Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Informační právo

Provedli jsme test proporcionality a… napíše úředník a zkušený občan nemusí číst dál: žádost o informace byla odmítnuta, protože zájem úředníka na utajení informací převážil nad zájmem veřejnosti na jejím poskytnutí. Zákon o svobodném přístupu k informacím měl právě takové svévoli čelit, ale zásluhou Jana Musila, jednoho z nejhloupějších soudců v celém justičním systému, mají povinné subjekty jednoduchý prostředek, jak znovu utajovat, cokoli jim milo a vhodno.

Dva čerstvé příklady: Jan Šinágl neobstál v testu proporcionality se žádostí o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, já zase jsem – podle očekávání – neoprávněně chtěl znát obsah příloh ke zprávě OLAFu (rozklad).

Domníváte se, že je to nesmysl, protože podle § 106 odst. 1 SŘS musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, a v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá? Není tomu tak, a slyšeli jsme to z úst nejpovolanějších: od soudce Nejvyššího správního soudu Radovana Havelce.

Jde o spor o tajnou dokumentaci k šifrovací zakázce: podali jsme kasační stížnost, do které jsme napsali, že ji prozatím nemůžeme odůvodnit, protože neznáme všechny podklady napadeného rozsudku (městský soud nám neumožnil nahlédnout do spisu), a nyní se, prostřednictvím předsedy soudu Josefa Baxydozvídáme, že dle Havelcova názoru odůvodnění vlastně ani není potřeba.

Budeme tedy muset přitvrdit a požadovat, že odůvodnit kasační stížnost není jen naší povinností, ale i naším právem: což je ostatně logické, protože kasační stěžovatel nemůže ponechat na soudu, aby si důvody, proč s napadeným rozsudkem nesouhlasí, domýšlel a jeho podání takto svévolně dotvářel. Co když jsem chtěl proti rozsudku brojit z úplně jiných důvodů, než si myslí Havelec?

Aniž bychom se snad kojili falešnými nadějemi, ohledně politické budoucnosti této země jsme spíše optimisty: český národ přežil Heydricha, Gottwalda i Husáka, srovná se i s Babišem. Nebude to arci bez ztráty bodu, ale i na to jsme, sub specie shora zmíněných historických precedentů, zvyklí.

Obrázek o tom, jak bude vypadat informační svoboda v eře rozvinutého babišismu, si můžeme učinit z tohoto rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterém nám jistá subalterní soudní úřednice sděluje, že judikuturu nezná a ani ji nezajímá: informace nám prostě neposkytne. Přirozeně jsme podali odvolání.

A co to má společného s Agrofertem? Pokud projde Babišův návrh na novelisaci zákona č. 106/1999 Sb., bude nám celá dosavadní judikatura k ničemu. A aby neprošel, jestliže jeho přijetí umožní takové věci, jak je utajení usnesení o zastavení trestního stíhání za Čapí hnízdo, a dokonce i informace o tom, že trestní stíhání bylo zastaveno. To je přece uším každého zaměstnance koncernu na posici poslance rajská hudba!

Čím zkorupmovanější státní úřad, tím větší neochota poskytnout jakékoli informace: to je rovnice, která platí v oblasti informačního práva prakticky bezezbytku.

Potvrdil to i Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který jsme požádali o polohy základnových stanic (BTS) mobilních operátorů: jedinou otázkou zůstává, zda se nad jeho důvody, proč tyto informace poskytnout nelze, smát, nebo argumentaci Úřadu brát vážně. V rozkladu jsme se pokusili o druhé, arci, obáváme se, s nevelkým úspěchem: jak kvalifikovaně vyvrátit např. thesi, že kdyby nám ČTÚ sdělil, kde jsou BTS umístěny, zjistili bychom identitu telekomunikačních operátorů, nám není známo, a něco takového zřetelně vybočuje z rámce našeho argumentačního instrumentaria.

Laureát naší prestižní ceny, soudce Nejvyššího správního soudu Radovan Havelec, nemohl nebýt oceněn, neboť jeho svěží dílko je pitomost tak zjevná a frapantní, že by bylo hrubou neúctou k jeho výkonu, kdybychom je ponechali bez náležité odezvy.

Připomeňme si stručně fakta: již pátým rokem vedu spor s ministerstvem vnitra o zadávací dokumentaci k zakázce na prolomení šifrované komunikace. Proti poslednímu rozsudku jsem podal kasační stížnost, avšak neodůvodnil jsem ji, protože mi soud neumožnil seznámit se s důkazy, o něž své rozhodnutí opřel. Osel Havelec nyní tvrdí, že k tomu, abych mohl s rozsudkem kvalifikovaně polemisovat, tyto důkazy znát nepotřebuji, a dokonce – a zejména za tuto pasáž cenu obdržel – že je nemusí mít k disposici ani sám NSS.

Argumenty oslova přípisu jsou prima facie scestné: jestliže městský soud při prvním přezkumu (bez znalosti utajované části spisu) rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal, a neshledal je takovým – rovněž bez znalosti kompletní spisové dokumentace – ani Nejvyšší správní soud, a jako nepřezkoumatelné bylo rozhodnutí zrušeno až poté, co soud I. stupně provedl (in camera) důkaz utajovaným spisem, je mým právem seznámit se s tím, co tak zásadního ve spisu je, že to přimělo změnit soud názor, a poté rozvinout argumentaci založenou na tom, že tyto důvody takový závěr neospravedlňují a soud měl rozhodnutí zrušit spolu s uložením povinnosti informace poskytnout, nikoli začít alibisticky tvrdit, že jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

These, že proti rozsudku mohu brojit, aniž bych se směl seznámit s jeho důvody, není udržitelná nejen v rovině ústavního práva, ale je v příkrém rozporu i se základními principy soudního řízení zakotvenými v procesním právu podústavním.

Nyní je na čase, aby mě NSS k doplnění (zjevně deficitní) kasační stížnosti vyzval, já nevyhovím a znovu, již potřetí, požádám o nahlédnutí do spisu, načež bude kasační stížnost podle § 37 odst. 5 SŘS odmítnuta a já podám ústavní stížnost, protože po mně bylo požadováno něco, co jsem při nejlepší vůli nemohl splnit. Snad bude mít Ústavní soud pro můj nehorázný požadavek seznámit se s důkazy, na jejichž základě byl napadený rozsudek vydán, více pochopení než řečený trouba v taláru.

Oceněnému pitomci srdečně blahopřejeme; oslí uši ve tvaru paragrafů, které může nosit k taláru i k běžnému oblečení, na něj čekají v redakci blogu.

Podkategorie