Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Informační právo

Turingův stroj z Lega
(zdroj: Wikipedie)

Šlo o informace týkající se rozsahu Národní database DNA a osmý senát Městského soudu v Praze, jak je patrné z infoDesky, včera rozhodnutí policejního presidia zrušil, vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí a přiznal mi právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak, poněkud překvapivě, bez přibrání znalce, nejspíše naznav, že sestavení dvou příkazů SQL může být pro policejní programátory extremně náročná intelektuální činnost, avšak za téměř jeden celý pracovní týden by se dalo zvládnout i víc. Opět chválíme relativní rychlost rozhodnutí: naše žaloba byla podána před šesti měsíci.

Aktualisováno.
Plné znění rozsudku. Soud neakceptoval tvrzení policie o mimořádně rozsáhlém vyhledání informací a chce po něm konkretisaci, co tak dlouho programátor dělal. Umím si ji představit, aneb Z deníčku policejního programátora: Den 1. Dnes jsem dostal nový úkol. Považ, deníčku, oni po mně chtějí, abych programoval! Úplně mě to zdrtilo. Musel jsem celé odpoledne odpočívat u Minecraftu, abych ten šok vstřebal. Den 2. Ne, deníčku, dnes určitě nezačnu, je to ještě příliš čerstvé. Den 3. Je opravdu nutné, abych se pustil do práce už dnes? Musím se poradit s naším služebním psychologem. Den 4. Dobře, dnes tedy začínám oficiálně problém studovat. Prý počet záznamů v databasi. Na to je snad v Oraclu nějaký agregátor, ale nejsem si jist, udělám si pracovní cestu a zajedu za kolegou do IBM, abych se poradil. Den 5. Tak prý COUNT. Dobrá, ale jak ho použít? COUNT FODAGEN? Syntaktická chyba, prý. Mám nápad: zaplatím Jardovi ze SAPu večer U zahnutý šavle panáka a on mi to na svém noťasu naprogramuje. Den 6. Hotovo, máme to, teď jen vyplnit do výkazu, jaká byla pracnost. Řekněme 37,5 hodin, to zní uvěřitelně, ne?

Modří už vědí: kausou Godunov se v našem idiolektu (poznámka pod čarou: nemá nic společného s idioty, i když i o těch bude v záhy řeč) nazývá případ, kdy v souladu s právním názorem osob, které nemají s idiolektem nic společného, v rozšířeném senátu Nejvyššího správního soudu, nesmí účastník správního řízení jít k soudu se stížností na nečinného ministra předtím, než si na ministra jemu samému postěžuje a požádá jej, podle § 80 správního řádu, o ochranu před ním samým. Důvodnou žádost o ochranu může ministr vyřídit buď tak, že si sám přikáže, aby nečinným být přestal, anebo, pro urychlení, si věc odejme a vyřídí ji místo sebe sám. Ano, přesně tak si to soudci NSS představují; čest třem disentujícím výjimkám.

Do zmíněného stadia dospěl nyní spor s ministerstvem spravedlnosti o data z infoSoudu. Za první fasi průtahů daňový poplatník zaplatí bratru třináct tisíc na nákladech řízení, druhou se nyní bude zabývat sám Boris Robertovič Godunov.

Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svůj rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva.

Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí.

Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.

Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva, povinný subjekt není dokonce ani povinen ji o tom, že někomu sdělil výši jejích odměn, informovat. Příčí se proto vší logice, že by tato její nonexistentní práva měla ožít v řízení před soudem: pokud povinný subjekt informace poskytne, dotčený nebude vůbec informován, pokud žádost odmítne a věc se dostane k soudu, získá tato osoba postavení fakticky ekvivalentní postavení účastníka řízení. Osel měsíce byl proto udělen zcela právem.

Nápad, jak formalistickým výkladem SŘS zcela zablokovat přístup veřejnosti k informacím, jest arci velmi originální a umožňuje četné variace. Příkladmo ve volebních věcech jsou dotčenými osobami všichni občané České republiky, neboť i oni budou tím, kdo bude zvolen poslancem nebo senátorem, potenciálně dotčeni na svých právech a mají právo se k volební stížnosti vyjádřit.

Co dalšího páni soudci ve svém úsilí oslabit práva veřejnosti vůči státní moci vymyslí?

Akutalisováno.
Napadlo mne, že hloupost Foltasova, Hipšrova a Molkova rozsudku lze nejsnáz demonstrovat na případu, kdy bude předmětem sporu mezi žadatelem a povinným subjektem samotná identita třetí osoby. Kdybychom se řídili názorem jmenovaných do taláru oděných tupců, musela by tato utajovaná osoba být soudem oslovena jako osoba dotčená, a aby nebyl účel utajení zmařen, byla by žalobci její procesní podání dávána na vědomí v přísně anonymisované podobě, a anonymisovány před žalobcem by musely být i všechny součásti spisu, které její identitu odhalují. A pozor, protože na úřední desce Nejvyššího správního soudu se vystavují zkrácená znění rozsudků, která identitu dotčených osob uvádějí, nakonec by se ji stejně žalobce dozvěděl. Nelze tedy než uzavřít, že se místo kvalitního judikátu, jaký bychom očekávali (a jaký si v soudcovských platech všichni platíme), se z NSS opět jednou ozvalo mocné zahýkání.

Nejvyšší správní soud dnes vyhlášeným rozsudkem vyhověl kasační stížnosti Mládkova ministerstva průmyslu a obchodu a zrušil precisní a podrobně odůvodněný rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žádosti Jana Šinágla o sdělení výše odměn nejvyšších úředníků ministerstva.

Ačkoli písemné odůvodnění nebylo zatím vyhotoveno, vzhledem k okolnostem případu porušujeme své pravidlo a cenu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělujeme soudcům Tomáši Foltasovi, Davidu Hipšrovi a Pavlu Molkovi již nyní: představa, že státní správa demokratické země smí utajovat odměny svých úředníků na posici náměstek ministra nebo vedoucí odboru, což jmenovaní justiční výtečníci svým rozsudkem fakticky prohlašují, se natolik vymyká naší právní fantasii, že nelze reagovat jinak. Pánové Foltas, Hipšr a Molek jsou skutečnou ostudou české justice – a to je v této konkurenci co říct. Do Brna srdečně blahopřejeme!

A máme tu další díl oblíbeného seriálu Právo na informace, jenž bude mít tentokrát formu sitcomu.

Ministerstvo spravedlnosti jsme v červnu, jak si někteří ještě jistě vzpomenou, požádali o data, z nichž jsou generovány výpisy jednání nařízených v příštích 30 dnech v infoSoudu. Kdybychom je měli, velmi by se odlehčilo našemu i ministerskému serveru, neboť každý pracovní den z něj, zcela zbytečně, můj legal.pecina.cz downloaduje 5625 stránek, v sobotu 9375 (v neděli odpočívá), místo aby jednou denně stáhl soubor XML, ten zpracoval a uložil do database.

Pro poskytování informací je stanovena zákonná patnáctidenní lhůta. Tou se arci ministerstvo necítilo nikterak svazováno a bohorovně odpovědělo až dnes. Jeho rozhodnutí připomíná výmluvy pětiletého dítěte, které rozbilo květináč: požadované informace prý nemají, a i kdyby je měli, nevztahují se k jejich působnosti. Samozřejmě jsme okamžitě podali rozklad.

A průtahy? Za ty zaplatí daňový poplatník 14 tisíc v podobě nákladů soudního řízení; však už je zvyklý za chyby svých úředníků platit.

Aktualisováno.

Podkategorie