Autorem blogu je 
Z úterního veřejného zasedání, při němž Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, projednal návrh na obnovu řízení v mediálně sledovaném případu Michala Šnajdra, přinášíme zvukový záznam ([1], [2]).
Kdo z čtenářstva by se snad podivoval, jaký že kabrňák je ten Ladislav Faltýnek, díky jehož nezměrné odvaze se dostal M. Šnajdr na svobodu, měl by vědět, že tklivé vyprávění řečeného hrdiny, který dle vlastních slov o únosu vůbec nevěděl, jen mu byl nechtěně nápomocen, je už zhruba třetí versí narativu, jemuž s R. Cholenským privátně přezdíváme Budulínek
, tzn. Budulínek V3.0. Ona pohádka se má k realitě zhruba jako Slovanská epopej k české národní historii. Stačí projít si jednotlivé, ve spisu obsažené důkazy, a vyprávěnka se zhroutí jako domek z karet.
Faltýnek samozřejmě věděl, co se chystá a na čem se podílí, a prohlásit se za oběť vyžaduje v jeho případě celkem vydatnou porci drzosti. Že se rozhodl změnit výpověď na popud družky a hryzajícího svědomí, mějme za produkt básnické licence: skutečným důvodem bylo, že se dozvěděl, nejspíš přímo ze čtvrtého dílu našeho seriálu, publikovaného shodou okolností dva týdny před jeho doznáním, znepokojivou věc, totiž že na veřejnost pronikla jména dvou dalších pachatelů, Tomáše Salveta a Vladimíra Zavadila, a že jsme na stopě dalšímu, Josefu Ševčíkovi. Snadno si spočítal, co se stane, když někdo z těchto osob začne vypovídat – což V. Zavadil skutečně posléze učinil – a Faltýnek, odsouzený v prvním procesu k pěti letům, tak může s ohledem na svou trestní minulost a na zapojení do únosu počítat circa se zdvojnásobením tohoto trestu.
Proto vymyslel svou vlastní versi, ve které je nevinen bezmála jak polní lilie, a s tou seznámil bývalého obhájce M. Šnajdra Petra Nováka, jehož znal od soudu. Novák mu uvěřil, my nikoliv, protože v jeho vyprávění nesouhlasila celá řada okolností. Zda mu uvěří policie, bude věcí dalšího vývoje, například toho, zda po Zavadilovi začne vypovídat i některý další pachatel.
Avšak svět chce být klamán, a nedivili bychom se, kdyby Faltýnkovy fabulační vlohy využila bulvární media, jež se v mezidobí případu chopila se sobě vlastní iniciativou a dokázala už ze Šnajdra učinit moderní obdobu hraběte Monte Cristo, který v cele dnem i nocí studoval svůj spis, až narazil na jména těch, kdo se únosu dopustili. Což přímo volá po kvalitním filmovém zpracování, určitě více než fadní realita, v níž figuruje database MariaDB, něco přes tři a půl tisíce řádků v Pythonu a tento minipočítač, na němž byli pachatelé únosu loni v květnu, zhruba po dvou týdnech práce, odhaleni:
Komentáře
Mimochodem když čtu tu fádní realitu, tak celkem chápu, že policie pravého pachatele nenašla. Copak pan Ovčáček umí s MariaDB a Pythonem?
Přesvědčení o nevině Michala Šnajdra jsem získal studiem rozsudku, založeného z velké části na pachové identifikaci, o které jsem už tehdy věděl, že je to podvod. Pokud byste chtěl psát scenář, tak první schůzka se uskutečnila v Brně, v kavárně hotelu Slavia, a trvala asi dvě hodiny. Cestou zpátky jsem měl výčitky, že mu slibuji něco, co asi nebudu schopen splnit, resp. že jsem mu neřekl pravdu o šanci dosáhnout obnovy řízení: to bude také ve filmu působivé, s dobře napsaným voice-overem.
Podrobněji se dá postup popsat tak, že jsem nejprve vytvořil ze všech dat, která jsem měl k disposici, tabulku všech kontaktů, obsahující jméno, číslo a zdroj (např. ze spisu nebo z telefonního seznamu v zajištěném mobilu), tabulku všech telekomunikačních transakcí (obsahující mj. polohu, volající a volané číslo, IMEI, IMSI, druh, čas atd.) a tabulku časoprostorových intervalů, které mne zvlášť zajímaly (např. část Kroměříže v době kolem únosu).
Z těchto tabulek jsem vytvořil řadu textových výpisů, např. stejná telefonní čísla v různých zdrojích, výskyt stejného čísla ve více než jednom sledovaném časoprostorovém intervalu, IMEI s několika IMSI a naopak, výpis všech transakcí všech čísel, u kterých znám jméno, a tyto výpisy jsem ručně analysoval a zjistil, mimo jiné, že spoluobviněný Šprňa pozoruhodně často telefonicky komunikoval s různými policisty (byl to "ráfek", což se ostatně tušilo), a že se na dvou sledovaných místech vyskytovali Lorenc a Ševčík (jehož jméno arci ve spisu nebylo a musel jsem ho vypátrat z jiných zdrojů).
RSS kanál komentářů k tomuto článku