Autorem blogu je 
Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svůj rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva.
Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí.
Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.
Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva, povinný subjekt není dokonce ani povinen ji o tom, že někomu sdělil výši jejích odměn, informovat. Příčí se proto vší logice, že by tato její nonexistentní práva měla ožít
v řízení před soudem: pokud povinný subjekt informace poskytne, dotčený nebude vůbec informován, pokud žádost odmítne a věc se dostane k soudu, získá tato osoba postavení fakticky ekvivalentní postavení účastníka řízení. Osel měsíce byl proto udělen zcela právem.
Nápad, jak formalistickým výkladem SŘS zcela zablokovat přístup veřejnosti k informacím, jest arci velmi originální a umožňuje četné variace. Příkladmo ve volebních věcech jsou dotčenými osobami všichni občané České republiky, neboť i oni budou tím, kdo bude zvolen poslancem nebo senátorem, potenciálně dotčeni na svých právech a mají právo se k volební stížnosti vyjádřit.
Co dalšího páni soudci ve svém úsilí oslabit práva veřejnosti vůči státní moci vymyslí?
Akutalisováno.
Napadlo mne, že hloupost Foltasova, Hipšrova a Molkova rozsudku lze nejsnáz demonstrovat na případu, kdy bude předmětem sporu mezi žadatelem a povinným subjektem samotná identita třetí osoby. Kdybychom se řídili názorem jmenovaných do taláru oděných tupců, musela by tato utajovaná osoba být soudem oslovena jako osoba dotčená, a aby nebyl účel utajení zmařen, byla by žalobci její procesní podání dávána na vědomí v přísně anonymisované podobě, a anonymisovány před žalobcem by musely být i všechny součásti spisu, které její identitu odhalují. A pozor, protože na úřední desce Nejvyššího správního soudu se vystavují zkrácená znění rozsudků, která identitu dotčených osob uvádějí, nakonec by se ji stejně žalobce dozvěděl. Nelze tedy než uzavřít, že se místo kvalitního judikátu, jaký bychom očekávali (a jaký si v soudcovských platech všichni platíme), se z NSS opět jednou ozvalo mocné zahýkání.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Jak obstruovat právo na informace
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Platy a odměny
- Počet zobrazení: 4209
Komentáře
Na druhe strane rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 55/2012 – 62 ze dne 22.10.2014 to doopravdy rika. Mestsky soud v Praze zacal pred par mesici davat vyzvy na uredni desku, at se potentati prihlasi a pokud se neprihlasi do lhuty, nebudou osoby zucastnene na rizeni. Samozrejme formalisticky vyklad.
Říkáte, že NSS vysílá signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší zamítat. Ve skutečnosti se však prezentovaný názor NSS uplatní na všechna řízení, tedy i na ta končící zamítavým rozhodnutím. Není to nijak jednodušší postup, těžko tedy může ovlivnit posouzení věci samé.
JŠ
Byl bych ale opatrný ohledně toho non-existentního práva. Vyjdeme-li ze zadních vrátek v rozhodnutí RS, tedy že žádost je na místě odmítnou v případě, byla-li podána in fraudem legis (aniž bychom rozebírali, jak se to pozná, jakou to musí mít intenzitu atp.), pak skutečnost, že poskytování informací podle InfZ probíhá neformálním způsobem a správní řízení se vede jen o odmítnutí, neznamená, že by PS nemohl i v rámci tohoto neformálního postupu umožnit dotčeným osobám jejich práva uplatnit (např. vyžádáním stanoviska), to přece InfZ nezakazuje.
Celý argument je navíc nesmyslný. Je-li někomu kvůli nedomyšlené procesní úpravě bráněno uplatnit svá práva v uvnitř veřejné správy, nelze z toho dovozovat, že by snad tato práva neexistovala (zejména jde-li o svým charakterem práva hmotná a jejich neexistence by měla být dovozena rozborem předpisu ryze procesního), ani že by jim neměla být poskytnuta ochrana alespoň v rámci soudního přezkumu.
Osobně se domnívám, že dělat z poskytování informací třístranný proces mezi žadatelem, povinným subjektem a osobou, jíž se informace týkají, se zcela míjí s účelem tohoto institutu. Orgán veřejné moci (nebo jiný povinný subjekt) poskytuje informace o své činnosti a ochrana práv třetích osob je dostatečně zajištěna přímo příslušnými ustanoveními zákona.
Představte si, co tento právní názor může udělat s poskytováním soudních rozhodnutí. Tam se nyní bude obesílat každý, kdo je potenciálně dotčen, bez ohledu na to, že informace jsou anonymisovány? Je to absolutní negace práva na informace.
Především ale situace, kdy si PS bude muset vybrat mezi nedodržením pořádkové lhůty a zkrácením dotčené osoby na (předpokládejme, arguendo, existujících) právech, má vcelku jednoznačné řešení.
