Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Odpověď na v titulku položenou otázku – tedy minimálně v této zemi – zní ano, může. Jde o jednu z věcí, které shrnul Jaroslav Hašek do geniálního, smutně středoevropského Nesmí, ale může.

Opatrovníkem je v tomto případě ÚMPOD, Úřad pro mezinárodněprávní porušování a omezování práv dětí, a jedná se o námi již několikrát traktovaný případ jedenáctileté Dorotky. Jak víme z postu na našem druhém blogu, ve slovenské škole se jí moc nelíbilo, a proto přivítala, že mohla v Praze od září nastoupit na výbornou soukromou ScioŠkolu. Tam byla od prvního dne nadšená. To ovšem nemohla přenést přes srdce její milující slovenská matka, a Dorotu proto nechala ze školy vyloučit, s tím, že je jí úplně jedno, že dcera už půl roku žije v Praze, ale do školy bude prostě chodit na Slovensku, a jako příslovečnou třešničku na dortu zakázala poskytovat Dorotě zdravotní péči její dětské lékařce; na obojí má, jako zákonný zástupce, jemuž prozatím nebyla omezena rodičovská odpovědnost, v této zemi právo.

Naštěstí zasáhl soud a ten, nečině s matkou žádné velké cavyky, rázně zakročil.

Pokračování příběhu připomíná spíše absurdní drama, ale má i právní konotace, proto poslyšte, co se v Brně stalo, a odpusťte nám poněkud fiktivní, leč zábavnější versi neveselé skutečnosti.

Co teď, co budeme dělat?, říkali si nad předběžným opatřením úředníci dbající o porušování práv dětí na mezinárodní úrovni. Jistě k tomu Zdeněk Kapitán, šéf oné zlopověstné instituce, svolal zvláštní poradu ve své ředitelské pracovně. Tam se, pod nápisem Dítě musí trpět!, mottem úřadu, sešli všichni, kteří se Dorotčině případu doposud věnovali.

Jak je tohle možné!? hřímal Kapitán, mávaje rozzlobeně vytištěným rozhodnutím pražského soudu.

Já se snažila, šéfe, pokusila se chabě oponovat psycholožka Úřadu Michaela Zdráhalová, já jsem přece soudu řekla, že ji matka netýrala, že ji jen denně fackovala a to žádné týrání není, jen jeden z možných způsobů výchovy.

Vám nic nevyčítám, Zdráhalová, máchl resignovaně ředitel rukou směrem ke snaživé psycholožce, vy jste dělala, co jste mohla. Ale co vy ostatní? Jak jste mohli dopustit, aby se tohle stalo? Vždyť s tou holkou nejsou vůbec žádné problémy, ve škole, v rodině, nic! Jak máme zařídit, aby se musela vrátit na Slovensko?

Já bych měl takový nápad, pane šéf, špitl nesměle Jakub Lorenc, mladý právník, který na úřadě působil teprve krátce a zatím jej k žádnému většímu případu nepustili. Jsme přece její opatrovník, tak co kdybychom se proti předběžku odvolali? Dovolil jsem si to v sobotu na chatě tak trochu načrtnout…

Zraky všech se upřely do jednoho bodu, k dokumentu, který Lorenc vytáhl z aktovky.

Ředitel Kapitán chvíli četl, pak se hluboce zamyslel, potáhl z elektronické cigarety a rozvážně pravil: To vůbec není špatné, pane kolego. Mladý právník se nadmul pýchou – takto ho mocný ředitel oslovil poprvé. My dva samozřejmě dobře víme, že jako kolisní opatrovník nemůžeme za tu holku podat odvolání, které směřuje proti jejímu zájmu, ale když to uděláme, může nám někdo něco udělat? Nad námi není nikdo, jen ta potrhlá ministryně v Praze, a ta teď nemá čas, musí žehlit toho svého debila, vždyť víte… Všichni přítomní loyalně přiložili ruku před ústa, jako při každém vtipu, který jejich nadřízený pronesl. Dobře, uděláme to tak, jak říkáte. Soud nám vyhoví, ze školy ji znovu vyloučí, a za pár týdnů ji budeme moct poslat zpátky na Slovensko, protože neplní základní školní docházku!

A tak se zrodila bizarnost všech bizarností, jeden z nejšílenějších dokumentů, které jsme měli tu čest na tomto blogu vystavit, odvolání opatrovníka proti vlastnímu opatrovanci.

Jak s oním opravným prostředkem naloží Městský soud v Praze, budeme se zájmem sledovat. Pro úplnost, takto se, bez servítků a jiných textilií, k odvolání vyjádřil Dorotčin otec.

Komentáře   

-6 # Filip_ 2020-11-05 13:37
V Horních Uhrách "opatroval" nezletilou advokát, pokud se dobře pamatuji. Jeho "péči" by bylo lze s to označit za opatrovnickou leda s mírou pochopení a představivosti, kterou má maličkost, Bohu díky, neoplývá, nicméně pořád to byl advokát.

Je bisardní, jak české soudy permanentně ustanovují za opatrovníka ouřad, ať už to jsou ty ouřady péče o děti z obcí, nebo tady ten obludný ouřad. A právě tyto kausy potvrzují, že ouřad nikdy dobrým opatrovníkem nebude, alespoň to je krásně illustrováno coram publicum.

