Autorem blogu je 
Boj s pandemií (jenž, žel, často vypadá spíš jako boj státu s jeho občany) se rozhořel na další, základně-vzdělávací frontě, a cesty k dosažení úspěchu v něm mohou být různé, ryze právní, švejkovské anebo hybridní, smíšené.
Právně svou obranu proti povinnému testování dětí pojala např. advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, což se stalo předmětem četných dehonestací. Že vedoucí kolotoče nazvaného manipulatori.cz Jan Cemper jest osobou intelektu spíše ponurého, je mezi zasvěcenci známo; proto není třeba věnovat větší pozornost tomu, jak se se z jejího pera vzešlou analysou opatření o periodickém testování školáků vypořádal
řečený: srovnávali bychom píseň Paci, paci, pacičky provedenou spojeným sborem pražských jeslí se symfonickou operou. To na druhou stranu neznamená, že je nejlepší taktikou vzít argumentaci Hamplové a pustit se s její pomocí do boje s českými soudy. Český soudce je založením alibista, pohodář
v tom nejhorším slova smyslu, a pro úspěch je třeba toho využít a předložit mu něco, u čeho se nebude muset hlouběji zamyslet.
Vědomi si těchto limitů, zkoušíme to sami poněkud jinak: s preventivním testováním jako podmínkou presenčního vzdělávání prima facie souhlasíme, avšak klademe si podmínky, na jejichž dodržení máme dle platných (a mimořádným opatřením ministerstva nezrušených a nezrušitelných) právních předpisů právo: na přítomnost zákonného zástupce nebo jiné dítětem zvolené dospělé osoby při testu, na nepřítomnost dalších osob, včetně učitelů a spolužáků, při něm, plus ovšem na to, že se informace o výsledku testu nedozví nikdo jiný než lékař, který bude vázán profesionální mlčenlivostí.
Jak to bude vypadat v praxi, si ovšem nedokážeme představit, ale od toho jsou placeni jiní, notabilně jistý kandidát tajné spolupráce se Státní bezpečností, momentálně dlící ve funkci ministra zdravotnictví.
O praktických zkušenostech budeme informovat, byť s ohledem na to, že nezletilá je už v šesté třídě, patrně až za několik týdnů; že si svá práva i s jejich uplatňováním spojenou zábavu náležitě užijeme, jistě nikdo z těch, kteří nás znají, nepochybuje.
Komentáře
Je to příkladná švejkovina: já se podrobím testování, ovšem test musí být obutý, neobutý, místnost musí být osvětlená, neosvětlená, a testující zdravotní sestra musí přijít a nepřijít. On ten stát se chová naprosto stejně, ba ještě hůře: loni "zavřel hranice" směrem ven, kdy na "čáře" hlídali "kluci", pak nařídil nouzový stav, i když mu jej poslanci odmítli prodloužit, a teďka vysoce vážený soudruh čtvrtý ministr pro řízení choroby sice ví, že pandemický zákon mu neumožňuje omezit právo shromažďovací, ale stejně ho omezí, jenom teda neví, jestli na dva, či deset, lidí uvnitř.
Protože stejně, jako nemají vůbec co v Evropě dělat lidově demokratické KN95 respirátory, pakliže nemají zároveň certifikát FFP2, a dávno na to žádná ministeriální výjimka není, jen je ČOI tiše toleruje, drtivá většina AG testů nemá rádné evropské schválení, pouze pochybnou výjimku ministeriální, na základě vládního nařízení, kterýmžto testovaná, jako fysická osoba nepodnikající, není, secundum et intra legem, vázána.
Testovaná tedy může trvat na tom, že ano, že žádosti ústavu školního stran AG testování dá milostivě místo, leč pouze a jen v té případnosti, že test bude proveden testem s evropským schválením. Takové právo pacientovo je prakticky neprůstřelné - když se na jaře loni nasazoval pacientům remdisivir, taky museli podepsat informovaný souhlas, že souhlasí s aplikací neschváleného léku, o tom vůbec nelze vésti spor.
stavbeznouze.cz/.../...
stavbeznouze.cz/.../...
stavbeznouze.cz/.../...
stavbeznouze.cz/.../...
