Autorem blogu je 
Všiml jsem si, že mnozí, včetně osob z justice, používají argument zpětné legitimace. Zjednodušeně, tím, že odposlechy zachytily trestnou činnost, byly nařízeny důvodně.
Vezměmě příklad z ulice:
Chlape, vy se mi nějak nezdáte, půjdete se mnou,pravila ruka zákona. Na policejní stanici se u podezřelého našla marihuana v množství větším než malém. Narkoman jde do tepláků, bdělý policista dostane odměnu. Zadržení sice nebylo podle zákona, ale bylo zpětně legitimisováno tím, co se zjistilo.
Chceme mít policii, jíž svědčí podobná pravomoc? Jsme-li slušní, nemáme se přece čeho bát, kdybychom se náhodou nezdáli příslušníkovi my, jistě by nás záhy propustili, třeba i s omluvou (to arci není pravděpodobné, policie se drbanům zásadně neomlouvá).
Já to rozhodně nechci, protože si uvědomuji, že princip zpětné legitimace protiprávního postupu veřejné moci znamená konec právního státu a nastolení diktatury, v níž smí tato moc zasahovat do našich práv preventivně a k odůvodnění postačí konstatovat, že invasivní úkon byl oprávněný, protože se ukázal důvodným.
Komentáře
To už běžně probíhá...
Já znám člověka, který kvůli nim chcípnul. Prostě mu těch třicet korun dlouhodobě nezbývalo a on se styděl si o ně někomu říct, tak zkrátka nechodil k lékaři a postupně narůstající problémy "přecházel" tak dlouho, až nakonec zakukal na celkovou sepsi organismu. Volal jsem mu tenkrát sanitku, takže jsem to měl z první ruky. Kdybych ten den potkal Julínka, neodešel by.
Cituji: “I don’t like criminal investigations to start on hoping that you have the target, maybe we’ll find the crime, maybe we’ll find the statute – and if we can’t find the statute, we’ll stretch the statute to fit the person,"
Ale je tam mizerná citace autorem výroku není Lavrentij Berija ale Andrej Vyšinskij.
Zdejší modla "právního státu" se mi zdá brutálním způsobem rozcházet s materiální spravedlností. To chcete, abychom Rátha a jemu podobné pouštěli, předstírali, že jsou nevinní, a k tomu je třeba ještě odškodnili za utrpěná příkoří? Zdá se mi to zvrhlé. A propos, pár takovýchto výstřelků "právního státu" a násilnou revoluci s diktaturou tu máte dříve než si ve vašich "plíživých" představách představujete.
Praxe ukazuje, že nestačí.
Ztratí-li se na výstavě drahokam, tak máte dvě možnosti. Buď prohledat všechny přítomné (a tím se dopustíte toho, co kritizujete ), nebo metodou úporných dřepů vyšpekulovat toho, kdo jej má a prohledat jen jeho.
Problém je v zásadě v tom, že "se vždycky něco dá najít". Totalita často není charakteristická stálým terorem, ale spíš imanentní hrozbou neúměrného postihu za banální věci. Tj. nelze žít život trvale v souladu se všemi regulativy a je pak jen otázkou, kdy si někdo usmyslí nás típnout.
Na jednu stranu, ve chvíli, kdy si politická moc (při trošce přehánění) ZCELA ochočila moc soudní (jako jednu ze tří mocí ve státě, konkrétně pak myšleno - PČR a SZ-dominus litis přípravného řízení), takže se politici "vymkli z kloubů a doba šílí", je třeba to reflektovat.
Na druhou stranu, lord Acton nám to už řekl: "Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně".
Závěry, které z toho pro mne plynou, jsou dost nešťastné, ale nevyhnutelné. Buď akceptujeme mimořádná opatření ("korunní svědek" neboli spolupracující obviněný /v naší mutaci/, sting operation /v Evropě - zatím - nedovoleno/ apod.).
Může přijmutí takových opatření přerůst do někých rysů diktatury? Asi ano.
Došlo k tomu v USA? Ne.
