Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nebo výhra? Nevíme, a ponecháváme věc k úvaze čtenářově, představujíce mu toliko samotný pramenný materiál, rozsudek soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Jana Kobery, kterýmž se prozatím uzavírá náš sedm let trvající boj s policií a ministerstvem vnitra o zákonnost akce, již v horkém létě 2014 provedla při pochodu aktivistů sexuálních menšin pre-crime jednotka pražské policie pod vedením policisty slynoucího nerozsáhlými vědomostmi o právu, zato však hypertrofovaným vědomím vlastní moci, jinak též známého kasinového bijce Davida Obuška Jandy.

Nepřiznání jiné než verbální satisfakce zde nepředstavuje zásadní problém, úspěšní žalobci by ostatně měli obdržet zvláštní náhradu za průtahy v řízení, jež se vleklo tak dlouho, že hrozilo jeho zdědění jejich potomky.

Podstatné je, že rozsudek jasně vyslovil nepřípustnost jakékoli policejní prevence založené na pouhém vzhledu osoby, již policista vyhodnotí jako náležející mezi potenciální nositele určitého politického názoru. To je malý, přesto ne zcela bezvýznamný mezník na cestě od policejního k právnímu státu.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Prague Pride
Počet zobrazení: 710

Boj s pandemií (jenž, žel, často vypadá spíš jako boj státu s jeho občany) se rozhořel na další, základně-vzdělávací frontě, a cesty k dosažení úspěchu v něm mohou být různé, ryze právní, švejkovské anebo hybridní, smíšené.

Právně svou obranu proti povinnému testování dětí pojala např. advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, což se stalo předmětem četných dehonestací. Že vedoucí kolotoče nazvaného manipulatori.cz Jan Cemper jest osobou intelektu spíše ponurého, je mezi zasvěcenci známo; proto není třeba věnovat větší pozornost tomu, jak se se z jejího pera vzešlou analysou opatření o periodickém testování školáků vypořádal řečený: srovnávali bychom píseň Paci, paci, pacičky provedenou spojeným sborem pražských jeslí se symfonickou operou. To na druhou stranu neznamená, že je nejlepší taktikou vzít argumentaci Hamplové a pustit se s její pomocí do boje s českými soudy. Český soudce je založením alibista, pohodář v tom nejhorším slova smyslu, a pro úspěch je třeba toho využít a předložit mu něco, u čeho se nebude muset hlouběji zamyslet.

Vědomi si těchto limitů, zkoušíme to sami poněkud jinak: s preventivním testováním jako podmínkou presenčního vzdělávání prima facie souhlasíme, avšak klademe si podmínky, na jejichž dodržení máme dle platných (a mimořádným opatřením ministerstva nezrušených a nezrušitelných) právních předpisů právo: na přítomnost zákonného zástupce nebo jiné dítětem zvolené dospělé osoby při testu, na nepřítomnost dalších osob, včetně učitelů a spolužáků, při něm, plus ovšem na to, že se informace o výsledku testu nedozví nikdo jiný než lékař, který bude vázán profesionální mlčenlivostí.

Jak to bude vypadat v praxi, si ovšem nedokážeme představit, ale od toho jsou placeni jiní, notabilně jistý kandidát tajné spolupráce se Státní bezpečností, momentálně dlící ve funkci ministra zdravotnictví.

O praktických zkušenostech budeme informovat, byť s ohledem na to, že nezletilá je už v šesté třídě, patrně až za několik týdnů; že si svá práva i s jejich uplatňováním spojenou zábavu náležitě užijeme, jistě nikdo z těch, kteří nás znají, nepochybuje.

Komentáře (20)
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3487

Předvoláváme-li podezřelého z přestupku k podání vysvětlení, stručně popíšeme, čeho se měl dopustit, tedy co, kde a kdy se měl stát, neboť jen stěží můžeme očekávat, že předvolanec bude s to analysovat proud insitní lyriky připomínající text, ze kterého je zřejmé toliko to, že k blíže nezjištěnému skutku mělo dojít tu, tam i možná někde úplně jinde.

Kam Jan Šinágl úřednici písemně poslal, nelze na našem cudném blogu před 22.00 hod. ani vyjevit.