Ovšem v situaci, kdy NSS podržel fašistický strkání čehosi do huby statisícům lidí v práci, jsme se opravdu definitivně ocitli ve 30. letech v Reichu, tzn. lze očekávat, že podobnej humus předvedou ai stran tady too ve školách. Takže zatímco doteď byl strašnej problém dát děcku prášek, dokud se to celý nevypapírovalo hordou podpisů, což bylo jednoznačný stanovisko všech stádních orgánů, co do toho mohly aspoň trochu kecat, tak teď je všechno vobrácený vo 180° a dětem ne že může, ale musí do různejch otvorů strkat kdokoli cokoli.
Vím, že je tam tato překážka, proto stavím argumentaci tak, že dobře, ať tedy dětem strkají špejli třeba do zadnice, je-li to k záchraně civilisace před nemocí nezbytné, ale nebudou nutit dítě dělat si to neodborně samo, nebude u toho nikdo nepovolaný a informace se ihned nedozví celá škola, aby se spolužáci mohli dítěti s Covidem posmívat. Tento test proporcionality by měl vyznít pro mě: nechci nic, co by škola nemohla reálně splnit.
Je nějaká šance u ÚS? Velká, možná dokonce převážná část soudců ostatně posledně jasně vzkázala, že je tady henta ochrána obecných soudů, kterou je nutno si projít, nelze požadovat rovnou rozhodování ÚS, jako to šlo formou senátorského podání. Teď tady rozsudek máme, stojí za vidíme co, s ohledem na flagrantní pošlapávání hned několika ústavních práv by tu rukavici zvednout měli…? Teda obrátí-li se tam dotyční účastníci.
Důvodů je hned několik. Biologický materiál se sbírá různě, někdy hrůzně, ale u dětí neinvasivně vždy, tedy lízátkem, kloktáním, při nejhorším stěrem z nosu (ze předu nosu, ne až někde v půli hlavy). Jako u každého testu je to o záchytu, no a potom, spousta, vlastně většina, AG testů je pochybné kvality, vůbec nemají normální schválení, jenom ministeriální výjimku s odůvodněním, protože choroba. Další důvod může být, že nákaza už proběhla, asymptomaticky, AG test jí zachytil na konci té zjistitelnosti, a než došlo k dalšímu sběru biologického materiálu, osoba už není PCR positivní. Taky může být vadný PCR test, žádný test není stoprocentní.
Šance je, ovšem aby bylo lze s to té šance využít, musí být stěžovatel "oprávněnou osobou". Fysická osoba bude oprávněnou osobou, pokud 1. jistotně vyčerpá zákonný pořad řádných opravných prostředků obecného práva (což může být i žaloba pro zmatečnost, například, záleží na kause), 2. bude namítat neústavnost právního předpisu, navrhne delegaci předběžné otázky Ústavnímu soudu, obecný soud dá návrhu místo a věc deleguje, jiná cesta prakticky není.
Pokud mi něco neuteklo, nikdo ještě nenastolil, systematicky, per partes, základní otázky, jež se dotýkají konstitučního rámce opatření. Prvou je, jest-li choroba s celkovou smrtností nikoli vyšší, než 0.4%, důvodem k aplikaci všech těch výjimek z úmluv, kterými tyto disponují. Tohle je věc faktická, ryze právní, nikoli subjektivní a neoddiskutovatelná: není, infarkt i rakovina mají smrtnost mnohem větší a stejně s nimi neděláme (téměř) nic.
To je základ, s kterým se jednou bude muset jak Ústavní soud, tak ESLP, vypořádat, určit hranici nebezpečnosti choroby pro společnost, která odůvodňuje vůbec začít s nějakým omezováním osobních práv a svobod.