Alespoň pokud vím.
Co ovšem vím určitě, je, že míra korupce v ČR je z hlediska "občanstva" neskutečně podhodnocená. Obecensvo (Obyvatelstvo ČR) má za to, že to "celkem jde".
Ne, nejde. Protože kam sáhnete, od malých obcí po města či stát, či evropské dotace, všechno a všude "není nic ponecháno náhodě". Howgh.
Odpovím takto - jde o VNÍMÁNÍ korupce, nikoli korupci samotnou.
Ano, ve svém předchozím postu jsem to vyjádřil jinak a tak Vaše reakce byla na místě.
Svůj názor upřesním, mám za to, že PŘEVÁŽNÝM smyslem existence politických stran, působení různých fyzických osob v ní, není být "převodní pákou" vůle obyvatelstva (voličů) k zhotmnění jejich představ v realitu, ale jen DIVADLO sloužící k tomu ovládnout veřejné rozpočty (myšleno v nejširším slovy smyslu - prostě jde o to "podojit vše, co jde").
V tomto smyslu slova si myslím, že vnímání korupce je podhodnocené.
Jsem přesvědčen, že VŠICHNI vrcholní politici /a většina nevrcholných/ v lepším případě korurupční zisky berou jako svůj bonus k platu a v horším případě je to jejich smysl existence v politice.
Zde stojí za to zmínit Andreje Babiše. Ten zkusil odstranit mezistupeň mezi PENĚZI a ROZHODOVÁNÍM (politikou) tím, že se chce oba stupně sloučit.
To zásadně ohrožuje všechny, kdo svou kariéru věnovali právě této roli (etablované politické strany).
Toto je ale blog o právu, tak něco k tomu právu - od roku 1990 dodnes (?) se politika věnovala "E=MC2", tedy přeměně ekonomiky na moc násoběno čtvercem C2 (nepřímo úměrné /ne/schopnosti justice)
Jinými slovy, šlo a jde o proměnu peněz v politickou moc a naopak, právo slouží (sloužilo) jako služtička.
Bylo to natolik zřejmé, že se seskupila "revoluční buňka" maskovaná Bundem státních zástupců (jak se to jmenuje jsem líný hledat).
Tento Bund se rozhodl (podle mne zcela správně a fandím jim) odstranit poslušné a pokyny poslouchající SZ (např. Dr. Hercegová-MeSZ Praha, Dr. Rampula-VSZ Praha, JUDr. Grygárek-zástupce VSZ Praha atd. atd., jo skoro bych zapomněl výměnu neuvěřitelné osoby na místě NSZ, a to JUDr. Vesecká.
Mimochodem, o JUDr. Benešové, těžko něco říci... Nemyslím si, že právě ona by vědomě byla součástí shora naznačeného systému. Ale tato dáma je podle mne mimo žebříčky, kdo s ní měl tu čest porozumí).
No nic.
Otevřu si lahvičku vína a přečtu něco pozitivního (:-))
LP
Politika na vyšší než komunální úrovni je chápána jako cesta k bohatství, o tom není sporu. I když si osobně nemyslí, že se k tomuto bohatství dostane každý, kdo do politiky vstoupí. Avšak, jak řečeno, tyto spekulace nemají smysl, jestliže se pravdu nikdy stejně nedozvíme.
--- Jan Chvojka
To jsou zajímavé shluky písmen. Vím, že v některých lidech ještě stále budí zdání důležitosti a nějakého konkrétního významu.
Nicméně věda naráží spíše na bariéru mocných.
Stejně jako se můžete spolehnout, že řada klinických výzkumů ohledně léků je poněkud pod tlakem finančních možností farmaceutických firem (např. příběh thalidomidu):
technet.idnes.cz/.../...
Stejně tak, jako jakékoli závěry ohledně původy homosexuality (homosexualita je vrozená/získaná) je spíše politické a ideologické rozhodnutí, než skutečný vědecky podložený závěr.
Můžete se podívat třeba na genderovou vědu a její metody a závěry - a porovnat je s metodologií vědy.
