Autorem blogu je 
Bojující demokracie sice utrpěla jisté porážky, ale nevzdává to, a když se obviněný opováží mít na tričku politicky nekorektní nápis White Lives Matter
, má to minimálně u Krajského soudu v Ústí nad Labem spočítané. Rozsudek onoho soudu, kde je zmínka o nevhodném tričku, u vědomí toho, že papír se nemůže červenat, v § 23 explicite uvedena, v dnes již prastaré a čtenáři tohoto blogu patrně polozapomenuté kause závadového mávání praporem Dělnické strany v Mostě, je tristní četbou a ukázkou nejhlubšího úpadku polistopadového trestního práva. Soudci Daniel Broukal, Zdeňka Hošková a Tomáš Plha by se neztratili v žádné diktatuře, žel, demokratická justice, do níž zjevně nepatří, nemá možnost, jak se jich zbavit: soudcovská nezávislost znamená v postkomunismu absolutní neodpovědnost soudce za vadné rozsudky.
Odsouzení podávají dovolání, ovšem s úspěchem příliš nepočítají: totalitní justice nemá pevnější výspu, než je právě Nejvyšší soud.
Komentáře
Druhá však je, jak může někdo dostat v půli roku 2021 trest za bagatelní skutek, který se udál v říjnu 2010, to je něco, co být prostě nemá a nesmí.
1, že se vážně může stát, že taková debilita se vůbec dostane k soudu, nebo spíše, do jakéhokoli deliktního řízení - jako vrchol trestu v civilizované společnosti bych považoval, že si okolí procházející okolo dotčených demonstrantů zaklepe na čelo a ev. svůj nesouhlas s jejich konáním podpoří nějakým vyřčeným vulgarismem
2, že soudní řízení v takové věci může trvat takovou dobu - obecně prekluzivní lhůtu u deliktů považuji za nepřiměřeně dlouhou, domnívám se ale nadto, že např. její dvojnásobek by měl být limitní hranicí nezávisle na přetržení lhůt pro konečné zastavení a zproštění
3, odsouzení v takové věci, i kdyby nakrásně vinni, po 11 letech, považuji za absolutně ostudné, kdy jako vrchol možného trestu považuji toliko projednání věci.
RSS kanál komentářů k tomuto článku