Potom je otázka oučinnosti všech těch opatření. Protože i v té obávané Brazilii, kterou média straší, jako by tam ta choroba pomalu kosila lidi na ulici, že je nestačí ani uklízet, je celková smrtnost nižší, než u nás. V takovém Švédském královstí, kde, pomineme-li régimová opatření ve starobincích a hospodách, je jediným opatřením je omezení setkávání na 50 osob (ale celou dobu, a prakticky bez výjimek), je celková smrtnost téměř poloviční oproti nám. A, oproti Brazílii, Švédské království je v Evropě, je v Evropském společenství, a je to "lidský stát, má dobré zákony, například zákon o kremaci!", neboli lze srovnávat. Tady se pořád straší, epidemiologové, a jiní odporníci, vypočítávají, kolik procent "udělá" náhubek, a kolik zavření krativlasů, ale to jsou pouze a jen kecy, fakta jsou poněkud jiná.
Poněvadž s oučinností se pojí ústavní kriterion nezbytnosti opatření, aplikace zásady in dubio pro libertate. Když se uváží reálné risiko pro právo na život, reálné risiko pro právo na zdraví, tak v testu ta opatření, jako celek i jednotlivě, prostě neobstojí.
Jediným řešením by pak bylo zavřít celou školu, nebo zrušit debilní opatření.
Podle mě je to ale účinný způsob boje - lepší, nech nechat děti doma, protože to je vlastně podvolení se fašistickému systému. Co si o tom myslíte?
Myslím, že by neškodilo, trochu to loajálnímu personálu škol zkomplikovat. Kdyby někteří pedagogové nebyli "hujeři", tak by se k dozoru toho testování nikdo ze zboru nepropůjčil a šel by si to ředitel dělat sám, resp. by to mohl zavřít a podar směrem nahoru raport. Tím by se to mohlo rozvrátit. Ale to je čirý idealizmus, to chápu.
To by těch dětí musela být 1/3, alespoň, pak už by se něco dělo. A to nebude, poněvadž většina lidí se prostě nevzepře.
Ale nejhorší je, že jakmile vládní fašouni zjistí, že i tohle prošlo /a to už je co říct/, tak je jisté, že projde všechno. Všechno. A těch pár křiklounů už se nějak "zmákne". Je to velice špatný signál do budoucna - pro všechny, vstupujeme do hodně špatného období.
Tak mám nějak pocit, že v ČR vymřeli muži, nebo se jim nějak výrazně snížil testosteron. Nemyslíte?
A, ejhle, uplynul rok, a, prakticky ze dne na den, nařídil III. ministr pro řízení choroby respirátory. Pomiňme takové detaily, jako, že lidově demokratické respirátory KN95 mohou mít filtrační oučinnost klidně i 0.95% (zjistilo to, před lety, nezávislé americké laboratorium, poněvadž jinak respirátor s konečnou cenou Kč 0.80 vyrobit prostě nelze, dokonce ani v lidově demokratické Číně), že respirátor, třeba i kvalitní, je navržen k tomu, aby seděl na Gesichtu při nějaké práci, třeba když usekávám kus cihly, tak to funguje velice dobře, ne, že v tom někdo hodinu žvaní, nebo, že Američané vyžadují, pokud má někdo nosit v rámci zaměstnání respirátor, aby byl vyšetřen pneumologem, včetně spirometrie, poněvadž ono to není jenom tak mít na Gesichtu X - XX hodin ten respirátor, že to, in extremo, může někoho i zabít. Podstatnější se mi vidí, že 1. risiko, že mne zabije choroba se smrtností 0.4%, je menší, než že mne na přechodu sejme smažka, 2. respirátor mne před nákazou neochrání, to bych ho musel mít na Gesichtu přilepený kanagonem a 3. opicajt nemá jak zjistit, jest-li mám na Gesichtu nano roušku, nebo normální roušku, a ani to zjišťovat nechce a nebude. Znám další dva lidi, co taky respirátor nenosí, zbytek to nosí, kupuje to pořád dokola, protože se to po nich prostě chce. Hotovo.