Atd.
---
Jednoduše řečeno, při zobrazení DNA nebo exoplanet se obvykle nestává, že vás vyhodí z práce, obžalují za vymyšlený trestný čin, nepropíchnou vám gumy u auta, nespáchají na vás atentát, seberou vám všechny granty, atd.
Miloslav Ponkrác
Nejsem tedy věda, ale domnívám se, že odpověď na tuto otázku je poměrně snadná - 100%
Vždyť každý z nich pravidelně přijímá neoprávněnou výhodu spočívající v přímém majetkovém obohacení. Šlo by o oprávněnou výhodu, kdyby plnili to, co slíbili - "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.". Pak je tam taky taková ta zlá větička, že "vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. To by toho PSP moc neodhlasovala, kdyby tohle páni poslanci dodržovali.
U takového europarlamentu je pak ta korupce elementárně krystalicky evidentní. Kvůli ničemu jinému, než kvůli té neoprávněné výhodě, tam nikdo déle, než týden, nemůže poctivě setrvat.
Miloslav Ponkrác
Jinak řečeno provedením měření sice něco naměříme - a to něco je závislé na možnostech pozorovaného objektu plus toho, co jsme tam sami jako pozorovatelé vnesli. Tedy naměříme vliv objektu plus svůj vlastní vliv jako pozorovatele.
Pomáháme si tedy různými konstrukty - typu superpozice.
Pokud nepozorujete Frantu Jetelku, může být teoreticky v jakémkoli stavu: může krást, může vraždit, může znásilňovat, může naopak se jako Matka Tereza starat o nemocné, zadarmo podporovat psí útulek, souložit, nakupovat, cokoli. To je superpozice. On to ale nedělá všechno naráz.
Jakmile chytíte Frantu Jetelku pomocí policie a postavíte ho před soud a začnete sledovat - provádíte měření/pozorování - a najednou už víte, co z těch stavů skutečně dělá.
Pokud Frantu Jetelku čapne policie, tak do toho vnese, že vyloučí třeba stavy "FJ znásilňuje" nebo "FJ vraždí", protože to pod dohledem policie asi těžko může realizovat. A to ani tehdy, kdyby jinak masově vraždil jako o život.
Pokud je Franta Jetelka chycen Islámským státem, pak je třeba donucen ke stavům "FJ znásilňuje" a "FJ vraždí", ačkoli by jinak nic z toho nedělal, ale je donucen.
Jinak řečeno, stav pozorovaného (poslance) je závislý v kvantové fyzice nikoli jen na morálce a osobnosti poslance, ale také na tom, kdo jej sleduje, pozoruje - protože ten mění stav poslance - promítá se tam také.
---
Kvantová fyzika je nucena pracovat s faktickou nemožností zjistit stav, protože nemá k tomu prostředky. Pomáhá si tedy pravdědpobnostmi a dalšími triky.
Je to stejné, jako psychologie nemá možnost zjistit, co konkrétně si člověk myslí, tak se to pokouší zjistit velice hrubě a nepřímo na základě vnějších projevů člověka. Naprosto totožná situace s kvantovou fyzikou.
A protože nevíme, předpokládáme cokoli - i když daný stav objektu není možný. Objekt s nezjisttelným stavem je prostě matematicko/filosoficky ve všech možných stavech najednou. Když se vedle vás objeví neznámý chlap, předpokládáte, že se od něho můžete nadít úplně všeho. Může vám dát padesátikačku stejně jako praštit sekerou.
My totiž ve fyzice (vlastně v hmotném světě) máme jen jedinou možnost, jak něco zjistit/změřit/pozorovat - odstát ze systému energii, nebo ji tam napumpovat. A z energetických změn zjistit stav systému. Pokud ta pumpovaná/odsátá energie bude výrazně větší, než chatrné pidienergie atomárních objektů - tak zjistíme kulové, protože náš energetický zásah stejně všechno převálcoval. A tak vznikají zoufalé teze možností - jako že tam byly všechny stavy naráz. Je to prostě z nouze ctnost z toho co nám příroda dává k dispozici.
