Autorem blogu je 
Zpráva, že předseda Nejvyššího soudu soudruh Pavel Šámal podal kárnou žalobu na soudkyni Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, soudružku Ivetu Šperlichovou, by nás normálně nezaujala, protože ani jeden ze jmenovaných nemá v justici demokratického právního státu co pohledávat: morální legitimaci k tomu člověk ztratí podpisem přihlášky do zločinné organisace, čímž se automaticky zaváže potlačovat jejím jménem v rámci tzv. třídního boje
lidská práva.
Zde přece jen budeme méně příkří a P. Šámala pochválíme, protože i když nahrávka (traktována např. zde) nebude procesně použitelná a odsouzení nelze očekávat, mohlo by snad dojít k aspoň marginální sebereflexi a soudružka Šperlichová by mohla naznat, že pro ni i pro justici bude nejlépe, když se ony dvě rozejdou.
Komentáře
Z tohoto pohledu tam byly všechny nosné body myšlení českého soudce: obžalovaní jsou odpad. Bohatí podnikatelé taky. Advokáti jsou blbečci. Ti mladí ještě větší. Za totáče se mi soudilo nejlíp - to není jak dneska, kdy je se vším moc práce. Já dělám strašně těžkou práci, mám jí hrozně moc a beru za to málo peněz. Takový blbeček-advokát si vydělá 10x tolik. Nejhorší je, když nějaký blbeček něco navrhne a já o tom musím psát usnesení...
Celé se to dá parafrázovat slovy "my jsme třetí moc ve státě, tak si nás musíte vážit, kurva!"
PV
Ale nebylo by špatné, kdyby po odchodu z justice sepsala mémoiry, nazvané příkladmo Z mého života mezi blbečky. Zejména bych se těšil na kapitolu popisující, jak spravedlivě odsoudila Michala Šnajdra.
tak to záleží na tom, co si představujete pod takovým slovem "uvědomovat".
Soudci argument "třetí mocí ve státě" užívají vždy, resp. pouze, pokud chtějí chránit nějaká svoje stavovská privilegia a kastovní výlučnost. Což se děje dost často, neboť jako profesní skupina vlastně nic jiného nedělají. Čili to, že jsou třetí mocí ve státě, která je Ústavou povolána k ochraně práv občanů, se dozvíme vždy tehdy, pokud se řeší jejich platy a osobní nepostižitelnost za výsledky vlastní (ne)práce, resp. chování vůbec (aka "soudcovská nezávislost").
Naopak tento argument nikdy neslyšíte, když se rozdává práce a odpovědnost. Žádný soudce např. nevidí újmu na ústavní pozici soudnictví jako "třetí moci" v rozsáhlé a perverzně zbytnělé agendě správního trestání. Což je v zásadě celá ohromná odnož trestního práva, kterou řeší úředníci, byť rozdíl mezi přestupkem a trestným činem vlastně materiálně neexistuje.
Že si nějaké jiné orgány usurpují jejich ústavně přidělenou agendu soudcům nevadí: naopak to podporují a pokud někdo nadhodí, že by se část té agendy přenesla zpět na soudy (jako v normální zemi) je hned oheň na střeše. Viz např. opakovaně diskutovaná agenda sporů s operátory, které dělá ČTÚ. Jsou to normální soukromoprávní spory, nicméně když se navrhlo, že by to teda měly soudit civilní soudy, ty byly tvrdě proti tomu s argumentem že by to bylo moc práce (!). Velmi ilustrativní jsou v tom pak názory soudcovské veřejnosti na přípravy nového OSŘ, kde se zcela vážně navrhuje, že by se z působnosti soudů vyňaly další agendy (zřízení nájemního arbitra atd.), osekaly by se opravné prostředky (nejvíc dovolání) atd.
Čili nevím, zda si to soudci uvědomují. Jejich postoje jsou pro mne matoucí
PV
Ke třem přepadením se přiznal jiný pachatel a popsal jak se stala. Státní zástupce sám navrhuje přerušení trestu, je však pravdou, že z 10 let se jedná o zbylých 11 měsíců. Obhájce popisuje : "byl zlomen a v podstatě rezignoval a ke všemu se přiznal". Takže kolik jich vlastně nespáchal? Uvedená 3 přepadení, nebo možná dalších 35? Poněkud již není srandovní tvrzení, že basy jsou přecpány nevinnými.
Bez ohledu na procesní přípustnost, či nepřípustnost, nahrávky jako důkazu v kárném řízení by každý normální stav, v každé normální společnosti, zajistil, aby takový jeho člen byl odejit.
První věc je, jaké má soudružka názory, postoje, jinými slovy, osobnost. Druhá věc je, že vůbec své názory, postoje má potřebu ventilovat druhým, třetí věc komu a kde, no a čtvrtá, že je natolik hloupá, že se u toho nechá nahrát. Každé záznamové zařízení je nutno považovat za zapnuté, logicky. Jenom úplný blb může něco podobného vykládat před záznamovým zařízením, kolegy a v jednací síni, neboť je jistý předpoklad, že to třeba může být slyšet ven.
První otázka, která mne napadá je, že z toho mála, co bylo zveřejněno, je zjevné, že to nebylo poprvé, kdy soudružka pociťovala potřebu podělit se o svá životní moudra a postoje se svými kolegy a zapisovatelkou. Ubohé vtipy, vulgarismy, zkrátka ubohá osobnost, to zjevně nikomu, u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, nevadí.
Když už se to dostalo na vědomí stavu, tak první, kdo měl konat, byl předseda KS v Brně, který neudělal nic. To samé platí pro předsedu VS v Olomouci, který se o tom dozvěděl ze stížnosti v předmětné trestní věci a rovněž neudělal nic.
Já si nejsem zcela jist tím, že za své skutky je kárně obviněná odpovědná, nebo odpovědná zcela. Chtělo by to kárně obviněnou řádně vyšetřit úředními lékaři, aby se stanovilo, nakolik je ovládána svými bludy, zda-li trpí pouze, a jakou, poruchou osobnosti, či už jde o psychosu, a až na základě toho rozhodovat o kárném obvinění.
RSS kanál komentářů k tomuto článku