Ale nechejme tlamokryty, nosů špárání a podobné "maličkosti" (ačkoli to vůbec maličkosti nejsou) stranou. Tady jsou hospodští, kavárníci, hoteliéři, a tak podobně. O ně samotné jde až ve druhé řadě, v prvé řadě jde o ty pingly, servírky, báby na nádobí, kuchtíky, kuchaře a vůbec všecek ten personál, který se touto službou živí. Tam je papírová mzda Kč 14,000.00 - Kč 20,000.00 čistého, reálná mzda (včetně obslužného u pinglů) Kč 25,000.00 - Kč 40,000.00, takže když matka samoživitelka, která platí v Praze lidové nájemné Kč 18,000.00 s inkasem, odkázána na žebračenky Kč 7,500.00 měsíčně (tedy 60% z "papírové" mzdy), v případě karantény nebo nemocenské, tak je to jednoduchá mathematika. Pak jsou kadeřnice, holičky, ty pánské to mají dobré, sbalí nůžky a strojek do brašny, objíždí pány doma a účtují si, namísto Kč 150.00, Kč 180.00 za hlavu. Ale taky to nejde donekonečna, jedna, s kterou jsem se bavil, musela vzít noční brigádu v marketu, jinak by nevyšla. A to je super, přes den stříhat, v noci hákovat v marketu.
A, prosím pěkně, za tento vysoce lidský systém jsou odpovědni bolševici - komunisté a socani. Tak jsem si teďka představoval, co by se stalo, kdyby se sem, v čase, přenesli staří bolševici a socani - takový Klement Gottwald, nebo Toník Zápotocký, mladí ještě, tak jako v těch 20. a 30. letech minulého století. Jestli by si rovněž tak čurli do trikotu z choroby. A jsem, spíše, přesvědčen, že Kléma, jsa zakleknut na hlaváku MěStaPem, poněvadž tam bafal dýmku, by založil organisaci, a jakmile by do toho Toník zjistil, jak se to za těch téměř sto roků pohlo se socialisací, tak by bylo opravdu rudé nejen Kladno.
Ale vážně: lidem, co celý život něco budovali, a nejen tu hospodu, to končí. A co na to cyničtí politici? Ať jdou do fabryky! To může říct jenom debil, nebo psychopat. To toho, jak jsou ti lidé závislí a neurotičtí, tak je "drtí" prakticky všecko to kolem dokola: že, najednou, zjistili, že mohou zemřít! Že taky může zemřít jejich blízký! Že může být po jejich práci! Že nebudou moci letět 3x za rok k moři! Nás čeká vlna nezaměstnanosti, depresí, posttraumatických poruch, ono už to všecko vlastně je. A já pořád nevidím, tedy krom těch krávovin od vlády, žádný objektivní důvod, proč by tomu tak mělo být. Asi jsme opravdu, jako společnost, tvořena kastráty. Asi ano.
Co todle je za dobu?
Průměrný český ouředník je ignorant a idiot. Jsou výjimky, ovšem poněvadž je většina ouředníků ignorantů a idiotů, ouřad není s to vydat přezkoumatelné rozhodnutí, a předchází-li vydání rozhodnutí správní řízení (což, bohužel, v případě ministeriálních opatření stran choroby nehrozí), je prakticky vyloučeno, aby toto řízení, ten ignorant a idiot, nezatížil processními vadami, ježto způsobí zmatečnost řízení, ergo i rozhodnutí z něho povstavšího.