Se zbytkem souhlas, to ale lze řešit tak, že se bude možné dotčení práv třetích osob, zakládající (pseudo-)účastenství v procesu, posuzovat restriktivně. Neměl bych ani problém s tím, že by např. v případech, kde je formálně naplněn nějaký důvod odmítnutí dle InfZ, ale nevejde se to do limitů podle čl. 17 Listiny, případně je potřeba provést test proporcionality, byla žádost v prvním kole vždy odmítnuta, aby věc následně mohla být rozlousknuta v klasickém správním řízení.
Přiznávám, že jsem se ve svém rozhořčení nechal strhnout k některým nepřiměřeně emotivním výrokům (Yossi?).
De lege ferenda - víte-li o systémovém řešení, které ochranu třetích osob zajistí a neudělá z celého procesu nějakou byrokratickou šílenost typu poskytování informací v plnotučném správním řízení, sem s ním.
BTW, nejsem Yossi.
-- HH
Yossi tvrdil, že prý nejsem schopen uznat chybu, to byla jen poznámka a margo jeho výtky.
Diskutovaný rozsudek jen promítá tuto prejudikaturu do soudního řízení správního.
č.j. 8 As 55/2012-62, osoba, o jejímž platu se má informace poskytnout,vždy přichází v úvahu v řízení před soudem jako osoba
zúčastněná na řízení podle § 34 s. ř. s. Těmito osobami jsou přitom všechny osoby, jichž se žalobcem požadovaná informace týká, tedy všichni dotčení náměstkové a ředitelé odborů. Skutečnost, že žalobce sám tyto osoby neoznačil v podané žalobě,
je zcela bez významu. Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. totiž osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby,které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných uplatňovat. V daném případě není pochyb o tom, že se v případě všech dotčených náměstků a ředitelů odborů
o osoby na řízení zúčastněné jedná", alespoň dle mého názoru respektuje práva osob na daném soudním řízení zúčastněných, a proto jej nemohu shledat jakkoliv excesivním či snad chcete-li evokujícím Vámi naznačené obstrukce. Rovněž nelze akceptovat skutečně restriktivní výklad o tom, že "Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva", neboť dojde-li k odmítnutí té které žádosti o informace obdobného charakteru - podané pochopitelně v režimu Vámi citovaného právního předpisu - pak je subsidiárně použit zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, přičemž z dikce § 27 odst. 2 tohoto zákona, lze spolehlivě dovodit účastenství oněch "dotčených osob".
V daném kontextu ještě upozorním na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.6. 2016 č. j. 8 As 93/2015-134, kde je mimo jiné konstatováno: "Vyhradit přípustnost eventuální zásahové žaloby pouze případům, kdy již byla požadovaná informace fakticky poskytnuta, však s sebou nese potřebu stanovit pravidla účasti
v řízení při potřebě zachovat procesní práva žadateli o informaci a těm, jichž se požadované informace týkají, pokud povinný subjekt nehodlá informace poskytnout. Postoj povinného subjektu k tomu, zda požadované informace poskytnout či nikoli, je vhodným kriteriem určujícím způsob jejich účasti. Pokud se povinný subjekt rozhodne informace poskytnout, dotčené osoby skutečně nemají jinou procesní možnost, než se následně domáhat deklarace nezákonnosti poskytnutí informace cestou zásahové žaloby. Rozšířený senát v bodě 110 rozsudku výslovně uvedl, že „pokud povinný subjekt žádosti o informaci zcela nebo zčásti nevyhoví, vydává o tom rozhodnutí o odmítnutí žádosti (§ 15 zákona o svobodném přístupu k informacím), proti kterému lze podat odvolání (§ 16 téhož zákona). Ze subsidiární použitelnosti správního řádu, jak je zakotvena v § 20 odst. 4 písm. a) a b)
zákona o svobodném přístupu k informacím, plyne účastenství dalších osob, které by mohly být účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu kvůli svému dotčení poskytnutím informace,
v řízení o vydání rozhodnutí o neposkytnutí informace či v odvolacím řízení. Soudní ochrana je pak zajištěna zásadně řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., v němž může být dotčená osoba podle okolností žalobcem,
anebo osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 odst. 1 s. ř. s.)". Vaše argumentace pravděpodobně dostatečně nereflektuje výše explicitně popsané.
Jan K.
Váš výklad by znamenal, že je-li v řízení ve hře informace dotýkající se třetí osoby, je povinný subjekt povinen takovou žádost odmítnout a v odvolacím řízení se tato osoba může svých práv domáhat podle SprŘ. To je nepříliš plausibilní představa, už tím, že dotčení práv třetí osoby není legitimním důvodem k odmítnutí žádosti podle InfZ.
8 As 55/2012-62, přiznávajícím těm kterým pracovnicím/pracovníkům status "osob zúčastněných" právě podle § 34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Jan K.
zpravy.tiscali.cz/.../
RSS kanál komentářů k tomuto článku