Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Senát Městského soudu v Praze složený ze dvou bývalých komunistů (snad bychom to ani už neměli říkat, justice je institucionálně plně komunistickou záležitostí a je celkem jedno, kdo v tom-kterém senátu zasedá: mentálně jsou to kovaní soudruzi téměř všichni) Lubomíra Velce a Zuzany Sváčkové a jednoho nekomunistického soudce Jiřího Körblera rozhodl, že Lucie Šlégrová nemá právo na náhradu za nezákonné trestní stíhání, protože poté, co bylo toto stíhání zastaveno z důvodu promlčení, měla trvat na jeho pokračování.

To je principiálně chybné rozhodnutí, protože za prvé nutí toho, kdo je obětí průtahy stiženého, a tedy neústavně vedeného, řízení, aby tento stav snášel dál, a to potenciálně po zbytek života, protože když je řízení tak pomalé, že se trestní stíhání promlčí, bývá vyhlídka na jeho skončení a dosažení rozsudku spíše nižší než vyšší, a za druhé, není to ani v souladu s výslovným zněním zákona č. 82/1998 Sb.: ten totiž případy, kdy musí poškozený trvat na pokračování ve svém stíhání, aby o nárok nepřišel, vyjmenovává taxative v § 12, a případ promlčení tam přímo ani odkazem uveden není.

Představa, že obviněný, kterého nebyly trestní orgány schopny odsoudit ani za poměrně velmi dlouhou dobu promlčecí lhůty, musí poté začít aktivně prokazovat svou nevinu, se příčí jak zdravému rozumu, tak ústavně zakotvenému principu presumpce neviny.

Proto věříme, že pochybení soudruhů z městského soudu napraví Nejvyšší nebo Ústavní soud.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 1756

Přes podstatný pokrok, který právní věda za posledních několik tisíc let učinila, existují úkoly, s nimiž se vypořádat je autoritami pokládáno i dnes za stejně obtížné jako v 16. a 17. století, tedy v době, do níž se záležitost, již hodláme pojednat, thematicky nejspíše hodí.

Takovým úkolem je příkladmo vysvětlit odvolacímu kárnému orgánu bez toho, že by členové nalézací stolice byli přímo označeni za imbecily, že proklít tureckého velvyslance není výkonem advokacie. Kláře Samkové se to, řekli bychom, celkem zdařilo. Citujeme:

Není možno přehlédnout, že jednání kárně stíhané též nenaplňuje druhou pojmovou charakteristiku výkonu advokacie, totiž vykonávání soustavně a za úplatu. Kárně obžalovaná prohlašuje, že proklíná (resp. proklela) pouze jednorázově, a nikoliv za úplatu, i když té by se, samozřejmě, nevzpírala.

Případ, podobně jako stíhání Zuzany Candiglioty za urážku velblouda, vnímáme jako průvodní znak a tendenci současné doby, již charakterisuje pokračující utahování šroubů a postupné přivírání kohoutů našim svobodám. V tomto smyslu jsme skutečně všichni dnes Klára Samková: nejde totiž o svobodu proklínat, ale o svobodu dělat cokoli, co nám zákon nezakazuje.

8 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Klára Samková
Počet zobrazení: 1871

Znak města Boru

Kausa znaku, jehož použití na vlastních předvolebních letácích si radní schválili, má dohru: tajemník-vyšetřovatel borského úřadu Miroslav Cvrk vyzývá předsedu Borského spolku Michala Sikytu, aby mu sdělil, jak se k zápisu, předmětné usnesení obsahujícímu, dostal. Pokud jsem informován, bude se svou žádostí zvýšenou rychlostí poslán do patřičných míst.

Pokud jsou správné i další naše informace, borská rada hodlá přijmout rasantní opatření, aby k únikům jejích zápisů a jiných informací o její činnosti ve prospěch občanů města nemohlo nadále docházet: zápisy ze zasedání rady nebudou od nynějška dostávat ani městští zastupitelé. Tak je to správné, tak to má být: a když si budou oposiční zastupitelé příliš vyskakovat, rada zastupitelstvo rozpustí a jmenuje nové.

1 komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1241

Domníváte se, že je to nesmysl, protože podle § 106 odst. 1 SŘS musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, a v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá? Není tomu tak, a slyšeli jsme to z úst nejpovolanějších: od soudce Nejvyššího správního soudu Radovana Havelce.

Jde o spor o tajnou dokumentaci k šifrovací zakázce: podali jsme kasační stížnost, do které jsme napsali, že ji prozatím nemůžeme odůvodnit, protože neznáme všechny podklady napadeného rozsudku (městský soud nám neumožnil nahlédnout do spisu), a nyní se, prostřednictvím předsedy soudu Josefa Baxy, dozvídáme, že dle Havelcova názoru odůvodnění vlastně ani není potřeba.

Budeme tedy muset přitvrdit a požadovat, že odůvodnit kasační stížnost není jen naší povinností, ale i naším právem: což je ostatně logické, protože kasační stěžovatel nemůže ponechat na soudu, aby si důvody, proč s napadeným rozsudkem nesouhlasí, domýšlel a jeho podání takto svévolně dotvářel. Co když jsem chtěl proti rozsudku brojit z úplně jiných důvodů, než si myslí Havelec?

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Šifrování
Počet zobrazení: 203

Dotazují se mne čas od času známí, co že je s kroměřížským případem. Nu, co by: všechno je tak, jak má být (to o hlavě a řiti, co vás v tuhle chvíli asi napadlo, arci dodávají toliko nekulturní Slováci, my se v tomto místě spokojíme s významnou pomlkou).

Michal Šnajdr zůstává na Mírově, vždyť kde jinde by měl být, když nic neudělal, skuteční pachatelé Tomáš Salvet, Vladimír Zavadil, Ivo Lorenc, Josef Ševčík a spol. jsou na svobodě a nic jim nehrozí, rozhodně tedy ne, že by je někdo začal trestně stíhat, státní zástupce Michal Basík vytvořil další literární skvost, ve kterém hájí vyvrácenou methodu pachové identifikace (a my naň takto reagujeme), policisté, zlínští i brněnští, předstírají, že absolutně netuší, kdo Zuzanu Vybíralovou tehdy v lednu 2014 unesl (zapeklitý případ!), a soudce, bývalou soudružku Ivetu Šperlichovou a u Nejvyššího soudu bývalého soudruha Vladimíra Veselého, ani nepadne, že by třeba mohli Šnajdrovi přerušit výkon trestu, jak je o to obhajoba žádá.

V sázce je víc než jeden nespravedlivě odsouzený drban: jde o to, aby se dál mohli příhodně vytipovaní pachatelé usvědčovat methodou, jejíž výsledek má policie stoprocentně pod kontrolou. Je to přece její vydržené, dědičné právo, moci poslat do vězení, kohokoliv potřebuje.

Jen tedy netuším, jak tuhle frašku snášejí ti poslední slušní policisté, státní zástupci a soudci, kteří v daných profesích ještě zbyli.

Předchozí díly:

I. Zločin
II. Pátrání
III. Prokurátorské intermezzo
IV. Pachatelé
V. Komplot
VI. Trest
VII. Partička
VIII. Ovčáček to zařídí

2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 626