Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Informační právo

Důvod je jednoduchý: žádná (prý) neexistuje. Což je tedy báječné: policie eviduje o závadových osobách ve svém počítačovém systému ty nejminuciosnější a nejintimnější detaily, a methodickou příručku pro nakládání s nimi, pokynem policejního presidenta výslovně předvídanou, se vydat ani neobtěžovala – zřejmě by policisty při boji s ideozločinem jen zbytečně omezovala.

Není na čase položit si otázku, quis custodiet ipsos custodes, a udělat policii ráznou čáru přes rozpočet (a databasi)? Co na to třeba Úřad pro ochranu osobních údajů? Asi nic: ten nemá čas, protože řeší přestupky obcí, které zveřejnily na svých webech záznamy ze zasedání zastupitelstev…

Policejní presidium přestalo klást odpor a poskytlo nám všechny informace týkající se database závadových osob Očista, o které jsme žádali ([1], [2], [3]). Jsme však zvědaví a proto se ptáme dál.

Polojasno. Ministerstvo vnitra zrušilo rozhodnutí policejního presidia o neposkytnutí informací k databasi závadových osob Očista, zato Obvodní soud pro Prahu 1 předstírá svou neexistenci, počínaje si, jak říkají Rusové, тише воды, ниже травы, leč bez úspěchu.

Právě před půl rokem skončil můj spor s Policejním presidiem o informace k databance DNA. Policie byla poražena na hlavu a poté, co prohrála soudní spor, mi musela poskytnout všechny požadované informace – které nyní využijeme v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež po více než dvou letech u Městského soudu v Praze bude mít tento měsíc na pořadu první jednání.

Podobný osud se dá očekávat i u žádosti o informace, jíž se domáhám zaslání závazných pokynů policejního presidenta upravujících provoz database závadových osob, příhodně nazvaného Očista. Žádost o informace byla odmítnuta, následuje odvolání, a v případě, že rozhodnutí potvrdí i ministerstvo vnitra, sejdeme se znovu u soudu. Text rozhodnutí je koncipován podle téhož vzoru jako v případě sporu o DNA: policie nemůže poskytovat veřejnosti vůbec žádné informace, aby nebylo ohroženo plnění jejích úkolů. Jako celoživotní investor do této výtečně řízené instituce mám arci pocit, že ty informace, které získávám bezděky a spontánně při styku s jejími údy, plně odůvodňují domněnku, že je tomu právě naopak: kdyby policie o své činnosti zveřejnila všechny údaje, které tak pečlivě střeží, musela by být okamžitě rozpuštěna a vybudována znovu, s jinými lidmi a podle naprosto jiných organisačních principů.

Tak to nakonec nedopadlo tak špatně, jak se zdálo: ministerstvo spravedlnosti mi bez odporu zaplatilo necelých osm tisíc korun, které jsem byl nucen uhradit – jako pokutu za zpupnost – soudnímu exekutorovi, který úspěšně vymohl z karlovarského magistrátu informace ke kause manželů Kolečkových.

A to se, prosím, vyskytli i takoví pochybovači, kteří mému nároku věštili dlouhý život v podobě nového soudního sporu. Vlastně jsem se na něj téměř těšil, a ministerstvo mě svým nekompetentním rozhodnutím připravilo o možnost rozvinout komplexní právní argumentaci…

Podkategorie