Pročež soudy v soudnictví správním musí takové rozhodnutí zrušit rozsudkem pro vady řízení, a to i bez návrhu strany. Stane se tak, a poněvadž průměrný český soudce (opět, jsou výjimky, samozřejmě) je velice líny, pomalý a nevzdělaný, ani obiter dictum nevypořádá kruciální právní otázky, jež se k meritu řízení váží. Prostě rozhodnutí je nepřezkoumatelné / v řízení byla vada, ergo kladívko, rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení, stručné odůvodnění - tady a tady je ta vada zmatečnostní, asistent soudce nachystal judikaturu, zapisovatelka - tady to tam opiš, pane soudce tady to máte k podpisu. V. K.: vyprav ... do DS, nelze-li, obálka I., KAL 1/5, hotovo.
Takže v době, kdy tejden je dlouhá doba, a po tejdnu může být všecko poněkud jinak, než bylo před ním, něco podobného přistane žalobci po několika měsících, půl roce (a to může být šťasten, byl-li by to "běžný" případ, bylo by to spíše po několika letech). Mezitím, samozřejmě, žalované ministeriální opatření již dávno neplatí, platí jiné, mající poněkud odlišné odůvodnění (každý minister pro řízení choroby, nebo spíše ouředníci každého ministra pro řízení choroby, odůvodňovali rozhodnutí odlišně, a to nejen co do stylu, ale i co do důvodů skutkových). a hlavně, v mezičase i toto už neplatí. Žalobce tak musí počkat, až se nebudou lít písmenka, ale kule, ergo, až protektorátní vláda usoudí, že choroby je zase hodně, a tak je potřeba srát a otravovat lidi, že už měli dlouho klid. A pak to začne celé od znovu.
I když se, občas, zadaří a judikát skutečně nalézá a judikuje právo, zde obiter dictum (jako třeba Ústavní soud obiter dictum deklaroval zjevně zřejmou skutečnost, že opravdu si Kuní Gesicht, s Červeným svetrem, nemohou prodloužit nouzový stav, když jim ho poslanci odmítnou prodloužit, a to ani jakože na žádost hejtmanův), narážíme na další, letitý a konstantní, problém českého ouřadu: český ouřad na soud sere, a to doslova a dopísmene.
To, co by v každé vyspělé společnosti stačilo k tomu, aby se minister probral, u nás neznamená absolutně nic. Konec konců, vysoce vážený soudruh kandidát spolupráce s StB IV. minister pro řízení choroby řekl, že ví, že pandemický zákon neumožňuje ministerium omezovat setkávání lidí, mimo organisované akce, a tedy, že případné ministeriální opatření v tom směru soud v správním soudnictví zruší, ale že to stejně vydá, že to bude platit alespoň ty tejdny, měsíce, než to ten soud zruší.
A toto všecko není žádné novum, to je tu roky, spíše desítky let. Arciť se to s "vládou" Kuního Gesichtu zhoršilo, v podstatě to tu je pořád. Pro celou naši společnost je charaktetistický negativism: ku příkladu, stavební ouřad není od toho, aby pomohl, v mezích platného práva, žadateli získat řádné stavební povolení, ale od toho, aby hledal, proč žadateli nemůže stavbu povolit (to se, arciť, změní, když je žadatel el mafioso a / nebo, když žadatel, nějakou vhodnou formou, předá ouředníkovi se žádostí i vhodnou obálku, ale to sem nepatří, je to jiná vesnice). V DDR vtipu se říkalo, že "tady nemáme pomeranče, o patro výš nemáme nábytek, a o patro níž nemáme díly na Trabanta". U nás se dá, dnes, říci, že "tady vám nepovolíme stavbu, v támhle těch dveřích vám nepovolí přestavbu auta, a tady si nevyřídíte cestovní pas". Negativism z narativní části většiny odůvodnění rozsudků v správním soudnictví doslova sálá, a nikdo to neřeší.
Takže do doby, než se nebudou podobní ouředníci věšet všem na očích, s cedulkou, co udělali, pro vejstrahu, je reálná obrana pořadem práva spíše illusorní.
RSS kanál komentářů k tomuto článku