Musel jsem se zamyslet, vyniká-li tento ouřad nad obvyklou míru arogance, ignorance a devastace průměrného, českého, ouřadu. Ano, vyniká - "pílí". Protože znám pár případů, kdy "konal" obecní ouřad pro péči o děti, a on "konal" tak, že vlastně nekonal. Ten příklad by byla ouplná klasika: rodiče alko-smažko-drbani, tomu odpovídající dům a "péče" o dítě. Rodiče, jsouce alko-smažko-drbani, byli v permanentní "péči" policie (a právem), takže kluci poněkud viděli, v jakých podmínkách dítě žije, no a jaké "péče" se mu od rodičů dostává. Tak vyrozuměl obecní ouřad pro péči o děti. Ouřad se písemně nahlásil na kotrolu, a tak je potřeba to administrativně zpracovat, že, ono konat rychle trvá déle, pak je nutno to odeslat a vykázat doručení, a taky doručenka se může zpozdit, sice se to moc nestává, ale co kdyby, takže ouřad se nahlásil na kontrolu snad za dva měsíce. A, světe div se, toho dne byli oba rodiče střízlivi, dům byl přiměřeně uklizen, děcko docela čisté, takže kontrola byla vlastně bezvýsledná. Jenže pak se to nějak opakovalo a ouřad, i když právní řád mu umožňuje, v nebezpečí z prodlení, nebo v naléhavých případech, konat okamžitě, tak zupácky dodržoval ouřední postup, jako by vlastně o nic nešlo. Myslím, že se to "vyřešilo" až uvazbením rodičů, po nějaké delší době, tak, že děcko skončilo v "péči" státního nalezince sovětského typu.

Možné je, že v tomto případě by i ten nejmenovaný obecní ouřad pro eliminaci fakanů vykazoval podobnou činnost, protože prostě podobná činnost škodí fakanům. U nás je možné absolutně všecko. Když bývalý předseda MS v Praze řekl, že ví, že to dělají špatně, ale že už to tak dělají dlouho, tak to nebudou měnit, a když se soudce může vyjádřit, o svém rozsudku, do médií, že si je vědom, že jeho rozsudek není příliš spravedlivý, ale že je v souladu s právním řádem (když není spravedlivý, tak není v souladu s platným právem, nikdy!), tak nějaký ouřad z Brna je malou rybou.
+1 # ... 2020-11-05 13:43
Pche, to by tak hrálo, aby státní správa sloužila někomu jinému, než jen egu státního úřednictva...
-1 # Jméno 2020-11-07 17:11
„...ustanovení § 469 z. ř. s. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu se z důvodu zamezení kolize zájmů stanoví, že opatrovníkem nezletilého by neměl být ten orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení. Pokud byl takový orgán sociálně‑právní ochrany dětí jmenován, stanoví se, že soud má na návrh jmenovat opatrovníka jiného.“ www.bulletin-advokacie.cz/muze-advokat-jako-soudem
Otec by měl navrhnout, aby MS nezletilé ustanovil advokáta, který ji bude v odvolacím řízení zastupovat. A pokud se věc vrátí zpět, tak by měl totéž udělat i v nalézacím řízení, protože nastal střet zájmů mezi opatrovancem a opatrovníkem.
+1 # Tomáš Pecina 2020-11-08 14:00
To není relevantní argument: návrh podal otec.
0 # Jméno 2020-11-08 20:49
Asi máte na mysli návrh na zahájení nalézacího řízení. Návrh na řízení o odvolání podal ÚMPOD jménem nezletilé, proto se má za to, že nemůže nestranně hájit v řízení její zájem. Návrhem totiž sdělil předem svůj názor, jak má soud o odvolání rozhodnout. Kdyby mu MS v odvolání vyhověl, nemohl by už např. podat proti rozhodnutí opravný prostředek (byl by sám proti sobě) . Odvolací řízení je opravný prostředek v řízení nalézacím, takže střet zájmů automaticky nastal i zde.
+1 # Tomáš Pecina 2020-11-08 21:55
Nedomnívám se, že by tato interpretace u soudu uspěla; zdá se mi poněkud přitažené za vlasy, že by OSPOD/ÚMPOD nesměl zastupovat toho, za koho podal odvolání.
0 # Jméno 2020-11-09 12:51
„Nedostatek objektivního posouzení se projevuje v situacích, v nichž OSPOD vystupuje v řízení zároveň jako navrhovatel a zároveň jako kolizní opatrovník. Na tento střet zájmů upozorňuje odborná literatura i veřejný ochránce práv. ESLP v kauze Havelka (Havelka a další proti ČR ze dne 21. 6. 2007 č. 23499/06) vyslovil, že je politováníhodné, že OSPOD, který podal návrh na svěření dětí do ústavní výchovy, byl ustanoven opatrovníkem stěžovatelů. S tímto závěrem se ÚS výslovně ztotožnil v kauze sp. zn. II. ÚS 485/10.“
pravonadetstvi.cz/.../...
nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-485-10_3

„...řízení, v jehož důsledku byly děti ..., bylo v rozporu s požadavky spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy, zejména z toho důvodu, že úloha kolizního opatrovníka, který je měl v daném řízení zastupovat, byla svěřena orgánu sociálně-právní ochrany, jenž byl zároveň navrhovatelem dotčeného opatření.“
justice.cz/.../...

Pro ÚMPOD to platí stejně jako pro OSPOD.
-1 # Pepek Vyskoč 2020-11-08 20:35
Hm, a není tohle na podání žaloby na český stát? Pokud se UMPOD odvolává v rámci bolševicko-feministické doktríny proti přání dítěte, pak by bylo vhodné soudruhům připomenout, že existuje něco jako nemajetková psychická újma a že Dorotka má také nějaká lidská práva: například právo na svobodu pohybu a pobytu a tak dále.
Také by proti mladému úředníčkovi z UMPOD bylo vhodné použít taktiku BLM. Nevydržel by s nervama ani týden.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)