2 komentáře
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 1442

V červenci 2018 jsme napsali a margo albertovského incidentu z r. 2015: Nyní bude ve věci znovu rozhodovat osmý senát Městského soudu v Praze a není vyloučeno, že odpověď na otázku, zda policie postupovala správně, obdržíme ještě do konce desetiletí. Náš optimismus byl arci nepřiměřený: rozhodl až letos v únoru, a to tak, že policie pochybila.

Rozsudek, za který nelze s ohledem na to, že mezi reparovaným zásahem a jeho vydáním uplynulo více než pět let, senát ve složení Slavomír Novák, Jana Jurečková a Andrea Veselá pochválit, označil za nezákonnou nadměrnou policejní horlivost, jež na metání vajec po úřadujícím gubernátorovi (aka presidentu republiky) Miloši Zemanovi o rok dříve reagovala monstrosní akcí, jejímž účelem bylo pustit do Zemanovy blízkosti co nejméně demonstrantů – vyjma arci presidentových přátel a obdivovatelů – a ve svém nezákonném úsilí pokračovala dokonce ještě poté, co Zeman prostor opustil, dle zásady, že čím méně demonstrantů kdekoli, tím pochválenější policejní šéfové.

Je to podobný rozsudek jako ten, o který – byť v náhradovém řízení a nikoli v řízení o zásahové žalobě – již srovnatelně dlouhou dobu usilujeme v případě osob zamýšlejících protestovat proti pochodu Prague Pride 2014: tam nebyl protest vůbec umožněn, protože potenciálním demonstrantům bylo zčásti zakázáno k pochodu se přiblížit, zčásti byli preventivně umístěni do policejních cel.

Ještě podstatnějším než výsledek je však samotná délka řízení o žalobě (ano, zásahové žaloby mají být podle § 56 odst. 3 SŘS projednávány přednostně, takže na běžný nápad se dostane někdy po r. 2030), která signalisuje podstatnou míru dysfunkce správního soudnictví. Ta se promítá i do odlišného pohledu na postavení toho, kdo je s nezákonným postupem policie konfrontován: jde tu o svého druhu částečnou invokaci čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou, arci nikoli vinou jakéhosi usurpátora, nýbrž leností vlastních, k práci nemotivovaných, soudců, prakticky paralysovány a každý, kdo se policii postaví s použitím násilí, může následně argumentovat, že jinak činit nemohl, protože účinné soudní ochrany, jež by měla dle dikce zákona přijít za několik málo měsíců, nikoli za pět let, by se od státu stejně nedomohl.

Kdo zvedne tuto ústavněprávní rukavici?

2 komentáře
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 839

Covidová pandemie znamená, minimálně pokud jde o tuto zemi, konec práva a právního státu, to není pro nás novinka. Průvodní znaky nástupu hygienické diktatury jsou arci i pro nás nesnesitelně trapné.

Příkladem budiž dokument, který je předkládán k podpisu zdravotníkům-zaměstnancům Krušnohorské polikliniky s. r. o. Po ryze ideologické pasáží (nazvali bychom ji po vzoru katholické věrouky Credo) následuje potvrzení, jímž zdravotník uznává, že vakcinace je ryzí dobrodiní, na němž mu zaměstnavatel dovolil se podílet, a poté je nucen, odmítne-li to, buď toto rozhodnutí odůvodnit, anebo uvést, že tak učinit odmítl, a konečně, jde-li o zdravotníka terminálně nehodného a zmíněnému beneficiu se příčícímu, má právo dokument rovněž odmítnout podepsat; pak ovšem musí počítat s následky. Že zpupník skutečně nepodepsal, potvrdí, soudě dle počtu řádků k tomu určených, dva jeho kolegové; k dokonalosti tu chybí snad toliko kolonka pro popis, jak se delikvent, odmítaje signovat, tvářil, a rubrika pro počet ran, které mu za to byly na místě rákoskou za zpupnost vysázeny.

Právní rozbor onoho ideoblábolu je arci nadbytečný: protože stále platí zákon o zdravotních službách a úmluva o lidských právech a biomedicíně, není ničí povinností odůvodňovat, proč ten-který zákrok nepodstoupí, a tvrzení, že takové rozhodnutí bude mít dopad do nepodrobencových majetkových práv, je vyloženě směšné: tvoří brilantní, leč smutný kontrapunkt k zákonem zakotvené dobrovolnosti očkování proti covidu.

Prostě: je jiná doba, a staré dobré právní časy se už nevrátí.

Komentáře (8)
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3410