Když nebudeš hodný/hodná, přijde si pro tebe ospodějnice!, říkávají dnes české maminky svým dětem stejně, jako je naši předkové v dávných dobách strašívaly polednicí, a vskutku, archetypální představa pracovnice útvaru sociálně právní ochrany dětí nemá k ideálnímu obrazu v pravé poledne přicházející divoženy daleko: nevzdělaná, hrubá frustrátka zpravidla odpudivého zevnějšku, objevující se v domácnosti nezvána, nečekána a nevítána a zneužívající svou pochybnou moc, kdekoli může, u vědomí, že sebevětší excesy pokryjí nadřízení, případně opatrovnický soud, u něhož působící specialisované soudkyně mají pro ospodějky vždy pochopení v míře větší, než by právnímu státu slušelo.

Jsou však i takoví, kteří se dokáží OSPODu vzepřít a dovolí si příkladmo chtít vědět, podle jakých interních předpisů pracovnice jednají a jakou mají kvalifikaci. Drzounka byla přirozeně OSPODem působícím na Úřadu městské části Praha 8 vykázána do patřičných mezí, arci nepomohlo to, byla podána správní žaloba a Městský soud v Praze nyní v senátu Marka Bedřicha vyhověl a nařídil část informací poskytnout, o části vydat nové, přezkoumatelné rozhodnutí. Bravo!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)