Miloslav Ponkrác
Jen jsem chtěl dodat, že "princip superpozice" znamená jen totéž jako "neumíme objektivně zjistit stav, ale alespoň známe, v jakých stavech se to může nacházet".
Jinak váš nápad je velice pěkný a neotřelý. Klobouk dolů.
Miloslav Ponkrác
novinky.cz/.../...
T.j. kedysi náčelník kmeňa potrestal radového člena vlastným rozhodnutím "proste preto" (veď bol šéfom), ale nesmelo to byť veľmi proti bežným zvykom, lebo taký náčelník by dlho nevydržal. Neskôr sa formalizovalo toto rozhodovanie na zvykové právo, čo umožnilo oddelenie roly sudcu/rozhodcu od výkonnej moci, teda sudca už skúmal viac súlad činu s pravidlami než vlastný pohľad na to, čo je správne. No a písané právo je ďalším krokom v tejto abstrakcii (vlastne čin neposúdi sudca, ale kódex práva).
Pri tomto všetkom by sme teda nemali zabúdať na korene. Právny purizmus, aký tu p. Pecina obhajuje, je síce asi vnútorne konzistentný, no zabúda na to, že právo má vychádzať zo spravodlivosti, že tu nie je právo samo pre seba, ale malo by odrážať nejaký kompromisný pohľad ľudského spoločenstva na spravodlivosť a morálku. Ako odstrašujúci príklad uvádzam obľúbený citát zo Slovenska, sprevádzajúci viaceré politické a ekonomické svinstvá: "Zákon porušený nebol.".
Preto sa tiež prikláňam ku gogovmu pohľadu. Rozumiem, že je problém s potrestaním polície a podobných orgánov v prípade pochybenia, ale to je IMHO chyba súčasnej implementácie, nie nevyhnutná vlastnosť. V prípade striktného systému otráveného ovocia z otráveného stromu to môže viesť k opačnému efektu - namiesto zametania pochybení polície môžu jednotlivci v polícii (na základe finančnej či inej motivácie) pochybenia úmyselne generovať, čím zabránia potrestaniu mnohých jasných zločinov. A toto je tak veľkým odklonom od všeobecného chápania spravodlivosti, že to časom povedie (podobne ako napr. excesy exekútorskej mafie) k spoločenskej objednávke na zmenu, čím sa môže kyvadlo hrozivo preklopiť na tú neželanú stranu...
hefo
Pokud bude starost o politiku, a případnou snahu o občanskou aktivitu ve prospěch státu brán jako špatná vlastnost, viz třeba plivání na Prostějovana Jakuba Čecha, které nedávno šlo skrz naskrz médii - pak se občané brzy octinou v diktatuře a bez práv a možností cokoli ovlivnit.
Pak je normální vývoj takové, že postupně se vytvoří oligarchové, kteří si pak udělají pořádek. Nejdříve využívají chaosu (právního i jiného), aby se dostali k moci a financích, pak ji upevnili. A jakmile začnou mít dostatek majetku a dalšího, budou se bát konkurence, krádeží i dalšího - a zavedou drakonické tresty za krádeže, přepadení a další. Tisíkrát se to už v historii stalo.
Jakmile si v určité fáze nějaká mocenská skupina omotá kolem prstu policii, soudy, média, banky, zákonodárce a další - pak už ji od moci neodstavíte. Můžete pouze vést akademické debaty na téma zákonů a jejich detailů.
Jinak řečeno, jakmile někdo nestojí o moc a vliv na dění, najde se jiný, který to zvedne - a vezme si tu moc a vliv sám.
To, co popisuje Tomáš Pecina je součást tohoto procesu, kdy občané nestarajíce se o vlastní stát a okolí o moc přicházejí. Proberou se až tehdy, až nebudou mít příliš vliv na to, zda budou obvinění, uvazbeni či odsouzeni - a bude to jen minimálně záviset na jejich vlastním úsilí.
Miloslav Ponkrác
RSS kanál komentářů k tomuto článku