: znalecké posudky zpracoval Miroslav Mareš, jenž se, jak je poslední dobou jeho zvykem, držel zkrátka, a Štěpán Výborný, ambiciosní rádoby znalec odlitý podle svobodovského kadlubu: za peníze do posudku napíše cokoli. V daném případě třeba to, že podpálení policejního auta je terorismus, přičemž zcela pomíjí, že základním znakem terorismu je násilný čin provedený s cílem zastrašení civilního obyvatelstva. Nevím tedy, jak ctěné čtenářstvo, ale já si jen těžko představuji občana, který by se cítil zastrašen, když policii někdo podpálí automobil: méně hloubaví jí to přejí, ti chytřejší jsou naštvaní, protože vědí, že budou muset ztrátu ze svých daní nahradit.

Čímž se dostáváme k jádru problému. Proklamace Borlovy Sítě jsou samozřejmě strašlivé ideologické žvásty, podobně jako anarchistické pamflety, jejichž šířením – ve stadiu přípravy – se měli obvinění provinit. Vše, co učinili, je arci pokryto svobodu slova, protože jakkoli nelze souhlasit s Borlovými akcemi proti restauraci Řízkárna nebo proti policejním automobilům, rozšiřování politických textů je esenciální svobodou, respekt k níž odlišuje liberálně demokratickou společnost od despocie.

Není nám známo, jaké důkazy se podařilo shromáždit proti Lukáši Borlovi, arci bylo by zcela ve stylu Národní centrály proti organisovanému zločinu (dříve ÚOOZ), kdyby jeho vina nebyla prokázána, zato by byli odsouzeni ti, kteří rozšiřovali jím koncipovaná prohlášení.

Aktualisováno.
Obviněný proti usnesení podal prostřednictvím svého obhájce stížnost.

Aktivista V. M. alias Tomáš Zelený je na tomto blogu znám především z kausy ušatý traktorista, kde se policie po zrušení usnesení o uložení pořádkové pokuty za urážku Šlachtových uší do dalších větších akcí nepustila, následně aktivistovi vrátila zadržovaný počítač a nyní mu oficiálně sdělila, že – po dvou letech a jednom měsíci od provedení domovní prohlídky – není podezřelý.

To by mělo znamenat, že by mu mělo být doplaceno i svědečné, i když předpokládáme, že tuto poslední baštu bude Národní centrála proti organisovanému zločinu spolu se spřáteleným dozorovým státním zástupcem Václavem Richterem z OSZ v Mostě ještě nějakou dobu hájit, patrně tvrzením, že kdo je podezřelý v okamžiku, kdy je předvoláván, ztrácí právo na náhradu výdajů spojených s výpovědí trvale, i kdyby se – čirou náhodou – podezření nepotvrdilo. To vítáme: rozhodně je to látka na další kvalitní ústavní stížnost.

Abyste správně rozuměli nadpisu tohoto příspěvku: co znamená, že je žena nahoře bez, je všeobecně známo. Říci totéž o muži jest arci dávnou součástí mého idiolektu; míněno tím cosi poněkud jiného.

Takovým, řekněme, cerebrálně odhaleným přísedícím se ukázal Petr Blahuš, jehož poté, co tento komentoval na Facebooku předpokládaný výsledek kausy, senát Městského soudu v Praze vyloučil z dalšího projednávání kausy Fénix, a protože se soudních roků neúčastnil přísedící náhradní, bude se vše opakovat v novém obsazení; nic nového, to samé známe z nálepkového procesu, kde po výměně přísedících startuje hlavní líčení již potřetí.

Tak tedy hodně zdaru a vytrvalosti!